Zápisky o válce Galské
„Alea iacta est“ – Julius Caesar
Gaius Julius Caesar, věhlasný římský vojevůdce, státník a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Z jeho jména pochází slovo, respektive označení císař. Caesar sám, ale císařem nikdy nebyl. Římský císař byl až jeho prasynovec a později i adoptivní syn Augustus.
Společně s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnen vytvořil první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Díky Caesarovým výbojům v Galii se mu podařilo prakticky rozšířit římskou moc hluboko na sever. Caesar také jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn.
Po uchopení moci zahájil Caesar rozsáhlé reformy římské společnosti vlády, byl rovněž zvolen doživotním diktátorem. Tento krok však podnítil Marca Junia Bruta a řadu dalších aristokratů. Tato situace vyvrcholila v zákeřnou vraždu Julia Caesara o Idách březnových, roku 44 př. n. l., kdy ho přímo v budově senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky, jelikož byl však Caesar mezi lidmi poměrně oblíbený, tak tento akt vyvolal pouze novou řadu občanských válek. Z této občanské války vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který označil všechny spiklence za nepřátele Říma a nastolil římské císařství.
V roce 42 př. n. l. byl Caesar oficiálně římským senátem prohlášen za jednoho z římských bohů.
V knize Zápisky o válce Galské, Julius Caesar popisuje svá Galská tažení a bitvy z let 57 – 51 př. n. l. ale také samotné zvyky starých Keltů, Germánů a Britanů. V Zápiscích o válce Galské, Caesar také popisuje šifru, kterou využíval pro vojenskou komunikaci (dnes známá jako Caesarova šifra). Celé zápisky jsou psané ve třetí osobě a Caesar o své osobě mluví jako o „něm“, tímto aktem chtěl zdůraznit určitou objektivnost. Dílo samotné a jeho sloh jsou velmi střídmé, bez zbytečných odboček a používá i velmi malou slovní zásobu, přibližně asi 1300 různých slov. Díky své jednoduchosti a však jasné „údernosti“ se zápisky dodnes využívají jako hlavní četba při vyučování latiny.
Galie bylo území současné Francie, Belgie, Porýní a Švýcarska, bylo osídleno různými a často navzájem znepřátelenými keltskými kmeny, z nichž některé s Římany spolupracovaly. Jižní část Francie byla římskou provincií jako Gallia Narbonensis či Transalpina, kde byl Caesar místodržitelem. Helvétové ze Švýcarska se dostali pod tlak Germánů a chtěli přes tuto provincii projít do keltských území. Caesar však jejich žádost odmítl a v oblasti Ženevského jezera dal postavit hradbu. Věděl při tom, že Helvétové se ji pokusí obejít, potřeboval však určitou záminku. Když Helvétové hradbu opravdu na severu obešli, vydal se Caesar se svoji armádou za nimi a v bitvě u Bibracte je roku 58 př. n. l. porazil.
Tato událost byla samotných začátkem Caesarova velkého dobrodružství v Galii. Vydejte se i Vy v jeho stopách a nahlédněte do mysli, jednoho z nejlepších vojevůdců antické historie.
Knihu zakoupíte zde