Knihy

Třetí díl trilogie Stín krkavce. Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši Královně. Po boji o holý život má královna Lyrna za úkol odrazit vpád volarské armády a znovu dobýt nezávislost Sjednoceného království. Aby dosáhla svých cílů, musí udělat víc než jen shromáždit své věrné příznivce. Musí se spojit se silami, které jsou jí odporné, a přivést válku k branám nepřátel. Zajistit vítězství má Vélin Al Sorna, avšak jeho cesta je plná obtíží. Volarská armáda má na své straně tajemného Spojence, který svým služebníkům nabízí dar věčného života. Pokud má království zvítězit, musí Vélin Al Sorna Spojence zničit. Jenže porazit protivníka, jehož není možné zabít, je téměř nesplnitelný úkol, zvlášť když Vélinova píseň krve, mystická síla, která z něj udělala slavného bojovníka, zlověstně umlkla… Dokonalé zakončení mistrovské trilogie. - Fantasy Book Review Velkolepé finále jedné z nejlepších debutových fantasy trilogií, jaké jsem kdy četl. Anthony Ryan je rozený nástupce Davida Gemmella a největší britský fantasy talent. - Fantasy Book Critic Žádná z postav nezůstává nedotčená válkou a ztrátou a Ryan podle všeho s potěšením dodržuje jedno ze základních pravidel psaní beletrie - „zabij své oblíbené hrdiny“. Naprostá většina autorů by se od Ryana mohla učit, jak psát postavy takovým způsobem, aby opravdu každá z nich byla zajímavá… - Fantasy Book Review

Z každé strany slyšíme, jak je sport zdravý, ale pravdou je, že pokud cvičíte špatně, můžete si uškodit víc, jakoby jste necvičili vůbec. Proto přichází na trh kniha, která vám stručně, jasně a dostatečně fundovaně objasní, jak se propracovat k zdravé a pěkné postavě.   Návody, tipy a cviky Kniha je extrémně dobře zpracována. Kromě teorie jsou v ní obsaženy celé série cviků is radami, jak je provádět správně. Dostanete tak komplexní manuál, s kterým můžete od zítra chodit do posilovny s pocitem, že cvičíte správně. Poblikácia Velká kniha posilování obsahuje více než 250 posilovacích cviků, čímž se prakticky stává jakousi fitness encyklopedií.   Pro začátečníka i pokročilého Kniha je fenomenální, protože ukazuje cestu mladému člověku, který bere do rukou činky poprvé, ale poslouží i kondičním sportovcům a jejich trenérem. Výhodu je detailní popis aspektů silového tréninku. Věnuje se nárůstu svalové hmoty, ale i rozvoji síly a vnímá tělo nejen jako nafukující se biceps, ale v rozsahu a učí nás formovat tělo komplexně.   Vše, co potřebujete k úspěchu Od prvních stránek knih na vás dýchne odbornost. Podle knihy si vyberete vhodné tréninkové prostředky. Přináší bohatý výběr tréninkových programů, metod a cviků pro růst svalů i síly a v neposlední řadě obsahuje názorné příklady tréninkových jednotek. Ke každé tréninkové metodě jsou informace o její obtížnosti, o rychlosti, s jakou je možné dosáhnout požadovaného cíle.   Jde na to vědecky Autor knihy Jim Stoppani, není jen takový nějaký samozvaný trenér z místního fitness centra. Kromě toho, že se hrdí titulem PhD, pracoval jako výzkumný pracovník v prestižním Laboratoři Johna B. Pierce. Působil na katedře buněčné a molekulární fyziologie Yaleské univerzity. Právě na tomto místě zkoumal účinky cvičení a nabírání svalů, jakož i celý proces a vliv cvičení i výživy na genovou regulaci ve svalech. V roce 2002 byl oceněn cenou Exercise Science Award jako Gatorade Beginning Investigator a dnes působí jako vědecký redaktor v časopisech Muscle & Fitness a Flex. Pokud tedy chcete rady od chlapa, který se v cvičení skutečně vyzná, Stoppani vás nezklame. Tisíce čtenářů po celém světě hodnotí jeho publikaci jako top pro změnu své vizáže. Velkou knihu posilování najdete za výhodnou cenu zde.

Upravená a rozšířená verze původní makety knihy Cikáni, připravené Josefem Koudelkou a knižním grafikem Milanem Kopřivou v roce 1968. Kniha měla vyjít v Praze roku 1970, Koudelka však v roce 1970 kvůli svým fotografiím sovětské invaze ze srpna 1968 opustil Československo a kniha již nevyšla. Novou, rozšířenou verzi knihy Cikáni tvoří 109 fotografií pořízených v tehdejším Československu (v Čechách, na Moravě, na Slovensku), v Rumunsku, Maďarsku, Francii a Španělsku v letech 1962-1971. Josef Koudelka (* 1938) se od konce šedesátých let věnuje výhradně fotografii. V roce 1975 vyšla kniha Cikáni poprvé, byla to první z více než dvanácti jeho knih, mezi něž patří Exiles (1988), Chaos (1999) a Invaze 68 (2008). Koudelka obdržel za své dílo četná světová ocenění, důležité výstavy jeho fotografického díla se konaly v New Yorku, Londýně, Amsterdamu a Paříži. Autorem doprovodného textu knihy je britský sociolog Will Guy. Sleduje v něm migraci Romů z jejich původní vlasti v severní Indii až k jejich současnému postavení ve světě.

Operace Barbarossa, při které napadlo nacistické Německo Sovětský svaz, dala vznik otevření Východní fronty druhé světové války. Východní fronta fakticky zanikla až kapitulací Německa. Východní fronta byla otevřena 22. června roku 1941, kdy nacistické Německo bez vyhlášení války přepadlo Sovětský svaz. Němci v září oblehli Leningrad a útok poté vyvrcholil bitvou o Moskvu. 6. prosince 1941 však přešla sovětská vojska do silného protiútoku a německé plány na dobytí klíčových měst a porážky Sovětského svazu do konce roku 1941 se rozplynuly. Situace na Východní frontě se razantně změnila na stranu Sovětského svazu, také díky ukrutným mrazům. „Generál zima“ opět pomohl matičce Rusy od katastrofy, stejně jako když Napoleon napadl Rusko, tak i nyní doplatila útočící armáda na ukrutné mrazy, které v Rusku v tomto období panují. Východní fronta, byla také ale charakteristická svou brutalitou a způsobem, jakým bylo jednáno s obyvatelstvem dobytých území.  Ke konci války, se němečtí vojáci nechali raději zajmout Američany, než aby padli do rukou bývalým spojencům, které zrádně napadli. Nikdo nechtěl přijít do rukou ruským vojákům, kteří vraceli nacistům onu násilí a krutosti, které nacisté páchali na sovětských občanech. V knize jsou uvedeny i válečné oběti na obou stranách. Autor je v knize uvádí zejména proto, aby aby ukázal rozsah lidských a materiálních ztrát. Knihu zakoupíte zde Knihy s podobnou tématikou naleznete v sekci 

Pojďme si udělat výlet na jeden italský ostrov. Co třeba na Sardinii. Navštívil jste již toto míso mnoha tváří? Sardinie se nachází na jihozápadě od italské pevniny. Na ostrově žije přes jeden a půl milionu obyvatel. Nejvíce z nich žije při pobřeží nebo v metropolitní oblasti města Cagliari. Domluvíte se zde italsky, sardinsky nebo katalánsky. Na hotelových komplexech a v rušenějších oblastech lidé ovládají angličtinu, u domorodců to nemusí být pravidlem. Obyvatelstvo Domorodci se zde mísí s původním přistěhovalým obyvatelstvem. To se sem dostalo díky námořním výpravám. Zajímavý na Sardinii je fakt, že Sardové nejsou typicky mořským národem, nemají totiž ani dobyvatele ani objevitele. Památky Na území se nachází obrovské množství zachovalých i méně zachovalých památek z doby římské, dokonce taky z doby bronzové. Počet památek vyskakuje až na číslo, které převyšuje sedm tisíc. Pláže Sardinie je však kromě památek vyhledávaná hlavně díky smaragdově průzračnému moři. Sardinie je známá díky svým kouzelným plážím s jemným pískem a romantickým promenádám. Seznamte se Sardinií ještě blíž. Průvodce Sardinie najdete zde. Sardinie je ostrov mnoha tváří. Mile se na vás usmívá a láká vás k návštěvě některé z nádherně čistých pláží či jednoho z luxusních letovisek, současně se ale tak trochu odvrací, jako by chtěla, abyste některá tajemství odhalili sami. A právě v tom spočívá její kouzlo. Sardinie je italská a současně zarputile svá. Je to ostrov lenošení a nekonečných večírků, ale také pokladnice starobylé kultury a zvláštních, jinde už dávno vymizelých tradic a zvyků. Láká milovníky dobrého jídla, kteří si budou moct vybrat z nepřeberného počtu oblastních specialit, ale také turisty toužící poznat nové památky, s nimiž se jinde nesetkají. Na své si tu přijdou také sportovně založení turisté, kteří jistě ocení zdejší úchvatnou přírodu, křišťálově čisté moře a klidné cesty, po nichž se dá dostat do hor, ale také k nuragským věžím, jež tu po sobě zanechala civilizace dodnes opředená mnoha záhadami.

Vladimír Šlechta je významným českým spisovatelem, který se zaměřuje na žánr science-fiction a fantasy. Narodil se v Liberci roku 1960, zde však moc dlouho nepobyl. Velkou část svého života strávil v Českých Budějovicích. Svoje studentská léta prožil s tématikou vodní stavby na Stavební fakultě ČVUT. Po úspěšném dokončení vysoké školy se dal autor na práci ve vodohospodářských institucích, chvíli byl taky hasičem, působil též jako úředník. Mezi jeho zkušenosti patří taky výuka na stavebné průmyslové škole. V současné době podniká v oboru projektování vodohospodářských zařízení. Jeho spisovatelský talent se projevil v roce 1993, kdy úspěšně sepsal krátkou povídku Legendární zbraň do časopisu Ikarie. O šest let později už byly na světě první dva autorovy romány. Nesly název Projekt Bersekr a Ostří ozvěny. O pár let později nebylo o jeho nové knihy nouze. Průzkumy z roku 2007 potvrdily, že autor do tohoto roku vydal kolem 15 tisíc knih. Stal se nejprodávanějším českým autorem. Mezi jeho nejlepší ocenění patří dvojnásobný titul ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu. Autor má na svém kontě sepsání opravdu velkého množství knih. Své příběhy řadí do jednotlivých cyklů. Nyní si povíme něco právě o jednotlivých knižních cyklech a následně se podíváme na nejlepší díla jednotlivých sérií. Postkatastrofický cyklus Celá Evropa je na spadnutí, právě se totiž odehrává druhá energetický válka. Došlo na nejhorší, ve světe je nedostatek fosilních paliv. Jak si obyvatelstvo poradí? Knihy vás zavedou zpět do středověku, kde je o přežití. Všechny knihy Vladimíra Šlechty najdete zde. 

Mats Standberg je švédský spisovatel, jehož jméno se do příčky vyhledávaných spisovatelů zapsalo poměrně nedávno. Svůj románový debut vydal v roce 2006. Dnes vám v rámci naší krátké série představíme jeho nejzajímavější romány. Hledáte napínavou četbu pro dlouhé letní večery? Co takhle otestovat knihu od Strandberga? Domov Joel se vrací do malého města, do míst, kde prožil celé své dětství. Zde potkává Ninu, svou dávnou kamarádku, se kterou však z jistých důvodů doposud nebyl ve styku. Joelova matka je přemístěna do sanatoria, neboť trpí stařeckou demencí. Právě Nina ji má ve své péči. Situace s matkou se však velice zhoršuje. Jako by to už nebyla vůbec ona. Skutečně ji takhle rychle napadla nemoc? Je to vůbec možné? Co když za jejími stavy stojí úplně něco jiného? Co když jí posedl ďábel? Joel a Nina to vůbec nebudou mít lehké. Čeká je boj s něčím nadpřirozeným, ve kterém budou muset ochránit nejen sebe. Kniha na vás vdechne velice tajemnou atmosféru. Pokud se rád bojíte, určitě vás uspokojí. Autor píše velmi čtivě, kniha vás určitě nebude nudit. Klíč A je tu další román, který naráží na problémy obyčejných lidí, které jsou propojeny s něčím, trochu méně reálným. Před měsícem došlo k tragédii v tělocvičně Engelsforského gymnázia, ale Vyvoleným není dopřáno vydechnout. Brzy se jejich svět opět obrátí vzhůru nohama. Otázky budou zodpovězeny. Tajemství odhalena. Loajalita vystavena zkouškám. Kdo jsou Vyvolené? Pro zjištění si budete muset přečíst ideálně celou třídílnou sérii o Engelsforsu. 

Čtete zejména v současnosti nejoblíbenější severské detektivky a máte chuť zas na něco trochu jiného? Co takhle detektivka přímo z českého prostředí? Dnes pro vás máme tip na knihu Františka Kindla s názvem Detektivní kancelář P.M., kterou si u nás můžete zakoupit za skvělou cenu. Jedná se o prvotinu spisovatele, která vás naladí na detektivní svět. Jedná se o čtivou publikaci, která nepředstavuje úplně tradiční české detektivní příběhy. No posuďte sám, jak se autorovi kniha zdařila. Hlavní postavou celého příběhu je Petr Matys. Ten se jednoho dne rozhodl založit si detektivní kancelář. Jak již podle samotného názvu jistě tušíte, dal jí název Detektivní kancelář P.M. Své nové živobytí nepojmenoval po sobě, jak se v první chvíli mže zdát, ale po svém dlouholetém vzoru, který tvoří Philip Marlowe. Petrovi se do jeho kanceláře žene jeden případ za druhým. Krátce zaváhá, zda udělal správný krok ve své kariéře a vlastní firma byla dobrou volbou. Téměř ihned se však rozkouká ve světe různorodých případů a začíná řešit spory, trable i vyhrocené situace. Začne to sousedem, který řeší žalobu na svou osobu od propuštěného zaměstnance. Myslí si, že za vším stojí jeho orientace, je totiž gay. Povede se Petrovi nejeden případ vyřešit? To se dozvíte při čtení této poutavé knihy. Kniha byla vydána v roce 2011 nakladatelstvím Olympia. Má 216 stran.  

Oskar Schindler se narodil 28. 4. 1908 ve Svitavech. Zde má také svůj pomník. Většina lidí, kteří se zajímají o dění během druhé sv. války a v tomto případě o Oskara Schindlera, jej vnímají jako sukničkáře a výtržníka, který se ale v rozhodující chvíli postavil na stranu utlačovaných Židů a zachránil desítky z nich před "konečným řešením" v nacistických koncentračních táborech. V roce 1993 americký režisér Steven Spielberg natočil slavný film "Schindler's List" (Schindlerův seznam), za který v březnu 1994 obdržel cenu Americké filmové akademie Oscar za režii. V témže roce byl v České republice vydán překlad stejnojmenné knihy. Popis knihy: Strhující a proslulé románové zpracování osudů Oskara Schindlera – bezohledného kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“. Román sugestivně líčí vývoj a střety individualit – obětí, pasivních účastníků a iniciativních vykonavatelů – zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla. Název: Schindlerův seznam brož. ROZMLUVY Jazyk: čeština Nakladatelství: ROZMLUVY Značka: ROZMLUVY Druh: Kniha Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá V prodeji od: 07/2013 Rozměry (výška x šířka x tloušťka): 127x127x29 mm ISBN: 978-80-7335-328-5 Knihu zakoupíte v našem e-shopu Eiffel Optic: ZDE

Pokračování článku o asijských pokrmech je tu. Tento příspěvek vás nepřipraví ale ani o drobné prozkoumání naší oblíbené kuchařky Osm chutí Asie, která je vhodná jak pro kuchařské mágy, tak pro ty, kteří se rozhodli trochu experimentovat. Asijští kuchaři dbají mnohem více než jacíkoliv jiní na kvalitu surovin. Platí, že by se měli držet vždy čerstvého. Nemražená zelenina, čerstvě namleté koření zlepší jídlo o několik procent. Schválně sám vyzkoušejte, že rozdíl poznat stoprocentně jde. V asijských kuchyních platí mnohé zásady, ale ta nejvíc důležitá zejména pro ty, kteří nemají s asijskou kuchyní zkušenosti, říká i pro nás známé pravidlo, že méně je mnohdy více. Proto se nenechte zmást jen několika potřebnými surovinami a nedohánějte jídlo ničím jiným než těmi potravinami, které jsou napsané v receptu. Již v úvodu bylo zmíněno koření. Ano, bez něj to skutečně nepůjde. Pro asijskou kuchyni je typický nejen zázvor a česnek, ale taky jarní cibulka, cury a samozřejmě přírodní dochucovadlo jménem sójová omáčka. Osm chutí Asie Tato kniha je dílem Shahafa Shabtaye, který zejména díky restauraci SaSaZu sepsal mnoho poznatků z přípravy i ochutnávání asijských jídel. Svou knihu neproložil jenom recepty a tipy na vaření, ale taky do ní přidal spoust příběhu ze svých cest a ochutnávání těch nejlepších i nepodivnějších pokrmů. Kniha osmi kapitolách se postupně věnuje jedné typické asijské surovině, na jejímž základě si můžete připravit nejrůznější pochutiny od předkrmu k dezertu. Kniha obsahuje 52 receptů.  

Dvousvazková monografie fotografického díla Františka Drtikola. Text pro knihu napsala světově uznávaná historička umění PhDr. Anna Fárová (1928–2010). Publikace představuje nejobsáhlejší průřez tím nejpodstatnějším a nejdůležitějším, co ve své fotografické tvorbě Drtikol vytvořil. Obrazový materiál byl čerpán především ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze (které vlastní největší sbírku Drtikolových fotografií na světě) a také z některých významných soukromých sbírek. Kniha obsahuje 489 fotografií v obrazové části a 119 fotografií v textové části – celkem přes 600 fotografií.

Vaření bylo a stále ještě je doménou žen. Myslím tím vaření v domácích podmínkách, neboť v restauracích se profesi kuchařů věnuje spíše větší část mužské populace. Můži, kteří žijí sami si nejspíš na nějaké to vyvařovaní nepotrpí, nebo si raději zajdou na jídlo někam do hospůdky. Můži, kteří jsou v manželském svazku, jsou více méně zvyklí, že u nich doma vařila máma a tak tuto činnost přenechávají i svým manželkám. A taktéž jsou tu i ti, kteří by se rádi pustili do vaření, ale netroufají si. Nebo že by si mysleli, že už nebudou ti tvrďáci, kteří by se vařením zesměšnili před kamarády? Ať už jsou vaše zábrany k vaření jakékoliv, klidně je nechte odplavat a pokuste se o první krůčky ve vaření. A nezůstávejte jen u přípravy čaje, kávy nebo u ohřátí polévky. Uvařte pro svoji přítelkyni, rodinu a pokud jste sám, uvařte si jídlo, které jste měl rád v době, kdy Vám je vařila Vaše máma či babička. Určitě si nemusíte připadat "žensky", když si kolem pasu uvážete zástěru a pustíte se například do přípravy masového guláše, smažení řízků nebo do pečení svíčkové a přípravy omáček. Můj děda uměl skvělé pečené kuře na houbách a můj táta dodnes vaří skvělé zeleninové polévky, masové guláše a dokonce se mu vždy podaří i piškotová roláda. A není o nic méně chlapem. Moje máma je za to ráda, že nemusí každý den stát u plotny a jeho kolegové v práci jsou z jeho kuchařského umu nadšení.....ano, i mužská část. S knihou Kuchařka pro mého muže zvládnete první kroky ve vaření. Naučí Vás jaké používat suroviny a jak s nimi nakládat. Pomůže Vám i s počátečním úskalím při přípravě méně snadných receptů. Neváhejte a zakupte si tuto báječnou knihu, která Vám odhalí kouzlo vaření.

Národní muzeum  I když vám v našem článku doporučíme návštěvu ještě jednoho konkrétního tematického muzea, za zmínku určitě stojí nejznámější norské muzeum vůbec. Pokud se chcete seznámit se severem, vyrazte do muzea. Na prohlídku je třeba si vyhradit dostatek času. Seznámíte se zde s různorodým uměním. Při vstupu dostanete plánek komplexu. Každá místnost je určena konkrétnímu umělci nebo specifickému umění. Prohlídku můžete absolvovat sám i s průvodcem.  Kromě Národního muzea můžete zamířit taky na operu nebo balet, návštěva Národního divadla stojí za to. Koná se zde taky mnoho hudebních festivalů, které se pořádají především přes léto.  Vigelandsparken  Jeden z nejznámějších parků Norka určitě vynechat nechcete. Nejedná se pouze o místo s posekanou trávou a uhlazenými stromy. Na místě si budete moci prohlédnout několik soch z kamene a taky kovu. Na tyto figury má mnoho lidí rozpolcený názor, nechte se překvapit, jakým dojmem budou působit na vás. Park je chráněn bránou, od které se po hlavní linii umělecké fantazijní prvky Gustava Vigelanda rozvíjejí do dálky. Ve Vigelandově parku se nachází taky nejfotografovanější dítko v Oslu, vztekající se chlapeček, kterého jen tak nepřehlédnete. 

Chet Williamson je americký spisovatel, který v současné době žije v Pensylvánii. Vystudoval zde místní univerzitu a stal se středoškolským učitelem. Od poloviny osmdesátých let se živí jako spisovatel. My se dnes podíváme blíž na jeho dílo. Pokud máte rád hororové příběhy, čtete správný článek. Svou kariéru začal psaním povídek. Ty vydával prostřednictvím časopisů, zejména v The New Yorkeru, dále Twillight Zonu, Esquiru a dokonce v časopisu Playboy.  Williamson se může pochlubit nominací na cenu The World Fantasy Award nebo Mystery Writers of America Edgar Award či cenou Brama Stokera.  Jeho práce jsou často zpracovávány jako audio knihy, vybírají si je i filmaři.  Na svém kontě má taky čtyřdílnou sérii Aliens aneb Music of the Spears. Dále se zabýval úpravou románu o šesti dílech Jima Colberta Crosse, dále Andrewa Vachsse jménem Dark Horse Comics.  Mohlo by vás zaujmout, že autor se zabývá taky zpracování filmů do knižní podoby. Za nejpovedenější je považován příběh The Crow: City of Angels neboli Město andělů.  Do podoby tištěné převedl dokonce i počítačovou hru s názvem Hell: A Cyberpunk Thriller.  V českém překladu jsou pro vás k dispozici aktuálně tři díla; Stopy strachu z roku 2009 a dále knihy s názvy Vetřelci 4 nebo Psycho: Sanatorium.  Stopy strachu  Kniha Stopy strachu v sobě skrývá sedmnáct kratších povídek. Ty na sebe volně navazují. Zpracovává motiv zla a temna. Pohybují se v nich upíři a různé bestie, které si dělají zálusk na mladé dívky. 

Anglický spisovatel Peter Mayle, jemuž se Provence stala druhým domovem, pro své věrné i nové čtenáře formou slovníku v heslech uspořádal svůj pohled na tento svérázný, levandulí provoněný kraj. Výběr hesel je ovšem velice osobní – čtenáři se tedy setkají s pestrou směsicí témat, jež autorovi přišla nejpřitažlivější, nejbizarnější, nejzábavnější, nejtypičtější: most v Avignonu a osel, česnek a kruhový objezd, levandule a Pařížané, větry a muzeum vývrtky, zahrady a pastis… Koláž dojmů a zkušeností, kterou Peter Mayle předkládá svým typickým humorným stylem, s nadhledem a zároveň velkou náklonností, propojuje všudypřítomné a pro Francii neodmyslitelné téma: jídlo a pití.    

O víkendu bylo nádherné počasí, a sluníčko krásně hřálo. Někteří chataři využili sobotu na zahradnické práce a grilování. Pokud i Vy přemýšlíte nad tím, že byste oprášil gril z minulé sezóny, máme pro Vás tip na grilovačku. RECEPT: Grilovaný losos Ingredience: 4 kusy lososa (150 g/kus) citronová kůra sůl pepř Ingredience na citronové máslo: 100 g másla 1 stroužek česneku citronová šťáva z 1 citronu 1 lžička soli 1/2 lžičky pepře Postup: Nejprve si připravíme citronové máslo: změklé máslo utřeme s prolisovaným česnekem. Přidáme citr. šťávu, sůl a pepř. Máslo zabalíme do potravinářské fólie a v chladničce necháme ztuhnout. Lososa očistíme, osolíme a opepříme. Na středně rozehřátý gril položíme rybu kůží dolů. Grilujeme 4 minuty. Poté rybu obrátíme a grilujeme dalších 4-6 minut. Horkého lososa potřeme citronovým máslem a posypeme nastrouhanou citr. kůrou. Další chutné recepty najdete v knize GRILOVÁNÍ.    

Dnes se podíváme na dva příběhy přímo z druhé světové války. Tentokrát se budou týkat námořnických duší. Peter C. Smith již za svůj život napsal 48 knih. Mezi jeho vášně patří války a vojenské historie. Sbírá výpovědi pamětníků z válek a z dob bombardování. Jeho knihy jsou velmi poutavé a čtivé. To dokazuje i fakt, že jsou jeho knihy vydávány celkem na čtyřech kontinentech. Prozkoumejte jeho četbu zblízka pomocí jedné z jeho knih. Vítězství v Arktidě Skupina navzájem spolupracujících lodí, respektive konvoj PQ 18, se vydal na válečnou plavební pouť. Tato cesta nebyla příliš příjemná, vlastně ani trochu. V rámci ní totiž došlo k jedné z největších konvojových bitev za druhé světové války. Jak se vedlo námořníkům po celou dobu plavby. Přežil na lodi někdo nebo došlo k totální zkáze? Přečtěte si poutavou knihu Smithe, která vás nenechá při chladném dojmu. Knihu najdete zde. Orel ve válce Při psaní této knihy si autor liboval v hledání zachovalých dobových fotografií, které měly pocházet hlavně ze soukromých rukou. Snažil se najít co nejvíce dochovaných pamětí na lidi, kteří strávili dny na proslulé letadlové lodi v době druhé světové války. Smith se snažil taky sebrat co nejvíce skutečných zážitků pamětníků. Vše sepsal do jednoho a vydal tak knihu Orel ve válce. Jak se mu to povedlo? To už musíte posoudit sám. Jistě nebudete litovat. Tato kniha je jednou z nejlepších děl, které obsahuje výpovědi námořníků o válce. Knihu najdete zde.     

Od vydání knihy prvního dílu Harryho Pottera uběhlo již dvacet dva let. Od filmu už je to let osmnáct. Ta doba se ani nezdá, že? Pojďme se podívate na kluka, který zůstal naživu, trochu z jiného pohledu. Dnes navštívíme celý jeho svět a zaměříme se na to, jak film může někdy klamat. Znáte ty největší, mnohdy možná i pro pochopení podstatné, rozdíly mezi světem knih a filmovým scénářem? Jdeme vám je připomenout.   Ve filmu hraje Rita Holoubková úplný ,,vedlejšák‘‘, avšak v knize se o této postavě dozvíme mnohem víc. Jedná se o novinářku, která se pyšní schopností proměnit se v brouka. Právě ta jí umožňuje být tou nejvíc nenáviděnou osobou mezi novináři, vždyť jako drobný hmyz se zvládne dostat kamkoliv. Stačí být je v pravý čas na pravém místě.  Cho, bývalá láska Harryho je ve skutečnosti o rok starší než ostatní. V pátém díle, kdy je vyděšená podle filmu z NKÚ, má už zkoušky rok za sebou.  Harry je Zmijozelův dědic? Ačkoliv ve filmu je toto pátrání velice zkráceno, v knize se rozebírá vlastně téměř od začátku do konce. Navíc filmový divák přichází o souboj mezi Luciasem a Arthurem Weasleym, který je v knize popsán velmi barvitě.  Albus Brumbál je snad tím nejklidnějším člověkem, kterého byste kdy mohli poznat. Ačkoliv to ve filmu tak nevypadá, zvláště v posledních dílech, Brumbál představoval pro Harryho člověka, který ho i v nejhorším uklidňoval. Pokud si vzpomenete na Brumbálův vztek ve čtvrtém filmovém snímku, jistě byste s touto informací nesouhlasil. 

Tajemný řád, který je od svého vzniku opředen mnoha tajemstvími a legendami. Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu. Tento křesťanský rytířský řád byl jedním z nejmocnějších řádů středověku. S mocí a velikostí jakou měl, se mu mohl rovnat pouze Řád německých rytířů a Řád johanitů.   Založení a vznik řádu Založení řádu předcházelo několik událostí. Po dobytí Jeruzaléma a následném ustavení jeruzalémského království došlo k silnému nárůstu počtu poutníku, kteří se chtěli vypravit do Jeruzaléma. Cesty do Jeruzaléma se hemžily lupiči a vrahy, kteří okrádali poutníky nebo je prodávali do otroctví. Samotný vznik templářského řádu úzce souvisel s touhou poskytnout ochranu neozbrojeným poutníkům. Jedním z bezprostředních důvodu ke vzniku řádu mohlo být napadení 700 poutníků na cestě do Jeruzaléma, kdy bylo 500 z nich zabito a 100 zajato muslimskými útočníky. Přesné datum založení řádu není známo, ale pravděpodobně vznikl v roce 1119 nebo 1120, i když kronikář Vilém z Tyru uvádí jako rok vzniku léto 1118. První písemná zmínka o řádu pochází z prosince roku 1120. Templáři se od svého vzniku těšili přízně krále, patriarchy, ale byli uznáváni i významnými poutníky jakým byl například Fulko V. z Anjou, který se v roce 1120 stal dokonce přidruženým členem řádu. Další významný poutník, který se roku 1125 stal členem samotného řádu, byl Hugo I. z Champagne. Král Balduin dokonce požádal Bernarda z Clairvaux, aby pomohl templářům získat papežské schválení řádu. „ Bůh naučil vaše ruce bojovat a prsty válčit...“ – Bernard z Clairvaux.   Rozmach řádu Během 25 let své existence se templářům podařilo se dostat přímo do centra dění ve Svaté zemi. Před odjezdem druhé Křížové výpravy byli schopni svolat do Paříže 150 svých rytířů, kteří se se poté přidali k francouzským vojákům při cestě na východ. Během výpravy se řádový mistr Evrard z Barres ve Francii stal jedním z hlavních rádců francouzského krále Ludvíka VII. V průběhu výpravy král svěřil templářům plnou odpovědnost za ochranu vojska během tažení, byli pověřeni jakousi eskortou vojska. Král takto rozhodl zejména, protože templáři měli zkušenosti s tureckou taktikou rychlých útoků jezdectva na křídlech. Na druhou stranu, když se král během křížové výpravy dostal do finanční nouze, byli to templáři, kdo mu půjčil velkou sumu peněz. V červenci roku 1148 se spolu s křižáckými vojsky podíleli templáři také na neúspěšném tažení na Damašek. Podle některých obvinění mohli za neúspěch tažení právě templáři, kteří údajně přijali úplatek, aby městu tajně pomohli. Velmi brzy po skončení křížové výpravy zemřel velmistr Robert z Craonu a na jeho místo usedl Evrard z Barres. V 70. a 80. letech 12. století působilo na východě přes 600 templářských rytířů a 2000 seržantů.   Legendy a pověsti Jak jsem již zmínil v úvodu, templáři byli a dodnes jsou opředeni mnoha legendami a tajemstvími. Jádro templářů mělo být údajně tvořeno tajnou organizací, jejíž kořeny sahaly hluboko do pohanských dob, ještě před počátky křesťanství. Rytíři byli později obviňováni z magických rituálů a uzavírání dohod s démony, včetně klanění se démonickému symbolu nazývanému Bafomet či Baphomet.   Pokud Vás Templáři zaujali a chcete se dozvědět něco víc, tak si můžete přečíst knihu Templáři, mýty a fakta, kterou napsal Michael Haag   Knihu zakoupíte zde

Ještě něco od nás. Rekord největšího adventního věnce si drží Vémyslice, které každoročně několik dní pracují na přípravě obrovského jehličnatého kola, které stojí na dvanácti vzpěrných sloupech ve výšce větší než tři metry. Průměr věnce přesahuje třináct metrů a je tak největším věncem z celé republiky. Po Vánocích se vám nechce odstrojovat stromek a říkáte si, že byste si ho snad v pokoji nechali nejraději do dalších Vánoc? Nejste sami. Taková myšlenka proběhla i u manželů Čechových, kterým stromek zdobil byt po celý rok. Jehličí z něj neopadalo, jen pochopitelně uschlo. Přesuňme se do světa. Jistě vás nepřekvapí, že čísla rekordů se poněkud zvýší, avšak možná vás ohromí, jak moc. Co takhle oblíbené pokrmy, které k Vánocům bez pochyb patří? Taková vánočka je jednou z nich. V Kanadě na počátku tohoto století upeklo několik pekařů největší vánočku všech dob. Měla dva a půl tisíce kila. Její rozměry činily 46x22 metrů. Na tomto neuvěřitelně velkém pečivu si pochutnalo celkem tři a půl tisíce lidí. Pro české Vánoce jsou punčochy bezvýznamné, ale i v našem poměrně blízkém okolí si získaly oblibu. Dokonce v Itálii tak moc velkou, že zde byla vytvořena ponožka dlouhá padesát jedna metrů. Její výroba nebyla započata jen z důvodu překonání minulého rekordu. Stala se charitativním předmětem pro opuštěné děti.   Chcete doma navodit toho nejlepšího vánočního ducha? Prohlédněte si naše interiérové i exteriérové dekorace, které jednoznačně podpoří náladu Vánoc ve vašem domě.  

Otrávená jablka Budete potřebovat: Jablka (10 ks) Cukr krystal (420 g) Sirup z kukuřice (lze nahradit jinou alternativou, 6 lžic) Šťávu z čerstvého citronu (1 ks) Potravinářské barvivo (ideálně černé, rudé) Postup: Cukr nechte rozpouštět v citronové šťávě (bez dužiny) a troše vody. Přidejte ostatní ingredience. Jakmile bude mít směs hladkou strukturu, otestujte, zda je již cukr schopný tvořit karamel. To uděláte jednoduše. Kápněte trochu směsi na desku, po chvíli by měla vytvořit krustu a ztuhnout. Pokud se tak neděje, pokračujte ve vaření. Následně do směsi vložte jablko, ve kterém je již zapíchnutá špejle. Následně položte na pečící papír a nechte ztuhnout. Pozor, namáčená jablka nesmí být mokrá. Strašidelné pusinky Budete potřebovat: Bílky (4 ks) Cukr krystal (220 g) Ocet (1/2 lžičky) Čokoládu na vaření Postup: Příprava je stejná jako při pečení vánočních pusinek. Nejprve vyšlehejte sníh, následně přidejte ocet spolu s cukrem. Pěnu vložte do formy a tvořte hromádky sněhu již přímo na plech. Tvořte špičky, aby dané cukroví vypadalo jako když se na plechu usadili duchové. Pečte asi 45 minut pouze na 100°C. Rozehřejte čokoládou a vytvořte špičkám oči, případně celý obličej. Dobrota je skvělou dekorací a navíc moc dobře chutná. 

Leonberger - na první pohled je to obrovský chundeláč, takový, dá se říci, lev nebo medvídek. Jeho původní šlechtění bylo zamýšleno tak, že se z něj stane perfektní hlídač. Avšak je to spíše pes rodinného typu, ale nemusíte se vůbec bát, že by se jeho hlídací schopnosti vytratily. V zásadě je to přátelský a velmi klidný pes, který je rád ve společnosti lidské "smečky". Pokud bude hrozit nebezpečí, ochrání Vás a projeví se i svým hlubokým štěkotem. Spousta lidí stále žije v milném předsudku, že pořádný hlídač musí být agresivní! Ačkoliv se tak leonberger neprojevuje a dalo be se říci, že "každou" návštěvu uvítá přátelsky, časem každého prokoukne a bude ostražitý. Pokud si pořídíte štěně leonbergera, je vhodné je brát všude s sebou, aby si už od malička přivyklo na různá prostředí. Taktéž mu dovolte, po domluvě s majitelem jiného psa, aby si psího kamaráda mohl takzvaně očuchat. Hodně dětí má touhu si pohladit každého pejska, v takovém případě upozorněte cizí děti, aby Vašeho psa nehladily přímo po hlavě. Jestliže se rozmýšlíte, zda-li si pořídíte leonbergera, přečtěte si nejprve příručku o tomto plemeni, ve které naleznete mnoho cenných a zajímavých rad a informací.  

Co to bude dobrého? Pokud pravidelně navštěvujete náš magazín? Jistě jste již zaznamenal náš houbový seriál. V něm vám poradíme, jakými způsoby lze zpracovat houby, zaměřujeme se na dlouhou výdrž. Zmínka přišla i na houby v octu. Jak jsme slíbili, v tomto článku vám ukážeme skvělý návod na kompletní přípravu kyselých hub. Budete potřebovat: Houby (tvrdší a menší, cca 1 kg) Vodu (3/4 l) Ocet (klasický, ¾ l) Pepř a nové koření (15 kuliček) Bobkový list (3 ks) Tymián Hořčičné semínko (2 lžičky) Sůl (30 g) Postup: Pro přípravu hub nakládaných v octu se hodí ideálně nejtvrdší z nasbíraných, vybírejte spíše menší typy, které nebude nutné krájet. Houby nejprve omyjte studenou vodou. Následně houby přiveďte k varu. Vodu můžete naředit octem a přidat do ní sůl. Vyjměte houby a skládejte je do sklenic. Do vody, ve které jste houby vařil, přidejte ostatní suroviny na přípravu a opět přiveďte k varu, stačí povařit kolem pěti minut. Ihned zalijte houby, uzavřete víčko sklenice a vložte dnem vzhůru do hrnce plného vody. Vařte sklenice ještě po dobu patnácti minut, aby došlo ke kompletní sterilizaci. Po uplynulém čase sklenice nechte vychladnou. Uschovejte do temna a ideálně i chladu. Houbám v tomto stavu musíte dát čas. Jíst by se měly asi až měsíc po naložení. Ve skle vydrží déle než rok. 

Chřest se nevaří jednotlivě, nýbrž ve svazcích, na to asi zapomíná nejvíce lidí. Zhruba po pěti až sedmi stonkách svažte chřest dohromady kuchyňskou nití. Stonky jsou samozřejmě různě velké, počet ve svazku se může jistě lišit, každý svazek by měl mít asi kolem půl kilogramu. Stonky ve svazku by měly být přibližně stejně dlouhé. Pokud tomu tak není, rozdělte je napůl nebo ořezejte. Pamatujte na to, že vždy se řežou konce, nikoliv hlavičky. Dalším důležitým bodem je pokládání chřestu do hrnce. Díky svazkům bude držet vertikálně, špičky by měly koukat ven a procházet jen párou. Na vaření chřestu nebudete potřebovat jen sůl, ale taky cukr a máslo. Přidat můžete i jiné koření. Na litr vody by měla připadnout půlka lžičky soli a asi lžička cukru a půl lžíce másla. Zkušení kuchaři při vaření bílého a fialového chřestu doporučují přidávat taky lžičku citronové šťávy. Pro zpestření chuti taky bobkový list, kari nebo česnek. Jistě vás zajímá celková doba varu. Ta se dost liší. Chřest může být hotov za tři minuty, ale může se taky vařit celých dvacet minut. Doba se odvíjí od konkrétního druhu a síly chřestu. Bílý se vaří kratší dobu než zelený. Doba je taky závislá na již zmíněném (ne)oloupání. Chřest po dovaření ihned z vody vytáhněte a podávejte nebo ho uchovávejte teplý v páře. Pokud ho podáváte studený, nechte jej klasicky přirozeně zchladnout. 

Odkaz na 79. lekci Dobro jutro! Dobar dan! Téma dnešní lekce: PROHLÍŽENÍ PAMÁTEK I. - RAZGLEDANJE ZNAMENOSTI I. Kde jsou turistické informace?     Gdje se nalaze turističke informacije?  Které jsou hlavní památky?     Koje su glavne znamenitosti? My jsme tady ...     Mi smo ovdje ... ...jen několik hodin.     ...samo nekoliko sati. ...jeden den/týden.     ...jedan dan/tjedan. Odkud odjíždíme?     Odakle polazimo? Můžete nám doporučit okružní jízdu/výlet?     Možete li nam preporučiti kružnu vožnju/izlet? Kolik ta okružní jízda stojí?     Kolika košta kružna vožnja? V kolik hodin začíná okružní jízda?     U koliko sati počinje kružna vožnja? Je v tom započítaný oběd?     Da li je u tomu uračunat ručak? Máte česky mluvícího průvodce?     Imate li vodića koji govori češki?   Nučte se chorvatsky s knihou Chorvatština nejen pro samouky, kterou zakoupíte v eshopu zde: knihy.eiffeloptic.cz

 nabízí a doporučuje:   Kniha: Paul McCartney - Rozhovory Autor: Paul Du Noyer   Táto kniha je vyvrcholením dlhoročnej spolupráce autora s McCartneym. Zahŕňa všetky ich spoločné rozhovory v pôvodnej podobe – neupravované, len časovo zoradené podľa jednotlivých období McCartneyho života a kariéry. Predstavuje jedinečnú zbierku neprifarbených názorov a spontánnych reakcií hudobníka, ktorého považujú za najúspešnejšieho hudobného tvorcu na svete, a dáva čitateľovi možnosť dozvedieť sa o ňom aj o Beatles viac ako kedykoľvek predtým. Rozhovory sú plné príbehov, ľudí a scén zo zákulisia šoubiznisu. McCartney sa v nich vracia aj k takým zlomovým momentom svojho života, akými boli jeho právne ťahanice po rozpade Beatles, údajná súťaživosť s Johnom Lennonom či pády a úspechy jeho sólovej dráhy. Jazyk: slovenský jazyk Nakladatelství: Eastone Značka: Eastone Druh: Periodikum týdenní Vazba: Pevná s přebalem lesklá Počet stránek: 352 ISBN: 978-80-8109-313-5 Tuto knihu zakoupíte v našem e-shopu Eiffel Optic: ZDE                                                                                                                                      

Osudové dědictví Je vlastně náhodné setkání někdy náhodné? Nebo jsou všechny činy, události a akce v režii osudu? Tak tuto otázku si můžeme pokládat například při čtení knihy Osudové dědictví. Jak to dopadne s nádhernou Pen Pittovou, který se stane součástí záhadného příběhu? Pen se ocitá v nebezpečí, ze kterého je však rychle zachráněna. Dobrodružství pro ni však nekončí. Zjistí, že tajní muži skrývají nějaké velké tajemství. Snaží se mu přijít na kloub, to se jí však nedaří až dokud se na scéně neobjeví inspektor Spinner, kterému ve vyšetřování překvapivě mnoho přispěje. Šejdíř Harry Už třetí den pátrá Scotland Yard po zločinci, který vykradl klenotnictví a při útěku zastřelil policistu, kterým byl při krádeži přistižen. Detektiv Cowley se rozhodl, že k případu přizve svého dobrého přítele Tima Jordana - policejní eso. Během pátrání však narazí na tajemného Harryho Stonea. Případ se začíná ještě více zamotávat… Další skvělá detektivka z pera „krále anglické detektivky“! Evin ostrov Děj této knihy je umístěn do přelomu minulých století, na odlehlý ostrov, který skrývá mnohá tajemství. Jeden jediný muž se rozhodne na ostrově založit fungující společenství, ze kterého se právem nakonec stává samostatná parlamentní republika v čele s prezidentem v zastoupení jeho osoby. Bez ženy by to však nezvládl. Čím mu Eva přispívá? Na knize je asi nejzajímavější forma vyprávěná. Jedná se o zachycení výpovědí svědků. Knihy Edgara Wallaceho najdete zde.  

Každoročně se na Aljašce konají Eskymácké olympijské hry, které jsou pro turisty opravdu neuvěřitelnou podívanou. Jedná se o soutěže ve stahování tuleňů kůže nebo v zastavování vlaků vlastní silou. Boj s medvědy je zde taky tradicí.   Na území polárního kruhu leží celá třetina aljašského území. Vlajku, pod kterou se dodnes prezentuje Aljaška navrhl třináctiletý chlapec. Benniemu Bensonomi z Cognacu byla udělena za jeho práci prestižní cena.  Státní pečeť Aljašky zase nepoznala a už asi nikdy nepozná svého majitele. V roce 1910 byla namalována neznámým kreslířem. Hlavním jejím motivem je slunce, které právě vychází nad lesem a jezerem s loďkami. Starostou města či obce bývá povětšinou muž, někdy taky žena. Vždy jde však o lidi. To na Aljašce neplatí. Například ve městě Talkeetna byl po celých dvacet let starostou kocour.  Lidé sídlící na Aljašce si špatně nevedou. Jejich platy a velké výdělky z této země dělají čtvrtou nejbohatší v USA. Minimální mzda zde převyšuje dvě stě korun na hodinu. Ceny jsou však taky poměrně solidní. Pečivo je zde k dostání od padesáti korun, litr mléka vás v supermarketu vyjde na sedmdesát korun v akční ceně.  Mezi další ,,wau zážitky‘‘ patří pozorování polární záře. Ta je viditelná v každém ročním období spíše s výjimkou léta. Vidět je zejména při vysoké sluneční záři.  Zajímá vás, jak vypadá pravé aljašské dobrodružství? Pak se podívejte do knihy S bráchou na Aljašce, která vám prozradí nejen vše o cestování po této zemi, ale taky se dozvíte plno dalších zajímavostí ze zdejší oblasti.   

Štěpán Kopřiva se narodil v roce 1971 v Praze, kde také pobývá. Je český spisovatel, scénárista, režisér a taky autor známých komiksů a především děl science fiction a fantasy. V současné době se prezentuje titulem scénárista a spisovatel na volné noze.  Studoval na Střední škole polygrafické v Praze. Již v letech středoškolského studia napsal několik povídek a dokonce i románů. Později se stal spoluzakladatelem české literární skupiny.  Psal různé žánry, především však drsnější příběhy s trochou humoru či vyšetřování. Těch se drží dodnes.  Podílel se na psaní několika komiksových scénářů, dále napsal klasické filmové scénáře. Podařilo se mu vytvořit též slova pro televizní seriál Místo nahoře.  Nás ale dnes zajímají především knižní díla. Co vám tento autor může nabídnout? Jeho dílo podrobněji bude rozebráno v další článku, nyní však ještě malá upoutávka. Ryhlopalba  Začínáme zajímavě. Paranoia? Někdo jiný? Nebo jsem to skutečně já? Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Olga Tučková by mohla vyprávět. Přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. 

Tiché vody Tiché vody, tak se jmenuje první titul vydaný dnes již úspěšnou spisovatelkou. Tady to všechno začalo. Ve švédském Sandhamnu je právě krásné horké letní ráno, které však zoškliví ve chvíli, kdy moře vyplaví mužské tělo zamotané do rybářské sítě. Ještě nic tak nehoří, dokud není asi po týdnu nalezena brutálně zavražděná žena. Tolik podivně zemřelých tak najednou? Případu se ujímá Thomas Andreasson, který to však bude mít velice těžké. Proč? Protože nemá s vyšetřováním ani kde začít. Žádné stopy neexistují. S pátráním mu pomáhá kamarádka Nora Lindeová, která na ostrově bydlí. Podaří se nyní již detektivní dvojici dopadnout vraha na svobodě dřív, než si užije další oběť? Zajisté si budou muset pospíšit. Bez viny Tento příběh nezačíná vraždou, ale záhadným zmizením. Thomas Adreasson se konkrétně účastní pátrání po mladé dívce, která se podle získaných důkazů zřejmě utopila. Po neúspěšném pátrání je dívka prohlášena za nezvěstnou. Zanedlouho, kdy do města přijde zima, děti najdou při hraní v lese její mrtvé tělo ve sněhu.   Krvavý slunovrat Zrovna se slaví, lidé mají dobrou náladu a najednou krach. Z veselícího davu se vypotácí mladá dívka a před očima všech lidí se zhroutí na zem. Takhle si konec oslav letního slunovratu asi nikdo nepředstavoval. Situace se ještě zkomplikuje ve chvíli, kdy se o děje připlete Nora, přítelkyně Tomase, která vyráží na oslavu také. Dcera Wilma jeho milého Jonase totiž beze stopy zmizí. Poradí si Nora s vyšetřovatelem a najdou dítě dřív, než bude pozdě? Kdo za tím vším stojí? 

Asi vás napadne, jaké dvě ,,součástky‘‘ mandal jsou nejdůležitější. Je to samozřejmě tvar a barva. Tvar představuje energii ženskou a mužská energie je zastoupená barvou. Spojením vzniká dokonalý symbiotický celek. Harmonie, která se postupně přesouvá z papíru do naší duše. Můžeme vytvářet mandaly vlastní, podle předlohy a nebo je jen vybarvovat. Pro začátek je asi nejlepší koupit si knihu, která nabízí již předem vytvořené šablony. Jak vybrat tu správnou? Velmi jednoduše. Zkrátka vezměte tu, kde se vám zatím černobílé mandaly nejvíce líbí. My vám jednu krásnou knihu taky nabídneme. Studování již zhotovených mandal je velmi složité i pro odborníky. Jedna mandala se dá rozebírat hodiny. Vy si doma můžete udělat alespoň malou analýzu, pomocí barev. Podívejte se na vymalovanou mandalu a prohlédněte si, jaké barvy jste použil k vybarvení.  Toto je pouze jednoduchý výklad barev, ale leckdy o vás na základě těch nejpoužívanějších tónů může cosi vypovědět. Bílá – světlo, čistota, očista, andělé, léčba Žlutá – přátelství, energie, vůle, ušlechtilost, archanděl Gabriel Oranžová – důvěra, silná vůle, sebekontrola, archanděl Uriel Červená – vášeň, síla, zdatnost, energie (mužská), silné zdraví Růžová – láska, mateřství, síla (ženská), důvěra, něha, svůdnost, archanděl Rafael Fialová – poznání, duchovno hloubka myšlenek Modrá – klid, plynutí, ochrana, bezpečí, archanděl Michael Zelená – příroda, klid, uzdravení, přirozenost Hnědá – Země, bohatství, zakotvení, pevné pouto A jedna zajímavost na závěr. Možná jste slyšel i o takzvaném ničení mandal. To nemá nic společného s devastací, tento proces souvisí s rituálem. V Tibetu, kde jsou tvořeny mandaly pískové, se hned po vytvoření mažou, aby nebyla porušena jejich struktura a dobrá energie. U nás je možno mandalu si uchovat, a to v případě, že do ní zakreslíte svou duši, nápad, tvoříte ji pro relaxaci. Pokud však do mandaly chcete vnést něco, čeho se chcete zbavit, tak si ji rozhodně nenechávejte. Nakreslete, případně prohlédněte a pak ihned mandalu zlikvidujte. Vybarvování mandal zklidní vaši duši, podpoří její klid a nastolí tělu rovnováhu. Vyzkoušejte si tuto kreativní činnost s knihou Léčivé mandaly.   

Brusinka (Vaccinium vitis-idaea) - jsou keříky, mající krušpánkovitý vzhled. Jsou náročné na kyselost půdy a možná právě z tohoto důvodu se v našich zahrádkách moc neobjevují. Keříky vyrůstají do výšky 30 cm, jsou stálezelené. Mají drobné, lesklé, tmavě zbarvené lístky. Pěstování: sazenice vysazujte nejméně 30 cm od sebe brusinky potřebují kyselou půdu (pH 3,5 - 4,5) speciální zeminu můžete zakoupit v zahradnictví, nebo si ji namíchat z kyselé rašeliny, lesní hrabanky a indiferentního říčního písku brusinky nemají rády vápník mají raději chudší půdy, proto příliš nepřihnojujeme také opatrně se závlahou, proto při výsadbě nezapomeňte na drenážní vrstvu používejte mulčovací materiál z pilin jehličnatých stromů, který udržuje potřebné pH taktéž jsou citlivé na přeplevelení, proto udržujte záhon čistý Druhy: IDA - keře vysoké 10 - 20 cm, úrodnost střední, dozrávání od poloviny do konce srpna KORALLE - keře vysoké 20 - 30 cm, poměrně úrodná, dozrávání postupné RED PEARL - keře vysoké až 35 cm, plodí dvakrát ročně, výborná chuť plodů SUSSI - keře vysoké 15 - 25 cm, kvete koncem května a podruhé na konci léta, dozrávání je rovnoměrné Účinky na zdraví: Plody brusinek obsahují cenné nutriční látky. Obsahují: organické kyseliny, cukry, minerály (fosfor, hořčík, mangan, vápník a draslík), třísloviny a rostlinná barviva. Taktéž za zmínku stojí vitamíny, které jsou v brusinkách obsaženy: C, P a A. Blahodárně působí na zánět močových cest, pomáhají při vysokých teplotách, revmatismu, dně a jsou přírodním antioxidantem. Plody se dají konzumovat v čerstvém stavu, mohou se mrazit nebo sušit. Také se z nich připravuje vynikající šťáva. Pokud nemáte prostor k pěstování brusinek a rádi byste využily léčivých účinků brusinek, zakupte si 100% brusinkovou šťávu v našem eshopu.

KNIHA: Plný batoh pytláckých příběhů IV AUTOR: Richard SOBOTKA O autorovi:  Richard Sobotka se narodil 15.3.1935 v Zašové u Valašského Meziříčí. Základní znalosti do života mu dalo Palackého gymnázium ve Valašském Meziříčí. Řadu let pracoval v Tesle Rožnov pod Radhoštěm. Zde měl možnost sledovat obrovský rozmach techniky, od elektronek až po barevné obrazovky, což z něj udělalo fandu technického pokroku. Poznal zde také velké množství zajímavých lidí a jejich osudy, které jej inspirovaly v jeho další tvůrčí činnosti. Publikoval především v časopise Červený květ, který vycházel v Ostravě a stal se pro valašský region určitou literární základnou. Knižně debutoval v roce 1979 knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura. Místem děje jeho povídek je Valašsko. Rozvíjejí příběhy současných lidí, kteří se ocitli v mezních situacích. Jemný vypravěčský smysl pro humor a citový odstín situací je přítomen ve všech povídkách. Těžištěm literární práce Richarda Sobotky je rozsáhlá publikační činnost v tisku a dlouholetá spolupráce s rozhlasem Ostrava. Je nositelem řady ocenění a vítězem mnoha literárních soutěží, mj. Cena E. E. Kische 2005 za knihu Hurá na medvěda. Publicista, dramatik a spisovatel Richard Sobotka žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm, kde je i organizátorem literární soutěže Rožnovský fejeton. Z knihy: Měl jsem svého prvního srnečka vyhlédnutého ve Šlahorkách. Vycházel pokaždé ráno a večer ve stejnou hodinu, jako kdyby ho provázkem k mladému bučku uvázal. Byl už tak uvyklý na poklid, že ani moc nedával pozor. Netušil, že ležím nedaleko v trávě, stačilo několik stébel poodhrnout a měl jsem ho na mušce, mohl jsem střílet. Ruce se mi třásly jako při zimnici, muška poskakovala po stromech, po obloze, ne a ne se usadit srnečkovi na komoře. Konečně jsem se vydýchal, získal trochu klidu. Měl jsem srnečka na šedesát kroků. Zadržel jsem dech, jedno oko, přimhouřil, prst lehce posunul spoušť - Bááách! Konečně rána zahřměla. Hory si ji podávaly několikerou ozvěnou. Pažba pušky, jak jsem ji držel ledabyle po frajersky, mi málem vyrazila zuby, pořádně mne třískla do ramene. Srneček stál, díval se na mne ... Ani škrábnutý nebyl.   Tuto čtivou knihu zakoupíte v našem e-shopu: KNIHY

Nadace Byla by škoda, nezmínit se zde o prvním dílu úspěšné série nadace. Jak už to tak ve sci-fi knihách bývá, něco se asi děje ve vesmíru. Nejen něco, celá galaxie totiž spěje k zániku. Zatím ne nijak nápadně, ovšem někteří jedinci vidí již teď, že pokud někdo nezakročí, bude se zemí amen. Situaci dokáže vysledovat geniální matematik Hari Seldon, který předpoví, co čeká po pádu Říše – chaos třicet tisíc let. To přece nemůže dopustit! Seldon tedy na jiné planetě zakládá Nadaci, která bude uchovávat místní kulturu, vzdělání i jiné hodnoty. Hvězdy jako prach Politika, láska, zrada předstíraná i skutečná, nejen palácové intriky - i toto je Asimov, příběh předcházející Nadaci. Lidstvo osídlilo v Galaxii tisíce planet, ale ne na všech se žije dobře. Obyvatelé království Nebula jsou nespokojení, jejich vzpoury však vládce Khan z planety Tyrant vždy tvrdě potlačí. Nemůže však zničit pověst o spravedlivém světě. Byron Farill, syn rančena z Videmosu, je otcem poslán na Zemi studovat a současně pátrat po starobylém dokumentu, který by pomohl odboji. Noc před promocí je však téměř zabit a jen náhodou se mu podaří uprchnout. Na útěku se seznámí s půvabnou, ale tvrdohlavou Artemisií, dcerou vládce planety Rhodie. Po mnohých zvratech se dvojici podaří onen důležitý dokument nalézt. Já, robot Jak znějí tři zákony robotiky? Přečtěte si knihu, která doprovází celou sérii Nadace. Seznamte se zásadami správného robota a zjistěte, jak to funguje v jiném světě. Knihy Isaaca Asimova najdete zde. 

Jussi Adler-Olsen je dánský novinář, redaktor a nakladatel, posléze také spisovatel. Svou sérii kriminálních příběhů o kodaňském policejním oddělení Q, na němž je „uklizen“ vyšetřovatel Carl Mørck, zahájil thrillerem Žena v kleci, dramatem, za nímž stojí msta. Po jeho úspěchu pokračoval v sérii thrillery Zabijáci a Vzkaz v láhvi. Oddělení Q je rozšířeno o asistenty Asada a Rose. Každý z těch tří má svá slabá místa a problémy. Čtvrtým příběhem kriminální série je Složka 64. Smutnou hrdinkou příběhu je Nete Hermansenová, po letech promyšleně se mstící oběť zneužívání a týrání. Adler-Olsen svým příběhem odkrývá temné okolnosti nedávných dánských dějin, v nichž samozvaní a hluboce organizovaní strážci čistoty rasy, podobně jako nacističtí zločinci, rozhodovali o interrupcích, sterilizacích a deportacích i velmi mladých žen na ostrov Sprogo. Jejich vinou bylo to, že nebyly dostatečně vzdělané, staly se obětí znásilnění, nežily v ideálních sociálních podmínkách. Složka 64 získala prestižní ocenění dánských knihkupců Zlatý vavřín. Knihu v pevném přebalu vydalo nakladatelství HOST. Najdete ji mezi beletrií v oddělení Knihy našeho e shopu. Rozhodně stojí za přečtení.

Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem! S tímto heslem lze jen souhlasit. Kdo rád cestuje, ví, že se bez znalosti cizích jazyků neobejde. Němčina nebo angličtina je v dnešní době základ, ke kterému se hojně přidává i, v minulých letech povinně vyučovaná, ruština. Kdo se rád učí cizím jazykům, může se s klidem pustit i do chorvatštiny, ke které už lehce sežene učebnice a slovníky. Jednou z knih, která Vám bude užitečná při cestování po Chorvatsku, je CHORVATŠTINA SLOVNÍČEK. Například při nákupu v obchodě hojně využijete následující výrazy: Hledám ...     Tražim ... Potřebuji ...     Trebam ... Ukažte mi, prosím ...     Pokažite mi, molim vas ... Kde najdu ...?     Gdje mogu naći ...? Chtěl bych se podívat na ...     Ja bih željel pogledati ... Chci koupit ...     Želim kupiti ... Dejte mi ...     Dajte mi ... Kolik to stojí?     Koliko to košta? Kolik stojí kilo?     Koliko košta kilo? To je levné/drahé.     To je jeftino/skupo. Tento kapesní chorvatsko-český a česko-chorvatský slovník můžete využít nejen na cestách, ale i na nějakém kurzu a při samostudiu. Najdete zde běžně užívanou slovní zásobu současné chorvatštiny, a to jak ze spisovného, tak i z hovorového jazyka. Kniha obsahuje také přehled nepravidelných sloves.    

Čtěte anglické knihy nebo třeba jen návody. Pro začátek je třeba říci, že pokud nejste v angličtině pokročilí, půjde vám tento bod hůř, avšak časem přijdete i samotnému čtení na kloub! Chcete vědět, jak dlouho vařit těstoviny? Nezaměřujte se na český návod, ale sjeďte očima na návod anglický. Pokud si v překladu nejste jist, můžete se ujistit v českém textu. Pokud čtení návodů a příruček ovládáte, můžete zkusit přejít na dobrou anglickou knihu. A pozor! Existuje spousta dvojjazyčných publikací, ve kterým máte anglický text na jedné straně a nás rodný jazyk na straně druhé. Přečtěte si vždy stránku anglicky a následně si v textu na druhé stránce dohledejte, čemu všemu jste nerozuměl. Pomalejší, ale efektivnější přístup spočívá v přečtení celé české stránky, následně anglické a poté opět české. Nezapomínejte číst nebo si jen tak mluvit nahlas! Možná se vám již v angličtině dobře přemýšlí, avšak mluvení jde někdy hůře. Stoupněte si před zrcadlo a procvičujte si komunikaci. Tuto činnost stačí podnikat jednou za den asi deset minut. Zaregistrujte se na cizí seznamku nebo si najděte anglicky hovořícího přítele třeba přes Facebook. Přes internetovou komunikaci se taky ledasco naučíte. A kdo ví, možná najdete opravdového kamaráda nebo dokonce přítelkyni. Snažte se taky procvičovat gramatiku. Je dobré ovládat alespoň nějaké gramatické základy. Kupte si anglickou učebnici gramatiky a věnujte se jí alespoň půl hodiny dvakrát týdně. Sice se nyní už možná domluvíte, ale chtělo by to ještě mluvit gramaticky správně, abyste i na venek působil jako ,,profík‘‘. Tak jak se budete angličtině věnovat právě vy? Učte se cizí jazyk zábavnou formou. Co třeba pomocí her? Pořiďte si domů knížku 111 her pro atraktivní výuku angličtiny a můžete začít studovat hned. Knihu najdete zde.      

Záběhlický hřbitov a duchové  Záběhlický hřbitov se nachází na Zahradním městě. Místo něj zde do devatenáctého století stál hřbitov u kostela Narození Panny Marie. Říká se, že již po dlouhá staletí se z místa ozývají tajemné zvuky. Jsou zde vidět záhadná noční světla a dokonce snad i pohybující se podivné postavy. Lidé, kteří hřbitov navštívili nebo navštěvují se neustále zmiňují o zvláštních pocitech při procházce hřbitovem. Někteří tvrdí, že zde žijí upíři, jiní zase, že jde o duchy zemřelých. Nebo mají záhadné úkazy na svědomí jen potulní lidé či bezdomovci?  Propojené sklepy a kanalizační sítě Není tajemstvím, že pod Prahou se skrývá tisíce různých chodeb, která dnes již upadla v zapomnění. Jedná se o šachty, důlní štoly, středověké krypty, koryta po vodních tocích, kanalizační sítě nebo válečné kryty a podobně. Nejzajímavější je síť chodeb v místě Starého města do novodobého centra Prahy. Dnes i některé domy mají chodby dlouhé kdovíkam, které dodnes nebyly prozkoumány. Troufl byste se vydat do některých z těchto podzemních chodeb. Podle některých legend se skrývá v podzemí nejeden poklad.  Netopýří sál  Netopýří sál pojmenovává jeskyni, respektive tajné sklepení, které bylo zasypáno se stavbou Pražského hradu. V prostoru se nacházelo (Nebo se doposud nachází?) světélko aneb věčný oheň, které ukazovalo cestu k velmi vzdáleným egyptským pyramidám. Pravděpodobně se jednalo o neuhasínající zdroj světla za prvních českých králů. V místě jeskyně byly nalezeny taky šperky z dávné Velkomoravské říše. 

Někdy se vyplatí si také spočítat, kolik času vám zabere cesta autem. Vyjet z garáže, stát na všech světelných křižovatkách, přibržďovat do kolony nebo hledat místo u vaší práce. No nebyla by vlastně cesta pěšky rychlejší?  Cesta městskou hromadnou dopravou je sice méně nákladná, ale taky má své nevýhody. Kolikrát už jste dobíhal autobus nebo metro? S chůzí už vás nebudou trápit žádné přeplněné prostory.  Není třeba trénink Chůzi není nutné nijak cvičit. Jde o nejpřirozenější pohyb, který tělo vykonává s radostí. Žádný návod není třeba, jen možná doporučení, abyste měl zvednutou hlavu a nekoukal stále pod nohy. Pokud vás bolí nohy, vyměňte obuv, jestliže bolest neustupuje nebo s k ní naopak připojuje ještě bolení zad, pak byste měl raději navštívit fyzioterapeuta, který vám s problémem poradí. Je to opravdu důležité, neboť právě od chůze se odvíjí další aktivity.  S pohodlnějším zdoláváním turistických tras vám pomohou hole nordic walking. Při větších túrách nezapomínejte na hydrataci.  Věděl jste, že problém plochých nohou se dá taktéž vyléčit chůzí? Pravidelné kroky vám pomohou klenbu zvednout.  Udržíte si kondici I krátká procházka vás dokáže udržet v kondici. Jak cestujete do práce? Autem nebo hromadnou dopravou? Co zkusit pěší chůzi? Pokud máte sedavé zaměstnání, je možná cesta do práce vaším jediným pohybem. Jestliže v práci neustále pobíháte, zvažte, zda by se vaše nohy nechtěly ráno krátkou procházkou protáhnout.  Knihu Slovart Moderní nordic walking, která vám o tomto sportu prozradí víc, si můžete zakoupit v našem e-shopu.  Pokud si chcete udržet dobré zdraví i skvělou kondici, začněte chodit! Zapomeňte na treking nebo na nekoordinovanou chůzi s holemi a naučte se nordic walking. Je to bezpečná, jednoduchá, efektivní a zábavná cesta k zdokonalení kondice bez ohledu na věk, pohlaví nebo tělesnou zdatnost. Srozumitelně napsaná praktická příručka plná názorných fotografií představuje ideální návod pro začátečníky, ale i výbornou pomůcku pro pokročilé nebo instruktory. Detailně popisuje správnou techniku a cvičení, přibližuje zdravotní benefity, nabízí množství rad i zkušeností z praxe a také individuální tréninkové postupy. Autorka je zakladatelkou nordic walkingu na Slovensku a prezidentkou slovenské asociace, která školí trenéry. Na světovém kongresu nordic walkingu v roce 2015 byla vyhodnocena jako instruktorka s nejlepší technikou na světě. Je známá i mezi českými trenéry, kteří k ní jezdí na kurzy.

Zoomarine Chystáte se na poloostrov s dětmi? Pak nemůžete minout Zoomarine! Jedná se o slavný zábavní park, kde si užijete nejen zábavu ve velkých akváriích, zaplavat si budete moci s delfíny, navštívíte vystoupení dravců, lachtanů nebo mrožů. Kromě těchto zvířecích atrakcí park nabízí taky spoustu houpaček a suchých i vodních skluzavek včetně bazénů. Pro rodiče jsou po celý den otevřeny skvělé restaurace a bary. Čápi v Portugalsku Ač se to možná zdá neuvěřitelné, v Portugalsku se to čápi hemží. Ne tak úplně všude, ptačí oblast se nachází kousek od lázní Caldas se Monchique při cestě silnicí N266 k pobřeží. Lidé oblast lidově nazývají ptačí vesnicí, neboť zde opravdu shledáte čápa na každém rohu. Ptactvo zde hnízdí hojně, kolonie tvoří čápi bílí. Pozor při projíždění této silnice, abyste nedošlo k nepříjemné srážce. Ukazatelé vás však na čápi včas upozorní. Faro Hlavní centrum Algarve tvoří, jak už bylo zmíněno, město Faro. Jedná se o oblast obklopenou hradbami, které vznikly až v devatenáctém století. Navštívit jistě musíte Largo de Sé, velké náměstí, dále archeologické muzeum, bývalý klášter Nanebevzetí Panny Marie a národní park Ria Formosa, který se rozkvétá hned za městem. Nezapomeňte se porozhlédnout po okolí z výšky, věž katedrály Sé vám dopřeje úchvatný pohled. Jak se vám líbila tato krátká návštěva Portugalska? Zjistěte víc o kultuře a památkách této oblasti! Co takhle letní dovolená v Portugalsku? 

Nejen pro školáky na svačiny, ale také jako velmi chutné a rychlé pohoštění pro hosty, nebo jen taková chuťovka k dobrému vínku, které si vypijete s partnerem. Tak i mnohem více jsou pomazánky variabilní. Máte-li chuť na vynikající játrovou paštiku z kuřecích jater, pojďte si ji s námi připravit: KUŘECÍ JÁTROVKA Ingredience: 400 g kuřecích jater 250 g másla 1 ciulka 1/2 tymiánu 1/2 sušené petrželky 2 pol. lž. bílého vína 2 pol. lž. smetany na vaření sůl mletý pepř Postup: Omyjeme kuřecí játra a zbavíme je žilek. Na pánvi rozpustáme 2 pol. lžíce másla a zprudka orestujeme kuřecí játra. K játrům přidáme nadrobno nakrájenou cibulku. Osmahnutá játra podlijeme vínem a zlehka osolíme. Dochutíme bylinkami a pepřem. Zvýšíme plamen a necháme pozvolna vydusit tekutinu. Poté přidáme smetanu, necháme ji prohřát, ale nevaříme! Horký obsah pánve přendáme do robota se sekacím nástavcem. Na nejnižší otáčky směs rozmixujeme na hrubou konzistenci. Poté po kouskách přidáváme zbytek másla. Paštiku přepasírujeme přes cedník. Přepasírovanou paštiku dáme ztuhnout do chladničky. Nechte se inspirovat dalšími pomazánkami, dezerty a chuťovkami, které knižně vydalo nakladatelství DONA: "Pomazánky rychlé večeře jednoduché pohoštění".

Nikola Tesla, muž který snil o nalezení neomezeného zdroje energie a který byl přezdíván „pán blesků“.  Nikola Tesla roku 1919 řekl „Vývoj lidstva zásadním způsobem ovlivňuje naše vynalézavost, jejím základním cílem je ovládnout materiální svět, spoutat přírodní síly a přinutit je, aby sloužily našim potřebám“. Nikola Tesla by se dal přirovnat k modernímu Promethea, který pomocí elektřiny fakticky změnil celý svět. Nikola Tesla svými vícefázovými generátory zkrotil sílu Niagarských vodopádů a umožnil přenos elektrické energie do celé Ameriky. Nikola Tesla si nechal patentovat technologie bezdrátové komunikace, na kterých stojí rozhlasové a televizní vysílání. Odkaz, který Nikola Tesla zanechal, je prakticky všude kolem nás, od dálkového ovládání, přes neonové osvětlení, rentgenové snímky, až k řízeným střelám. „Musíme nalézt způsob, jak získávat elektřinu ze zdrojů, které jsou nevyčerpatelné“ Nikola Tesla se narodil v noci z 9. na 10. července roku 1856 v dnešním Chovartsku, té noci údajně zuřila silná bouřka. Po úspěšném absolvování gymnázia v Karlovci, odešel mladý Tesla studoval fyziku a matematiku na polytechniku ve Štýrském Hradci. Byl to vyjmečný student, vprvním ročníku složil deset zkoušek s vyznamenáním a profesoři záhy poznali Teslův neuvěřitelný talent a umožnili mu, aby asistoval při fyzikálních pokusech. Tesla se při studiu setkal s Gramovým dynamem a po mnoha pokusech se utvrdil že motory na stejnosměrný proud se nehodí pro praktické využití. V létě roku 1883 pak zkontruoval první motor na střídavý proud. Roku 1884 začal Tesla pracovat ve společnosti Edison Machine Works, nicméně po silných neschodách s Edisonem, kterého ze ačátku Tesla velmi obdivoval v roce 1886 ze společnosti odešel a založil vlastní firmu Tesla Electric Light & Manufacturing. Firma patentovala vylepšení pro obloukové lampy. Tesla se však chtěl věnovat strojům na střídavý proud. Investoři bohužel s Teslou nesouhlasili a propustili ho. V roce 1887 podepsal Tesla smlouvu s Edisonovým velkým rivalem Westinghousem, v jeho laboratořích pak pokrašoval ve výzkumu střídavého proudu. V roce 1888 učinil převrátný objev. Přišel na to, že lze vytvořit točivé magnetické pole, jestliže jsou dvě cívky, postavené do pravého úhlu, napájeny střídavým proudem s fázovým posunem 90 stupňů. Díky tomuto objevu mohl Tesla vynaleznout asynchroní motor, který bývá též nazýván střídavý indukční motor. Velkou výhodou asynchroního motoru, je že nepotřebuje ke své činnosti komutátor. Díky tomu je levnější, má dlouhou životnost a samozřejmě i větší účinnost. Tesla tímto vynálezem odstranil poslední překážku pro rozvoj distribučních sítí střídavého proudu. Další velký objev na sebe nenechal dlouho čekat. Roku 1891 se začal zabývat technologiemi rádiového přenosu a roku 1893 jako první na světě veřejně předvedl radiokomunikační přístroj. Nikola Tesla je bezpochyb fascinující osoba a pokud Vás zajímá více o jeho životě, ale především vynálezech doporučuji přečíst knihu Nikola Tesla, vizionář- génius – čaroděj. Knihu můžete zakoupit zde

Pokud nás trápí nějaké zdravotní neduhy, jdeme k lékaři nebo sáhneme po bylinkách. Ale víte o tom, že jsou léčivé i houby? Mezi nejznámější houbové léčivky patří: Hlíva ústřičná Jidášovo ucho Reishi Čaga Jidášovo ucho - má vysoký obsah minerálů (draslík, fosfor, hořčík, vápník a sodík), taktéž má léčivé účinky: snižuje krevní tlak pomáhá léčit hemoroidy posiluje imunitní systém při bolestech žaludku a břicha Ze sušeného jidášova ucha lze připravit například čaj. Své zastoupení má i v kulinářství. Jidášovo ucho zakoupíte v sušeném stavu. Proto při jeho použití v kuchyni, nejprve houby namočte. Po několika hodinách houby nabobtnají a můžete je připravovat na jakýkoliv způsob. Velmi chutné je jidášovo ucho pokrájené na nudličky a přidané do číny, do rizota nebo do zeleninových polévek. RECEPT: Salát s jidášovým uchem Ingredience: 300 g cukety 100 g jidášova ucha 100 g kukuřice (z plechovky) červená paprika sójová omáčka drcený česnek chilli koření voda olej sůl Postup: Cuketu oloupeme a nakrájíme na kostičky. Zprudka cuketu opečeme na oleji, vložíme do mísy a ještě teplou promícháme s lisovaným česnekem. Přidáme povařené, pokrájené jidášovo ucho, nakrájenou papriku a kukuřici, zastříkneme sojovou omáčkou, dochutíme chilli. Salát necháme vychladit. Přečtěte si více o léčivých účincích hub v knize "HOUBY JAKO LÉK", kterou zakoupíte v eshopu zde: knihy.eiffeloptic.cz      

Běžkyně  Před vypuknutím olympiády se dějí opravdu divy. Nejlepší čínský vzpěrač se zabije přímo před svou milenkou, čínský plavec těsně před tím, než má stát na stupínku připraven k závodu, se zabije. I další sportovci se rozhodnou vzít si život. Co je k tomu donutilo? Postupně se dozvídáme, že smrt neměli oběti ve svých rukou, staly se terčem vraždění. Naživu je (možná) ještě olympijská běžkyně, žena, která se však záhadně vytratila. Pomůže vyšetřovatelům v cestě za objasněním. Kdo stojí za vraždami sportovců a proč tak někdo činí? Přečtěte si poutavou knihu, od které se nebudete moci odtrhnout. Ostrov Entry Když detektiv Sime Mackenzie nastupuje na palubu letadla, ani se neohlédne. Cesta na ostrov Entry pro něj představuje šanci, jak utéct hořké směsi osamělosti a lítosti svého dosavadního života. Z montrealského letiště odjíždí jako součást osmičlenného vyšetřovacího týmu, směřujícího do Zálivu svatého Vavřince. Pouhé dva kilometry široký a tři kilometry dlouhý ostrov Entry je domovem asi sto třiceti obyvatel - a ten nejbohatší z nich byl právě nalezen ve svém domě zavražděný. Vyšetřování se zdá být pouhou formalitou. Důkazy nasvědčují vraždě ze žárlivosti, kterou má na svědomí pomstychtivá manželka. Ale vyšetřování Simovi zamotá hlavu poté, co se s hlavní podezřelou střetne tváří v tvář. Je si jistý, že ji zná - a to i přesto, že se nikdy nepotkali. Pronásledován tímto pocitem se potácí mezi nespavostí a podivnými sny o dávné minulosti na skotském ostrově vzdáleném tři tisíce mil. Sny, v nichž vdova hraje hlavní roli. Navzdory důkazům o její vině je přesvědčen o tom, že vraždu nespáchala. Jeho posedlost ho vede ke konfliktu mezi profesní povinností, kterou musí splnit, a vlastním osudem, jenž ho čeká. Knihu Ostrov Entry najdete zde. 

Hovor se smrtí Losangeleští detektivové Hunter a Garcia se při vyšetřování nového případu ocitnou na horské dráze zla. Pronásledují predátora, který hledá v ulicích a na sociálních sítích oběti, dráždí je anonymními zprávami a živí se jejich strachem. přední záložka: Po náročném týdnu se Tanya Kaitilinová těší na odpočinkový večer doma. Když vyjde ze sprchy, uslyší zvonit mobil. Požadavek na videohovor přichází od její nejlepší přítelkyně Karen Wardové. Tanya hovor přijme a noční můra začíná. Karen je s roubíkem v ústech připoutaná k židli v obývacím pokoji svého bytu. Jestliže Tanya hovor přeruší nebo odvrátí pohled od kamery, bude příště na řadě ona, slibuje hluboký chraplavý démonický hlas na druhém konci linky. A pokud Tanya neodpoví pravdivě na jeho otázku, on její přítelkyni Karen brutálně zavraždí. Jenže vyděšená Tanya si správnou odpověď nevybaví. Já jsem smrt Byla nalezena žena. Byla po smrti a byla mučena. Detektiv Hunter a Garcia mají zase napilno. Obzvláště když zjistí, že v těle vrah zanechal vzkaz. Podaří se dvojici vypátrat netvora dřív, než ublíží někomu dalšímu? Proč si vrah ve smrtích a speciálně vymyšlených mučících tricích tak libuje? Za tím bude ještě něco víc.. Sochař smrti Detektivové Robert Hunter a Carlos Garcia stojí před dalším temným případem. Tentokrát jim chorá mysl sériového vraha předkládá s každou obětí hádanku: Jaký vzkaz se skrývá v obludném uměleckém díle, zanechaném na místě činu? Proč vložil pachatel tolik práce a fantazie do zprávy, kterou mohl sdělit mnohem snazším způsobem? A chce vůbec něco sdělit, nebo jen mate policii falešnou nápovědí, aby ji připravil o čas a svedl ze stopy? Jaká událost z dávné minulosti spustila jeho řádění – a proč až teď? Knihy Chrise Cartera najdete zde.  

Většina houbařů je nejvíce potěšena, když najdou krále hub, tedy hřib smrkový. Krom nádherného vzhledu patří k houbám s vynikající chutí. Hřib smrkový (Boletus adulis) - nebo-li pravák se také označuje za bílý hřib, hřib jalovcový nebo hřib tvrdý. Nejčastěji jej můžeme najít pod borovicemi, duby, buky nebo břízami. Pro tuto houbu je charakteristická kombinace mohutného bělavého třeně a hnědého klobouku. Barva klobouku bývá bílá nebo v různých odstínech hnědé. Především u mladších hub se vyskytují bílé klobouky. Třeň je soudkovitého tvaru se světlou síťkou na povrchu. Dorůstá do délky šesti až patnácti centimetrů. Dosti často lze tento hřib zaměnit s hřibem borovým. Třeň hřibu borového je v dolní části výrazněji zbarvený do odstínu barvy červené nebo hnědé. Hřib smrkový je typickou letní houbou. Avšak při vhodných podmínkách jej lze najít i v měsíci listopadu. Nejčastěji se suší, což je nejlepší způsob, jak houby v kuchyni zúročit. Taktéž z něj lze připravit chutný smažený houbový řízek v trojobalu. Můžeme jej nakrájet do smaženice, použít do omáček nebo polévek. V případě, že rádi houbaříte, avšak si nejste zcela jisti tím, jakou houbu jste našli, zakupte si přehlednou příručku s názvem HOUBY STŘEDNÍ EVROPY.

Jedna z nejznámějších památek celé České republiky, kterou denně navštíví tisíce lidí, je právě Pražský orloj. Víte něco o jeho historii? Orloj se nachází na Staroměstském náměstí v Praze. I kdybyste nevěděl, kde přesně je památka situována, poradí vám turisté, kteří jsou kolem ní shromážděni. Konstrukce orloje je složena ze čtyř částí. Jednotlivé části jsou jakási patra symbolizující čtyři živly – voda, vzduch, oheň a země. Jednotlivé symboly jsou na památce zachyceny. Zemi najdete na vstupních dvířkách orlojníka, oheň u kohouta a apoštolů, vzduch symbolizuje astroláb a voda je zachycena na kalendářní desce. Překlikněte na následující článek a přečtěte si další informace o vzniku orloje. Chcete se dozvědět něco víc o zajímavé historické stránce orloje, o jeho vývoji a dalších skutečnostech? Pořiďte si knihu Staroměstský orloj, kterou koupíte zde. „To, co je na samotném orloji nejúžasnější, je dokonalost jeho strojů, které dokáží řídit vše, co je třeba řídit, včetně oka astrolábu. A také včetně apoštolů a dalších figurek vyskytujících se na fasádě orlojní věže. Srdcem i mozkem orloje je jednoznačně jeho stroj. Vše ostatní tady je jím řízeno. I apoštolové jdou tak, jak rozhodne stroj. Neučiní jediného kroku bez jeho vůle,“ říká spisovatel a publicista Jan Žáček. Kniha je příjemným, zasvěceným, nicméně subjektivním pohledem autora na historická i technická fakta týkající se zrodu a fungování slavného pražského orloje, která jsou zároveň obestřena mimořádně čtivým, mnohdy až napínavým předivem mýtů a legend. Hlavně však je plná otázek, k nimž odpovědi teprve hledáme a možná nikdy ani nenajdeme. „Co je Staroměstský orloj? Bylo mnoho řečeno a popsáno, v této knize i v jiných, v článcích, výpovědích … O původu, o vzniku, o provozu a současnosti orloje. Též o jeho tvůrcích a správcích. O jeho významu historicko- technickém, astronomickém, matematickém … Ale nevím, zatím jsem se nikdy nesetkal s vysvětlením, skutečným vysvětlením, co je orloj? Čeho je spojením, proč je toho spojením, co se v něm sváří?“

Švédský spisovatel představuje svou knihu Dívka v pavoučí síti. Co na ni říkáte? David Lagercrantz pochází přímo ze Stockholmu. Na vysoké škole se zabýval studiem filozofie, religionistiky a taky žurnalistiky. Svou první práci získal v menších regionálních novinách, kde měl na starosti příspěvky do krimi oddílu. Po několika letech přesídlil do většího deníku Expressen, ve kterém už dostával na starost zpracování hlavních trestních případů z osmdesátých a devadesátých let. Švédské krimi měl tedy prostudované dokonale. Zajímal se o vraždy v Amsele, které se pak staly hlavním námětem pro některé jeho knihy, V současné době žije spisovatel se svou rodinou stále ve Švédsku a živí ho spisovatelská činnost. Dívka v pavoučí síti Když už víte, že knihu Dívka v pavoučí síti napsal severský spisovatel, může vám být jasné, že bude něčím speciální. Pro začátek je třeba prozradit, že tato kniha je čtvrtým pokračováním série Milénium. Jedná se však o volné pokračování ,,logie‘‘, a tak předešlé díly není nutné číst. Čtení je napínavé od začátku do konce. Občas se budete bát, jindy zase mračit a někdy lapat po dechu. Celý příběh je vlastně založen na vztahu hackerky Lisbeth Sandlerové a investigativního novináře Mikaela Blomkvista. Lásku však nečekejte, tento příběh je úplně o něčem jiném. I přestože má kniha téměř 500 stran, nedonutíte se od ní odtrhnout. A jedna zajímavost a závěr: Autor D. Lagercrantz navazuje na započatou ságu, konkrétně trilogii od Stiega Larssona. Říká vám něco titul Muži, kteří nenávidí ženy? Líbila se vám kniha i filmový snímek? Pak se máte i nyní rozhodně na co těšit!    

Série záhad a tajemství pokračuje. Jaká místa na naší planetě vám při jejich návštěvě zaručeně naženou strach? Overtoun a záhadný most Toto místo pro změnu není nebezpečné pro lidi, ale pro jejich mazlíčky. Nikdo by vám nedoporučil vstoupit na toto místo se svým čtyřnohým kamarádem. Psi zde totiž často páchají sebevraždy. Ano psi. Utrhnou se z vodítka a prostě skočí z velké výšky. Proč? To se nikomu nepodařilo objasnit. Slavný Winchesterský dům v Kalifornii Nespočetné množství duchů na jedno místě? Zajděte do domu Winchesterů. Stavba tohoto sídla začala už na konci 19. století a stavěla se více než 30 let. Nechala ho postavit vnučka známého Winchestera, vynálezce nejznámější pušky. Toto sídlo obsahuje mnoho tajných chodeb, ale i oken bez výhledu, dveří, které nikam nevedou a další podivnosti. Tento dům měl sloužit hlavně duchům lidí, kteří byli zabiti slavnou puškou. Dnes složí toto sídlo pouze k prohlídkám, nikdo by zde asi nocovat nechtěl. Z tohoto místa vznikají snímky, na kterých se často objevují neznámé záhadné postavy nebo stíny. Strašidelné, že? Žijí zde opravdu duchové zemřelých? Nemocnice Hellingly Slovo ,,hell‘‘, které v překladu znamená peklo už o nemocnici neznačí nic dobrého. Původní nemocniční stavba byla později přestavěna na blázinec. Byli zde drženi ti největší šílenci. O každém druhém člověku, který zde byl zavřený, se říkalo, že je posedlý ďáblem. Místní nemocní malovali na zdi podivné pentagramy, psali po nich taky různá zaklínadla. Blázinec se neobešel ani bez několik smrtí sestřiček a chovatelek. Ačkoliv nemocnice byla zavřená už v roce 1994, podivné zvuky se z ní ozývají dodnes. Máte rád záhady? V tom případě je pro vás kniha s názvem Tajemná místa Země jako dělaná. Najdete ji zde.

Andrzej Sapkowski je polský spisovatel, který se narodil roku 1948. Již od mládí měl nadání na jazyk. I přes to však odešel na čas do světa obchodu a financí. Svou vášeň k samotnému psaní objevil v 80. letech. V roce 1986 vydal první knihu. Autor se zaměřuje na psaní povídek. Publikuje také mnohé knižní recenze nebo komentáře. Je autorem velkého počtu fejetonů. Sapkowski je považován za jednoho z nejlepších autorů fantasy knih v Evropě. Nejznámější je samozřejmě v Polsku, je však výrazně čtený i na Slovensku, v Ruska či Německu a u nás. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří sága Zaklínač. Ta nyní obsahuje osm dílů. Na svém kontě má taky román Zmije. Mezi jeho nejznámější autorské povídky se řadí například Zlaté odpoledně a v Kráteru po bombě. Cyklus Zaklínač vznikl z původních časopiseckých příspěvků. Do časopisu Fantastyka psal Sapkowski už od roku 1986. Celou ságu pojmenoval podle názvu své úplně první novinové povídky. Sapkowského díla se stala oblíbená hlavně díky trochu jinému pojetí samotného fantasy. Na rozdíl od klasického příběhu, kde figurují dobré a zlé postavy, se zde seznámíte s mnohými hrdiny, z jejichž povahových rysů jen tak neuhádnete, zda stojí na kladném či záporném pólu. Autor tyto hrdiny nazývá jako šedé. Jednotlivé díly cyklu Zaklínač nesou názvy: Poslední přání, Meč osudu, Krev elfů, Čas opovržení, Křest ohněm, Věž vlaštovky, Paní jezera a Bouřková sezóna. Kromě posledního dílu se jedná o povídky, Bouřková sezóna je román. Všechny knihy Andrzeje Sapkowského včetně cyklu Zaklínač najdete zde. 

Pokud jste příznivci historie, zejména válek, máme pro Vás tip na skvělou knížku, která Vám rozšíří obzory a přinese nové informace. Málo který vynález změnil styl vedení válek a boj tak, jako tank. Obecně se za tank považuje obrněné vozidlo, které má věž s kanónem a pohybuje se za pomoci pásů. Jeho úkolem je likvidace nepřátelských jednotek. Tank má oproti ostatním bojovým vozidlům několik výhod. Je velmi těžké ho zneškodnit, protože je chráněn silnou vrstvou pancíře. Mezi jeho přednosti také patří jeho mobilita - je schopen projet téměř jakýmkoliv terénem. Už dlouho neplatí, že je tank pomalý - moderní stroje jsou na silnici schopny dosáhnout rychlosti až 70 kilometrů v hodině. Tanky se poprvé objevili už v první světové válce, ve které ovšem tehdy ještě neohrabané těžké stroje nedokázali zdaleka to, co jejich nástupci ve válce druhé.  Pokud Vás bojová technika zajímá, určitě si nezapomeňte objednat publikaci Encyklopedie tanků NV.    Další naučně technické publikace naleznete zde.         

Za nejvýznamnější dílo, které je spojené s Kouteckým bychom mohli považovat knihu Osm múz mého života. Sice nejde o Kouteckého přímé autorství, ale kniha je tím nejlepším zdrojem, kde si můžete přečíst podstatné informace i osobní zkušenosti, jednoho velkého hrdiny, Josefa Kouteckého. Autorkou knihy je Martina Riebauerová. V jejím díle jsou zaznamenány rozhovory, které vedla s Kouteckým díky pravidelným setkáním u ranní kávy. Dozvíte se více o mladickém životě tohoto muže, taky o jeho zaměření. Možná vás překvapí, že ne vždy byla jeho specializace jasná. Dozvíte se o jednotlivých životních láskách velikána, samozřejmě o medicíně a fauně, o hudbě a češtině, o jeho milující Praze, o oblíbených starožitnostech, poznáte i jeho víru. Některé řádky jsou samozřejmě věnovány i jeho ženě Jitce, která v mu loňský rok zemřela. Na závěr by bylo dobré připomenout, že dle autorky této výjimečné knihy je Koutecký i ve svých 85 letech stále energickou osobou a tím nejbáječnějším vypravěčem. Skvělou knihu Osm múz mého života najdete zde. Knižní rozhovor, který vznikl po sérii pravidelných setkání u ranní kávy s věhlasným profesorem Josefem Kouteckým, zakladatelem české dětské onkologie. Život tohoto moudrého muže mnohonásobně překračuje dimenze jednoho oboru, a tak autorka rozdělila rozhovor celkem do osmi pasáží, jež představují jednotlivé životní lásky profesora Kouteckého. Je to medicína, fauna, hudba, čeština, Praha, starožitnosti, víra, a v neposlední řadě jeho milovaná žena Jitka, která mu loni zemřela. Josef Koutecký, ačkoliv je mu dnes již pětaosmdesát let, zůstává fascinujícím vypravěčem, kterého není třeba podrobovat palbě otázek, ale kterému se vyplatí empaticky a trpělivě naslouchat.

Noční život je zde pestrý  Rusko si každý spojuje s alkoholickým nápojem bez chuti, který tak trochu v krku štípe. Jasně, s vodkou. I v Moskvě to žije hlavně večer. Máte zde nespočet možností k noční zábavě a radovánkám. Ve městě je plno tematických klubů, barů a diskoték. Zastavit se můžete taky na speciální vyhlášené ruské show. Oblíbené jsou laserové zábavy. Je zde naprosto běžné, že se zábava protáhne až do druhého dne. Pozor, i když my Češi vydržíme mnoho, Rusové mají taky pěkně tuhý kořínek. Kontrolujte se, abyste jejich vodce nepodlehl až příliš.  Je libo něco dobrého na zub?  O tradiční poslední část našeho cestovatelského článku vás nemůžeme připravit. Určitě už se těšíte na výběr těch nejlepších pochoutek, které v Rusku musíte ochutnat.  Rusko je známo svou pohostinností. Kouzlo Moskvy objevíte zejména tehdy, pokud se vydáte i do zapadlejších moskevských uliček.  Mezi nejznámější specialitu patří asi boršč. Výborné jsou též pirohy, které nechutnají tak, jako ty u nás. Pokud si zakládáte na luxusních specialitách, můžete okusit taky místní kaviár nebo taky pravé šampaňské.  Vydáte se prozkoumávat hlavní město Ruska. Určitě se vyplatí toto místo alespoň jednou za život navštívit. Nemáte co dělat o dovolené? Naplánovat takovou cestu ještě letos stihnete! Zajímavá kniha, která vám trochu přiblíží ruskou zem a navodí pravou náladu? Co takhle publikace Cestování z Petrohradu do Moskvy?   

BOBR EVROPSKÝ (Castor fiber) Výskyt: v období středověku byl rozšířen od Skandinávie po J Francii a od Atlantiku po Sibiř v pol. 18. st. byl téměř vyhuben pro jeho maso na přelomu 18. a 19. st. se k nám navrátil z Rakouska u nás se vyskytuje na povodí řek: Labe, Odry, Moravy a Dyje Srst: tmavohnědá s hustou podsadou tuhé štětinaté chlupy plochý holý ocas - pádlo Délka trupu a hlavy, váha: 80 až 100 cm 15 až 30 kg Rozmnožování: žijí v monogamním trvalém svazku páření probíhá od prosince do dubna mláďata se rodí od začátku dubna do poloviny července kojí se do 3 měsíců pohlavní dospělost je ve 2 až 3 letech březost: 105 až 107 dní počet mláďat: 1 až 3 Trus: 2 až 2,5 cm dlouhý 2 cm tlustý kulovitý se zbytky rostlin vyměšování probíhá vždy ve vodě Otisk a stopa: většinou otisk čtyř prstů drápy předních tlap jsou rozpoznatelné téměř vždy na měkkém podkladu jsou patrné otisky plovacích blan uprostřed stopy je otisk ocasu Lov: v ČR chráněn - nesmí se lovit Potrava: vodní rostliny  kořínky vodních rostlin téměř veškerá pobřežní vegetace stonky rákosu byliny traviny kůru a sešrotované dřevo měkkých dřevin (vrby, topoly,...) Pokud máte malé děti, pořiďte jim CD Když jde malý bobr spát. Jedná se o výběr nejlepších dětských písniček. Toto CD zakoupíte v e-shopu zde: knihy.eiffeloptic.cz    

Jihoamerický stát Ekvádor nepatří mezi turisticky navštěvované lokality, avšak velcí cestovatelé se shodují na tom, že místo musí člověk milující turistiku alespoň jednou za život navštívit. V Ekvádoru je toho k objevování samozřejmě sousta, pojďme se podívat na ty nejtradičnější nebo nejoblíbenější oblasti státu. Jedna zajímavost na začátek. Víte, že tento stát získal jméno podle toho, že sídlí přesně na rovníku? Španělsky se totiž rovník řekne ecuador. Ekvádor je stát velmi chudý a zadlužený. Chudoba tuto zemi svírá již dlouhá léta. Žijí zde bohatí zemědělci, kteří vlastní obrovské části polí a zemědělských oblastí, ale taky tuto zemi obývá podstatná většina rodin, jejichž vlastnictví je mizivé. V rukách mají pouze velmi malé rozměry půdy. Snaží se vypěstovat, co nejvíce mohou, avšak obvykle vyprodukované suroviny nestačí ani na obživu celé rodiny. Mezi tradiční produkty patří banány a jiné tropické plodiny. Lidé se tedy stěhují do měst, kde vidí lepší budoucnost, avšak většina z nich pak končí ve slumech, tj. chudinských čtvrtích. V Ekvádoru žije dost Indiánů, původních obyvatel Ekvádoru. Pro obživu loví zvěř a pěstují, co mohou. Pravidelně mění své místo pobytu. Pohybují se v Andách, na východě a menší skupina z nich žije taky při pobřeží. Typickými rysy Ekvádoru jsou indiánské trhy, malebná jezera, rozsáhlé deštné pralesy, zasněžené vulkány a bělavé domy. A jaká místa stojí kromě zmíněných taky za návštěvu? Město Quita, je v dnešní době již výborně dostupné. Při pobytu v hlavním městě Ekvádoru získáte obraz o tamních obyvatelích a budete mít možnost ochutnat kdejaké ekvádorské speciality.   V jeho středu leží náměstí Nezávislosti, Plaza de la Independencia, které bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Možná taky kvůli honosné katedrále, která dokonale zdobí toto náměstí. O Ekvádoru vám poví víc cestovatel Pavel Hirax Baričák. Přečtěte si jeho knihu.

Václav Havel byl nejen spisovatelem, dramatikem, jedením z prvních mluvčích Charty 77, poslední prezident Československa a první prezident České republiky. Havlovy divadelní hry jsou ovlivněny především tradicí absurdního divadla. Hra VERNISÁŽ: poukazuje realitu Československa v období let sedmdesátých. V této době vznikla nová vrstva maloměšťáků a snobů, kteří si žijí prázdným životem, který naplňuje pouze mamon z hromadění majetku. Je to hra o povrchnosti, snobismu, duševní prázdnotě, manipulaci a naprostém lidském odcizení. V tomto žánru absurdního divadla se neustále opakují scény i celé dialogy, lidé se navzájem neposlouchají. Hra ANDĚL STRÁŽNÝ: je hrou, která byla napsaná pro rozhlasové vysílání. Zachycuje bohorovnost a agresivitu represivních složek, ale také poddajnost, ústupnost jako projevy slušnosti na straně těch, vůči nimž se ony složky zásadně a na povel vymezují. Estébák Machoň Iva Kalety se sice trochu chová jako doma, ale není agresivní (s výjimkou závěrečné scény), spíše vědomý si své moci a trochu jí i otrávený. Oproti tomu Vavák Jakuba Chrobáka je naléhavě vstřícný a slušný, příliš nechápající, protože permanentně obrácený dovnitř sebe, i jako k potenciálnímu viníkovi.      

Psycho: Sanatorium Román Roberta Blocha jménem Sanatorium pokračuje, jen ho teď zpracovává někdo jiný. Prvotina byla vydána v roce 1959, následovala pauza dvacet tři let, než Bloch přišel s románem dalším. A nyní? Teď tu máme zbrusu nové dílo Psycho: sanatorium, které je ještě děsivější.  Je Sanatorium spíše vězením než místem pro vyléčení? Dějí se zase děsivé vraždy. Šokující řetěz událostí vám pomůže dostat se do středu úplného šílenství v sanatoriu a zajistí tak neobyčejný zážitek.  Než začnete číst tuto knihu, doporučujeme vám, abyste si nejprve přečetl její první díl. Postavy i některé události již v této knize nejsou vysvětleny.  I když byla publikace napsán jiným autorem, zápletka je hodnocena bravurně, jako by ji psal sám Bloch.  Není tajemstvím, že kniha vás zanese do samotného víru všech pacientů psychosanatoria, ze kterého se někdo jen tak nedostane ven. Šílení pacienti, děsivé prostředí, nejen to vám zajistí perfektní napínavý až hororový zážitek.  Kniha se pyšní výraznými a hlavně překvapivými zvraty, které vás obvykle ani nenapadne předpokládat. Děj má stoupající tendenci a neustále strašidelnou atmosféru.  Román se skvěle čte, autor používá zajímavé slovní obraty a může se pochlubit kvalitním vyprávěcím stylem. Psychologie propojená s napínavým dějem je přímo ideální.  Vetřelci 4 Vetřelci zase řádí. A geniálně! Kniha je povídková, akční a napínavá. Knihu tvoří zejména postavy mariňáků a žoldáků nejrůznějších povah. Ty přecházejí z jednoho příběhu do druhého.

Chalupáři. Televizní seriál o jedenácti dílech zhruba s hodinovou délkou patří mezi českou klasiku. Natočen byl pod vedením režiséra Františka Filipa v roce 1975. O scénář se postarali Václav Pavel Borovička a František Vlček. Oblíbeným se seriál stal zejména díky hvězdnému obsazení. Výraznými herci minulého století se snímek jenom hemží. Tento článek se nebude zabývat obecnými informacemi o seriálu. Ten si můžete pustit sám. My vám zde prozradíme ty největší zajímavosti z dob konkurzů, natáčení i samotného vysílání. Chalupáři se stali nejsledovanějším českým seriálem od prvního natáčení. Tento post si udrželi až do roku 1989. Pokud jste milovníkem tohoto seriálu, jistě vás potěší, že v roce 2015 vyšla speciální kniha o natáčení, která navíc zpracovává osudy jednotlivých hrdinů. Už jste ji četl? Herci během natáčení dost často improvizovali. To byste asi neřekl, že? Ku příkladu sdělení, že v Indii mají plechový děti, si Sovák vymyslel za pochodu. Úspěšně, viďte? Během natáčení se stala záhada, která nikdy nebyla rozluštěna. Při natáčení jednoho z dílů, bylo do vesnice Višňová navezeno mnoho kaprů. Všechny byly vhozeny do místní nádrže den před natáčením. Když mělo dojít ke konkrétním scénám, produkce zjistila, že žádní kapři ve vodě nejsou. Kdo je ukradl? Seriál má taky své drobné chybičky. Můžeme si povšimnou proměny tykání ve vykání mezi Bohoušem a Makovcem, ke které dojde v posledním díle. Dále dojde ke zranění, které je následně během dne záhadně vyléčeno. A v díle Romeo z autobusu dokonce vůz startuje ještě před tím, než je řidič uvnitř.

Léto a čas dovolených se velice pomalu, ale jistě blíží. Je tedy vhodný čas zvolna plánovat dovolenou a popřemýšlet, kterou zemi by bylo dobré navštívit. Pokud se rozhodnete pro malý stát, jehož pobřeží omývají vlny Jaderského moře, určitě uvítáte i jeho průvodce.   Knižní průvodce Slovinskem je napsán tak, aby se dobře četl a jednoduše užíval. Kniha je přehledně rozdělena do kapitol a doplněna podrobným rejstříkem, takže rychle najdete přesně to, co právě hledáte. Úvodní kapitola s velkým množstvím fotografií vás ve zkratce seznámí se Slovinskem, napoví, kdy nejlépe vyrazit a co byste neměli minout. V oddílu Základní informace najdete dobré rady před odjezdem a další užitečné poznatky, takže vás na cestách nic nezaskočí. Kapitoly provázející po jednotlivých regionech Slovinska značně pronikají do hloubky problematiky, každá začíná seznamem nejzajímavějších pozoruhodností, stručným všeobecným seznámením s regionem a mapou, podle které můžete plánovat svoji cestu. Poslední kapitola Souvislosti vás uvede hlouběji do historie, seznámí vás se slovinskou literaturou, filmem a hudbou. Do knihy jsou také průběžně zařazeny dvě barevné přílohy, které rozšíří vaše obzory o podzemním světě slovinských jeskyní a podmínkách pro všemožné druhy sportů a outdoorových aktivit. Kapitola Jazyk vám do rukou vloží důležitý aparát pro dorozumění se. Průvodce můžete zakoupit zde. Další podobné publikace, které Vám poslouží při cestách do jiných zemí, najdete tady.   

Justin Richards, britský spisovatel narozený v roce 1961 se neživí jenom spisovatelskou činností. Ta je pro něj spíše koníčkem. Richard se zabývá psaním novinových článků. Působil taky jako softwarový technik nebo obchodní manažer. Mezi jeho brigádní činnost patřila častá práce na poště nebo výpomoc v hotelu. Psaní knih, kterých mimochodem napsal již více než tucet, si autoru užívá, ale neživí se jím. Mezi jeho úspěchy patří samozřejmě i pozice konzultanta při tvorbě série Doctora Who televize BBC Worldwide. Víte, že seriál Doctor Who se zapsal do historie Guinessovy knihy rekordů díky délce vysílání? Je totiž nejdéle vysílaným sci-fi seriálem na světě. Richards převedl jednu část seriálu do knižní podoby, kterou následně i vydal. Nese název Silueta. Knihu Silueta najdete zde. Děj příběhu je sice spletitý, avšak kniha by se dala i tak zařadit mezi odpočinkovou četbu. Autor dokázal dokonale ztvárnit nejen celý děj, ale taky prostředí. Četba vás odnese do zasněženého viktoriánského Londýna s romantickou atmosférou. Fanoušci Doctora Who si libují též v zachování špičkového humoru. Když je v zamčené pracovně nalezeno mrtvé tělo jistého Marlowa Hapwortha, je zřejmé, že si s touto záhadou může poradit leda Velký detektiv – Madam Vastra.Z boxera Ricka Bellamyho vysála jakási osoba v oblečení pohřebáka veškerý život. A to rozezlí Sontarana Straxe. Karneval kuriozit, shluk bizarních, ale poutavých atrakcí, a také místo, kam se Jenny Flintová vydá hledat odpovědi. Ale co mají všechny tyto příhody společného? A co s tím má co do činění bohatý průmyslník Orestes Milton? Doktor s Clarou se přidají k lovu a brzy se ocitnou ve změti událostí, kde nic není tím, čím se jeví být.    

Graham Masterton, anglický spisovatel, autor hororů, thrillerů, taky katastrofických románů a historických knih se narodil v polovině minulého století. Již od svého mládí miloval spisovatel drama a hlavně literaturu. Zabýval se psaním článků a různých statí. Díky velké snaze a píli se stal šéfredaktorem časopisu Penthouse a taky Penthouse Forum. V té době, však jeho jméno jen tak někdo neznal. Jakmile napsal své první veřejné řádky, situace se zcela změnila. Již v roce 1976 vydal Masterton svůj první hororový román s názvem Manitou. Ten ho nejen proslavil, ale taky ze spisovatele udělal bohatého muže a národního hrdinu. Získal mnohá ocenění, ihned byl taky obdařen filmovou nabídkou ke knižnímu zpracování, se kterou samozřejmě souhlasil. Po tomto velkolepém úspěch se Masterton začal věnovat psaní naplno. Doposud se pyšní téměř čtyřiceti romány. Na svém kontě má taky horory pro mládež. Mezi jeho literární kuriozity patří příručky o sexu. Do češtiny byly přeloženy čtyři romány, avšak v přípravě na vydání je několik dalších. Z našich knihkupectví můžete znát horory s názvy: Bílé kosti, Rozbití andělé, Červená lucerna a Výkupné pro krále. My se nyní zaměříme na jeden z jeho nejpovedenějších románů Rozbití andělé. Tento příběh se řadí jako druhý do série knih o komisařce Maguirové. Jednoho dne najdou dva rybáři tělo mrtvého muže. I oni poznají, že byl zřejmě zavražděn. A co víc? Byl dokonce vykastrován. Případu se neujímá nikdo jiný než Katie, jejíž cíl je jasný – vyřešit záhadu co nejrychleji. Na počátku však ještě netuší, že tato záhada nebude jen tak. Nakonec ji vyšetřování zavede až do kostela, kde bude muset rozluštit nemalé církevní tajemství. Díla Grahama Mastertona včetně knihy Rozbití andělé najdete zde.   

Projdete-li se listnatým lesem nebo loukou, určitě narazíte na žlutě kvetoucí rostlinu zvanou vlaštovičník. V lidovém léčitelství se hojně využívá v boji proti bradavicím. Avšak jeho využití je mnohem širší. Vlaštovičník (Chelidonium majus) je z čeledi mákovitých. Má výrazně žluté čtyřdílné jednoduché květy s vystouplými tyčinkami a pestíkem. Lístky jsou laločnaté pokraté malými chloupky. Ve zlomu vlaštovičníku vytéká hustě oranžová tekutina. Sběr květu: v době květu od května do června Taktéž se sbírá kořen. Jeho sběr se provádí na podzim nebo na začátku jara. Zpracování: sušení Není vhodné užívat vlaštovičník ve velkém množství. Je toxický. Utlumuje centrální nervový systém. Jak pomáhá: šťávou z vlaštovičníku si několikrát denně potírejte bradavice po dobu šesti týdnů na žlučníkové onemocnění léčba kamenů úprava trávení snižení krevního tlaku posílení srdce Avšak raději se nepuštějte do výroby vlastního čaje a raději se spolehněte na již připravené směsi, které zakoupíte v lékárně. Pokud vás zajímá, jaké další byliny lze sbírat a jak pomáhají, zakupte si knihu BYLINY NÁM POMÁHAJÍ.  

Jiří Grossmann se narodil 20. července 1941 v Praze a zemřel 5. prosince 1971 taktéž v Praze. Miloslav Šimek se narodil 7. března 1940 v Praze a zemřel 16. února 2004 tamtéž. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem. Grossmann se Šimkem se seznámili v klubu Olympic, kde po večerec, J. G., hrál. Založili spolu humoristickou dvojici, kdy začaly vznikat jejich první společné povídky. Jejich spolupráce se začala pomalu rozšiřovat a aktivně se udržela až do jeho smrti v roce 1941. Poté Miloslav Šimek spolupracoval s Petrem Nárožným, Luďkem Sobotou a Jiřím Krampolem. Po výpovědi z divadla Semafor kvůli neshodám s Jiřím Suchým, založil Divadlo Jiřího Grossmanna, kde se jeho uměleckou partnerkou stala Zuzana Bubílková. Spolupráce jim vydržela až do jeho smrti, tedy do 16. února 2004. Zavzpomínejte na skvosty tvorby těchto dvou uměců, které nás bavily nejen z televizních obrazovek, ale také z rádií. V kompletu CD Šimek a Grossmann je obsaženo mnoho dostupných záznamů z jejich vystoupení. Některé nahrávky pro Vás budou naprosto neznámé, neboť se nikdy neodvysílaly.  

Nemám potřebu kohokoli poučovat o dílech, jejichž hodnotu prověřily generace našich čtenářských předků. Přesto si dovolím zmínit, že existují literární směry zajímavé a méně zajímavě. Za zřejmě nejneoblíbenější je považován socialistický realismus, který k nám přišel z bývalého Sovětského svazu a závazně nařizoval oslavovat vládnoucí režim. Díla byla směrována přísně ideologicky a vyznačovala se schematismem, podle kterého byli kladně nahlíženi budovatelé a úderníci. Oproti tomu směr stigmatizoval intelektuály, bývalé vlastníky majetku. Hanlivě je nazýval kulaky, imperialisty a podobně. Směr se projevoval ve všech směrech životy, včetně architektury, výtvarného umění a literatury. Romantismus je naopak považován za krásný, poněkud naivní a svět idealizující a citový směr, stavějící se do protikladu s chladným klasicismem. Za jeho kolébku je považována Anglie a objevil se přibližně v polovině 18. století. Zasáhl ovšem celou Evropu. Tvůrci se snažili do romantické polohy stylizovat a navzájem se napodobovali. Přestavitelem se stal například G. G. Byron. Romantická literatura ale vznikala v Evropě i v Čechách – připomeňme si notoricky známého K. H. Máchu a jeho Máj. Podobně se zapsal do literární historie Alexandr Sergejevič Puškin s poémou Evžen Oněgin. Oněgin je prototypem zbytečného člověka, hazardujícího se svým životem i láskou, jež se mu nabízí. Docení ji až ve chvíli, kdy ji nenávratně ztratí. Znát Oněgina patří k všeobecnému přehledu, proto si ho přečtěte i vy. Zakoupíte ho za sníženou cenu v sekci Knihy.

Pokud nás trápí nějaké zdravotní neduhy, jdeme k lékaři nebo sáhneme po bylinkách. Ale víte o tom, že jsou léčivé i houby? Mezi nejznámější houbové léčivky patří: Hlíva ústřičná Jidášovo ucho Reishi Čaga Hlíva ústřičná - obsahuje řadu vitamínů (B, C, D, K, ...) a stopové prvky (draslík, fosfor, jód, selen, sodík a železo). Tato houba pomáhá při: astmatu bolestech kloubů ekzémech bolestech kloubů vysokém krevním tlaku cukrovce vysokém cholesterolu boji s rakovinou regeneruje buňky proti stárnutí Konzumace hlívy je možná jak v čerstvém, tak i sušeném či tepelně upraveném stavu. Z hlívy se připravuje vynikající polévka tzv. "dršťková". RECEPT: Dršťková polévka z hlívy Ingredience: 2 cibule sůl 1 stroužek česneku 1 lžíce sádla masox majoránka pepř mletý 500 g hlívy ústřičné paprika - sladká mletá jíška z hladké mouky Postup: Nakrájíme si cibulku na kostičky a zpěníme ji na sádle. Přidáme nakrájenou hlívu ústřičnou na pásky a podusíme. Přidáme papriku, zalijeme vodou, osolíme a opepříme. Přivedem k varu, vhodíme Masox (kostku) a 20 minut vaříme. Pak přidáme světlou jíšku. Polévku duchutíme drcenou majoránkou a česnekem. Hlívu mohou konzumovat také děti, těhotné i kojící ženy. Snad jen je dobré vědět, že konzumace ve větším množství může vyvolat projímavé účinky a pro někoho může být hlíva obtížně stravitelná a může způsobit nepříjemné trávicí problémy. Kniha " HOUBY JAKO LÉK" představuje nejvýznamnější druhy léčivých hub a nejnovější poznatky o jejich konkrétním využití a vlivu na lidský organismus. Knihu zakoupíte v našem eshopu zde: knihy.eiffeloptic.cz          

Zorganizovat si čas není v dnešní uspěchané době nic lehkého. Proto si stále více lidí pořizuje pomocníka, který jim připomene důležitá data. Netradičním diářem, který nechá prostor i Vaši seberealizaci je kreativní diář, který zakoupíte v našem eshopu! Zapomeňte na předtištěné diáře, sestavte si svůj originální kousek přímo na míru. V knize se dozvíte, jak si naplánovat rok, měsíc, týden i den. Místo se najde i na nápady, projekty či návyky. A to vše dozdobí originální kresby nebo koláže. Kreativní diář může začínat kdykoliv a bude vám dělat radost každý den. Diář můžete zakoupit tady.  Další publikace z odvětví osobního rozvoje naleznete zde. 

Zahradní prostor dříve sloužil k tomu, aby se co nejvíce využil jako úrodná půda a taktéž jako prostor pro chov domácích užitkových zvířat. V dnešní době, především u novostaveb se řeší spíše prostor, který bude sloužit k relaxaci a odpočinku. Někdo si přeje vytvořit prostor pro bazén a jiný touží po krásné zahradě s pohodlným zahradním nábytkem. Pokud i Vás čeká úprava prostoru okolo Vašeho domu a prozatím nevíte, jakým směrem se v jeho tvorbě vydáte, můžete se zamyslet na následující otázkou: K čemu bude zahrada sloužit? odpočinek v květinovém zátiší možnost podávání jídla posezení s vyhlídkou nejedno posezení s kolika lidmi se u posezení bude počítat jaký vybrat zahradní nábytek Taktéž volba zahradního nábytku by měla korespondovat s celkovým dojmem zahrady. Výbírat lze z nábytku vyrobeného z plastu, ze dřeva, z kovu i ze skla. Pokud vsadíte na zahradní nábytek z kovu a ze skla, bude působit chladnějším dojmem. Kdežto dřevěný nábytek je již na první pohled hřejivý. Velkou oblibou je doplnění zahradního nábytku pohodlnými podložkami a polštáři. Láká Vás myšlenka výroby vlastního zahradního nábytku? S knihou ZAHRADNÍ NÁBYTEK z nakladatelství GRADA snadno získáte přehled o tom, jaký zvolit materiál, jak postupovat při výrobě křesel, stolku nebo houpačky, a v neposledním se dozvíte i cenné rady, jak tento nábytek udržovat, aby Vám vydržel co nejdéle.  

Konopná mouka  Konopí je zdrojem mnohých výživných látek. Tělu po ránu dodá energii na celý den, a tak se hodí třeba jako příměs do snídaní. Konopná mouka se vyrábí z namletých konopných semínek. Má velice jemnou strukturu, která zjemní každý připravovaný pokrm. Mouku je vhodné míchat ještě s jiným druhem, hodí se používat pouze jako příměs. Mouka neobsahuje moc sacharidů, je bohatá na vlákninu as nejen z tohoto důvodu jí přijdou na chuť zejména sportovci. Dýňová mouka  Existuje mouka vyrobená jak z dýně, tak pouze z jejich semínek. Ať už jde o jakýkoliv typ, mouka se hodí pro přípravu chleba, dezertů i jako zahušťovadlo. Dýňovou mouku v kuchyni hojně využijete. Vyzkoušejte její moc i sílu. Jistě vás potěší, chuť pokrmu, která se blíží k mandlím.  Kukuřičná mouka Tak tenhle typ mouky chutná snad každému. Kukuřičné lupínky či nažloutlé pečivo má obvykle nasládlou a plnou chuť. Namletá kukuřice však ve světě potravin nachází mnohem širší uplatnění. Kukuřičnou mouku seženete tak jako tu klasickou ve variantě hladké, polohrubé i hrubé. Kukuřičná mouka se zpracovává rychle a velice snadno.  Zajímá vás, jak organismus bez pšenice pracuje? Nebo snad jen potřebujete zhubnout a nemáte odvahu ani správný návod? Pak vás jistě bude zajímat naše kniha Život bez pšenice od pana doktora Williama R. Davise, kterou najdete ZDE