EIFFEL OPTIC ESHOPEIFFEL.CZ Pro ženy Pro muže Slevy a akce

Každý den nové články o produktech z našeho e-shopu

 
Kamikaze
Hrozivá zbraň vytvořená v zoufalství. Japonští piloti odhodlání k neuvěřitelnému činu, zemřít jako lidská bomba. Piloti, kterých se ke konci druhé světové války, bály všechny posádky amerických válečných lodí. Kamikaze nebo též „božský vítr“, původně název pro ničivý tajfun, který ve 13. století dvakrát za sebou zničil mongolskou flotilu, která se chystala k invazi do Japonska. Ke konci druhé světové války bylo toto označení použito k pojmenování japonských sebevražedných letců. Nasazení sebevražedných letců prosadil roku 1944 japonský admirál Takidžiró Óniši. Nicméně označení Kamikaze by se dalo považovat za poněkud hanlivé nebo chybné. Správně označení pro tyto sebevražedné jednotky císařského námořnictva v japonštině znělo Šinpú tokubecu kógekitai, což znamená Zvláštní jednotky Šinpú, tento název byl povětšinou zkracován na Tokkótai nebo Tokko. Termín „kamikaze“, který je však znám po celém světe a především v západních zemích, nebyl v souvislosti se sebevražednými jednotkami používán. Cílem bylo způsobit Američanům takové ztráty, aby to oslabilo jejich víru ve vítězství a chuť bojovat, strategie Tokko. Takidžiró Óniši začal nabírat dobrovolníky z 201. letecké skupiny námořnictva na Filipínách. Na speciální výcvik však nebyl čas. Většina pilotů se rekrutovala z řad pilotů střemhlavých bombardérů, protože pro taktiku Tokko mohli zužitkovat jejich zkušenosti s nálety na hladinové cíle téměř po kolmici. Piloti se s letouny napěchovanými výbušninami vrhali na spojenecké lodě a měli se tak stát novým „božským větrem“, který stejně jako kdysi Japonsko spasí. Vrchní velení samozřejmě velmi dobře chápalo, že přeměnu těchto „ nejlepších synů vycházejícího slunce“ na fakticky živé bomby, bude třeba citlivě a důvěryhodně podat veřejnosti. Japonské velení velmi obratně překroutilo japonskou historii a taktiku. Tokko zahalili idealizovaným příběhy o samurajích a silných tradicí kodexu bušidó. Nicméně ve skutečnosti se ve zmíněném kodexu bušidó (kodexu válečníka), žádná tradice organizovaných sebevražedných útoků nebyla. Jediné co je, v tomto kodexu zakotveno v souvislosti se sebevraždou bylo, že je lepší zemřít vlastní rukou, než padnout do zajetí a být tak zahanben. O sebevražedných v útocích není v celém kodexu jediné slovo. Zpočátku se jednalo pouze o dobrovolníky, později však byli mladí muži ke vstupu do těchto jednotek přímo vybídnuti. Neexistuje však žádný záznam o tom, že by některý z těchto mladých mužů byl nucen nebo že by voják, který odmítl vstoupit, byl nějakým způsobem potrestán. Nicméně se jednalo opět o velmi důmyslnou psychologickou taktiku. Oslovení muži byli postaveni do řady, bylo jim předneseno proč a za jakým účelem byli vybráni a poté se mohli rozhodnout. Byli vybídnuti, aby ten, kdo nechce vstoupit do těchto sebevražedných jednotek, vystoupil z řady. Nikdo nevystoupil. Japonsko bylo a je zemí, kde je stále zakořeněna hluboká čest pro rodinu. Dle psychologického hlediska by muž, který by takto vystoupil z řady (i když by nebyl potrestán), určitým způsobem zneuctil čest a jméno své rodiny a předků. K přijímání mladých mužů, do těchto jednotek byly hned dva důvody. První z nich byl psychologický, obětování mladého „ čistého“ života bylo často přirovnáváno k opadávání rozkvetlých květů sakury. A na lidské emoce to, to tak působilo mnohem více, než smrt starých zkušených vojáků. Druhý důvod byl však již čistě pragmatický. Obětování starších zkušených pilotů by pro slábnoucí japonskou armádu představovalo mnohem větší ztráty, než smrt mladých a nezkušených mužů, kteří měli po většinou pouze základní výcvik a na piloty kamikaze se cvičili pouhý týden. Dva dny cvičili vzlety, dva dny lety ve formaci a tři dny přechod do střemhlavého letu, zaměření a zasažení cíle. Této taktiky japonských pilotů si všimli samozřejmě i Nacisté. Po příkladu japonských pilotů zřídilo Německo roku 1945 letku sebevražedných pilotů. Tato jednotka se jmenovala po legendárním králi Sparty, který zastavil perskou armádu při postupu na Peloponésu. Jednotka tak měla označení Leonidas. Před prvním bojovým nasazením německé sebevražedné letky přijal nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels všechny piloty letky a se slovy „Svými činy se nesmrtelně zapíšete do knihy německých hrdinů“ popřál pilotům mnoho úspěchu při svém důležitém úkolu. První nasazení pilotů letky Leonidas se uskutečnilo 12. dubna 1945 na východní frontě. Nacisté celkem uskutečnili proti Rudé armádě celkem 35 sebevražedných útoků, které zničili 20 pontonových mostů. Nicméně již koncem dubna velení nechalo letku Leonidas rozpustit. A to z důvodu, že Rusové dokázali během několika mála hodin zničené mosty obnovit. Pro vyčerpané Německo, byla tak tato strategie neefektivní a měla pouze za následek ztráty pilotů a letadel. Přeživší pilot kamikaze letounu Ohka,  Hideo Suzuki – „ Nejdřív jsem si připadal jako živá bomba, pak jsem, ale nabral rychlost, kormidla začala reagovat a já jsem věděl, že jsem připraven. Chtěl jsem, aby moje smrt nebyla zbytečná, aby to byla slavná smrt, abych způsobil našim nepřátelům co největší ztráty.“ I když piloti Kamikaze nedosáhli dle odborníku velkých úspěchů ve ztrátách na životech a lodích v americkém námořnictvu, tak jejich psychologický význam by se dal nazvat k „velkému psychologickému vítězství“, protože šířili strach a obavy. Piloti spojeneckých letadel a námořníci se sami sebe ptali „ Co piloty kamekaze pohání? “ nebo „Co se honí těmto pilotům v hlavě, když se řítí na svůj cíl“. Dle svědectví se totiž piloti kamikaze dívali pouze před sebe a působili, jakoby nevnímali okolní svět. Pro některé byli piloti kamikaze šílenci, pro některé hrdinové, jedno je však jisté, pro nechráněné spojenecké lodě představovali hrozivé nebezpečí.   Knihy s válečnou tématikou a fakty najdete zde
Zobrazit článek >
 
Solná jeskyně přímo u Vás doma
Pro mnohé se v posledních letech staly trendem solné jeskyně. Navštěvují je školky, školáci, matky s dětmi a celé rodiny místo nedělního výletu. Všichni návštěvníci doufají však v jediné a to že pobytem v solné jeskyni, kde jsou stěny, podlaha a dokonce i strop pokryty solnými krystaly, zlepší jejich zdraví. Ostatně propagační tiskoviny a reklamy na solné jeskyně jsou v tomto ohledu více než šetrné a slibují zlepšení astmatu, atopických ekzémů a dalších kožních onemocnění a problémů. Dle těchto reklam a doporučením mnoha renomovaných odborníků má pobyt v solné jeskyni, také zásadní pozitivní vliv na onemocnění dýchacích cest a další zdravotní problémy. Samotná léčba solí, tedy haloterapie, probíhá v místnosti, která je naplněna krystaly kamenné soli nebo soli z Mrtvého moře. Cena se pohybuje kolem dvou set korun českých za dospělou osobu, při času tři čtvrtě hodiny až celé hodině v solné jeskyni. Blahodárný vliv solných jeskyní mý být způsoben především vysokou koncentrací mikročástic soli, velkého množství jódu a vůbec celkového širokého množství stopových prvků. Záporně ionizovaný vzduch má vyrovnat iontovou nerovnováhu, které je lidský organismus vystaven. Mikroklima přítomné v solných jeskyní má ideální kvalitu, vlhkost a mikročástice soli čistí dýchací cesty, pokožku a prakticky pročišťují, tak celý organismus. Účinky této terapie se pak blahodárně projevují zejména u lidí trpících alergiemi, astmatu, potížích s dýchacími cestami, lupence a revmatismus. Masový zájem o solné jeskyně začal v devadesátých letech a přispěl k tomu hlavně ruský výzkum, kterého se účastnilo 50 osob s těžkým astmatem. Tyto osoby absolvovaly 160 hodin solné terapie a dle výsledků různých testů se u nich jejich stav rapidně zlepšil, kromě jiného měli i svěžejší a „živější“ pleť. Další výzkum se konal v roce 2006 a dle studie v New England Journal of Medicine mají solné terapie opravdu velmi blahodárný vliv na lidský organismus. Tohoto výzkumu se účastnilo 200 pacientů s cystickou fibrózou, z nichž někteří absolvovali solnou terapii dvakrát týdně po dobu 48 týdnů. Po uplynutí této doby bylo prokazatelně zaznamenáno zlepšení funkce plic u osob, které tuto terapii absolvovaly a ani jednou nevynechaly pravidelný cyklus. Také Vás vyzkoušení solné terapie a začít navštěvovat solné jeskyně? Pokud ano, tak zde pro Vás je novinka na trhu, která Vám ušetří čas a peníze. Jak by se Vám líbilo, kdybyste si přímo doma vytvořili vlastní malou solnou jeskyni? Že to zní nemožně? Opak je pravdou, je o možné a velice jednoduché. Přístroj Salin Plus od výrobce Salin, pracuje na stejném principu jako solná jeskyně. Dokáže vyčistit vzduch a uvolňovat jen látky prospěšné pro lidský organismus. Slouží jako skvělý pomocník při chronických potížích s dýchacími cestami. Pozitivní vliv měl, také když byl tento skvělý přístroj zapojen v pokoji s člověkem, který měl zápal plic doprovázený silným kašlem. Díky tomu, že přístroj skvěle čistí vzduch, tak pacient tolik nekašlal a zklidnilo se mu dýchání. Přesvědčte se i Vy o fantastické funkci Salin Plus. Salin Plus zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Děti, které přežily Mngeleho
Jeho jméno bylo symbolem utrpení, zvráceností a smrti. Ti, kteří se s ním setkali v podobě jeho „pacientů“ si přáli zemřít, než se od něj nechat „léčit“. Dr.med. Dr. Phil. Josef Mengele, německý lékař SS, který za druhé světové války prováděl na vězních v koncentračním táboře Osvětim sadistické experimenty. Osobně poslal přes 400 000 vězňů do plynové komory. Todesengel v překladu Anděl smrti, tak byl Mengele přezdíván. Narodil se do rodiny úspěšného továrníka. Roku 1926 mu byla diagnostikována osteomyelitida, bakteriální infekce kosti a kostní dřeně, která způsobuje zánět a může vést ke snížení prokrvování kostí. Na univerzitě v Mnichově studoval medicínu a antropologii. Roku 1931, Josefu Mengelemu bylo 21 let, vstoupil do Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten což v překladu znamená Ocelová helma, Svat frontových vojáků, Mengele z ní však krátce poté vystoupil, kvůli zdravotním problémům. Tato organizace byla roku 1939 včleněna do SA. V roce 1939 vstoupil do SS. Roku 1940 byl přeložen do záložního doktorského sboru a poté sloužil v jednotce Waffen SS, mezinárodní divize SS s krycím názvem Wiking. V Roce 1942 byl zraněn na ruské frontě, poté byl prohlášen za neschopného boje a povýšen do hodnosti kapitána, SS Hauptsturmführer. Byl držitelem Železného kříže prvního řádu a Železného kříže druhého rádu za statečnost v boji. Železný kříž první třídy byl udělen za SS Ostuf. Pod nepřátelskou palbou vytáhl z hořícího tanku dva členy posádky, čímž jim zachránil život. Dále byl oceněn Medailí za zranění a Medailí za péči o německý národ. Dalším působištěm Josefa Mengeleho byl Osvětim, kde byl původně pouze na záskok za jiného doktora, který onemocněl. Nicméně se Mengele 24. května roku 1943 stal vedoucím doktorem v úseku BIIe (cikánský tábor) koncentračního tábora Auschwwitz – Birkenau. V srpnu roku 1944 byl tento táborový úsek zlikvidován a všichni zajatci byla posláni na zplynování. Následně se Mengele stal nejvyšší lékařem hlavního tábora Birkenau. Nebyl však nejvyšším lékařem Auschwitzu, nadřízeným mu byl SS Standortarzt, tedy pevnostní lékař Eduard Wirths. Přezdívku „Anděl smrti“ si vysloužil díky jeho jednadvaceti měsícům působení v Auschwitzu. Pracoval v lékařské delegaci, která měla za úkol kontrolovat přicházející vězně a vyšetřovala, kteří se hodí na práci, kteří jsou vhodní na experimenty a kteří budou neprodleně zplynováni, jako „nevyhovující subjekty žádného zařazení“. Dostal přímý příkaz, aby se zabýval možností, jak uměle ovlivnit a zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata a zároveň, ovlivnění pohlaví dítěte, aby se rodilo více chlapců. Hitlerovi a jeho poradcům, bylo totiž již na počátku války jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a z toho důvodu může hrozit nedostatek zdravých Němců, pro ovládnutí světa a ustálení Říše. Záměr byl tedy i takový, aby žena při jednom těhotenství, měla více zdravých potomků. Od roku 1943 byla dvojčata pečlivě vybírána a umisťována do speciálních zařízení. Většina dětí, které byly vybrány na experimenty byli Romové, kteří byli drženi v Auschwitzu. Byly známy i případy, kdy se pokusil dvojčata spojit sešitím jejich tepen dohromady. Jako další známý experiment bylo ponořování lidí do kotlů s vroucí vodou, aby viděl, jak velkou teplotu může lidské tělo vydržet před smrtí a jaký je čas od ponoření k úmrtí. Tyto „rekordy“ se snažil překonávat vybíráním rozdílných „subjektů vhodných pro testy odolnosti na teploty“. Mezi další zvrácené experimenty patřilo i jak dlouho vydrží novorozeně hned po porodu bez potravy. Vězni, kterým zázračným způsobem přežili experimenty, byli však krátce na to zavražděni z důvodu pitvy. Někteří byli pitváni zaživa, ihned po skončení experimentu. Alex Dekel, vězeň z Osvětimi řekl: „ Nikdy jsem nepřijal fakt, že sám Mengele věřil, že dělá skutečný výzkum. Ne z nedbalého způsobu, kterým ho prováděl. Jenom zakoušel moc. Mengele provozoval zabíjecí podnik. Větší operace byly prováděny bez umrtvení. Jednou jsem byl svědkem operace žaludku, Mengele odstraňoval kusy z žaludku, ale bez žádného umrtvení. Jindy to bylo srdce, které bylo odstraněno, opět bez umrtvení. Bylo to strašné. Mengele byl doktor, který se zbláznil kvůli moci, kterou dostal. Nikdo se ho nikdy nezeptal. Proč tenhle zemřel? Proč tenhle zahynul? Nemocné nepočítal. Tvrdil, že dělá to, co dělá, ve jménu vědy, ale byla to šílenost na jeho straně.“   Kniha ukazuje příběhy dětí, které se dostaly do rukou Mengelemu a přežily. Přečtěte si i Vy čím si musely projít a co si vytrpěly. A zároveň nahlédněte do mysli někoho, kdo se stal posedlý výzkum a mocí. Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Jak vybrat lednici?
Neodmyslitelný pomocník v naší domácnosti. Říká se, že Vánoční stromeček, byste měli mít postavený u něčeho co, máte rádi. Troufám si tvrdit, že u některých lidí by to bylo v blízkosti lednice. Lednička je „kouzelná“ skříň obsahující chladící stroj a sloužící k uschovávání potravin, při nízké teplotě. V minulosti, byla lednička opravdu chlazena ledem. Jednalo se o tepelně izolovanou dvouplášťovou skříň, do které se vkládal přírodní led. Ten samozřejmě postupně tál a ochlazoval vnitřek na stálou teplotu kolem 0 °C. Neodmyslitelný pomocník v naší domácnosti. Říká se, že Vánoční stromeček, byste měli mít postavený u něčeho co, máte rádi. Troufám si tvrdit, že u některých lidí by to bylo v blízkosti lednice. Lednička je „kouzelná“ skříň obsahující chladící stroj a sloužící k uschovávání potravin, při nízké teplotě. V minulosti, byla lednička opravdu chlazena ledem. Jednalo se o tepelně izolovanou dvouplášťovou skříň, do které se vkládal přírodní led. Ten samozřejmě postupně tál a ochlazoval vnitřek na stálou teplotu kolem 0 °C. Jednoduchá lednička však může pracovat také na principu odparu vody nebo jiné látky. Povrch chlazené nádoby je zvlhčen pracovní látkou, která se na vzduchu odpařuje. Tím odnímá nádobě skupenské teplo a ta se tedy pomalu ochlazuje. Tento způsob se dá použít v primitivních podmínkách, nicméně tento způsob ochlazení je pouze pro dosažení malého snížení teploty.   Nastává však otázka, co dělat, když se Vám lednička porouchá? Jak vybrat novou a podle čeho? V první řadě si musíte určit Vaše očekávání a potřeby co si od ledničky představujete. Ledničky se totiž rozlišují do několika „stylů“. Kombinovaná lednice se hodí do každé domácnosti, je to jakýsi standart. Provedení spočívá v tom, že máte větší chladničku s mrazákem nahoře nebo dole. Pokud máte typ s mrazákem dole, pak tyto mrazáky bývají z pravidla prostornější než u opačného případu. Na druhou stranu takové provedení má méně prostoru v samotné chladničce. Opakem je tedy druhý případ, kdy se mrazák nachází nahoře, nad chladničkou, je sice menší a většinou má prostor na 2 zásuvky, ale chladnička je o poznání větší, než v prvním případě. Dalším možným provedení je Americký styl lednice. Tato lednice se vyznačuje velkým prostorem pro skladování potravin. Oproti kombinované lednici je prostor takřka dvojnásobný. Tyto lednice bývají z pravidla vybaveny určitou formou luxusu jakým, je například dávkovač ledu. Tato královna lednic, jak bývá obvykle přezdívána se, ale málokdy vejde do klasické kuchyně. Pokud tedy bydlíte ve standartním bytě, tak můžete mít určité problém s místem, které lednice zabírá, protože velký vnitřní prostor s sebou nese samozřejmě i větší objem lednice. Třetí „styl“ je Mono klimatická lednice. Tento typ lednice je dobrý, pokud nepotřebujete mrazák anebo máte velký mrazák někde bokem. Chladnička se vyznačuje velkým objemem za poměrně malé rozměry lednice. Výše jsem stručně popsal 3 základní typy lednic, které si můžete běžně pořídit. Doporučuji však, než si půjdete pro novou ledničku, abyste si pečlivě změřili rozměry lednice a samotného prostoru, kam ji umístěte, plus počítejte i s otvíráním dveří. Pokud máte však prostor v kuchyňské lince přímo na lednici, tak jednoznačně vybírejte typ, který se do Vaší linky hodí. Mnoho výrobců a dodavatelů kuchyňských linek uvádí dokonce i typy a výrobce lednic, které jsou nejvhodnější pro danou linku. Další nepostradatelnou informací, která nám o ledničce prozradí užitečné věci je etiketa, která by se měla nacházet na každé ledničce a tady je i popis co různá označení vlastně znamenají.   Touto etiketou musí být označena každá lednice, která se prodává v zemích Evropské unie. Další důležitým faktorem při výběru lednice je spotřeba. Vzhledem k tomu, že lednici máte v síti zapojenou stále, tak se také pořád točí elektroměr. Během okamžiku se tak z lednice, která Vás očarovalo svým vzhledem a funkcemi může stát zákeřný trojský kůň, který z Vaší peněženky bude měsíčně vycucávat nemalé částky za elektřinu. Úsporná lednička bývá označována písmeny a symboly, jako na příklad ,,A“ se symbolem +/++/+++. Rozhodně nevěřte označením typu „A-20“ apod. Energetické třídy jsou pevně a jasně standardizované pouze s označením +/++/+++. Jiné dovětky jsou pouze marketingová lákadla a maskují skutečnou spotřebu lednice. Při nákupu Vaši novou „kouzelné chladící skříňky“ zvažte, zda se opravdu vždy vyplatí ta nejlevnější dostupná lednice. Tato lednice, nemusí být ve skutečnosti, tak levná, jak se na první pohled tváří.
Zobrazit článek >
 
Jak se zbavit chlupů na zádech?
Již dávno je za námi doba chlupatých hrudníků a bujných porostů. V dnešní době se na chlupaté a neudržované muže většina lidí dívá jako při nejmenším jako na velice nemódní jedince, který o sebe nepečuje. Nicméně v dnešní době prakticky neomezených možností je i snadné se rychle a efektivně chlupů zbavit. Je zde mnoho metod, od klasického vytrhávání, až po laserové vypalování. Od zvolené metody se samozřejmě odráží i cena a většinou účinnost. Jedna z nejlevnějších metod při „odchlupení“ je asistence někoho dalšího. Asistent může být přítelkyně, manželka nebo hodně dobrý kamarád, prakticky kdokoli pro koho to nebude problém a komu věříte. Asistenta potřebujete hlavně z důvodů, že s největší pravděpodobností sami nepokryjete celou plochu zad. Respektive například si je sami důkladně neoholíte. Pokud patříte k jedincům, kteří mají opravdu dlouhé trsy chlupů, pak je nejvhodnější je nejprve zastřihnout nebo zkrátit strojkem. Začněte tak, že požádáte svého asistenta nebo asistentku, aby Vám důkladně umyli záda teplou vodou a jemným abrazivem. Můžete použít kartáč, žínku nebo houbičku. Díky očištění kůže se zbavíte již odumřelých buněk a hlavně případných nečistot. Tento krok již sám o sobě snižuje případné zarůstání chlupů. Nyní naneste pěnu nebo gel na holení po celých zádech či jen po části, kterou chcete oholit. Následně požádejte pomocníka, aby Vám záda oholil. Záda po holení důkladně opláchněte vlažnou vodou a omyjte zbytky gelu či pěny. Záda poté sušte jemným poklepáváním, nikoli drhnutím. Drhnutí a drastické sušení může mít za následek podráždění pokožky. Záda poté pomažte krémem, můžete spojit s příjemnou masáží, kdy partnerka namasíruje Vás a Vy poté partnerku. Jako další možnost je použití přímo krému na odstranění chloupků. Tato metoda může být už trochu dražší a to podle typu zvoleného gelu. Depilační krémy Vám značně ulehčí Váš cíl mít hladká záda, pomůžou Vám od chlupů na delší dobu, než klasické holení. Ovšem můžou Vám také velice nepříjemně podráždit pokožku na zádech. Proto se nedoporučují lidem s citlivou pokožkou. Krémy tohoto typu byste měli aplikovat zhruba jednou týdně, pro dosažení trvalejšího výsledku. Krém rovnoměrně rozetřete po ploše zad, můžete využít dlouhý kartáček anebo pomocníka. Před samotným použitím si však důkladně přečtěte instrukce na obalu. Krém tedy nechte působit podle instrukcí výrobce, obvykle se čas pohybuje okolo 5 minut působení. Čas se snažte pečlivě hlídat, pokud necháte krém působit příliš dlouho, můžete mít podrážděnou pokožku a mohou se vyskytnout i komplikace při jeho odstraňování. Chlupy následně odstraníme setřením vlhkým ručníkem. Po odstranění chlupů jděte do sprchy a záda opláchněte. Případně dodržujte instrukce od výrobce, některé krémy se nejprve odstraňují olejíčkem a až teprve poté vodou. Další metoda, která je, už lehce bolestivější je použití vosku. Tato metoda je sice bolestivá, ale odstranění porostu se pohybuje v rozmezí 4 – 7 týdnů, což je velice efektivní. Navíc při pravidelném užívání se tato doba značně prodlužuje. Začněte tím, že si koupíte sadu na depilaci voskem. Pro odstranění chlupů ze zad se nejvíce hodí depilace horkým voskem, protože dokážete pokrýt velké plochy zad. Mějte však na paměti, že depilace voskem, způsobí zarudnutí zad a zvýší razantně i jejich následnou citlivost. Před použitím samotného vosku umyjte záda důkladně mýdlem a vodou. Tento krok je opravdu důležitý, protože vosk lépe přilne na chlupy, které jsou zbaveny od tělního mazu a potu. Po osprchování záda důkladně osušte. Vosk připravte pečlivě dle přesných instrukcí na obalu. Voskem poté pokryjte menší část zad a postupujte pomalu na další části, které chcete zbavit chlupů. Když je vosk nanesený přiložte depilační pásky. Důkladně přitlačte a poté chvilku počkejte, než se přilepí. Nyní následuje nejbolestivější fáze této procedury. Uchopte pevně pásky a chlupy rychle vytrhněte. Pásku strhněte rychlým a plynulým pohybem proti směru růstu chlupů. Po dokončení depilace odstraňte zbytky vosku dle instrukcí na obalu, případně dětským olejíčkem. Záda poté omyjte vlažnou vodou a nejlépe antibakteriálním mýdlem. Záda budou zarudlá a citlivá. Dostáváme se k technice. Epilátor je malé zařízení, které vytrhává chlupy stejně jako pinzeta, ovšem epilátor jich má daleko více. Pracuje na principu malých pinzet. Touto metodou dosáhnete podobného efektu jako u vosku, tedy 4-6 týdnů hladké plochy. Vhodná délka pro chlupy je zhruba kolem 2 cm a opět se neobejdete bez pomocníka. Pokud si na „odchlupení“ sami netroufáte, můžete využít služeb profesionálů. Tato variante je však z pravidla nejdražší a o jejich efektivnosti můžeme opravdu dlouho debatovat. Nicméně se většina lidí shodne na tom, že záleží na salónu, kde bude procedura provedena. Profesionální depilace voskem bude mít výsledek zcela jistě totožný jako depilace doma. Nicméně v salónu budete daleko kratší dobu, než byste se chlupy odstraňovali doma. Nicméně v salónech neberou moc zřetel na Vaši bolest, tedy dosáhnete stejného efektu za méně času. Ceny se pohybují od 500 Kč za proceduru. Další možností využití technologií moderní doby je použití laseru. Při této metodě dochází k vypálení kořínků jednotlivých chlupů za použití precizní lékařské technologie. Tato metoda směřuje k trvalému odstranění chlupů. Pravidelností se dá dosáhnout i výsledku, že na zádech nebudete mít doslova žádný chloupek. Nicméně tato metoda je nejdražší, cena se totiž pohybuje od 5000 Kč za jednu proceduru.  Když vezmeme tedy v potaz, že pro trvalé odstranění chlupů budete muset návštěvu salónu zopakovat nejméně 3x, pak se cena může vyšplhat opravdu na vysokou částku.
Zobrazit článek >
 
Hagakure ( skrytý v listí ) Cunetomo Jamamoto
Samuraj, středověký bojovník ovládající mnoho technik boje, oplývající disciplínou, oddaností a žádným strachem ze smrti. Samuraj zvolil vždy raději smrt v boji, než by se vzdal, nebo zostudil jméno svého pána. Samurajové byli cvičeni již od velice útlého věku. Teprv v deseti letech byli tito chlapci poslání na místa plná strachu a nebezpečí, které museli  jako mladí učedníci překonat.   Pro samuraje byla vždy nejdůležitější čest. V boji nebylo pro samuraje nejhorší zemřít, ale padnout do zajetí. Takový samuraj vždy požádal svého věznitele o možnost vzít si život a spáchat tak tradiční seppuku ( pro evropany spíše známe hanlivé označení ” harakiri” ) Svůj smysl pro čest samurajové dokazovali i v boji. Samuraj nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy minimálně poklepal mečem o zem nebo jinak upozornil soupeře na svůj útok. Hagakure je text pocházející z 18. století, který nadiktovat samuraj  Cunetomo Jamamoto jako reflexi buddhistického mnicha, kterým se stal po smrti představeného klanu Nabešima, pán Micušige. Cunetomo Jamamoto též známý jako Yamamoto Jōchō byl samuraj, sloužící svému pánu Nabeshimu Mitsushige, kterému sloužil 30 let. Když Nabešima roku 1700 zemřel, Cunetomo odmítl jej následovat a splnil poslední přání svého pána a nesáhl si vlastní rukou na život. Lord Nabešima za svého života nepodporoval nucenou smrt samuraje v případě, že jeho pán zemře. A odmítal tak tento podnět pro spáchání seppuky. Základ pro Hagakure tvoří Cunetomovo studium názorů dvou učenců. Jedním z těchto učenců byl Tannen, kněz zen-budhismu, který byl znám jako člověk nezlomných zásad a vůle. Tannen se vzdal  funkce hlavního kněze ve významném chrámu rodu Nabešima na protest proti rozsudku smrti nad jedním knězem. Druhým z učenců byl  konfuciánský učenec Ittei Išida, jenž v kraji Saga proslul svou upřímností a zásadovostí.  Text se těšil velké oblibě zvláště v obdobích, kdy se posilovala japonská národní identita, například před 2. světovou válkou a v jejím průběhu. Piloti kamikadze často z textu čerpali sílu. Nahlédněte i Vy do mysli legendárních samurajů, kteří za čest své rodiny, pána a dobrého jména neváhali obětovat život. Mysl, která je pro mnoho mladých mužů, válečníku a sportovců dodnes příkladem.     Knihu si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Bezpečí a jistota na cestách
    Dnes tu máme něco hlavně pro řidiče. Jistě jste se na Svých cestách setkali, alespoň jednou se situací, kdy Vám někdo udělal ” myšku” a Vy jste jen se štěstím stačili přibrzdit nebo se Vás dokonce snažil někdo cíleně zpomalit či do Vás najížděl? Možná jste si v tu chvíli řekli co dělat s takovou situací a nevystavovat sebe nebo ostatní v autě nepříjemnému nebezpečí. Už žádné dohadování s ostatními řidiči! Pořiďte si kameru a získejte spolehlivého svědka na Své straně. Záznam z kamery pomůže usvědčit zloděje i viníka nehody! Záznam z kamery v dnešní době hraje opravdu velmi klíčovou roli, jak při řešení nehody, dohadům o špatném zaparkování nebo již zmíněná nehoda. S kamerou sice nezvýšíte pravděpodobnost, že se Vás tyto nepříjemnosti vyhnou, ale značně zvýšíte Vaše šance u soudu v případě prokazování viny nebo i když vás bude chtít napadnout agresivní řidič, kolikrát totiž stačí pouze ukázat na kameru, že je nahráván. Je statisticky dokázáno, že kamera v autě je prevencí proti agresorům na silnicích.   Kamera od výrobce Gadgets House, se řadí mezi výkonné kamery, díky které můžete nahrávat jízdu automobilem. Instalace kamery je velmi jednoduchá. Pomocí přísavky, která je součásti balení kameru připevníte na čelní sklo a ihned můžete spustit nahrávání. K dispozici je HD rozlišení ( 1280 x 720 obrazových bodů ) a 30 snímků za vteřinu, takže se může pochlubit opravdu kvalitním záznamem. Nikdo přeci neříká, že musíte nutně natáčet je silniční piráty, ale pokud třeba během jízdy jedete krásným panorama byla by přeci škoda se o Svůj úlovek nepodělit v HD kvalitě. Noční osvětlení je samozřejmostí, video tak bude v maximální možné kvalitě i ve tmě.  Kamera, také nabízí velký zorný úhel, díky kterému Vám neunikne žádná část vozovky.   Pořízený záznam se ukládá na paměťovou kartu – SD/MMC ( 1GB – 32GB ) a můžete si ho přehrát na 2,5″ displeji nebo si ho pomocí USB kabelu stáhnout do notebooku či počítače. Balení obsahuje: kameru do auta držák na čelní sklo adaptér 12V do autozásuvky baterii Li-ion Rozměry: Rozměry produktu: 11,2 x 6,3 3,4 cm Rozměry: balení: 14,3 x 11,8 x 9 cm Technická specifikace: funkce nočního osvětlení LCD displej: 2,5″,otočný o 270° fotoaparát (formát JPEG) formát videa: AVI paměťová karta není součástí balení   Kameru můžete zakoupit zde  
Zobrazit článek >
 
Bič Boží, Attila přichází!
Řím, věčné město. Ikona lidské síly, odhodlání, kultury a spravedlnosti.   Moc senátu byla vzata z rukou mnoha a svěřena několika málo jedincům. Ti, kteří nosili zlatý věnec, byli prolezlí snad všemi možnými hříchy. Byli plní chamtivostí, klamu a zášti. Soudili a zotročovali jiné. Zrazovali své přátelé a vraždili své milované. To všechno spáchali a říkali tomu spravedlnost. Ale neuvědomovali si, že kolem krouží hejna hladových vlků, čekající na zaváhání a na okamžiku, kdy bude jejich kořist nejzranitelnější. Orel se musí sklonit, před hejnem vran.  Flagellum Dei je TADY!   Římská říše již není to co bývala. A mocný orel, již není symbolem bezpečí a nadřazenosti. Imperium Romanum se rozdělila na prosperující Východořímskou říši a skomírající Západořímskou říši. Blíží se doba temna. Čas hladomoru, nemocí a válek, kde uprchlíci po tisících utíkají před masivním přílivem zkázy a smrti. Barbarské kmeny, které po staletí snášely utlačování ze stran Říma se přeskupují, aby se postavily skomírající moci rozdělené Římské říše. V rozsáhlých stepích Skýtie se však shromažďuje děsivá síla, před kterou se budou třást všichni. Total War: ATTILA pokračování Rome 2 a do hry přináší nové mechanismy hratelnosti. Oproti Rome 2, Attila má Vám umožní možnost ” spálené země” , kde danou provincii jednoduše srovnáte se zemí. A na místě měst či vesnic,zůstanou pouhé ruiny. Píše se  rok 395 n.l. a budoucnost Říma je ve Vašich rukou. Je pouze na Vás, zda se pokusíte zachránit pád Západořímské říše nebo se ujmete role Hunů a zničíte všechno co Vám přijde do cesty! Tak jako každá série Total War (mimo Warhammer) i zde jsou použity reálné předlohy pro zbraně, brnění, jednotky, různé formace a postavy. Velice mě potěšilo, když jsem ve hře za Západořímskou říši měl po boku generála Flavia Stilicha. Který se stal symbolem polobarbarského vojáka, který se díky svým zkušenostem a schopnostem stal generálem. Hra si zakládá na reálných obdobích a situacích i co se týče náboženství, kde se hojně rozšiřuje křesťanství. Mnozí jistě uvítají možnost rodinného stromu, kde je opět možnost zpronevěřit peníze, zabít nevyhovujícího politiky, či domluvit politické sňatky pro upevnění moci. Rozsáhle bitvy, obléhání měst, vypalování sídel je zde samozřejmostí. Nezapomnělo se i na oblíbené historické bitvy, které zpracováním odpovídají skutečným událostem.  A pokud Vás spíše táhne změřit si síly s ostatními, je zde i velice povedený multiplayer, který krom klasických bitev nabídne i obléhací bitvy, nebo co-op kampaň. Attila v sobě přináší i nový herní mechanismus hordy. Kde nemáte pevné sídlo a pouze putujete po území, pleníte, rabujete jak je vám libo. Hra se opravdu nemá za co stydět a je to oproti Rome 2 velký krok kupředu. Menší změnou prošlo i zobrazení v bitevním rozhraní a technologie. Ovšem v tomto případě se jedna opět o velký kus vpřed. Vše je přehledné a rozepsané. Jediné co se dá Attilovi vyčíst je velké množství DLCs. Tedy spíše, tak jak to známe od Creative Assembly a společnosti SEGA. Nicméně, pokud patříte mezi fanoušky série TOTAL WAR a nebo toužíte po dobré strategii, která je založena na historických faktech, pak je Attila tím pravým pro Vás. Když se vrátíme, k již zmíněným DLC, doporučuji si koupit DLC The Age of Charlemagne – DOBA KARLA VELIKÉHO.   Hra obsahuje ČESKÉ titulky!!!     Hru si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Lars Kepler – Hypnotizér
Za pseudonym Lars Kepler se za účelem tajemna skryla známá manželská dvojice Alexandr Ahndoril a Alexandra Coelho Ahndorilová. Tito švédští spisovatelé, zaměřující se na kriminální románovou tvorbu, chtěli zmást čtenáře neznámým jménem, a tak se rozhodli vydat některé romány pod tímto pseudonymem. Jejich pravá tvář však byla velmi brzy odhalena. Nyní pod ním vydávají všechna díla s detektivní zápletkou. Inspiraci k právě tomuto fiktivnímu jménu jim dal Stieg Larsson, který si dlouho držel post druhého nejprodávanějšího autora beletrie a kterému se chtěla autorská dvojice přiblížit. Ahndorilovi už společně vydali pět románů. První kniha je právě Hypnotizér. Vyšla v roce 2009. Vypráví příběh o bývalém psychiatrovi Eriku Mariu Barkovi, uznávanému odborníkovi na hypnózu, který pomocí ní léčil různá lidská traumata. Toto zaměření opustil přibližně před deseti lety a hlavně kvůli rodinným důvodům si slíbil, že už se k němu nikdy nevrátí. Jedné prosincové chladné noci mu ale volá detektiv, který ho prosí o pomoc. Do stockholmské nemocnice totiž právě přivezli náctiletého chlapce Josefa Eka, který jako jediný přežil brutální napadení své rodiny neznámým pachatelem. Ten zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Jeho starší se sestra byla pravděpodobně unesena. Doufají, že díky pomoci hypnotizéra Erika se dozví, co přesně malý chlapec viděl a kde je jeho sestra. Erik však práci s malým Josefem, který je stále v kritickém stavu, odmítá. Žádost policisty o pomoc v něm totiž probudila vzpomínky na jeho bolestnou minulost. Nakonec se nechá přemluvit a dává se do práce. Snaží se odhalit podrobnosti vraždění již zmíněné zrůdné bestie. To mu však ztíží nečekané události. Erikovi totiž zmizí syn. Nyní se musí nechat pohltit svou minulostí, pohybovat se na hranici normálnosti a vrátit se v čase, aby ho zachránil.   Kniha se dočkala i filmového zpracování. Režie se ujala poměrně známá osoba švédské kinematografie – Lasse Hallström. Dnes je thriller nadabován do více něž 30 jazyků. Byl částečně točen i v České republice, konkrétně filmaři nejvíce využívali pražské filmové studio Barrandov. Film byl Švédským filmovým institutem vybrán jako švédský kandidát na Oscara. V této soutěži bohužel neuspěl, ale získal například ocenění Zlatá mušle pro nejlepší film, které si odnesl samotný režisér. Tento neuvěřitelný příběh s mnohými zápletkami a zvraty je hodnocen jako další skvělý gól švédské literatury. A to nejen díky dokonale propracované psychologii postav, která vás donutí jak s hrdiny soucítit, tak je i nenávidět, ale také díky nepopsatelné atmosféře. Velkým plusem příběhu je i to, že ačkoliv děj je opravdu spletitý a řeší více hlavních témat, tak autor postupně vše, dokonce to nevysvětlitelné, do každičkého detailu objasní. V České republice získala kniha roku 2010 ocenění s názvem Cena Český Bestseller – Překladová beletrie pro dospělé. Pokud se dáte do čtení, musíte počítat s tím, že přes 500 stran budete nuceni přečíst jedním dechem. Kniha byla sepsána svižným stylem a je napínavá od začátku až od úplného konce. A pokud jste knižní drama Hypnotizér už přečetli, tak neváhejte a pořiďte si další román. Zkuste jiná oblíbená díla jako jsou Paganiniho smlouva nebo Písečný muž. Všech pět románů, tedy včetně Svědkyně ohně a Stalkera, jsou také k mání v audio verzi. Knihu Hypnotizér najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Mistrem Sushi lehko a hravě u Vás doma!
Máte rádi nebo dokonce milujete sushi? Dostali jste někdy nehoráznou chuť na tento báječný pokrm, ale nechtělo se Vám do restaurace? Nezaujala Vás ani možnost dnešní doby jakou je rozvoz jídla domů, protože cena se díky rozvozu znatelně vyšplhá vzhůru anebo nemáte s rozvozy ty nejlepší zkušenosti? Nevadí, mám pro Vás řešení. Co takhle si udělat skvělé sushi přímo u Vás doma? Přesně tak nemusíte se ničeho děsit, je to jednoduché a bude Vás to i bavit.   Co je to, ale vlastně sushi? Když se řekne Japonsko, tak se mnohým z nás vybaví udatní samurajové, pro které čest a oddanost byla důležitější než strach ze smrti. Vybaví se nám zcela jistě mnoho moderních technologií, zajímavých animovaných filmů a seriálů, kterým říkáme manga a samozřejmě i legendární meč katana. Největší symbolem Japonska,který se však evropanovi zcela jistě vybaví je sushi, jedno z nejznámější jídel japonské kuchyně. Většina lidí si pod pojmem sushi bohužel představí pouze syrovou rybu s kouskem rýže.  Sushi je však hlavně vařená lepkavá rýže spojená se speciální sladkokyselou omáčkou zvanou sušinoko, která se připravuje právě k účelu jakým je dochucení rýže na sushi. Sushinoko, je prakticky směs rýžového octa, cukru, soli a vmíchá se do uvařené rýže,kde vlastně tvoří jednu z hlavních složek sushi. Není divu, že v doslovném překladu z japonštiny znamená sushi ” kyselá rýže” . Sushi má poměrně dlouhou historii, první zmínka o sushi pochází již z roku 718 n.l. Ale s největší pravděpodobností, se sushi objevilo ještě mnohem dříve. Původně však sushi nevypadalo tak skvěle jako teď. Jednalo se o nasolené části syrových ryb obalené do rýže, aby v ní dozrály. Rýže se pak nekonzumovala, používala se pouze, jako jakýsi obal k dozrání a ke konzervaci. Recepty se samozřejmě v průběhu času různě upravovaly, včetně vzhledových úprav a technice servírování. Každá část Japonska si prakticky vytvořila i své vlastní sushi speciality, díky které se lokalita také vyznačovala na různých cestovatelských mapách tehdejší doby. Sushi nigiri, které je v současnosti jedno z nejpopulárnějších specialit vznikla teprve v 19. století v Tokiu. Opravdový boom ve světě sushi slavilo až v minulém století, kdy se prakticky začalo rozšiřovat do všech částí světa a mnohé vyhlášené podniky si najímali japonské kuchaře, abymohli svým hostům dopřát opravdový požitek z této delikatesy.  Najímání kuchařů z Japonska mělo, ale také psychologický efekt, hostům spíše chutnalo sushi od opravdového Japonce, než od amerického či evropského kuchaře, i když se udělala řada testů, kdy sushi vařila jedna osoba a pouze se zákazníkům sdělilo, že tento kousek připravil Japonec a tento Američan.   Sushi je legendární po celém světě, nejen díky své netradičnosti, ale také hlavně díky své výživové hodnotě a prospěchu na lidský organismus. Sushi se vyrábí z rýže, které se říká nišiki. Tato rýže se ovaří a ještě teplá se smíchá s omáčkou sušinoko. K tomuto míchání se používá z pravidla vějíř, dke kterému se jednotlivá zrnka rýže neponičí, ale hlavně se postupně i rýže pozvolna ochlazuje. Po vychladnutí se rýže používá jako hlavní přísada do sushi. Jedna z nejdůležitějších součástí jsou čerstvé syrové ryby různých druhů. V naší kultuře a de facto celkově v kulturách mimo Japonsko je sice obvyklé ryby před konzumací tepelně upravovat, nehledě na to, že většina ryb tak přijde o svou jedinečnou chuť a bohaté látky. Syrové ryby jsou však pro lidský organismus a celkově pro zdraví daleko prospěšnější. Sushi, se ale nedělá pouze z ryb. Používají se krevety, chobotnice, sépie a dokonce i kaviár. Velmi populární je sushi s avokádem a kombinací z různé druhy zeleniny. Sushi je zdrojem mnoha důležitých látek, které naše tělo potřebuje. Mezi tyto látky patří hlavně jód, proteiny, minerály, kvalitní bílkoviny a nenasycené kyseliny. Na rozdíl od jiných pokrmů k dosažení těchto látek nepotřebujeme sníst tolik sushi jako jiných jídel. Sushi, ale obsahuje také málo tuku a kalorií (samozřejmě, ale nesmíte sníst 5 kilo sushi a pak se divit na váze, že jste přibrali), proto se hodí i k dietám, vyváženému stravování a zdravému životnímu stylu.   Výroba sushi se může zdát složitá, ale s domácím výrobníkem sushi je to opravdu hračka. Teď už vám stačí, jen nakoupit kvalitní suroviny a pustit se z vesela do vašeho domácího sushi. Ochromte své přátele, připravte romantickou večeři pro přítelkyni anebo zkuste pro své ratolesti připravit zdravou a chutnou večeři. Díky domácímu výrobníku sushi to všechno hravě zvládnete.   Domácí výrobník sushi si můžete objednat zde
Zobrazit článek >
 
Prokletá místa Čech a Moravy – Veronika Rubínková
  Jistě se Vám už někdy stalo, že jste přišli na nějaké místo, ze kterého jste měli opravdu divný pocit. Mám na myslí opravdu divný pocit, jako by někdo stál za Vámi a přitom, tam nikdo nebyl nebo náhlý průvan i když v místnosti nebyla žádná okna. Zažili jste na nějakém místě, že Vám všechno padalo anebo se při sebemenším kontaktu rozbilo? Všimli jste si, že s jedním nožem se vždy říznete zatímco s ostatními jste mistry v krájení? Napadlo Vás někdy, že dané místo nebo věc mohou být prokleté?   Co je to vlastně prokletí nebo-li kletba ? Inu je prakticky žádostí k vyšším silám, aby někomu vznikla škoda či újma. Kletba je, tak činností při které proklínající člověk napomůže démonickým bytostem vykonat zlo na jiném člověku. Čím více a hlavně častěji a úporněji proklínající vyzývá zlé síly, tím účinnější jeho kletba je. O těchto kletbách bychom mohli vést řadu debat, zda se jedná opravdu o kletbu seslanou člověkem na člověka anebo se jedná o pouhou sugesci, kdy prokletý se dozví, že byl někým proklet a zaměří se na to, než se mu doopravdy vlastní vinou něco stane.   Máme však i místa, která jsou prokletá. Může se jednat o staré hrady, hřbitovy, mlýn nebo třeba les. Většinou se jedná o místa, na kterých se odehrála zlá tragédie a došlo na nich k hroznému utrpení ( lidské nebo i zvířecí). Tyto události místo nesmazatelně poznamenaly. Tato místa jsou často pustá, bez života a to doslova. Rostliny i při opakované snaze zemědělců či zahradníků na těchto místech skomírají, až úplně uschnou i při pravidelném zavlažování nebo po zvolna skomírají. Zvířata se těmto místům vyhýbají a jít na takové místo například na procházku se psem, se může rovnat opravdu nadlidskému úkolu, tedy přinutit psa jít skrze toto místo. Pokud se někdo přeci jen odhodlá setrvat na těchto místech delší dobu většinou má pocit, že ho někdo nebo spíše něco sleduje. Má pocit, že je někdo za ním i když v okolí není živ duše. Pokud se takový dobrodruh rozhodne na místě například přespat většinou mívá zlé sny a strašlivé noční můry.   Jedno takové místo, které láká dobrodruhy, záhadology, ale i širokou veřejnost z celého světa je hrad Houska. při prohlídce máte pocit, že ukrývá něco tajemného. Hrad Houska totiž už na první pohled nedává moc smysl. Zatímco ostatní hrady byly stavěné, tak aby chránily před možným nebezpečím z venku, tento hrad je postaven, tak aby chránil osoby veku před tím co se ukrývá uvnitř. Všechno je spjato s legendou, kterou zaznamenal Václav Hájek. V legendě se říká, že v místě  kde hrad stojí, se nachází trhlina do pekel. Ze které vylézají na povrch démoni a tento hrad byl postaven jako zábrana.       Mezi prokletá místa nebo spíše místa s negativní energií, patří také Bohnický hřbitov. O tomto hřbitově se tvrdí, že se jedná o místo s nejvíce negativní energií v České republice. Tento hřbitov byl založen roku 1906 a celých 54 let se plnil těly pacientů a zaměstnanců léčebny. Díky malému prostoru se přes 4500 těl vrstvilo na sebe. Toto místo za celou řadu let, přilákalo i velkou řadu zlodějů, proto zde nenajdete žádné náhrobky a když se půjdete namísto podívat uvidíte spíše zarostlý sad, jen budete vědět, že pod Vašima nohama je přes tisíce těl. Sám o sobě tento fakt je děsivý, ovšem podle mnohých je toto místo sužováno i kletbou, podle které když na hřbitov vstoupí lékař, tak do týdne onemocní a trápí ho silné bolesti hlavy. Tento případ byl už několikrát potvrzen. Jak jsem již zmínil, prokletý může být i les. Branišovský les, který je známý řadou tragických událostí.  V lese se kdysi nacházel strom, který přivolával sebevrahy. Na stromě se za velice krátkou dobu pověsilo, několik desítek lidí. Často se jednalo o lidi, kteří k tomu neměli žádný důvod, nezanechali vzkaz na rozloučenou, jejich finanční a rodinná situace byla více než dobrá. Přesto všichni byli nalezeni bez známek života, na tomto stromě. Strom byl později poražen a dřevo spáleno. Podle některých informací, při pálení dřeva se ozývaly děsivé zvuky naříkání a barva ohně byla zeleno modrá. Dodnes se v lese nachází pařez tohoto stromu, avšak nikdo s jistotou neví, kde přesně. Často se však v lese zjevují paranormální jevy, které byly i zdokumentované na kamerovém záznamu či na fotografii.     O těchto a dalších prokletých místech se můžete dočíst v knize Veroniky Rubínkové. Třeba Vás zvědavost nakonec překoná a neodoláte se na některé místa podívat osobně.   Knihu můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Roma invicta! Ryse: Son of Rome
“Senatus Populusque Romanus , Que usque pro roma ibis? “   Kdo z nás, si alespoň jednou nepřál být v kůži římského legionáře? Být součástí první profesionální armády na světě, podívat se do všech koutů světa, být v oblibě žen a bojovat s hordami nekultivovaných barbarů, kteří stojí v cestě civilizaci. Nasaďte si přilbu a oblékněte pancíř, do levé ruky Scutum, do pravé dobře nabroušený Gladius a hurá na barbary! Ryse: Son of Rome je klasickou rubačkou z pohledu třetí osoby, která je zasazena do antického Říma. Marius Titus, mladý legionář, kterému barbaři vyvraždí celou rodinu se pod Vaším vedením vydává na svou cestu krvavé pomsty. Děj, tedy opravdu není nijak originální a jedná se spíše o krásné klišé, ve kterém se objeví i skutečné historické postavy jako Nero či Boudicca. Ovšem nic víc od děje po historické stránce nečekejte.   Marius, z počátku obyčejný legionář se velmi rychle díky svým schopnostem stane římským centurionem, což by se dalo v dnešní době přirovnat k hodnosti seržanta. Díky tomu může poté svým mužům zadávat nejrůznější povely. A tady, už začíná zábava. Představte si situaci, kdy se vyloďujete na pláž a všude kolem Vás probíhá bitva. Vy se musíte zformovat a rychle se dostat z palebné zóny balistů. Samozřejmě krom zformování, ústupu, útoku nechybí ani povel na seskupení do legendární formace Tetsudo, tedy formace želva. A nebudu lhát, tady jsem se opravdu vyřádil a postupoval možná co nejpomaleji, abych si onen pocit opravdu vychutnal. Vzhledem k úžasné grafice, kterou hra má, je i formace Tetsudo velmi reálně zpracovaná a odrážení nepřátelských šípů od štítu, či zvuky kamenů dopadajících na Váš Scutum je opravdu parádní. Tady má hra jednoznačně jedničku s hvězdičkou! Jak co se týče grafického zpracování, tak i zvuků a hudebního doprovodu.   Pojďme se teď podívat na ovládání. Vzhledem k tomu, že jsem hrál nejdříve PC verzi ( a jsem PCčkář), tak jsem  si ovládání na xboxone , tak nevychutnal, ale tohle je opravdu jen subjektivní dojem. Ovládání je velice jednoduché, máme zde klasické útoky, blokování a možnost samozřejmě dělat i silné údery a různá komba. Dá se říci, že zde se vývojáři inspirovali Batmanem a Mad Maxem. To, ale ovšem vůbec není na škodu a co si budeme říkat, do her stylu rubačka, to prostě patří. Každý přeci jednou za čas zatouží po provedení perfektního komba, po kterých zůstávají na zemi jen kaluže krve, nespočetné množství usekaných končetin a hromady těl nepřátel. Po grafické stránce, jak jsem již zmínil se hře nedá co vytknout, jsou vidět sečné rány, je možno nepříteli useknout končetiny nebo rovnou hlavu. Je to opravdu krvavá řežba, doplněná o perfektní zvuky, plné řevu, naříkání a řinčení zbraní. Na co nesmím zapomenout, je ale vskutku úžasně provedené sekvence cutscen, nebo-li  mini filmů, kterými je hra proložena. Popravdě řečeno, na tyhle filmečky jsem se u hraní těšil nejvíc a staly se tou největší motivací pokračovat. Na internetu se dokonce dá najít celý několika hodinový film, složený z těchto mini filmů. Tyto filmové sekvence nádherně doplňují hru a zcela jistě Vás nadchnou, nebo minimálně pobaví, osvětlí více děj a pozadí jednotlivých postav. Krásná je i okolní krajina, která odpovídá prostředí, kde se právě nacházíte. Musím vyzdvihnout zejména boje a pláži, husté temné lesy a bažiny anebo i obřadní jeskyně, zde si dali autoři opravdu záležet. Samozřejmě každého hned napadne, zda se ve hře ukáže i legendární Koloseum, inu nechci spoilovat a prozrazovat příběh, ale ano. Podíváte se i do úchvatného Kolosea, které Vám doslova vezme dech a při prvním spatření budete zírat s otevřenou pusou. Zážitek, to bude opravdu úžasný. Máme zde i velice povedený soundtrack, který jednoznačně doporučuji poslechnout.   Bohužel hra má i pár nedostatků a mezi dva největší řadím poměrně krátkou dobu hraní. Když nepočítám cutsceny, tak zkušený hráč hru v klidu dohraje zhruba za 6 hodin, čistého herního času. Jako druhý pro mě nedostatek, ale tady se jedná zase spíše o subjektivní dojem, je že se nejedná čistě o historicky založenou hru ve stylu rubačky, ale že se ve hře objeví i antičtí bozi, kteří zasahují do děje. Naštěstí zde nejsou čáry a kouzla při samotném hraní a bozi se vyskytují jen ve filmečcích, ale i tak mi to přišlo trošku škoda. Hra měla poměrně dobrý potenciál a jsem si jist, že vývojáři z něj mohli dostat znatelně víc. Na druhou stranu doba v níž vládl císař Nero, je považována jako jedna z nejhorších, jako antický Řím poznal. Vláda Nera je spojována s tyranií a velkou extravagancí, protože Nero byl znám nařízením mnoha poprav a sebevražd. Toto je ve hře velmi dobře zobrazeno, když se sám velký císař Nero bojí o svůj život. Kdo má rád Řím, dobu legionářů a pořádně propracované rubačky plné akcí, které jsou proloženy úchvatnými mini filmy,tak si přijde na své.Když dáte hře šanci, tak se Vám Marius  za to odvděčí perfektní řežbou a dokáže Vám, že je skutečným synem Říma! Jak daleko zajdete pro Řím?  Ave atque vale.   Hru si můžete pořídit zde
Zobrazit článek >
 
Víte, co je to chemické světlo?
Chemická světla mají dnes široký okruh uživatelů. Původně byly určeny jen pro vojenské užití. Vojáci jím označovali osoby, materiály nebo cíle. Nyní se ovšem světla užívají i na značení autonehod, na sport a dokonce i pro zábavu. Nejčastěji je můžeme vidět v podobě svítících tyčinek, nazývané taky jako lightsticky. Nyní jsou v módě i obrazy nebo jiné umělecké práce, na jejichž tvorbu se užívá toto světlo. Stalo se i jednou ze základních potřeb rybářů. Ve funkci nouzového světla je základní výbavou pro mnoho letounů a lodí.   Chemické světlo působí jednorázově. Vzniká na principu reakce dvou hlavních sloučenin. Ve svítící tyčince to přesně funguje tak, že v poměrně silném plastu, jež je vyplněn tekutinou, takzvaným aktivátorem, je schované velmi tenké sklo, obsahující druhou tekutinu. Stačí trochu ohnout plast a sklo s jemným zvukem popraská. Jakmile se tak stane, tekutina vyteče. Obě kapaliny se smíchají. Fluorescenční barvivo přijme energii. Ta se uvolní ve formě světla a efekt je tu. Proces se nazývá chemiluminescence. Tato reakce je nevratná. Nedochází k uvolňování energie v podobě tepla, a proto se reakci říká studená. Od toho pak vznikl možná vám známý pojem studené světlo. Doba svitu je různá. U svítících tyčinek je to okolo šesti až osmi hodin. Obecně platí, že čím nižší teplota v okolí tyčinky je, tím pak svítí déle, ale září s menší intenzitou. Mezi lidmi koluje mylná domněnka, že pokud dáte svítící tyčinku do mrazničky, tak začne svítit znovu. To ale není pravda, na tomto principu doopravdy nefunguje. Mráz jen reakci velmi zpomalí, a tak si druhý den ráno ještě budete moci užít zbytek světelných efektů, i když již uplynulo třeba přes osm hodin. Tyčinka se v teplotě pod deset stupňů Celsia vysvítí desetkrát pomaleji. V oborech, kde je toto světlo opravdu důležité, dochází k namíchávání tak, aby působilo silněji. Vydrží ale kratší dobu. Je možné vyrobit světlo, které je vidět až do 500 metrů, a to i pod vodou. Dobré je vědět, co která svítící nebo blikající barva znamená. Většina nemá význam žádný. Avšak pamatujte si, že zelená barva slouží jako nějaký signál a je nejvíce viditelná na dálku. Proto se užívá nejčastěji v nouzových situacích. Červené světlo je světlem výstražným. Většinou se vystřeluje či rozsvěcuje až po světle zeleném, aby nejprve došlo k upoutání pozornosti. Žluté se obvykle využívá jako orientační, ale není to podmínkou. Někdy ho můžete vidět užívané ve funkci nouzové. Kapaliny, díky kterým světlo vzniká, jsou obecně neškodné. Platí to jak u samotných složek, tak i u finálních chemických sloučenin. Nejsou agresivní, ani toxické a hořlavé. Jen si dejte pozor na to, abyste tyčinku nepřelomili moc a kapalina se nevylila na okolní věci kolem vás. Postihnutý předmět by určitě nesvítil věčně, ale po ukončení světelného procesu na něm můžou zůstat nepěkné žluté skvrny. Pokud se vám dostane tekutina na kůži, stačí ji omýt vodou s mýdlem. Při kontaktu s očima dlouze vyplachujte a raději vyhledejte lékařskou pomoc. V dnešní době jsou svítící tyčinky velmi oblíbené a stávají se součástí večírků a slavností. Vznikají nejen modely, jako jsou tyčinky, ale i brýle, náhrdelníky a různé ozdoby. Diskotékové kluby těží na tom, že si je lidé pro zábavu kupují i za velké peníze. Vybavte se jimi před plánovanou akcí. Budou vás stát méně korun. Také děti si s nimi užijí velkou legraci. Je to zkrátka bezvadný dárek a potěšení pro každého! Svítící náramky najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Bláto, špína, kamení to je naše znamení! SPINTIRES: Off-road Truck Simulator
Bláto, špína, kamení to je naše znamení! Zapomeňte na rovné a udržované silnice, na krásný hladký asfalt nebo na precisně dlážděnou cestu! Tady vládne jen jediný zákon, zákon přírody!   Spintires je simulátor nákladních vozidel, zasazených do ruské krajiny. Patrně Sibiř a blízké okolí. Hra je takový malý unikát mezi simulátory, je postavena na zcela novém enginu, ve kterém se bláto chová opravdu jako bláto a kola se i patřičně protáčí, pokud si nedáte pozor můžete zapadnout v opravdu nepříjemné, ale za to skvěle propracované bahenní koupeli, ze které se budete jen těžko dostávat.  Ne jednou se mi stalo při hraní, že jsem se díky snaze dostat se z této bahenní koupele ještě k tomu zasekl se svým náklaďákem mezi stromy a to už se opravdu bez pomoci další techniky neobejde. Rozhodně se nejedná o bezhlavé ježdění skrze rozbahněné cesty sem a tam! Musíte trochu zapojiti hlavičku. V případě hry Spintires to znamená hlavně rozvahu. Zejména dobře zvolit vozidlo, které se bude nejvíce hodit pro daný úkol, ale hlavně pečlivě naplánovat cestu. Samozřejmostí je si i dobře rozmyslet, kdy zamknout diferenciál a kdy se do kopce pustit s pohonem na všechny čtyři. Tady si opravdu vyhrajete a v tomto hru hra nabízí opravdu dobře propracovanou zábavu. Atmosféra je velice dobře provedena, jako i ten ruský maglajz, ve kterém budete dost často zapadlí. Graficky je hra velice příjemná na oko, i když nemůžeme to srovnávat jako s DiRT Rally, tady totiž jde hlavně o hratelnost a ta je na výbornou. Fyzika bahna, chování vody když projíždíte kaluží, chování stromů při bouřce je pravdu skvělá a naprosto Vás vtáhne a doslova pohltí do hry. Fyzika ve hře působí opravdu věrohodně a několikrát jsem se koukl na vyjeté koleje když jsem projížděl dlouhý zabahněný úsek. Vyjeté koleje se vždy přizpůsobily jak jsem zrovna jel, to ale neznamená, že by staré stopy zmizely! Ba naopak, bláto se perfektně přizpůsobilo, tak jak je tomu v reálném světe a nové nánosy překrývaly ty staré. Zde vývojáři nasadili laťku opravdu hodně vysoko a sázka na vysokou kartu se vyplatila! Nemohu opomenout a nezmínit i výborné chování vozidel v rámci terénu, který zrovna projíždíte.   Hru začínáte vždy v garáži, kde si vyberete vozidlo, délku a sílu navijáku a další různé vybavení,kterou budete na Vaší cestě potřebovat. Samozřejmě v garáži i opravujete poničené vozidlo, doplňujete pohonné hmoty a různé úpravy. V garáži strávíte mnoho času a i zde vývojáři odvedli dobrou práci. Garáž je přehledná a vcelku zábavná pasáž hry, kde si odpočinete od řízení a trochu se uklidníte a hlavně připravíte na další dobrodružství. Klasická otázka. Jedná se o arkádu nebo simulátor? Jednoznačně simulátor! Simulátor, který není zrovna lehký.Přesně tak, hra je opravdu povedený simulátor, nicméně není ani zdaleka jednoduchá, ne však z pohledu ovládání nebo samotné hratelnosti, ale prostě z důvodu, že Sibiř není pro každého. Terén je opravdu zrádný a již popisovaná fyzika, která se chová opravdu reálně, Vám kolikrát udělá pokřivený úsměv na tváři.  Úsměv, protože budete v úžasu, co všechno vývojáři propracovali a ono pokřivení bude z důvodu, že teď se musíte z nastalé situace dostat. Hra nabízí i multiplayer, takže pokud máte partu kamarádů, tak zde je opravdu o zábavu na několik desítek a troufám si tvrdit i stovek hodin zaručeně postaráno. Jak jinak si otestujete týmového ducha Vašich kamarádů, než žádostí o pomoc s vyproštěním ze svahu, když už Vás od katastrofy drží pouze naviják. Obětuje kamarád svůj náklad, aby Vás zachránil anebo řekne že se pro Vás vrátí při zpáteční cestě? Týmový duch, zde opravdu působí dobře a jsou prostě situace a věřte mi, že se do nich chtě nechtě dostanete , kdy se prostě bez pomoci někoho dalšího z té zatracené bažiny nedostanete! Mnoho hodin zábavy si užijete, ale i bez multiplayeru. Pokud hrajete sami a dostanete se do opravdu prekérní situace, tak si můžete přijet na pomoc s jiným vozem. Prostě doběhnete do garáže, nasednete a vyrazíte se Vašeho plechového miláčka s jiným mazlíkem vytáhnout. Zde se opět ukáže výborná fyzika! Není přece lepší pohled, než sledovat reálné chování stromu, když kolem něj máte daný hák a snažíte se pomocí navijáku uvolnit Váš náklaďák. Otestujte Vaše dovednosti v sibiřské krajině a dokažte, že jste při hodinách fyziky byli značně napřed a že chyba byla na staré učitelce, která si na Vás zasedla.   Hru můžete koupit zde
Zobrazit článek >
 
Tajné projekty UFO – Michael E. Salla
Stalo se Vám někdy, že jste se v noci zadívali na noční oblohu a náhle jste spatřili objekt, který nebyl zcela jistě letadlo, padající hvězda nebo kometa? Říkáte, že se objekt rychle pohyboval a měnil náhle směry letu? Gratuluji! Právě jste viděli UFO, tedy Unidentified Flying Object = neidentifikovaný létající objekt. Musí se však nutně jednat o mimozemšťany? Určitě by to byla pro někoho pěkná představa, připustit že jsme navštěvování mimozemskými civilizacemi. Pravda je ovšem taková, že i když více než 20% všech zaznamenaných UFO nebylo nikdy dobře vysvětleno, tak po většinou se jednalo o tajné vojenské experimenty a zkoušky tajných letounů. Například, ” neviditelný” bombardér B-2, když se někomu poštěstilo ho vidět při testovacím letu, tak zcela na místě si dotyčný myslel , že se jedná o mimozemšťany. Je dokonce zdokumentována jedna výpověď určitého svědka, který tento letoun opravdu viděl, jak mu přelétl nad stodolou. Zcela pochopitelně zmatený občan trval na tom, že nad jeho pozemkem se proháněli mimozemšťané a nebyla by to lidská mysl, kdyby nezapomněl dodat, že dokonce jednoho mimozemšťana viděl.   V několika historických textech je dokonce popis setkání člověka s UFO, zájem veřejnosti však vzrostl o tyto jevy v období krátce po 2. světové válce. Kniha seznamuje čtenáře s výsledky vědecké práce PhDr. Michaela Sally, vedoucího exopolitiky v USA. Exopolitika pracuje se skutečností, že Země byla a stále je navštěvována vyspělými mimozemskými rasami, které pocházejí ze všech koutů naší galaxie.  Mimozemské rasy jsou zde chápány jako značně vyspělejší, než lidstvo ( což je podloženo zejména technologií cestovat velkou rychlostí ve vesmíru) s různými druhy vlastní politiky, původu a etických kodexů. Výsledky a vlivy tohoto vzájemného působení mezi pozemšťany a mimozemskými rasami, je hlavním předmětem zkoumání exopolitiky. Jedním z hlavních cílů exopolitiky je však navazování kontaktů s veřejně činnými osobami, které mají potenciální vliv a uznání ve svém působení. Jedná se zejména o politiky, instituce či vysoce postavené úředníky, vojáky a pomocí těchto kontaktů se exopolitika seznamuje s výsledky všech veřejných i soukromých aktivit, které nějakým způsobem souvisejí nebo mohou souviset s jevem UFO a hypotézou, že některé tyto jevy jsou mimozemského původu.   Exopolitika se domnívá, že určité skupiny osob a specifické instituce mají k dispozici jasné informace, které se týkají vesmírných civilizací nebo jsou dokonce s nimi v pravidelném kontaktu.Tyto informace jsou udržovány v nejpřísnější tajnosti, zejména před širokou veřejností, ale mnohdy i před samotnými představiteli těchto institucí a dokonce i před vysoce postavenými důstojníky armády. Bylo již, několikrát potvrzeno, že plukovník nebo major, měl přístup k informacím o tajných nebo nově testovaných zbraní, než generál. V knize se můžeme dokonce dočíst o tajných dohodách, které uzavřela vláda USA s mimozemskými civilizacemi. Můžeme se dočíst i o ” obchodech” USA s mimozemšťany, ve kterých mimozemšťané získají od USA různé druhy testovacích subjektů za vyspělejší technologie týkající se zbrojního arsenálu. Nahlédněte pod pokličku, kterou se jen málokdo odvážil zvednout a udělejte si vlastní obrázek na celou situaci. PhDr Michael Salla, jakožto vedoucí exopolitiky v USA je bezesporu zastáncem teorie o mimozemšťanech, nicméně zcela objektivně,  některé teorie o katastrofách nebo jevech, které jsou připisovány mimozemšťanům zcela jasně vyvrací. Salla se opírá pouze o informace, které se mu podařilo získat od důvěryhodných zdrojů a tedy není  pouhým lovcem senzací nebo zarytým zastáncem toho, že za všechno co se na Zemi stalo můžeme poděkovat mimozemským civilizacím.Zároveň však otevírá nové dveře do dosud veřejnosti nepřístupných míst. No řekněte, je vůbec možné, abychom v celé galaxii byli jen my nebo dokonce v celém vesmíru?     Knihu si můžete pořídit zde
Zobrazit článek >
 
Razer do každé ruky!
    Píše se rok 1998 a je založena firma Razer. Málo kdo očekával, že se tato firma dostane do hlubšího povědomí všech hráčů PC her a uživatelů PC. Razer se stal symbolem jistoty, uspokojení, kvality a hlavně plnění svých slibů. Razer je americká firma ze San Diega, která se specializuje zejména na výrobu příslušenství pro hráče. Jedná se především o počítačové myši, klávesnice či sluchátka, které dokonce vyrábí v několika Licencovaných herních edicí. Horkou novinkou z těchto edic je Deus Ex Mankind Divided edice, která se bohužel u nás zatím neprodává. Mezi další úchvatné edice patří zejména Battlefield 4, Starcaft 2 a League of Legends. Razer se podílí, také na celé řadě turnajů v herním světě. Patří mezi přední sponzory ve hře Counter Strike Global Offense, kde krom zajištění velké části herního příslušenství pro samotné konání turnaje, také nabízí hodnotné ceny. Razer se za celou svou existenci stal jasným spojením pro hráče a zdatnější počítačové uživatele. Díky nasloucháním herní komunity se dostávají na trh opravdu úžasné kousky. Mezi jeden z nejlepších patří za mě jednoznačně myš Razer Naga HEX v2 a její předchůdce Razer Naga HEX . Obě myši jsou si velice podobné hlavně, co se týče uspořádání tlačítek. Dokonce si troufám tvrdit, že se jedná o absolutní špičku mezi herními myškami.   Razer Naga Hex totiž využívá mechanické spínače u všech tlačítek! Díky tomu se znatelně prodlužuje celková životnost, než u klasických membránových tlačítek. Každý mi jistě dá za pravdu, že opravdu hodně záleží, jak Vám myš padne do ruky. Velkou roli hraje velikost ruky, styl úchopu a rozvržení tlačítek na myši. Vzhledem k tomu, že mám opravdu velkou ruku a využívám specifičtější styl úchopu, tak se nespokojím s obyčejnou myškou. Razer Naga Her Vám díky vynikající propracované ergonomii skvěle padne do ruky. Byl jsem opravdu velmi příjemně překvapený, jak jsem si rychle na myš zvykl. Prožitek z hraní a celkově z používání PC se posunul opět o velký krok dále. Rozdíl jsem zaznamenal i při hraní her a to zejména zrychlením reakcí. Díky bočním tlačítkům, které si můžete, libovolně navolit se stane za pár herních hodin mistrem ve Vaší oblíbené hře! Těchto 6 kouzelných tlačítek můžete kompletně namapovat a přiřadit jim libovolná makra na jakoukoliv hru. Nastavují se pomocí velice precizního Razer Synapse 2.0 a ukládají přímo na cloud server, díky tomu budete mít vždy Vaše nastavení přístupná a zálohovaná.   Jak jsem již psal výše, Razer se specializuje na celkové příslušenství pro hráče, ale i pro náročné PC uživatele. Každý si jistě někdy pouštěl při práci na počítači hudbu nebo jako zvukovou kulisu nějaký film. Jistě mi dáte za pravdu, že pro dobrý pocit a vychutnání si zvuku potřebujete mít i dobrá sluchátka. Dovolte tedy, abych Vás seznámil s dalším skvostem od Razeru. Razer Tiamat 2.2 Expert Analog Gaming Headset, jednička mezi sluchátky, vhodné pro každého milovníka kvalitního zvuku. Herní sluchátka (nenechte se zmást slovem herní) Razer Tiama 2.2 Vám přinášejí zcela nový požitek v opravdovém vychutnání zvuku. Audio obvody byly zcela specificky navrženy pro simulaci trojrozměrného zvuku! Díky této vychytávce poznáte, z jaké strany k Vám přichází nepřítel, abyste mu ukázali, že na Vás je krátký. Razer si zde dal opravdu záležet, tak jak je ostatně v Razer zvykem. Membrány byli potaženy titanem a neodymové magnety zaručují úchvatnou citlivost zvuku bez žádného zkreslení. Sluchátka mají navíc velmi široký frekvenční rozsah, takže si je budete chválit i při poslechu hudby nebo koukání na oblíbený film.   Já už mám jasný plán! Milý Ježíšku, prosím o Razer!   Produkty Razer včetně špičkových myší si můžete za skvělé ceny zakoupit zde!  
Zobrazit článek >
 
Tajuplné objevy – Arnošt Vašíček
  Svět je plný fascinujících záhad a nevysvětlitelných jevů. Bláhově si můžeme myslet, že moderní věda zná odpověď na každou otázku. Co, ale dělat s otázkami, které věda neumí anebo nechce vysvětlit? Jsou zde opravdu tajuplné jevy, které se racionálnímu vysvětlení vyhýbají? PhDr. Arnošt Vašíček je známý český spisovatel, záhadolog a scenárista. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze se specializací na filmovou a televisní žurnalistiku. Jeho největším zájmem jsou záhady. Během svých fascinujících výprav za záhadami navštívil mnoho zemí, kde hledá i důkazy, které by potvrdily přítomnost mimozemských civilizacích. Pro Českou televizi napsal dokonce dva známé seriály s názvem Planeta Záhad a Setkání s tajemnem. Studuje také dosud nezaniklé primitivní kmeny v různých koutech Země, kteří žijí prakticky bez kontaktu s civilizací a na úrovni doby kamenné. Navštívil Veddy na Srí Lance, Dajáky na Borneu, Dani na Irian Jaya, Dogony v Mali a spoustu dalších. I zde, se samozřejmě ptal na různá kmenová tajemství, záhady a legendy. Některé kmeny byly sdílnější a tak mu s radostí o několika málo záhadách řekly, tyto záhady se pak většinou rozhodl český záhadolog prozkoumat důkladněji, aby objasnil tajuplné jevy, které děsí tyto primitivní kmeny do dnešních dob. Ovšem jedná se opravdu jen o záhady a objevy, které mají racionální vysvětlení? To nám autor popisuje v knize Tajuplné objevy.  Kniha Tajuplné objevy v sobě skrývá tajemství a opravdu tajemné objevy, ze kterých může člověka opravdu lehce zamrazit. Vašíček popisuje tajemné vetřelce na Sibiři, kteří jsou zmiňováni i od několika známých světových záhadologů, kteří se společně s Vašíčkem rozhodli nezávazně na sobě místo prozkoumat. V knize se můžeme dočíst i o tajemném Jezeře Koster nebo o tajemných mořských světlech.  ” Pokud jsou mezi námi mimozemšťané, tak zcela jistě v hlubinných dosud neprobádaných oblastech oceánu”. Je fascinující, že mnoho tajemných světel, která se vznášejí nad mořem nebo se prohánějí nad hladinou oceánů nepřišlo z nebe, ale podle očitých svědků, jsou jakoby vystřelena z moře a letí do vesmíru. Máme snad na planetě Zemi v tajných hlubinných oblastech základny mimozemšťanů? Je naše planeta pouze přestupní stanicí pro mimozemské civilizace? A co na to říká vláda a odpovědná místa?  Je k neuvěření, že na většinu záhadných zvuků, které vycházejí z podmořských hlubin, mají odpovědní vědci a úřady pouze jedinou odpověď a to, že se musí zcela jistě jednat o posuv zemských desek. Ano, takto se dají vysvětlit určité podmořské zvuky a jevy, ale rozhodně ne všechny.  Nejedná se samozřejmě pouze o podmořské výzkumy, ale také o tajemné nálezy podivných mumifikovaných těl, která žádnou formou nezapadají do nám dosud známé živočišné říše. Někdo může namítnout, že se jedná o druh nemoci a deformace a odlišnosti jsou pouze formou mutace. Ovšem jak poté vysvětlit různá zobrazení ve skalách, která jsou od sebe vzdálená i několik tisíc kilometrů. Pravěcí lidé vytesávali do kamenů a skalních stěn pouze to co viděli na vlastní oči. Díky své pro nás působící primitivnosti, tito lidé používali skalní stěny jako jakési fotografie a prostředky na uchování času. S tímto se plně ztotožňuje většina známých vědců a institucí, zkráceně pravěký člověk maloval pouze to, co opravdu viděl.  Kde se vědci však jasně rozcházejí, jsou malby, které znázorňují tajemné jevy, signály a podivné bytosti. Nejedná se navíc pouze o znázornění jednoho kmene, ale civilizací, která od sebe dělí několik tisíc let a kmenů, které od sebe děli tisíce kilometrů. Ovšem tyto malby jsou na chlup stejné, je tedy možné, že naši planetu dříve opravdu navštěvovali mimozemšťané a pravěcí lidé je uctívali jako své bohy? Kniha popisuje zcela nové a neobjasněné tajemné objevy a dokazuje, že naše krásná planeta je opravdu plná záhad. Jasně dokazuje, že na cestě v objevování tajemných jevů a předmětů nejsme zdaleka u konce, ale na začátku dlouhé cesty.  Kniha dokazuje, že vesmír je podivné a zázračné místo, kde realita pokaždé předčí i nejživější fantazie.     Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Série Battlefield
  Jen málokterý hráč by nehrál, alespoň jednu hru ze série Battlefield. Jedná se v první řadě na multiplayer zaměřené hry, kde singleplayer a děj hraje, až druhotnou část a je mu kladen celkem malý důraz.   U většiny podobně zaměřených her se projevují většinou silné nedostatky v umělé inteligenci, je to opravdu zejména díky tomu, že primárně hrajete proti ostatním hráčům z celého světa. Na rozdíl od jiných multiplayerových titulů, Battlefield vždy kladl důraz na silnou taktickou složku. Hráč si před každou hrou, může zvolit své povolání (odstřelovač, medik, ženista, voják), na základě této volby se i odlišuje základní vybavení, které na začátku hry budete moci používat.   Odstřelovač bude samozřejmě sázet na zabíjení na dlouhé vzdálenosti a maskování a tudíž bude mít jen lehkou a pohyblivou zbroj, svoji pušku, pistoli, po dvou zásobnících do každé zbraně, jeden granát a tím to končí. Voják bude mít naproti tomu slušnou zásobu munice a granátů. Všechny díly série Battlefield jsou z armádního prostředí, kdy některé díly rozebírají pravdivé konflikty a dokonce i velmi pečlivě zmapované prostředí těchto konfliktů. Battlefield vyniká nad ostatními hrami podobného žánru, zejména úžasnou grafikou, kde při hraní můžete vidět, jak se před Vámi ohýbají větvičky stromů, či stébla trávy když se plížíte za svým cílem. Grafika se postupem času stala opravdu jednou z hlavní domény celé série. Vedle grafiky je zde, ale úchvatný zvuk. Když se zaměřím přímo na zvuk zbraní, který reaguje na prostředí, ve kterém se nacházíte (výstřel ze zbraně v tunelu nebo uzavřené místnosti zní jinak, než třeba výstřel v hustém lese nebo na zasněžených horách). Je opravdu nádhera si takto ve hře „hrát“ a testovat, která zbraň v jakém prostředí zní. Vývojáři se nechali několikrát slyšet, že používají pro nahrání zvuků výstřely ze skutečných zbraní, které používají i odpovídající „ostrou“ munici. Díky tomu prý dosahují, tak fascinujících a reálných zvuků. Hry ze série Battlefield vynikají, ale také tím, že hráči nabízí velké množství v oblasti použití vojenské techniky. Je to možnost volby z velkého množství zbraní, které samozřejmě doplňuj o různé modifikace, jako tlumič, svítilna, laserový zaměřovač a dokonce i možnost volby munice. A další bodem, kterým hry jednoznačně válcují konkurenci, je i možnost plně využívat mnoho vojenských dopravních a bojových prostředků, které jsou na oko nerozeznatelné od reálných předloh. Battlefield, tedy v překladu „bitevní pole“ je série počítačových her (v dnešní době už, také na konzole), které spadají do žánru FPS – first-person shooter, tedy střílečka z pohledu vlastní osoby. Série má opravdu dlouhou historii a její začátek je datován na rok 2002, kdy vyšel první díl, Battlefield 1942. Následující rok, zejména díky velké úspěšnosti vyšel k prvotnímu BF 1942 datadisk  Battlefield 1942: Road to Rome, který zavedl hráče na Apeninský poloostrov a poté ten samý rok Battlefield 1942: Secret Weapons, který přinesl do hry především nové zbraně. V průběhu několika let, až do současnosti vychází s neuvěřitelnou pravidelností v rozmezí dvou let vždy nový díl série Battlefield. Nicméně díky tomu, že se od doby co vyšel první Battlefield stalo jméno Battlefield poměrně známý pojem, tak se z této série stal i silně marketingový projekt. V posledních několika letech, vždy tedy vyjde minimálně jednou za 2 roky zcela nový díl série, ovšem tyto díly jsou vždy doplněny o celou řadu Datadisků a DLCs. Což je pod velkou kritikou zejména herní komunity. Protože jak se již v posledních 6 let stalo u série pravidlem. Vývojáři oznámí vydání samotné hry a zároveň oznámí vydání prvního DLC, nutno dodat, že tyto DLC často stojí stejně jako samotná hra. DLCs má pak samotná hra v průměru kolem 3 DLCs, které vycházejí v rozmezí 2 let, mezi kterými EA vyhlásí samozřejmě nový díl série a tak stále dokola.   Hry ze série Battlefield si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Pohodlí pro Vaše nohy.
  Jistě mi dáte za pravdu, že pro pohodlný a bezproblémový pohyb je důležitá i vhodně zvolená obuv. Ať jdete na výlet, domů z práce, na procházku nebo rande, tak není nic horší, než když kvůli nesnesitelné bolesti chodidla nebo prstů u nohy nemůžete udělat ani krok. A když už se nějakým způsobem dobelháte domů, tak zdaleka nemáte vyhráno. Je totiž čas na následky nevhodně zvolené nebo poničené obuvi. Tyto následky mohou být lehké oděrky nebo otlačeniny, ale zároveň se mohou změnit v puchýře, kuří oka nebo i k trvalému poškození a deformace chodidla či prstů.       K trvalé deformaci a poškození nohy dochází z pravidla při dlouhodobém používání nevhodné obuvi. Tedy když i přes bolest nebo problémy s chůzí nosíte stále stejné boty. Kuří oka a mozoly se tedy vyskytují znatelně častěji, protože k jejich vytvoření stačí poměrně kratší čas. Kuří oka, jak jsem již zmínil, se obvykle projevují jako následek nevhodné obuvi. Je to výsledek odumřelé a zrohovatělé kůže v menších oblastech, které jsou vystaveny tlaku a tření. Na rozdíl od mozolů, se však kuří oka obvykle nacházejí na vystupujících kostech, zejména na kloubech, ale jsou i případ, kdy se často nacházejí na patách. Statistiky se však kuří oka vyskytují nejvíce na oblastech, jako jsou palce u nohou, malíčky a plošky pat. Spíše než u mužů se vyskytují u žen a to především v ženské zálibě v nošení nepohodlných, ale hezkých bot. Ráj pro kuří oka, jsou především vysoké boty s úzkou špičkou, které znatelně tlačí na malíček a palec. Kuří oko poznáte celkem jednoduše. Je to žlutošedivý útvar o velikosti 3 – 15 mm. Bolest způsobuje zanořený čep pod povrchem, který tlačí na kost. Kuří oko se při lehkém doteku či poškrábání začne drolit, zbělá a na omak zdrsní. Léčba kuřího oka je zejména běh na dlouhou trať a je prací pro zkušeného pedikéra. Je samozřejmě díky moderním technologiím možnost, využít k odstranění kuřího oka laser. Tato metoda je však velmi bolestivá. Někteří jedinci si kuří oko dokonce vyřezávají sami. To však nedoporučuji, protože si tak můžete poškodit nervy a nohu celkově. Při léčbě kuřího oka nebo celkově problémům s nohami je samozřejmě základ nahrazení nepohodlných bot vhodnější obuví. Pomoci při léčbě kuřího oka, ale také od bolesti nohou mohou ortopedické nebo gelové vložky. Prevence proti výskytu kuřího oka, mozolů, praskání pat je samozřejmě v první řadě správná obuv a obrušování plošek nohou pemzou, či vhodnými nástroji. Nejjednodušší řešení je pak pravidelně chodit na pedikúru. Většina pedikérů Vám v rámci procesu, ostřihá nehty, zbrousí paty a tvrdá místa na noze a nohu Vám ještě krásně promastí a příjemně promasírují. Osobně jsem si tento proces vyzkoušel a mohu potvrdit, že při odchodu z pedikérského salonku jsem se cítil jako vyměněný a plný energie. Rozdíl byl znát samozřejmě i na chůzi a celkovém omaku chodidla. Jak jsem se již několikrát a cíleně zmínil, vhodná obuv je opravdu základ. Nezapomínejte, že nohy nám slouží po celý život a měli bychom se tedy o ně i patřičně starat. Pokud trpíte bolestmi nohou nebo bojujete s některými ze zmíněných problémů, tak krom návštěvy pediatra a pedikéra, bych vám rád doporučil i vhodnou obuv. Z nabídky zdravotní obuvi, kterou jsme pro Vás připravili, si jistě vyberete a dopřejete tak svým nohám úlevu a pohodlí.   Zdravotní obuv si můžete vybrat a zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Bojová letadla luftwaffet
Letectvo před, kterým se třásla strachy celá Evropa. Piloti s vynikajícím výcvikem, odhodláním a stroji byli ve vzduchu doslova neohroženými pány. Luftwaffe je název německého válečného letectva, které bylo založeno roku 1935. Duchovním otcem a architektem byl Hermann Wilhelm Göring, který jako elitní vojenskou složku Hitlerovy Třetí říše. Po 1. světové válce bylo Německu zcela zakázáno vlastnit letouny, včetně tanků a ponorek. Generál Hans von Seeckrt po válce do skromné armády čítající 100 000 mužů zahrnul také 180 nejlepších pilotů bývalých leteckých sil.  Díky tomuto rozhodnutí vytvořil „tvrdé jádro“, které se po sléze stalo na dlouhou dobu páteří nové Luftwaffe. Roku 1926 byly pod přísným utajením zahájeny práce na konstrukci nových letadel včetně stíhacích letounů a bombardérů. Když se dostal k moci Adolf Hitler, tak se znovuvyzbrojování mnohonásobně zrychlilo, protože se „vůdce“ chtěl pojistit proti „Preventivní válce“, kterou by Francie mohla rozpoutat jako pomstu a akt proti rodícímu se vojenskému státu. Zároveň již v té době se připravoval na válku, kterou sám později rozpoutá. Vzhledem k tomu, že se budování nových vojenských sil nedala dlouho utajovat, tak 9. března 1935 Adolf Hitler oficiálně potvrdil existenci Luftwaffe a 16. března existenci Wehrmachtu. I když to byl krok, který byl v přímé konfrontaci s Versailleskou smlouvou, svět tuto událost prakticky přehlédl. Velkou zásluhu na vzniku Luftwaffe měl Hermann Wilhelm Göring, který svým vlivem a přístupem k financím ze státní kasy letectvu velmi pomohl. Nikdo v té době netušil, že v budoucnu právě on nasměruje Luftwaffe k porážce. V roce 1935 měla Luftwaffe odhadem kolem 2000 letounů. Mnoho uznávaných historiků se jasně shoduje, že výkony tak mladého letectva se ve 2. světové válce i přes celkovou porážku, dají vlastně považovat za velký úspěch. Základní taktickou jednotkou byla „ Rotte“, skládající se z dvojce letadel, první letí velitel a za ním, kousek stranou s určitým převýšením jeho číslo „Katschmarek“. Dalším stupněm byl „ Schwarm“ neboli roj. Ten se skládal ze dvou „ Rotte“. Tři až čtyři Schwarmy tvořily jednu „Staffel“ (letka, 12–16 letadel), čtyři Staffel dohromady tvořily jednu „Gruppe“ (skupina). Ke každé Gruppe náleží ještě 3–4 štábní stroje, protože tato jednotka má svůj štáb, který má 36 – 68 letadel. Spojením tří až čtyř Gruppe vznikla nejvyšší bojová jednotka „Geschwader“ (eskadra) .   Podívejte se na nejúplnější přehled s tematikou vojenských letadel Třetí říše. Kniha je úžasnou kombinací podrobných popisů, technických detailů a úchvatných ilustrací. Díky unikátním a velmi přesných informacím se tato kniha řadí mezi jeden z nejlepších informačních materiálů o letadlech, jejich historii a vzhledu, které jsou možné k nahlédnutí.     Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Hitlerjugend
  „Tato mládež se nenaučí nic jiného, než německy myslet a německy konat. A když vstoupí ve věku 10 let do našich organizací a tam se vlastně poprvé nadechne čerstvého vzduchu, pak vstoupí do Deutsches Jungvolk nebo do Hitlerjugend, pak je okamžitě vezmeme do dělnické fronty, SA, SS a kdyby se z nich ani tam neměli stát národní socialisté, tak půjdou do pracovní služby, a co jim bude ještě i pak chybět na třídním uvědomění, to si vezme na starost Wehrmacht a oni už nebudou svobodní, co budou žít! A budou při tom šťastní, spatří se v jiném světle, neboť teprve potom poznají, co je to člověk!“ – Adolf Hitler, prosinec 1938.   20- duben, den Hitlerových narozenin se slaví jako státní svátek. Při této příležitosti se vůdci dostává mimořádné pocty, v tento den se zároveň slavnostním přijímacím rituálem z chlapců stávají „Hitlerovi chlapci“ stávají se členy Hitlerjurgend. Slavnostním závazkem, je věrná služba, až za hrob. „Na život a na smrt“. Přísaha zněla velice jasně, „ slibuji, že budu v řadách Hitlerjurgend vždy plnit své povinnosti s láskou a věrností našemu Vůdci a naší vlajce“. Přísaha, nevinných a dosud neposkvrněných dětských duší s děsivou ozvěnou v historii. Říkali jim, že jsou nová mládež, která se dostane do čela Velkoněmecké říše a povede ji k mnoha úspěchům, takto byl dětem prezentován jejich osud vyvolených a děti tomu s nadšením věřili. Obraz Hitlerova světa, se měl stát vůlí Hitlerjurgend. „ Aby se toto splnilo, za to mi zodpovídáte vy! Ve vás je budoucnost národa a Německé říše!“ Tento podvědomí nátlak způsoboval v mladých lidech a zejména dětech pocity, které měly vyvolat pocity, že jsou to významní lidé s důležitým úkolem a posláním. Nabízeli mladým lidem sebeuplatnění, nikdo nebyl sám, všichni byli součástí jednoho velkého celku s „Božím posláním“. Strategie byla velice chytře promyšlena, i když se vše konalo daleko od domova, díky stejnokroji, stejnému postavení a zacházení a zejména společným aktivitám, písním se zde každý cítil jako doma. Mnoho mladých si uvědomovalo, že teprve teď jsou opravdu doma. Náhražka rodiny. Celý systém byl však důkladně promyšlený, to co se na první pohled mohlo jevit jako dětské hry a trávení času společným zpíváním písní, mělo pomalu přetvářet mysl mladých jedinců k jasnému obrazu, který už nebyl, tak růžový. „Jednota myšlení se vyjadřuje jednotou zevnějšku, stačí se zeptat jednoho a dozvíte se mínění všech. Zaměření života na jediný účel včleňuje jednotlivce do celku, až se nakonec zříká vlastního Já“. Program byl opravdu velmi chytře propracovaný a nikoho z počátku ani ve snu nenapadlo, že z mladých lidí chtějí v těchto organizacích vycepovat perfektní a poslušné nacisty, kteří budou fanaticky oddání Vůdci. Všichni prohlašovali, že chtějí jen něco prospěšného udělat pro mládež, která si to zaslouží. Svádění probíhalo velmi lákavými nabídkami, atraktivními lákadly, mezi kterými byla možnost výcviku v boxu, plavecké závody, jízda na koni, plachtění, zkrátka všechno čím mohli mladé lidi nadchnout. Samozřejmě se v těchto aktivitách často objevoval i pochod, postupem času se aktivity měnili na polovojenské výcviky, které měli členy Hitlerjurgend připravit na jejich skutečný osud a účel k jakému byli vybráni.   Nahlédněte do zákulisí Hitlerjurgend a zjistěte čím vším „ Hitlerova mládež“ byla nuce projít.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Zásnubní prsten – symbol věčné lásky a nejen té
Snad každá zamilovaná slečna si alespoň jednou představovala romantickou chvíli, od níž se bude pyšnit drahocenným kamenem na konkrétním prstu. Spousta budoucích nevěst na ten okamžik právě teď určitě nedočkavě čeká. Co se při tom čekání dozvědět více o této tradici?   Zásnubní prsten má symbolizovat pouto mezi zamilovanou dvojicí, lásku, věrnost a žena jež ho nosí, nám tak sděluje, že se brzy vzdá svobody a stane se manželkou svého vyvoleného. Tradice zásnub a hlavně zásnubního prstenu pochází již z dob starověkého Egypta. Prsten však nevypadal tak, jak ho známe dnes. Byl to jistý kroužek z kamene, železa nebo i speciálně tvarované kosti, který symbolizoval nekonečno. Zásnubní prsteny znali poměrně brzy i ve starém Římě. Spolu s prstenem dostala budoucí nevěsta i klíček, který ji měl chránit před čímkoliv zlým a hlavně jím muž naznačoval, že ženě dává přístup ke všemu svému bohatství, včetně toho ve svém srdci. Takto vzniklo známé manželské rčení ,,Co je mé, je i tvé.‘‘. Římanky kromě klíče dokonce dostávaly prsteny dva. Jeden tradiční, ze zlata, kterým se pyšnily ve společnosti a jeden z kamene, který nosily ženy doma, při večerní toaletě a také při vykonávání domácích prací. V těchto dobách byla variabilita nošení prstenu velká. Ženy zkrátka měly prsteny na těch prstech, na které jim padly nejlépe. Každé město nebo i rod si stanovovalo pravidla ohledně zdobení prstu prstenem svá. Tradiční posazení onoho klenotu na prsteníčku levé ruky pochází ze středověku. Vědci této doby bylo totiž zjištěno, že k levému prsteníčku vede od srdce žíla lásky, takzvaná vena amoris. Prstýnek, který zdobí prst, je pak přímo napojený na srdce. Dnes sice víme, že k srdci vede žíla každá, ale tato tradice zůstala zachována. Některé kultury jen zaměnily pravou ruku za původní levou. Již od dávných dob tvoří nejdůležitější část prstenu drahý kámen. První zlatý diamantový prsten dostala Marie Burgundská od svého nastávajícího Maxmiliána Habsburského roku 1477. Z diamantových zásnubních prstenů se stala tradice, kterou si osvojil celý svět. Vzhled a struktura prstenů se mění, ale diamanty zůstávají jejich součástí. Ne nadarmo se říká, že diamant je věčný. Jeho nositelky doufají, že věčná bude i jejich láska. V dnešní době se do popředí zásnubních prstenů dostaly i ty s drahokamy a diamanty v podobě briliantů. Jaké jsou mezi kameny rozdíly najdete v jednom z našich článků. Kameny mohou nést i významy. Znázorňují například spojení dvou znamení zvěrokruhu, vztahují se k čistotě a věčnosti. Pokud žena nosí na prstýnku trojici kamenů, obvykle tak dává najevo, že chrání a miluje celou rodinu. Jeden kámen zastupuje otce, druhý matku a poslední je symbolem jejich dětí. Levnější variantu prstenů tvoří prstýnky se zirkony, které určitě ženu potěší úplně stejně. Dominantní kámen je jen jeden a vždy na jeho zář padne první pozornost, avšak jeho okolí může být poseto dalšími drobnými kamínky. Pro ty, kteří nejsou fanoušky vystouplých prstenů se nyní dělají varianty ploché, kdy je opravdu malý nepatrný kamínek zasazen dovnitř prstenu. Do těchto zásnubních prstenů (ještě častěji do snubních) si můžete nechat vyrýt vaše společné motto, symbol lásky, jméno či cokoliv jiného. Dříve se nosily hlavně prsteny zlaté. Nyní už záleží na stylu každé ženy. Dokonce najdete zásnubní prsteny vyrobené z růžového zlata nebo kombinované. Již výše jsem zmínila finance. Z Ameriky k nám přišla známost, že zásnubní prsten by měl muže stát jeho tři měsíční platy. Toto pravidlo však vzešlo od společností, které vyrábějí prsteny. Díky klenotníkům, kteří se dodnes snaží na zásnubních prstenech co nejvíce vytěžit, se informace roznesla do celého světa. Žádné závazné pravidlo neexistuje a vy sami musíte vědět, o jakou váhu peněz můžete vaši peněženku připravit. Zásnubní prsten bývá tím největším darem, který žena od muže dostane. Proto byste tento kroužek konce a začátku měli vybírat s pečlivostí a rozmyslem. Na žádost o ruku se nezapomíná, ale proč ji neudělat ještě nezapomenutelnější. Zásnubní prsteny najdete zde. Snubní prsteny najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Stíhač tanků Ferdinand/Elefant
  Od chvíle kdy se před méně, než sto lezy objevily, žádná jiná válečná technologie neovlivnila historii, tak jako tanky. Byly nasazeny v každém konfliktu 20. a 21. století a v současné době nic nenaznačuje, že by měly vyklidit bitevní pole.   Pojďme se podívat na jedno z nejlepších a zároveň nejděsivějších „stíhačů tanků“  Ferdinand/Elefant. SdKfz 184, vlastním jménem Ferdinand, byl těžký stíhač tanků vyvinutý a zároveň sériově vyráběny firmou Porche. Tento děsivý tank byl používaný německou armádou za 2. světové války. Naháněl takovou hrůzu, že se jeho jméno stalo pro vojáky Rudé armády synonymem pro všechny nepřátelské stíhače tanků. Roku 1943 byl poprvé nasazen na východní frontě, vzhledem k tomu, že se u něj projevovaly určité nedostatky, byly přeživší stroje po bitvě u Kurska staženy z fronty a podrobeny pečlivé a velice důkladné přestavbě. Vylepšená varianta stroje dostala nové jméno, Elefant. Tank se skládal z 200mm silného čelního pancíře nástavby, 100mm čelního pancíře trupu, 80mm pancíře zadní části nástavby. Vzhledem k tomuto extrémně silnému pancíři se i značně zvýšila původní hmotnost tanku. Při plném naložení municí a palivem vážil neuvěřitelných 70 tun. Což se samozřejmě podepsalo na jeho rychlosti a velice vysoké spotřebě paliva. V době první nasazení do boje neexistoval však stroj, který by dokázal zepředu prorazit pancíř nebo tank nějak ohrozit na libovolnou vzdálenost, dokonce i ke konci války představoval při čelním souboji stále neporazitelného nepřítele. Z toho důvodu, pokud se nějaký tank dostal do čelního souboje s Elefantem, místo pokusu o souboj se snažil raději rychle zmizet z bojiště spoléhajíc na rychlost. Jsou dokonce zaznamenány i případy, kdy se posádka stojící tváří v tvář Elefantu ihned vzdala a opustila stroj, než aby čelila jisté likvidaci. Síla Elefantu byla totiž i v jeho výkonném a velice přesném dělu, díky tomu měl tank i účinnější dostřel oproti protivníkovi. Tyto výhody se mohly, ale rázem změnit v kritickou nevýhodu a to zejména pokud se Elefant dostal do těsné blízkosti většího množství obrněné techniky protivníka. Ta mohla pak neohrabaného Elefant obklíčit a rychlým pohybem se udržovat za zády Elefanta a prakticky ho pomalu rozstřílet. Zatímco u posádek nepřátelských tanků a samohybných děl představoval Ferdinand/ Elefant opravdový problém a díky tomu si získal i obrovský respekt, mohl být však ohrožen nepřátelskou pěchotou, protože měl absenci organické kulometné výzbroje. Tank tak potřeboval nutně silný doprovod pěchoty, či lehkých tanků jako doprovod po ochranu před nepřátelskou pěchotou. Mezi další nevýhodu patřil zcela jistě malý rozhled posádky, která musela velmi často otvírat poklopy a vystrkovat hlavy. Těžký stíhač tanků Ferdinand a jeho pozdější verze Elefant byly však statisticky nejvíce úspěšné stíhače tanků za 2. světové války. Dokázaly mezi spojenecké tanky rozsévat zkázu a nejvíce úspěchu slavily ve velkých tankových bitvách na východní frontě. Nahlédněte do útrob tohoto obrněného obra a odhalte jeho tajemství.     Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Lucius. Děsivá adventura.
Píše se rok 6 června 1966 a nedivil bych se, kdyby bylo 6 hodin, 6 minut a 6 sekund v tu dobu se manželům Wagnerovým narodil očekávaný syn Lucius. Do svých 6ti let byl Lucius jako každé malé dítě, krom tedy toho že nemluvil. Zlom nastal právě v dovršení jeho šestých narozenin. Od tohoto okamžiku se rodina Wánerových, kteří mají, vazby na vysoké politické kruhy stává terčem opravdového zla.   Samozřejmě jsou v tom peníze a politická moc, která stojí za příchodem zla do domu Wágnerových. Všechno to začalo u Luciova dědečka Fábia, který uzavřel smlouvu s ďáblem a jedna z podmínek ve smlouvě je i duše prvorozeného vnuka, který propadne peklu. Sám Lucifer se o malého chlapce velmi zajímá a v den jeho 6. narozenin chlapce navštíví a řekne mu o jeho osudu. Takto by se dal popsat úvod do hry Lucius. Lucius z počátku neškodný chlapec se pomocí příkazů a rad samotného Lucifera mění v ďábelský nástroj na zabíjení. A to nejlepší? VY JSTE LUCIUS!Tato hra jako jedna z mála a teď bohužel musím, povzdechnout opravdu z mála her Vás dává do role silně negativní postavy a ještě k tomu do obalu malého chlapce. Hra samotná je velice brutální, ve hře je i několik sexuálních situací, kterých dokonce Lucius využívá ve svůj prospěch (nechci více spoilerovat). Lucius není klasická adventurka, ale spíše něco mezi adventurou a sbírání různých puzzlů. Princip je takový, že v sídle je určitý počet osob a Vy je máte všechny zlikvidovat, tak aby na Vás nepadlo podezření (jste přeci jen malý kluk, nebo ne? ). Každá vražda představuje jednu kapitolu s bohužel jasným scénářem, jak má osoba zemřít. Na vás teď je se proplížit, zmocnit, ukrást nebo jiným způsobem najít potřebné předměty, abyste mohli vraždu provést. A i když jsou vraždy velice dobře propracované a navzájem se od sebe dost odlišují, tak zde není plně využit potenciál hry. I když likvidace osob způsobem, jaký nám předkládají vývojáři je opravdu originální a svěží, tak se bohužel jedná o předem určený postup. S tím jak zabíjíte osoby a Lucifer z Vás má radost, tak Vám i dává malé dárky v podobě fireballu, ovládání mysli, schopnost pohybovat s lehkými předměty na dálku a schopnost vymazat krátkodobou paměť. Hra se jak jsem řekl, odehrává v sídle Dante Manor, které je opravdu rozsáhlé a má spoustu místností. Navíc zde nejste nějak omezeni. Hned v první kapitole můžete, projí celý dům včetně zahrady, garáže, sklepa atd. Což je dle mého jedno velké plus, ono ostatně, hledat určitý předmět Vám díky tomu, taky trošku zamotá hlavu a prodlouží dobu hraní. Dům je opravdu rozlehlý a pořádně propracovaný, navíc v každém pokoji, místnosti nebo chodbě, naleznete nějakou poličku, skříň, šatník, aby toho nebylo málo skoro každý předmět v těchto poličkách, je možné vzít, hodit, rozbít nebo s ním jinak manipulovat. Můžete tak rozbíjet lahve vína a očekávat pak nadávání dospělých, házet si venku s botou Vaší matky nebo třeba jen hodit kámen do okna. Graficky nemůže hra konkurovat kouskům jako jsou zmizení Ethana Cartera     nebo třeba Layers of Fear, ale hratelnost je velice dobrá. Atmosféru doplňuje i originální hudba. Tato hra není opravdu o grafice, ale spíše o hratelnosti. Délka hraní když se zaměříte i na různé vedlejší úkoly zabere 6 hodin herního času. Úkoly Vám zadávají ostatní lidé v domě, například matka Vám řekne, abyste si uklidili pokoj, pomohli sebrat špinavé prádlo (je docela komické sledovat malého 6tiletého chlapce jak nese dámské kalhotky ve dvou prstech do prádelny), vynesli odpadky, šofér Vás zase poprosí zda nevíte kde je jeho jazzová kazeta atd. Při splnění úkoly na Vás v pokoji čekají malé odměny, ať už hrací skřínka, nějaká ta hračka, tříkolka atd. Úkoly sice nejsou povinné, ale při jejich plnění často naleznete užitečné předměty.   Hra opravdu není pro každého, ale pokud Vás už unavuje hrát vždy za toho dobrého a zachraňovat svět nebo se chcete pomstít vaší služce, která Vás jako malého nenechala koukat na Toma a Jerryho pak je tahle hra přímo pro Vás.   Hra je pouze na STEAMu a proto pro Vás máme NÁHODNÉ STEAM klíče, ve kterých pokud, budete mít štěstí, se Lucius ukrývá.     Náhodné STEAM klíče si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Tajemná místa České republiky
Legendy a záhady, tajemství a nadpřirozeno. Takto by se dala definovat čtyři místa České republiky, ve kterých vládnou zvláštní síly. Objevili jste je už?   Kamenný pastýř Kamenný pastýř je největší menhir v České republice. Měří tři a půl metru. Nachází se osamocen v poli kousek od obce Klobouky na Kladensku. Jedná se o takzvané energetické magnetické pole, které využívali hlavně Keltové. Bylo to jejich klasické místo obřadů a rituálů. Původně prý kolem tohoto největšího úkazu stálo ještě dvanáct dalších menších menhirů, které měly symbolizovat ovečky, na které čekal pastýř tak dlouho, až jednou zkameněl. Vědci si dodnes lámou hlavu nad tím, jak tyto podivuhodné ,,výrůstky‘‘ vznikly a jaký byl jejich prvotní význam. Největší zajímavostí tohoto místa je to, že každoročně ve dnech 30. dubna a 13. srpna, kdy jsou také datovány nejznámější keltské svátky Beltin a Lugnasad, můžete zahlédnout vycházející Slunce přesně nad špičkou hory Říp.   Hora Blaník Blaník je ne tak ledajaký vrch ve Středních Čechách, jelikož je spojen s jendou z nejznámějších legend o blanických rytířích. Hora Blaník se dělí na dvě části, Malý Blaník, na jehož vrcholu můžete najít trosky středověkého hradu a Velký Blaník, na němž se nachází rozhledna. Na pokraji hory Velký Blaník se nachází zajímavý skalnatý útvar známý jako Veřejova Skála. S ní je spojena pověst, která tvrdí, že až bude České republice nejhůře, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním bude mít takový proud, že přeplní studánku, ze které vyteče voda dolů ze stráně a otevře ,,dveře‘‘ Veřejovy skály, ve které se v okamžení probudí naši záchranáři rytíři a pomohou nám proti nepřátelům a těm nejzlejším časům. Pokud se vydáte na procházku kolem hory, pohltí vás jakési tajemno které bude ještě prohloubeno zvuky ozývajícími si neznámo odkud. Kdo ví, třeba ve skále zrovna blaničtí rytíři trénují na boj s nepřáteli. Branišovský les Tento les si troufám nazvat za ten nejzáhadnější a nejděsivější les v České republice. Nachází se v Českých Budějovicích. Nejvíce příhod je spojováno se severovýchodní částí lesa, která se nazývá V Boru. Druhá část lesa dostala jméno Vlčí jáma. A nyní už k tématu. S tímto lesem je spojována nejedna příhoda. Do nejstarších událostí patří ukočování životů v místních bažinách. Ty byly dříve mnohem rozsáhlejší. Někdo říká, že v nich pobývá zlý vodník, který dodnes tahá špatné lidi do bažin, jiní zase věří v posmrtný život pocestných, kteří v močále uvízli. Jinou příhodu z lesa se pokoušel objasnit novinář, scénárista a televizní reaktor Otomar Dvořák. Týkala se vojáků, kteří se zde navzájem postřelili. Dosud panují rozpory o tom, zda se to událo ze žárlivosti, kvůli rozkazu a nebo jednoho z nich posedla temná síla? V tomto lese bylo také spácháno nespočetné množství sebevražd formou oběšení. Tuto éru započala dvojice muže a ženy, jež byla nalezena kolem půlnoci na stromě již mrtvá. Po ještě několika pokusech o sebevraždu či zavraždění se jistý muž pokusil o zastavení těchto nesmyslných činů. Uřízl větev, na které skončili všichni oběšenci, avšak pár dní na to jeho ruka, která usekla větev, ochrnula. Později místní obyvatelé lesa rozřezali a spálili celý strom. Dodnes potkáte lidi, kteří vám řeknou, že slyší tajemné hlasy v lese, které je nabádají k sebevraždě. V lese můžete zahlédnout také černého muže, uvidět červené oči bez těla, uslyšet kroky za šustění listí a být součástí dalších paranormálních jevů. Zajímavé je, že se zde pravděpodobně zastavilo i UFO. S Branišovským lesem je zkrátka spojováno nekonečně mnoho příhod, o kterých by se dala sepsat celá kniha. Hrad Houska Gotický hrad Houska byl postaven na skále v Kokořínských lesích. Byl oddělen od vodních zdrojů, a tak byl značně nevýhodný pro obývání. Podle legendy však voda dříve kolem hradu tekla. Vyschla kvůli neznámým příčinám, které souvisely s tím, že průrvou ve skále vedla cesta do pekla. Nad ní stojí podivná stavba, jejíž vzhled už sám o sobě nahání divné pocity. Důležité je také položit si otázku: Proč je postavena právě tam, na nejnevhodnějším místě? Známý český spisovatel K. H. Mácha měl přímo čich na tajemné prostředí, a tak asi není překvapivé, že román Cikáni umístil právě do okolí tohoto hradu. Baví vás záhady a tajemství? Nepátrejte na internetu a pořiďte si knihu plnou příběhů z různých koutů České republiky. Knihu Tajemné příběhy zemí koruny české najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Punch Club!
  Fight Club ..oh sorry Punch Club   Hra je v retro stylu starých NES her, což ji ale kupodivu vůbec neškodí, naopak to vidím jako plus i stará klasická 8bit hudba ve mě vyvolává vzpomínky z dětství, kdy jsem na svém starém stroječku hrál mara, contra atd. Punch Club má celkem jednoduchý děj, jako malý kluk přijdete o otce, kterému slíbíte, že budete trénovat a budete mít lepší život než on. Po 20ti letech od této události začíná hra samotná. Máte domeček s kocourkem, v garáži koberec na kliky a věčně prázdnou ledničku. Musíte si najít zdroj příjmů, takže sehnat práci a mezi prací, spánkem, tréninkem si musíte i najít čas (pokud chcete teda bojovat) na boj. Způsobů je hned několik, můžete se zapsat do amatérské ligy, být pouličním bitkařem anebo se proslavit na nelegálních a nebezpečných zápasech, kde lámání nohou je na běžném pořádku. Hra obsahuje i humorné scénky a to třeba v případě kdy jdete roznášet pizzu a objevíte želvu ninja, tedy krokodýla ninja, který miluje pizzu, zde se ukazuje kreativita autorů, želva s fialovými pásky se nejmenuje Donatello ale Mark (Donatello byl prakticky NERD a když se podíváme tak Mark byl zase NERD v seriálu Krok za krokem) – porazit ho ovšem zas tak snadné není. Nebo když jdete s kamarádem do baru a na zadním dvorku Vám dá Tyler proslov o definici sebe poškozování a majetku ( Fight Club) – skrze něj se můžete stát postrachem pouličních bojů. Samotná hratelnost je velice dobrá a jednoduchá, RPG systém funguje dobře, máte prakticky možnost se specializovat na 3 základní atributy , tedy strength, aggiltu a  staminu . Ve hře je poměrně dobře vysvětleno co se na který princip boje hodí, pokud chcete dávat velké rány a specializovat se na boj pěstí tak je dobré se zaměřit primárně na sílu a sekundárně na staminu, pokud je Váš styl zaměřen hlavně na úhyby a rychlé útoky je vhodná agilita. Dále tu jsou stromy útoků, začíná se základním vybalancovaným, po několika zápasech získáte zkušenosti a můžete si postupně jednotlivé schopnosti odemknout. Dále je tu možnost se specializovat na určité cesty a to cestu želvy, tygra, medvěda každý styl se hodí pro jiné atributy. pokud se specializujete na sílu pak je pro vás nejvhodnější styl medvěda, tygr dává přednost hbitosti a tedy aggility. Ze začátku se dala hra projít velmi snadno s trénováním pouze aggilit, to už je ” bohužel” opraveno a na každého oponenta v rámci výcviku a použití schopností funguje jiná taktika. Což může být zavádějící, protože kolikrát je postava stejná ( má stejný skin) ale jméno je jiné, myslíte si, že jste tohoto oponenta porazili již několikrát a tak si zvolíte útoky stejně a až pak zjistíte že to je specialista na boj s pěstmi a to může být fatální. Boje samotné probíhají formou tahové stategie. Na začátku souboje si navolíte různé atributy, perky a schopnosti s kterými váš hrdina jde do boje , během prvního kola souboje se schopnosti střídají, kombinují atd, po skončení kola ( pokud není K.O.) máte opět možnost navolit jiné útoky, je docela důležité se koukat co má váš oponent za main atributy a podle toho volit strategii. Hra samotná může působit na někoho stereotypně a to koloběh trénink, spánek, jídlo, trénink, boj, jídlo, spánek, trénink. Sem tam zajdete za pár známými lidmi nebo za svou láskou ( stejné jméno jako slečna Rockyho ), vyděláváte peníze, kupujete vybavení abyste nemuseli do posilovny atd ( v posilovně na vás opět čeká velmi humorná scénka z retro světa ) Za mě je to hra dobrá a za dobrou cenu, pokud se dostanete do hry a necháte se pohltit atmosférou tak je to opravdu žrout času, nicméně hra může opravdu na někoho působit stereotypně, na druhou stranu pokud opravdu hru neodsoudíte, dá vám mnoho hodin zábavy za pár peněz, když bude souboj napínavý, budete jen strnule doufat, že váš oponent udělá chybu a vy vyhrajete velké peníze a uznání. Samozřejmě postupem času můžete mít i vlastní sídlo, nebo odletět na trénink do Ruska, kde trénujete za asistence polárního medvídka, nebo když lovec jde do lesa a vyběhne, kde ho onen medvídek prohání v pozadí. Tyto scénky Vás humorně doprovázejí celou hrou. (Pokud se věnujete bojovým sportům anebo pravidelně cvičíte, může být Punch Club i celkem dobrým motivačním parťákem jako pro mě, ale to je spíš o vážném individuálním přístupu) Hra je pouze na STEAMu, nemusíte však zoufat.  Máme pro Vás NÁHODNÉ STEAM klíče, ve kterých pokud, budete mít štěstí, se Punch Club může ukrývat.   Náhodné STEAM klíče si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
GESTAPO – Rupert Butler
  Během nejtemnějších dní Třetí říše, byl nejzlověstnější zvuk zaklepání na dveře po setmění. Každý, kdo žil pod vládou nacistů se k smrti bál organizace, která působila hlavně v noci. Hitler, této organizaci říkal „ nejničivější braň“, protože bez ní, by se vůdcovi touhy nikdy neuskutečnily. Jako nástroji, který šířil pouze strach a teror, se této organizaci nic nevyrovnalo. Dodnes, jsou některá fakta o působení organizace stále opředena rouškou tajemství. Název této organizace byl GESTAPO.   Gestapo byla organizace na první pohled plná protikladů. Vypadala zlověstně, její špionážní úspěch nebyl velký. Její velitelé byli známí představitelé a vůdčí osobnosti nacistického vedení. Pravý tvůrce úspěchu se však neukazoval, dokonce za svého největšího rozmachu bylo velmi málo lidí, kteří poznali „ šíleného génia“, který řídil Gestapo. I název organizace, vyvolával přes půlstoletí hrůzostrašné představy, vnitřní fungování Gestapa zůstalo ve stínu a utajení. Gestapo mělo ve světe zvučnost, ale kolik krve, utrpení a smutku je s touto organizací spojeno se dodnes nedá plně odtajnit. I když v depozitářích po celém Německu jsou k vidění složky lidí, kteří spadli do spárů Gestapa. Většina těchto obětí Gestapa nepřežila. V každém osobním spisu bylo důkladně a velice detailně zaznamenáno motiv zatčení, kladené otázky a i způsoby mučení a reakce oběti. Složky navíc obsahovaly i detailní fotografie. Gestapo vzbuzovalo dojem bezchybné, chladné mašinérie, která měla hrůzu nahánějící pověst. Ovšem pověst důstojníků Gestapa sahala do všech koutů Evropy. Gestapo však byla malá organizace, která v roce 1941 čítala pouze 8 tisíc důstojníků, kteří měli dohlížet na 70 milionů lidí. Profil důstojníka Gestapa je železná postava v dlouhém koženém kabátě. Ovšem většina zaměstnanců Gestapa se tomuto profilu ani zdaleka nepodobala. Byli to obyčejní nenápadní lidé, byrokraté bez tváře.     Zde se nabízí několik otázek? Jak je možné, že tak malá organizace měla kontrolu nad, tak početnou populací? Jak je možné, že Gestapo mělo moc nad strachem a představami takové masy lidí? Odpověď na tuto otázku leží v komplexní historii Třetí říše. Gestapo se nezrodilo jako plně funkční organizace s precizně vycvičenými důstojníky.  Růst Gestapa byl postupný a pokrok utvářely touhy prvních zakladatelů. Bylo však řízeno s jedním prostým cílem, naprostou sociální kontrolou nad civilní populací. Kořeny Gestapa leží v nestabilním období po 1. Světové válce. Německo bylo poraženo spojenci, ztratilo svou sílu a muselo velmi investovat do zničené ekonomiky. Celková tato situaci přispívala k anarchii a ke značné ekonomické krizi. Vláda pozorovala, jak mezi sebou bojují na ulicích fašisté s komunisté a zredukovaným policejním silám se nedařilo udržovat pořádek. Do této situace vstoupil Adolf Hitler, který sliboval pevný řád, vidinu bohatého, svrchovaného státu spolu s bezpečím, sebejistotou a samozřejmě „ novým úsvitem“ Německého národa. Vidina bezpečí, jistoty a zaměstnání pro veškeré Německé obyvatelstvo získala Adolfu Hitlerovi značnou podporu. Německu nabídku Adolfa Hitlera s radostí přijalo. Nacistické straně se v roce 1933 podařilo vyhrát volby a Adolf Hitler se stal kancléřem říše. Německo bylo vyčerpané stálými konflikty v ulicích a bylo otevřené straně, která by vnesla do ulic a celkového systému pořádek. února, tedy zhruba měsíc od doby co se Hitler dostal k moci, byla zapálena budova parlamentu, která představovala symbol demokracie. Hitler obvinil komunisty, které nazval „ vražedný mor“ a dodal, že „ Bůh nařídil, aby byli ubiti železnou pěstí“. Mnoho historiků se však domnívá, že se jednotky SA inspirovaly Hitlerovým plánem a že zapálily i samotnou budovu parlamentu. Díky této situaci však Hitler mohl nechat vyhlásit výjimečný stav. To udělal prezident Hindenburg. Lid byl zbaven práv a poslední ochranu před tyranií. Hitlerovy trvalo několik týdnů, než udělal poslední krok, než umožnil Gestapu zatknout kohokoli a kdekoli a neomezeně ho držet v ochranné vazbě. Byl to start k vzestupu Gestapa k dosažení hrůzné pověsti, před kterou se třásla celá nacistická Evropa. Pokud Vás zajímá více o organizaci Gestapo, vřele Vám doporučuji knihu Ruperta Batlera, která Vás seznámí s podrobnými dějinami organizace. Kniha obsahuje unikátní fotografie, popisuje organizační strukturu, více rozebírá prostředky, kterými gestapo disponovalo včetně metody mučení a následné deportace do koncentračních táborů.       Knihu zakoupíte zde  
Zobrazit článek >
 
Cyklistika: Jak začít se sportem? Jak vybrat správné kolo?
Chtěli byste si někdy pořádně zasportovat, ale nevíte, který sport si vybrat? Stále se nemůžete rozhodnout, jaký pohyb by byl pro vás ten pravý? Zkuste se blíže seznámit s cyklistikou, sportem velmi prospěšným pro tělo i mysl.   Úplně počáteční úkol, který byste měli udělat před první průzkumnou vyjížďkou, je zkontrolování vašeho kola. Máte vůbec to správné? Existuje mnoho druhů kol. I zkušení cyklisté řeší dlouho otázku, která se týká výběru typu kola. Nejzákladnější trojici tvoří kola městská (trekingová), horská a krosová, která jsou kombinací předchozích dvou typů. Ujasněte si, jak často a za jakým účelem budete kolo užívat. Plánujete lehké rekreační vyjížďky a nebo sjíždění štěrkovitých cest v horských oblastech? Pokud se chystáte jezdit po zpevněných cestách nebo asfaltových stezkách, zamiřte do oblasti klasických městských kol. Jakmile alespoň trochu přemýšlíte o dobrodružném výletě lesem nebo o prozkoumávání vzdálených horských oblastí, tak sáhněte minimálně po kole krosovém, nejlépe však po horském. Určitě vás teď napadá otázka, jak bude jízda na určitém druhu kola vypadat v konkrétní situaci. Srovnejme si jízdu různých kol na klasické silnici. Vzhledem k tomu, že kolo městské má větší průměr kol, lehčí rámy a trochu jiné převody, pojede přirozeně rychleji. Kolo horské budete roztáčet trochu těžkopádněji, avšak při zdolávání cest nezpevněných, vám prokáže dobrou službu, jelikož cestu výrazně ulehčí. Jakmile budete mít vybrán druh kola, přichází na řadu volba rámů. Výběr rámu je něco jako proces výběru padnoucích šatů. Důležité je vybrat ten rám, který (k) vám bude zcela sedět. Jedině s tou správnou velikostí se budete cítit skvěle a pohodlně. Krátké rámy vás donutí se hrbit a příliš dlouhé rámy budete zase těžko ovládat. V módě jsou nyní karbonové, tedy hliníkové, kompozity, jelikož jsou pevné, zároveň pružné a velmi lehké. Samozřejmě jsou zde další důležité cesty, kterými musíte projít, než vyberete to správné kolo. Výběr řídítek a správného sedla, vidlic a různých doplňků, které jsou pro jízdu nezbytné. O tom někdy příště. Podívejme se nyní na to, jak vůbec se sportem začít. Nejdůležitější je startovat s jízdou na kole pozvolna. Pokud si myslíte, že za den ujedete 80 kilometrů, tak jste na omylu. Fotbal se také nenaučíte při jedné hře, chce to tvrdý trénink a vytrvalost. S kolem je to stejné. Optimální první jízda by měla trvat maximálně okolo 30 minut. Důležité je intenzivní šlapání. Nemusíte provést 90 otáček za minutu, avšak snažte se držet stále stejné tempo. Týdně byste na kole měli vyjet nejméně třikrát. Po každé třetí jízdě zvětšujte dobu jízdy o pět minut. Nestarejte se o ujeté kilometry, ale o čas, který jste na kole strávili. Na kole posílíte svaly, zejména ty na dolních končetinách. Vycvičíte si srdce a plíce. Váš metabolismus se oproti dnům bez cyklistiky může zrychlit až dvakrát. A na konec článku pár zajímavostí ze světa cyklistiky: Každému čtvrtému cyklistovi bylo alespoň jednou za život odcizeno kolo. Každý pátý cyklista nechává své kolo bez zamčení. V Amsterodamu, kde je cyklistika na denním pořádku, ročně se vytáhne z kanálů přes deset tisíc kol. Nejrychlejší kolo na světě může (teoreticky) dosáhnout na neuvěřitelnou rychlost 250 km/h. Každému cyklistovi se hodí příručka do kapsy. Je dobré vědět, jak se v cyklistice zdokonalit, jak tělo regenerovat po náročném tréninku i jak naplánovat cyklistické trasy. Pořiďte si tréninkovou bibli pro cyklisty. V ní najdete odpověď na každou otázku, která vás napadne. Tréninkovou bibli pro cyklisty najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Stravování pomocí čínských hůlek?
Stravování v Číně je něco více, než pouhé zaplnění žaludku. Je to společenská událost, která se dá považovat za rituál. Číňané věří, že každá strava, která je pestrá a vyvážená, je lepší než všechny léky na nemoci. Samotní otázka: ,,Jak se máte?‘‘ znamená dokonce v doslovném překladu z čínského jazyka ,,Už jste jedli?‘‘.   Asiati dbají při každém jídle na dodržování určitých zásad. Tou hlavní je nevstávat od stolu, dokud všichni nedojedí. S každou slavnostní nebo obřadem, jako je narození, ale i pohřeb, je spojen jistý rituál. Svatební hostina by se dala považovat za ten největší. Má nekonečně mnoho chodů. Každý z nich znázorňuje určitý symbol, například dlouhověkost, štěstí nebo věrnost. Pokud se kdekoliv koná večeře, ke které nesednou jen příslušníci domu, je nezbytností od návštěvy, aby donesla dar. Za ten domácí rodina poděkuje právě přepychovou večeří. Asi víte, že Číňané neužívají k jídlu klasický příbor. K nabírání pokrmů jim slouží jídelní hůlky. Jsou vyráběny z klasického dřeva, bambusu, kovu, kostí a v dnešní době už i z plastu. Setkat se můžete také s pravými stříbrnými hůlkami. Nyní jsou už ale spíše vzácností. Dříve byly vyhledávány a každá domácnost jedny vlastnila, jelikož stříbro zčernalo, když se na stůl dostalo otrávené jídlo. Správné užívání a držení hůlek není úplně snadné. Musíte se naučit s nimi dobře manipulovat. Prvním krokem je vložit hůlky správně do ruky. První, spodní, hůlku vložíte do žlábku mezi kořenem palce a ukazováčkem a její spodní část namíříte na konec prsteníčku. Hůlku dobře zafixujte, jelikož tato spodní tyčka má roli statickou. Vrchní hůlku vložte mezi špičky ukazováčku a prostředníčku. Uchyťte ji ve vzniklém žlábku tak, aby držela rovnoběžnou linii se spodní hůlkou. Touto hůlkou hýbete při nabírání jídla. Užívání hůlek je výborné ve více ohledech. Když pomocí nich máte sníst celou porci jídla, tak vám to dá určitě zabrat. Pozitivem je, že začnete zcela vnímat vše, co je pro vás na talíři připraveno. Budete nuceni konzumovat pomaleji a soustředit se na každé sousto. Pocit sytosti tak přijde mnohem dříve a vám budou stačit menší porce. Hůlky mají svá gesta a konkrétní způsoby držení, na které byste měli dbát. Jedním z nich je například to, že byste nikdy hůlkami neměli jídlo prohrabovat. Musíte jíst postupně od shora až dolů. Ať vám jídlo chutnalo sebevíc, nikdy hůlky neolizujte, to je totiž v Číně velmi neslušné. Nikdy taky hůlky nedržte v pěstích, jelikož tím naznačujete kuchaři nebo člověku, který sedí proti vám, že ho zvete na souboj. Pokud zapíchnete hůlky do rýže, znamená to velkou nezdvořilost a v některých kulturách tímto ukazujete, že jste ještě nikdy nejedli horší jídlo, než to, které vám bylo dnes připraveno na stůl. Dávejte si tedy pozor, jak s hůlkami zacházíte a manipulujete. Zůstaňme ještě u rýže. Asi si říkáte, jak takovou rýži dokáží nabrat. Snadno. Rýže v Číně je totiž připravována tak, aby zůstala lepkavá a nedrolila se. A co polévka? K té si vezmou pomocníka, naši známou lžíci. Hůlkami Číňani vyberou všechno hmotné a tekutou část nabírají na lžíci. V některých kulturách, kde lidé nemají ani lžíci, tekutou složku vypijí. Držení hůlek a práce s nimi vyžaduje dostatečnou trpělivost. Když se rozhodnete užívat je při různých českých chodech, bude určitě přínosné, když při sobě budete mít i klasický příbor. Některá naše oblíbená jídla nejsou totiž vhodná ke konzumaci pomocí hůlek. Zkuste se proto vybavit obojím. Vyberte si například soupravu 2v1, příborové hůlky. Příborové hůlky najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Nacistický hrad smrti. Wolfenstein: The Old Blood
Legendární a zároveň děsivý hrad. Místo plné smrti, lidského utrpení, zvrácených experimentů a zlata. Hrad Wolfenstein je zpátky!   Švédské studio Machine Games a Bethesda, se nechali slyšet, při představení hry Wolfenstein: The New Order, že si nesmírně váží série her Wolfenstein a nejvíce pak hry Return to castle Wolfenstein. Toto prohlášení nebrali na lehkou váhu a tak do hry zakomponovali různé předměty a levely (noční můry), která na stařičkého Wolfa odkazovaly. Ne jinak tomu je i ve hře Wolfenstein: The Old Blood. Hra samotná je jakýsi prequel , který se odehrává těsné před hrou Wolfenstein: The New Order, kde se probouzíte v letadle a chystáte se podniknout útok na komplex generála Wilhelma Strasse, přezdívanému Smrtihlav (totenkopf). Začátek hry začíná celkem poklidně, projíždíte krásnou horskou krajinou a připravujete se se svým parťákem na nadcházející misi. Máte jasný rozkaz, získat tajné dokumenty, ve kterých se nachází informace o opevněném komplexu generála Smrtihlava, tedy kde se samotný komplex nachází, struktura obrany a samotné plány generála Smrtihlava. Děj tedy, není na první pohled nějak originální. Ovšem na ten druhý pohled, už to taková procházka sadem rozhodně nebude. Dokumenty má totiž u sebe Obersturmbannführer Helga von Schabbs, velitelka paranormální divize SS. Už samo o sobě toto označení nevěstí nic dobrého, ale aby toho nebylo málo. Její sídlo se nachází na hradě Wolfenstein. Váš úkol je tedy jasný, proniknout v přestrojení za nacistického majora SS do zámku, zmocnit se dokumentů a rychle zmizet. Bohužel nic nejde podle plánu. Helga tomuto prokletému místu nevelí sama, její pravou rukou je Rudi “The Warden” Jäger. Rudi je opravdový tyran, který provádí vyslýchání vězňů, s kterými nemá žádné slitování a zároveň je hlavní cvičitel psů pro nacistickou armádu. Teď se ale podíváme na samotnou hru. Jak jsem již zmínil, The Old Blood je jakýmsi vzdáním pocty hře Return To Castle Wolfenstein.  Hra je tvořena osmi kapitolami, ve kterých budete mít (tedy pokud jste hráli zmíněný Return To Castle Wolfenstein) pocit, že jsou Vám lokace povědomé. Je tomu skutečně tak, tvůrci v rámci vzdání holdu hře RTCW (Return To Castle Wolfenstein) přetvořili původní levely, rozšířili je a dali jim nový nádech, který odpovídá potřebám a očekáváním dnešní doby. Ovšem nejedná se pouze o čisté okopírování úrovní a vyhlazení detailů, právě naopak. Tvůrci sice využili původní levely a lokace, ale dokonale je předělali a značně vylepšili.   Grafické zpracování lokalit je úžasné a vynikající hudební doprovod jen prohlubuje atmosféru a pocity, které ve Vás každá lokace vyvolá. Zaručuji Vám, že se dozajisté podíváte na hrad Wolfenstein z venku, abyste si mohli vychutnat onen monumentální pocit. Tvůrci původní hry RTCW se navíc dříve v některých pasážích inspirovali filmem s Clintem Eastwoodem „ Kam orli nelétají“ Důkazem toho je například legendární mise s lanovkou. I zde se samozřejmě mise s lanovkou nachází a dostala nový nádech. Lokality jsou opravdu mistrovsky propracované, například když se ocitnete v hospodě, abyste se v přestrojení konečně dostali blíže k dokumentům, tak se můžete zaposlouchat do písní, kteří si zpívají opilí vojáci nebo různorodých dialogů, které mezi sebou vedou. Když k tomu přičteme grafické zpracování, je to opravdu skvělý zážitek. Bezvadně zpracované však není pouze prostředí a hudba. Výborně provedené jsou i modely zbraní a jejich zvuky. Například, když střílíte v uzavřené místnosti, zvuky jsou jasně tlumenější a naopak, když vystřelíte jednu ránu na mostě, můžete dokonce poslouchat ozvěnu, onen výstřel samozřejmě přiláká značnou pozornost nepřátel a tím se dostávám k AI. Umělá inteligence prošla oproti The New Order změnou, pokud si tedy zvolíte obtížnost nadčlověk (nejtěžší obtížnost), pak Vám zaručuji, že se nudit opravdu nebudete. Nepřátelé využívají terén a všech možných výhod, přesně tak jako ve skutečnosti. Několikrát se mi stalo, že díky potlačovací palbě, jsem byl nucen ustoupit a stáhnout se, nacističtí vojáci toho samozřejmě využívali a skrze krycí palbu měnili pozice, snažili se mě obejít anebo doslova „vykouřit“ z mého úkrytu granáty. Pokud se rozhodnete využít tichý postup a hrát tedy stealth, pak i zde ucítíte oproti TNO (The New Order) značné rozdíly, hra je opravdu o dost těžší a snaží se o věrnou simulaci chování vojáků v reálném prostředí. Ocelová trubka je nejlepším přítelem člověka! Tak tomu rozhodně platí v TOB (The Old Blood). Na první pohled se to nemusí zdát, ale je velice užitečná. Můžete s ní zabíjet nepřátele, otevírat si různé dveře, šachty, okna a lézt po zdech. Jako jedna z horkých novinek ve hře, je i možnost využití tohoto ocelového pomocníka při lezení po zdech a slaňování. Mezi další novinkou v arzenálu je i pistole, která střílí výbušné projektily a dvouhlavňová brokovnice, kterou si posléze upilujete. Její sílu si určitě zamilujete. Ve hře zůstal i tolik oceňovaný a hráči velmi chválený systém perků. Čím víc nepřátel zabijete určitou zbraní nebo děláte specifické činnosti, tím si postupně otevíráte perky, které Vám přidají určité výhody, například rozšířený zásobník, rychlejší přebíjení nebo menší zpětný ráz. Díky těmto perkům vás hra ještě více baví a toužíte opravdu střídat všechny zbraně, abyste získali všechny výhody. Ve hře je krom hlavní dějové linky ještě možnost výzev, kde si zvolíte určitou lokaci, ve které pak máte za úkol získat co největší možné hodnocení. Hra se dá na nejtěžší obtížnost při sbírání zlatých cihliček a dopisů dohrát za krásných 10 hodin čistého herního času. Nutno podotknout, že při těchto deseti hodinách se ani chvilku nenudíte. Když k tomu B.J. prohodí nějakou jeho hlášku ve stylu „ A prší nám Nacisté“, zrovna ve chvíli když vidíte nad vesnicí explodovat Zeppelin a náhle před Vás spadne hořící nacista, tak je to opravdu ten náš starý milovaný Wolf, jakého máme všichni rádi.           Hru můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Napoleon Total War PC. V kůži legendárního vojevůdce.
„Armáda beranů, kterou vede lev, je silnější, než armáda lvů, kterou vede beran.“   Brilantní vojevůdce, stratég, státník a císař. V pouhých 24 letech dosáhl hodnosti generál. Na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Muž, před kterým se třásla celá Evropa, Napoleon I. Bonaparte. V dnešních dobách stále bývá vzorem ro svoje vojevůdcovské schopnosti a cílevědomost. Napoleon dokázal vybičovat celý národ k nesmírnému úsilí, za cenu mnoha lidských životů. „Mých nepřátel je mnoho, ale žádný se mi nerovná. Ve stínu olivovníků říkali, že Itálie je nedobytná. V zemi faraonů a králů říkali, že Egypt se nedá pokořit. V říši lesů a sněhu říkali, že Rus nikdo nezkrotí. A teď neříkají nic. Bojí se mě jako přírodního živlu, jenž rozsévá hromy a smrt. Já říkám, že jsem Napoleon. Že jsem Císař.” Napoleon Total War, slavná strategická série z období Napoleonských válek Vás zavede do nepokoji zmítané Evropy přelomu 18. a 19. století a můžeme si vyzkoušet i roli samotného Napoleona, jednoho z nejslavnějších vojevůdců všech dob. Stejně jako v předešlých dílech i zde máte klasické kampaně, historické bitvy a možnost co-op či multiplayerových bitev. Tak jak tomu bývá v sérii Total War zvykem (krom Total War Warhammer) i zde se setkáme s jednotkami a prostředky, které opravdu existovaly. To je, tedy spíše byla jedna z hlavních doménou série, věrné ztvárnění jednotek a prostředí podle historických předloh a dokumentů. NTW (Napoleon Total War) obsahuje dostatečný počet kampaní a bitev. Přímo v roli legendárního Napoleona si můžete vyzkoušet jeho první velké tažení Itálií proti Rakousku, následuje plavba do Afriky, kde budete bojovat nejen s nepřítelem, ale také s extrémními podmínkami v Egyptě, takto projdete celou Evropou, abyste se nakonec dostali k osudné bitvě u Waterloo. Ale tato bitva pro Vás nemusí být osudná ba přímo naopak! Svůj osud máte ve svých rukou a nic Vám nebrání změnit dějiny a v bitvě u Waterloo zvítězit a rozprášit Wellingtonovu armádu. Napoleonovy kampaně však musíte projít postupně, nejsou všechny odemknuté hned od začátku. Kroky slavného vojevůdce sledujete z počátku dosti lineárně, v rámci zachování věrnosti museli autoři v této hře trochu rezignovat na otevřené hraní, jak je u TW série zvykem. První dvě Napoleonovy kampaně se mohou zdát až zbytečně omezené a přímočaré (v Itálii například vůbec nedojde na námořní bitvy, což je škoda. V Africe, je zase vypnuta diplomacie) ve třetím tažení a hře za ostatní mocnosti si vyzkoušíte už opravdu všechno, co hra nabízí. Tady už přichází na řadu klasická TW hra. V Napoleonových taženích nechybí ani různé historické bitvy a vychytávky v podobě získání protektorátu po obsazení určitého území. Samozřejmě, že ale nemusíte zůstat pouze u hry za Napoleona, můžete si vyzkoušet i jiné mocnosti a pěkně to Napoleonovi znepříjemnit. V celoevropské kampani, kde si můžete navíc zvolit, zda chcete zachovat historicky přesnou nebo volnější strukturu, si můžete vybrat hru za Rusko, Británii, Prusko nebo Rakousko. Ať zvolíte jakýkoliv národ, tak hned od začátku se ocitáte ve velmi napjaté atmosféře přelomu 18. a 19. století a rozhodně Vám nebudou stačit jen dobré válečnické schopnosti a taktika v bitvě. Diplomacie zde hraje opravdu velmi důležitou roli. Pokud budete ignorovat své sousedy, můžete se tak ocitnou v situaci, kdy s Vámi přeruší všechny styky a můžete se, tak ocitnout ve velmi vážném nebezpečí, kdy Vám vyhlásí válku, nebo Vás rovnou napadnou. Svůj vliv, zde sehrávají i klimatické podmínky v daném regionu a počasí celkově. Vedro v Africe nebo ruský generál Zima. Vám může pěkně znepříjemnit život a hlavně zdecimovat armádu, tedy pokud se na tyto podmínky řádně nepřipravíte. Výraznou roli, zde sehrávají taky generálové, kteří díky získaným zkušenostem mohou armádě poskytovat řadu bonusů, ale také hrají zásadní vliv. na morálku armády. Samozřejmě pokud generál padne přímo v bitvě, má tento nemilý fakt velice nepříjemný dopad na vojáky, ti se pak mohou dát na útěk a prchat z bojiště. Uměla inteligence se po řadě updatů, dočkala konečně optimálního levelu, tedy záleží opravdu na Vámi zvolené obtížnosti hry. Na lehkou obtížnost Vám počítač nebude dělat žádné větší problémy, ovšem pokud zvolíte legendární obtížnost, pak se můžete připravit na krušné chvíle, které Vám počítačem řízený protivník zcela jistě nachystá, ať je to vlákání do pasti nebo diplomatické intriky, zde už opravdu bude potřeba zapojit mozek a taktizovat. Vzhledem k tomu, že je Napoleon už poněkud starší titul, tak se grafika nemůže rovnat moderním hrám, nicméně to vůbec neznačí, že by byla špatná ba naopak. Grafika a zpracování jednotek je velice povedené a věrohodné, samozřejmostí je i dobrý zvukový doprovod. Pokud máte rádi strategie a jste fanoušky série Total War, tak je Napoleon pro Vás správná volba.     Hru zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Naučte se správně běhat: Jednoduchý manuál pro začátečníky i pokročilé
Možná si říkáte, že běhat umí už malé dítě. Ano, je tomu tak. I každý dospělý občas někam pospíchá. Pokud se však běh rozhodnete provozovat pravidelně, měli byste se nejprve naučit, jak se běhá správně.   Špičky nebo paty? Nikdy vám nebylo jasné, jak nejlépe pokládat a zvedat chodidla při běhu, jelikož každý zastává jiný názor? Nenechte se zmást jednotnou odpovědí. Správně jsou totiž obě dvě. Přes špičky se běhají sprinty nebo běhy na velmi krátké vzdálenosti. Obvyklé je, že běžec při běhu nemá boty, je bosý. Tento závodní způsob běhu k nám přinesli afričtí atleti. Za klasický běh můžeme považovat běh přes paty. Celá váha těla by měla v první fázi dopadnout na vnější stranu paty a poté by se měla postupně rozprostřít na celou plochu chodidla. Ve chvíli, kdy se palec dotkne země, dochází k opětnému zvedání paty. Ostatní pohyb Ruce vám při běhu velmi usnadní práci. Je dobré naučit se je používat. Celé paže by se měly pohybovat pouze u těla, ne významně před nebo za ním. Nejvíce byste u těla měli držet lokty, které musí svírat pravý úhel. Hřbety rukou byste se měli snažit směřovat ven a dlaně by měly zůstat trochu otevřené. Palce nechte mířit ideálně vzhůru. Velkým omylem je běhání se zaťatými pěstmi. Tato činnost běhu akorát uškodí a vy vydáte více zbytečné energie. Celý pohyb by měl být paralelní s pohybem těla, nikoliv opačný. Těžiště těla Možná vás to překvapí, ale těžiště těla při běhu by správně mělo ležet v přední části hrudníku. Při běhu by měl být hrudník napřed a my bychom se ho při tomto sportu měli snažit doběhnout. Nikdy se nám to však nesmí povést. Jakmile svůj hrudník doběhnete, tělo tak dostanete do špatného postoje. Správným držením těžiště si zajistíte celkově dobré držení těla a zamezíte tak přebytečnému skákání, které by samozřejmě ubralo velkou část vaší energie. Buďte narovnaní. Neprohýbejte se a ani se neohýbejte. Dýchání K nejdůležitějším faktorům, které běh určují a ovlivňují patří dýchání. Neexistuje přesná definice periody nádechu a výdechu, jelikož každé lidské individuum je jiné. Dýchání je ovlivněno mnoha dalšími okolnostmi, například pravidelnou fyzickou aktivitou člověka, zdravotním stavem, váhou a dalšími. Jedno lze však říct jistě. Při běhu je třeba správně a dlouze vydechovat. Měli byste se snažit dostat veškerý vzduch z plic, takzvaně úplně vydechnout. Toto dýchání vám pomůže se zvětšením vitální kapacity plic. Díky velkému výdechu bude moci být i nádech větší a zajistíte si tak dokonalou výměnu vzduchu v plicích. Běžecká abeceda Setkali jste se někdy s tímto výrazem? Běžeckou abecedu by měl znát každý správný atlet. Je to série cviků, pomocí které se můžete snadno rozcvičovat před každým (nejen) běžeckým výkonem. Řadí se do něj speciální běžecké úkony jako je například skipink, zakopávání nebo vysoká kolena. Za větší zmínku stojí liftink, při kterém se soustředíte hlavně na práci kotníků. Toto cvičení vypadá velmi snadno napohled, avšak skutečnost je jiná. Většině běžců dá zabrat. Pokud se rozhodnete tento cvik provádět, nejprve si ho řádně nastudujte. Jak začít s během? Jednoduše. Pokud jste tak ještě neučinili, vybavte se vhodným sportovním oblečením, hlavně si kupte správné boty. Alespoň pro začátek vybírejte na běh asfaltový povrch nebo kvalitně zpevněné cesty. Běhejte nejprve krátké intervaly a rozhodně se nepřepínejte. Není vhodné mít běh na každodenním programu, nějaký den vynechávejte. Ideální je běhat čtyřikrát až pětkrát týdně. Pokud jste úplní začátečníci, určitě máte spoustu dalších otázek, které se běhu týkají. Na všechny vám odpoví například Velká kniha běhání, která také poslouží jako příručka k této aktivitě. Čím více budete cvičit běh, tím více vám tato aktivita přijde přirozenější. Pamatujte si, že běh by vám měl přinášet potěšení. Pokud ne hned, tak postupem času si ho určitě oblíbíte. Velkou knihu o běhání najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Waterloo aneb konec velkého Napoleona
Vojevůdce, státník, císař. Ve 24 letech byl generálem a krátce po třicítce prvním mužem ve státě, na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Napoleon I. Bonaparte, muž, před kterým se třásla celá Evropa. Napoleon bývá vzorem pro svoje vojevůdcovské schopnosti a cílevědomost. V lidech však viděl zejména prostředky k dosažení svých cílů a ambicí. Dokázal vybičovat celý národ k nesmírnému úsilí, za cenu obrovských ztát na lidských životech. Během Napoleonských válek zahynulo více než milion francouzských občanů.   Narodil se na Korsice do rodiny nezámožného příslušníka úřednické šlechty. V devíti letech odcestoval do Francie, kde se jako stipendista vzdělával na prestižních vojenských školách. V 16 letech, kdy mu zemřel otec, převzal starost o rodinu, předčasně dokončil studia a v hodnosti poručíka vstoupil do armády. V roce 1793 se jako dělostřelecký důstojník významně zasloužil o dobytí pevnosti Toulon, za což byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Roku 1795 úspěšně potlačil roajalistické povstání v pařížských ulicích a stal se divizním generálem. Následující rok byl direktoriem vyslán do války s Rakouskem a pověřen velením nad francouzskou armádou v Itálii. Zde se chopil příležitosti a díky řadě vítězství přinutil Rakousko žádat o mír. V roce 1979, po nevydařeném tažení do Egypta (i když se nedá přímo mluvit o nevydařeném), se Napoleon zapojuje do politického převratu, který měl omezit moc dvou zákonodárných sněmoven ve prospěch mnohem silnější výkonné moci. Tento fakt jej vynesl do pozice vůdčího ze tří vládnoucích konzulů. Od roku 1800 zastával doživotní funkci prvního konzula a o čtyři roky později přiměl senát, aby jej zvolil francouzským císařem. Napoleon za svůj život svedl více než 60 bitev, tedy více než Alexandr Makedonský, Hannibal či Julius Caesar.  Za Napoleonovy éry se Francie změnila ze stavovského feudálního státu v sociálně i občansky nově strukturovanou společnost, která určovala politický trend v Evropě. Jedna z nejvýznamnějších bitev Napoleonské éry a bezesporu i jedna z nejkritičtějších pro samotného Napoleona byla Bitva u Waterloo, která se odehrála 18. června roku 1815, přibližně 20km jižně od Bruselu. Císař Napoleon I. zde utrpěl drtivou porážku od vojsk VII. Koalice evropských panovníků. Mnoho odborníky je tato bitva také přezdívána „ Bitva mezi mistrem útoku (Napoleon) a mistrem obrany (Wellington). Pro věhlasného a obávaného francouzského panovník se bitva stala jedním z jeho posledních vystoupení v roli vojevůdce a hlavy státu. Pro Evropu však bitva znamenala ukončení Napoleonských válek. Vzhledem ke své definitivní porážce pro Napoleona a jeho vládě se městečko Waterloo, u kterého se bitva odehrála, stalo celosvětovým synonymem pro velkou porážku nebo konečný akt zásadního významu se silně negativními důsledky. Autor v knize nelíčí pouze průběh samotné bitvy, ale zaměřuje se také na události, které ji bezprostředně předcházely a ovlivnily, tak její celkový průběh a výsledek. Seznamte se s novými fakty o této významné bitvě, která odehrála důležitou roli pro samotnou Evropy, ale i osudu slavného a do té doby obávaného vojevůdce   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Den po Roswellu. Vojenský experiment nebo invaze ?
  Červenec 1947, Nové Mexiko, přibližně 130km od města Roswell. Tento den, byl zpozorován neidentifikovatelný létající objekt a následná jeho havárie a vyproštění údajných trosek. Tento den se již na vždy zapíše do historie jako Roswellský incident, či Roswellská událost. Tento incident se udál pouhých osm dní po pozorován Kennetha Arnolda, které bylo a dodnes je považováno za první široce zdokumentovaný poválečný případ pozorování UFO. Roswellský incident je jedním z nejznámějších, nejlépe zdokumentovaných, ale zároveň nejtajemnějším případem pozorování UFO. UFO z anglického Unidentified Flying Object, tedy v překladu neidentifikovatelný létající objekt. V podvečer 2. července roku 1947 bylo zpozorováno UFO diskovitého tvaru letící u Roswellu směrem na severozápad. Druhý den ráno, přibližně 130km od tohoto místa ve směru letu našel rančer W. Brazel se svým synem a dcerou na jejich farmě rozptýlené trosku neznámého objektu. Následně na to upozornil místního šerifa. Následně se o celou situaci začal zajímat major J. A. Marcel z letecké základny pozemních sil v Roswellu. Vojáci poté zajistili oblast s přísným zákazem vstupu. Měli rozkaz, že kdokoli se pokusí, bez patřičného povolení proniknout na místo události má být považován za nebezpečného narušitele a ihned zastřelen.  Brazel byl následně na několik dní oficiálně uvězněný a bylo mu řečeno, že s ohledem na bezpečnost státu nesmí o celé události s nikým mluvit. Podle některých zdrojů mu bylo vyhrožováno, že pokud se jen náznakem zmíní, tak on i jeho rodiny budou bez okolků zlikvidováni. Oficiální vyjádření se dosti lišila. 8. července 1947 letecká základna Roswell uveřejnila následující zprávu: „Letiště pozemních sil v Roswellu s potěšením oznamuje, že ve spolupráci s místním rančerem a úřadem šerifa v Chaves County získalo jistý blíže nespecifikovatelný disk.“ Později však, tentýž den byla vydána „ opravná“ zpráva, ve které se uvedlo, že se nejednalo o létající talíř, ale o meteorologický balón. Následně se objevila celí řada hypotéz a konspiračních teorií, které v extrémních případech mluvili o invazi mimozemšťanů na planetu zemi, tajných experimentech nebo o vývoji stroje času. Rovněž se rozšířila různá tvrzení, že trosky obsahovaly záhadné hieroglyfy na tenké kovové fólii, která byla značně ohebná, nedala se žádným známým způsobem zničit a při zmačkání se sama narovnala do původního tvaru. O Roswellském incidentu a následných záhadných událostech které se staly v červenci roku 1947 nedaleko města Roswell v Novém Mexiku, bylo napsáno mnoho publikací a zfilmováno mnoho dokumentů. Události Roswellského incidentu, byly natolik lákavé a populární, že se staly předlohou pro řadu filmů a seriálů.   Kniha plukovníka P. J. Corsa, je však odlišná od většiny dosud vydaných publikací. Autor knihy plukovník Corso působil v Oddělení pro zahraniční technologie a armádního výzkumu vývoje. Díky této pozici měl značný přístup k dokumentům o havárii v Roswellu, včetně podrobných informací od 509. letecké jednotky, která zasahovala v oblasti a získala vrak létajícího disku. Kniha popisuje samotnou události, ale také její následky a zaměřuje se na oficiální i neoficiální vládní a vojensku politiku. Kniha přináší zcela nové informace a uhel pohledu na celou událost.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Doba kožených měšců je pryč! Jste spokojeni se svoji peněženkou?
  Máme ji všichni, někteří ji mají plnou bankovek, jiní zase spíše jako úschovnu nejdůležitějších dokladů.   Peněženka, dříve nazývána portmonka, slangově pak „šrajtofle, prkenice či kešeň“. Jedná se o určitý druh ochranného pouzdra na peníze. V dnešní době však peněženka slouží i jako jaké si pouzdro pro různé druhy platebních karet, vizitky a celou řadu osobních dokladům jakými jsou například občanský či řidičský průkaz. Peněženka, tak slouží jako místo, které snadno umožňuje roztřídění, shromáždění, úschovu a samozřejmě snadnou manipulaci s předměty, které máme v peněžence uložené. První peněženky ve smyslu jaké je známe dnes, se začaly objevovat s příchodem bankovek, tedy papírových peněz. Dříve, když se jako platidlo používaly mince, byl jako hlavní nástroj pro jejich snadný přenos a úschovu používán měšec či v případě většího množství truhla. S příchodem papírových bankovek, ale vznikla potřeba vytvořit také odpovídající pouzdro, které by umožňovalo snadnou přepravu a manipulaci. V dnešní době však plní peněženka ještě jednu zásadní úlohu a tou je módní doplněk. Peněženky se vyskytují v celé řadě barev, materiálů a různých provedeních. Existují varianty pouze na drobné mince, či pouze pro bankovky, mezi nejpoužívanější však patří kombinované provedení s oddělenými místy pro mince, bankovky, doklady a kreditní karty. Tyto peněženky mají z pravidla uzavíratelnou kapsu, které bývá z pravidla umístěna na jedné ze stran peněženky. Tato kapsa slouží pro úschovu mincí. Místo pro bankovky bývá dosažitelné většinou jen při otevření peněženky, což zvyšuje určitou bezpečnost. Ve vnitřku peněženky se pak nacházejí další kapsy, které bývají rozměrově uzpůsobeny velikostí kreditních karet, občanského či řidičského průkazu anebo vizitek. Peněženky se také využívají jako častý turistický suvenýr, kde je na jednu ze stran umístěn symbol země nebo jiný významný výjev z daného území. Jedna z nevýhod peněženky je to, že shromažďuje velké množství cenných materiálů na jednom místě a prakticky se snadnou dostupností. Tohoto faktu jsou si dobře vědomi, také zloději v podobě kapsářů. Soustředí se na vytipování své oběti a poté na samotnou krádež peněženky z kapsy, či přímo z kabelky. Nebezpečí v případě krádeže spočívá zejména v odcizení i důležitých osobních dokladů, které se poté dají využít pro další obohacení zlodějů.   Z tohoto důvodu se doporučuje mít peněženku vždy na dobře chráněném místě a nenosit v ní pohromadě všechny důležité osobní dokumenty. V poslední době se rozmáhá trend, že lidé mají na doklady a kreditní karty jednu peněženku a na bankovky a mince jinou. Důležitý je také stav v jakém se Vaše peněženka nachází. Pokud je již roztrhaná nebo lepená, je zde velké riziko, že Vám z ní může něco vypadnout a Vy si toho ani nevšimnete.   Velký výběr peněženek, které dokonale splňují svůj účel a navíc Vás potěší svým vzhledem a provedením naleznete zde. Krásné peněženky pro pány i dámy od známých výrobců a za skvělé ceny. Nutno dodat, že peněženka, která se Vám bude líbit a bude splňovat Vaše požadavky a potřeby, ještě nezaručí, že bude plná peněz.
Zobrazit článek >
 
Layers of Fear. Obraz duše šíleného malíře.
  „Každý portrét, který namaloval cit, je portrétem umělce, ne modelu. Model je jen náhodný podnět. Malíř neodhaluje nitro toho, kdo stál modelem. Spíš své vlastní nitro odhaluje malíř na pomalovaném plátně. A já nechci ten obraz vystavit, protože se bojím, že jsem v něm prozradil tajemství vlastní duše“ – Oscar Wilde   Musím přiznat, že z počátku jsem o hře Layers of Fear neměl valné mínění. Když jsem ji poprvé spustil, přišla mi stejná jako většina her s podobným žánrem, tuctová. Ano krásná grafika, ale prostě na první pohled nic co by mě nějak nadchlo. Jak jsem se mýlil. Jak jsem mohl soudit podle prvních pár minut. Po samotném dohrání jsem zjistil, že tato úžasná hra zanechalo něco hlubšího v mém nitru. Adventur s hororovou tématikou vychází v poslední pár letech celkem hodně, ovšem najít mezi nimi opravdovou kvalitu a hlavně originalitu je velice obtížné. Jak jsem již zmínil, tak Layers of Fear je na první pohled stejná jako většina hororových adventur, na druhý pohled jde však opravdu o něco jiného. Hra svým netradičním námětem a vizuálním zpracováním zaujala vysoké místo na žebříčku her, na které se nezapomíná. Děj nás zavede do domu, ve kterém žije psychicky narušený umělec, který ztratil milovanou ženu, rodinu, ale možná i něco více. Hra je jakýsi pohled do duše umělce, který posedlý krásou a dokonalostí všechno podřídil a obětoval svému umění a snaze vytvořit geniální dílo. Dílo, které bude nesmrtelné a přetrvá po mnoho generací. Co všechno umělec této vizi obětoval, co ho dohání na práh šílenství a čemu musí při snaze zhotovit své mistrovské dílo čelit? To vše je ve Vašich rukou, Vy jste malíř, který drží štětec a maluje své velkolepé dílo. Jak bude nakonec vypadat, je na Vás! Hned v úvodu nám autoři říkají, že se může jednat o jejich hru, ale příběh píšete Vy a opravdu nám to dokazují. Hra má 3 rozdílné konce a je pouze na Vás, kam až Vás zavede Vaše mysl a jak bude finální dílo vypadat. Hra se odehrává v 19. století. Z počátku se ocitnete v krásném domě plného nádherných obrazů (obrazy zde celkově hrají velkou roli a není tak divu, že si autoři dali opravdu záležet na grafickém zpracování). Z počátku však nemáte k dispozici mnoho detailů a totožnost hlavního hrdiny, tak v rodinném domě objasňují letmé útržky papírů, části deníku, novinové výstřižky a předměty odkazující na minulost umělce a celé jeho rodiny. Malíři pomáháte přivolat minulost a tím se zároveň dozvídáte i více o událostech, které se v domě udály. Procházíte potemnělým a zanedbaným domem a zároveň vytváříte veledílo, které dokáže odpověď na otázky z minulosti. Samotné finální dílo zároveň prozradí, kým doopravdy jste. Po domě nacházíte mnoho výtisků od Doriana Graye, zároveň však nacházíte i jiná díla, především herní a filmová. Domem procházíte v koridorovém stylu, nasloucháte zvukům, ale zároveň odhalujete i hlubší poselství jednotlivých obrazů, které jsou rozmístěny po domě. Zároveň objevujete minulost autora, ať je to z pohledu jakým požádal svou vyvolenou o ruku nebo jeho reakci na dítě (více už však neprozradím). Ve hře naleznete celkem 6 kapitol. Každá kapitola Vás zavede do průzkumu určité části domu v první fázi a v druhé fázi z několika tahů štětcem, které vedou k finálnímu dílu. To všechno vede k velkému a troufám si tvrdit fenomenálnímu finále a rozuzlení.   Napětí, strach a určitou nejistotu v nás tvůrci budují hlavně pomocí neustále se měnícího prostředí. Procházíte přes knihovnu, kde jsou rozházené knihy, když se však jdete podívat k oknu, za kterým na Vás někdo mluví, náhle po rozhlédnutí zjistíte, že jste nepřišli přes knihovnu, ale přes jídelnu a z onoho okna se stal obraz rozpadajícího se masa. To vše je doprovázeno úžasnou hudbou, která naprosto skvěle zapadá do děje a doplňuje atmosféru. Není to jen o tom, co vidíte před sebou, ale hlavně o tom co se děje mimo Vás. Každé otočení myší, znamená, že se ocitáte k něčemu zády. A nikdy si nemůžete být jistí, co se v dané části děje. Myslím, že to, také jeden z hlavních tahounů hry. Nepředvídatelnost, kdy si opravdu nemůžete být jistí, co se děje kolem Vás a hlavně za Vašimi zády. Můžete procházet útulnou místnosti a za sebou slyšíte padání knih a poliček, otočíte se a vidíte před sebou obrovskou pyramidu z knih, která se na Vás řítí. Jindy se zase může sám od sebe přeskládat nábytek a rozházet do na první pohled nesmyslných tvarů. Je tu samozřejmě, ale také postava manželky, která Vás doprovází jako přízrak. Někdy Vás pouze pozoruje, jindy Vám šeptá do ucha a někdy se musíte bát i o vlastní existence, zejména když reaguje na něco, co jste ji provedl. Hra skvěle kombinuje napětí z neznámého se strachem z minulosti a opravdu to velice dobře funguje. Postupně, tak stejně jako já pomalinku přicházíte hře na chuť a chcete vědět stále víc. Začnete se ztotožňovat s hlavním hrdinou a především jeho boji s příčetností. Při tom je opravdu pouze na Vás, které dveře otevřete a jak se vypořádáte s událostmi, které jsou reakcí na Vaše předešlé rozhodnutí. Hra dle mého názoru nemá, ani žádné velké nedostatky. Možná by někdo mohl namítnout, že by mohlo být více materiálů k prozkoumání, nicméně příběhové pozadí se tvůrcům opravdu povedlo a skvěle nám ho prezentují. Dalo by se debatovat o tom, zda se jedná opravdu o hororově zasazenou hru, protože neobsahuje mnoho jumpscarů, jak bývá u tohoto žánru obvyklé, ale jedná se spíše o prozkoumání a chození po domě, s tím, že značnou roli, hraje, zda se budete stranit manželky, zda budete chtít vzpomínat na příjemné okamžiky s ní anebo se budete soustředit pouze na sebe a své dílo. Svůj vliv na děj má také, kterými dveřmi se rozhodnete vstoupit do další místnosti nebo zda se po vstupu do místnosti budete chtít vrátit zpět, odkud jste přišli. Tyto situace a rozhodnutí společně s postupným malováním Vašeho obrazu mají zásadní vliv na samotný konec hry.   Po grafické stránce se hře nedá nic vytknout, grafika je velice povedená a nutno vyzdvihnout vynikající provedení obrazů a maleb, které jsou rozmístěny po domě. Jako jedna z mála her, hra nabízí i zobrazení v zrcadle, zapálení svíček a opravdu velmi povedené grafické efekty, jako stíny, bouřka nebo třeba jen padající jablko ze stolu. Zvukové stránce se také nedá nic vytknout, skvěle se do hry hodí a krásně doplňuje atmosféru a hlavně mysl hlavního hrdiny. Dokonce i hudba a určité skladby, hrají vliv na samotném příběhu. Hra se dá proběhnout za bezmála 1,5 hodiny hraní. Pokud však vynaložíte trochu úsilí a zaměříte se na prozkoumávání různých dokumentů, která vedou více k objasnění příběhu a Vaší postavy, dostanete se na 2 hodiny čistého herní času. Nutno však dodat, že se jedná pouze o jeden konec hry. Hra nabízí tři rozdílné finální konce a tedy i rozdílné ztvárnění finálního obrazu. Pokud tedy budete chtít vidět všechny konce hry, pak Vás hra zabaví na 7 hodin herního času.     Hra je na STEAMu a proto pro Vás máme NÁHODNÉ STEAM klíče, ve kterých pokud,budete mít štěstí, se hra ukrývá. Náhodné STEAM klíče najdete zde
Zobrazit článek >
 
A opět je tu kocovina..
Bolavá hlava, nevolnost, únava a slabost, citlivost na světlo a hluk, pocit žízně, pachuť v ústech. To vše mohou být nepříjemné příznaky kocoviny po oslavě či večírku. Co na kocovinu platí a co ji způsobuje? Můžeme se ji příště vyvarovat? Pro odpovědi čtěte dál tento článek.   Příčinou kocoviny jsou takzvané kongenery, které se běžně přidávají do alkoholických nápojů kvůli chuti a barvě. Tělo se jich zbavuje vytvářením cytokinů, jejichž působením vzniká právě kocovina. Jednoduše řečeno, když konzumujete alkohol, tak zahlcujete tělo toxickými látkami, to se jich přirozeně zbavuje. My toto zbavování pociťujeme jako kocovinu. Projevuje se až několik hodin po pití alkoholu a je spojená také s dehydratací organismu.     První pomoc při kocovině? Nejdůležitější je doplnit ztracené tekutiny a minerály. Hydratujte tělo nejlépe vodu, ve které rozpustíte šumivou tabletku s potřebnými minerály. Do další sklenice můžete přidat taky zázvor, který platí na nevolnost, nebo pár kapek citronu, bohatého zdroje na vitamíny. S ním to ale nepřežeňte, abyste jeho kyselostí nepodráždili žaludeční sliznici. Voda, kterou se chystáte pít, by měla mít pokojovou teplotu. Velkým omylem je pití kávy. Káva tělu vodu bere a ne dává. Kromě tekutin potřebujete doplnit i zdroje energie. Dobré je sníst jednoduché (rychlé) cukry, které začnou účinkovat téměř okamžitě. Celý den konzumujte potraviny s vitamínem B a vyvarujte se tučným jídlům, abyste příliš nezatěžovali játra. Pokud vás bolí žaludek nebo máte střevní potíže neužívejte aspirin a jemu podobné léky, jelikož ty by ještě prohloubily žaludeční potíže. Nepijte mléko a nejezte ani mléčné výrobky. Zbrzdí totiž obraný mechanismus v těle. Mimo dobré stravování je třeba rozproudit krev. Pokud to zvládnete, běžte si zacvičit. Jestli je na vás cvičení moc náročné, naplánujte si alespoň procházku na čerstvém vzduchu. Jak se kocovině vyvarovat? Před plánovaným večírkem si dopřejte pořádnou večeři. Doporučuji menší oběd, jelikož surovin, které vám pomohou předejít kocovině je poměrně mnoho. Obvykle je dobré, abyste večer jedli co nejvíce bílkovin. Protentokrát vytvořte ale večeři takovou, aby byla bohatá na sacharidy. Vyhněte se kořeněným jídlům. Dopřejte si také zdravé ovoce, které je bohaté na vitamíny B a C. Sklenice mléka není dobrá po večírku, ale je velmi dobrou volbou před ním. Mléko totiž zpomaluje vstřebávání alkoholu do krve. Pokud je to možné, vyhněte se tmavě zbarveným nápojům. Kvůli zachycení barvy jsou do nich přidávány látky, které tekutiny zabarví. Pro tělo mají tyto chemické prostředky toxický efekt. Vodka sice nechutná zrovna sladce a lahodně, ale když ji smícháte s džusem, ostrou chuť už neucítíte. Navíc budete při konzumaci nevelkého množství fit, jelikož má málo toxických látek oproti jiným druhům nápojů. Pro vaši lepší představu – rum obsahuje třicetkrát více toxických látek než vodka. Pozor jedině na to, že sladké koktejly velmi dobře chutnají. Pijte je s mírou. Pijte vodu. Pokud se opravdu chcete kocovině vyhnout, objednejte si po každém panáku nebo kterémkoliv jiném alkoholickém nápoji sklenici vody. Díky ní opilost přijde déle a vaše tělo nebude dehydratované. Velkou sklenici vody vypijte také těsně před spaním. Nezapomeňte se hýbat. Je na večírku prostor k tanci? Nebojte se odvázat. Pohybem rychle alkohol spálíte a určitě se stanete i hvězdou parketu. Každý člověk vnímá různé nápoje jinak. Po několika špatných ránech si udělejte obrázek o tom, co jste večer pili a zkuste změnit pořadí drinků nebo méně nápoje míchat. Už sami musíte přijít na to, jak vám který drink sedí. Také léky na kocovinu působí na každého jinak. Lidé věří ledasčemu, co jim alespoň trochu uleví. Někteří dokáží konzumovat třeba i syrová vejce a nebo vypít sklenici láku od okurek. Kam pro pomoc dokážete zajít vy? Z přírodních léčiv na játra užijte ostropestřec. Rychlou koncentraci podpoří zase guarana. Guaranu a ostropestřec najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Jo Nesbo a jeho romány aneb seznamte se s Harrym Holem a světem napínavých příběhů
Když Jo Nesbo studoval ekonomii a finanční analytiku na vysoké škole, asi ještě netušil, že ho za pár let bude znát celý svět..   Jo Nesbo se narodil v Oslu. Jeho otec byl vždy vášnivým vypravěčem a čtenářem, ale Jo (alespoň zpočátku) takový nebyl. Miloval fotbal, kterého se však musel vzdát kvůli natrženým kolenním vazům. Pak se dal na již zmíněná studia, která ani trochu neodpovídala jeho budoucímu oboru. Po studiích chvíli pracoval jako makléř a novinář. Večery už od mládí trávil Jo hrou na kytaru a skládáním písní. Vždy si přál stát na vrcholu světa hudby a chtěl se proslavit jako kytarista. Zpočátku mu to nevycházelo. Úspěchu se dočkal až ve chvíli, kdy s mladším bratrem založil kapelu Di Derre. Po několika letech hudební skupinu ale opustil. Po smrti svého otce se začal naplno věnovat psaní románů. Svůj první detektivní román napsal roku 1997. Už tato kniha se dočkala velkého ohlasu. Za prvotní dílo Netopýr obdržel dokonce dvě ceny: Rivertonovu cenu za nejlepší literární počin s kriminální tématikou s Skleněný klíč, skandinávskou cenu za nejlepší román. Hlavním hrdinou příběhu je Harry Hole, kterému zůstává hlavní role i v dalších devíti románech kriminální série. Je postaven do pozice antihrdiny, jelikož jeho povaha je vskutku zvláštní a jeho chování by žádný člověk nenazval jako příkladné. Harrymu je přes třicet let. Pochází z Osla jako tvůrce jeho postavy. Už odmala byl velmi chytrý. Jeho školní výsledky vždy vycházely nadprůměrně, každý student by po takovém hodnocení toužil. Studoval na policejní akademii a také úspěšně dokončil studia na právnické fakultě. Zanedlouho se stal vrchním komisařem na oddělení vražd policejního ředitelství v Oslu. Kdybyste Harryho znali, tak byste určitě sami tvrdili, že neznáte většího workoholika než je on sám. Jeho kladné rysy však stahuje jeho sklon k alkoholismu. Pití alkoholických nápojů si Harry užívá už od své puberty. Je nejlepším kriminalistou, na kterého byste mohli narazit, ale pro své kolegy je tím nejhorším mužem, kterého kdy potkali. Pro jakékoliv jeho známé je spíše noční můrou než přítelem. Na všechno má Harry svůj názor, ať je jakýkoliv. Nemá řádný vztah. Prožívá milostné pletky s Ráchel, rozvedenou ženou se synem, kterého má rád Harry stejně, jako by byl jeho vlastní. Oba dva o sobě tvrdí, že nemůžou žít jeden bez toho druhého, ale taky nemůže žít ani jeden s tím druhým. Rysy Harryho jsou nám promítnuty v každé knize ale určité skutečnosti vycházejí na povrch až s dalšími díly knih. S Harrym prožijete radosti i starosti. Válčí s pomstou, vinou a zradou. Vyskytují se zde ale taky okamžiky, při kterých se opravdu zasmějete. I přes jeho povahu si ho každý čtenář zamiluje. Harry Hole nás provede celým románem, který má v sobě vždy nějakou kriminální zápletku, která je provázaná s dějem a často nečekaná. Děj každého románu je napínavý, vzrušující a má spád. K oblíbenosti mezi lidmi přispívá i fakt, že se román neodehrává vždy na stejném místě, tedy v Oslu. Autor jednou líčí zápletku z Thajska, podruhé z Austrálie a jindy se vrací k ději zase domů. V příbězích se odráží aktuální dění ve společnosti a vztahy mezi lidmi. Velkou výhodou série knih je ta, že k přečtení jakékoliv knihy nemusíte nutně znát tu předchozí. Sice vám možná nedojdou veškeré vedlejší souvislosti, ale pokud je budete brát jako fakt a nezabývat se otázkou ,,Proč?‘‘, tak je úplně jedno, jakým románem započnete čtenářský maraton. Romány, v nichž má hlavní roli Harry Hole: Netopýr, Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart, Přízrak, Policie. Po deseti letech od napsání první knihy se Jo rozhodl uvést do svých knih ještě jinou hlavní postavu – Rogera Browna. Po sepsání jednoho příběhu se však vrátil zpět k Harrymu Holeovi. Kniha s detektivem Rogerem nese název Lovci Hlav. Možná je to pro vás překvapením, ale Jo píše i knihy s humornou tématikou pro děti. I zde si drží stejnou hlavní postavu ve všech knihách, je jí Doktor Proktor. Ať si vyberete jakoukoliv z knih, každá bude čtivá. Vymezte si na četbu prostor, jelikož když už číst začnete, od děje se jen tak neodtrhnete. Po přečtení jednoho dílu, si budete muset pořídit díl další. Věřte, že ani jednou knihou nebudete zklamáni. To vám potvrdí lidé ze 140 různých zemích světa, do nichž se kniha dostala. Knihy Jo Nesba najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Vesmírný simulátor. Starpoint Gemini 2
  Moderní Freelancer. Tak by se dalo ve dvou slovech shrnout Starpoint Gemini 2. Stejně jako ve stařičkém Freelanceru, i zde máte mnoho frakcí, lodí a možností si svou vesmírnou loď upravit podle svého. Je zde samozřejmě i příběh, který je trochu slabší, nebo spíše klasický. Zabili Vám otce a Vy chcete zjistit proč. Co vlastně Váš otec objevil, že si zasloužil zemřít? Proč Císařství spolupracuje s bandou nájemných žoldáků a střeží svou část galaxie? Před kým?! Hlavní příběh je plný zvratů a nečekaných rozuzlení, ale hlavním tahounem hry, je skvělé propracování vesmíru a modelů vesmírných plavidel.   Když se dostanete v pozdější fázi hry s Vaší vlajkovou lodí do bitvy Pirátů s Lovci odměn a do toho hned spěchá na pomoc Armáda, která má zájem jen o to, aby nikdo z této oblasti neodletěl živý, je opravdu o zábavu postaráno. A do toho všeho Vy. S Vaší rostoucí reputací u různých frakcí můžete mít kamarády anebo i opravdu nebezpečné nepřátelé. Jsou zde i hrdinové, ostřílení Velitelé svých flotil, každý tento hrdina má za sebou mnoho bitev a bojovat s nimi je opravdu těžký úkol, ale za odměnu vypsanou na jejich hlavu to přeci stojí nebo ne? Co se týče hratelnosti, je velice povedená. Ovládání je myš + klávesnice a funguje to skvěle. Nejsou žádné prodlevy, ani mrtvé body. Na začátku si vyberete ze 3 základních skupin dovedností ( Fighter, Commander, Engineer) díky kterým získáte různé speciální schopnosti, které se můžete vylepšovat. Například, aby Vaše laserová děla spotřebovávala o pár % méně energie, nebo rychlejší obnova štítů atd. Je zde možnost i obsazení nepřátelské lodi. Toto doporučuji hlavně na začátku hry, kdy potřebujete peníze. Není nic lepšího zajmout nepřátelskou loď a poté ji dobře prodat. Ovšem k obsazení nepřátelského plavidla, nutně potřebujete vojáky, tedy žoldnéře, které najmete na různých planetách. Najmout si můžete také specialisty, kteří Vám propůjčují různé bonusy, třeba ostřílený pašerák lidí, Vám propůjčí bonus +15% k pašování. Vše je zde krásně propojené. Pokud chcete, konkurovat největším důlním společnostem stačí si pořídit odpovídající loď s velkým množstvím nákladního prostoru a těžit asteroidy, zároveň pokud budete prodávat na trhu velké množství jedné suroviny, postupně začne klesat i cena (jednoduše, když je toho hodně, už to není tak vzácné, aby si to od Vás kupovali). Zároveň, ale se připravte, že budete potřebovat i někoho kdo Vás bude bránit před dotěrnými piráty, lovci odměn anebo jen před žoldnéři, kteří mají za úkol zmocnit se Vašeho nákladu. Potřebujete tedy najmout někoho, kdo Vás bude bránit, protože nákladní loď se do přímého boje opravdu nehodí. Pokud Vás láká život vesmírného piráta, není problém!!! Staňte se obávaným pirátem, na kterého bude vypsaná tučná odměna. Provádějte nečekané a devastující útoky na Vámi vybraný cíl s vidinou tučné kořisti v podobě nerostů, zbraní anebo třeba drog. Grafika je opravdu parádní. Detaily lodí jsou opravdu dobře propracované. A není nic úžasnějšího, když se s Vaší letkou pustíte do souboje s Císařskými křižníky. Vy se soustředíte na to zničit věže a citlivá místa křižníku a vaši piloti v útočných stíhačkách (zde stojí za vyzdvihnutí, že stíhačky opravdu vyletují z hangáru, který je na Vašem křižníku a velikostně odpovídají. Není zde tedy žádná otázka typu ” Sakra jak se tam vůbec může vejít”) se snaží kolem Vás kroužit a ničit případná torpéda, aby Vás nezasáhla. Všechno krásně zapadá a dává smysl.   Hra je pouze na STEAMu a proto pro Vás máme NÁHODNÉ STEAM klíče, ve kterých pokud, budete mít štěstí, se hra ukrývá. Náhodné STEAM klíče najdete zde
Zobrazit článek >
 
Albert Speer
  Byl hlavním architektem Adolfa Hitlera a také ministr zbrojního a válečného průmyslu Třetí říše. Konrad Hermann Albert Speer, muž, který pro Hitlera stavěl a ničil a který jako jeden z mála uznal svou zodpovědnost.   Pocházel ze známé rodiny architektů a původně se chtěl stát matematikem. Již v mládí však od této myšlenky upustil a pokračoval v rodinné tradici a řemesle. Studoval u Neinricha Tessenow na institutu v Berlíně. Když v roce 1931 dokončil studium, vzal si za ženu svou nastávající manželku Margaretu Weberovou. O rok později, mu jeden jeho student doporučil, aby navštívil jeden z Hitlerových projevů, s tím, že by ho tento projev mohl zajímat a nebude litovat. Své návštěvy opravdu nelitoval, v roce 1932vstoupil do nacistické strany NSDAP pod číslem 474 481. Zde udělal rychlou a úspěšnou politickou kariéru. První velká zakázka byla přestavba ministerstva propagandy od samotného Josepha Goebbelse, který byl jeho prací nadšen, až okouzlen a osobně jej doporučil Hitlerovi. Speer se stal prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem, čehož si velice vážil. V Roce 1934, po smrti Paula Troosta se stal hlavním architektem Třetí říše. Po tragické smrti Fritze Todta v roce 1942 se stal Albert Speer ministrem zbrojního průmyslu a během jeho vedení dosáhla produktivita v průmyslu svého maxima, zejména díky tomu, že značně zlepšil i podmínky vězňů v pracovních táborech. V březnu roku 1945 se vzepřel Hitlerovým rozkazům a nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, železnic, mostů a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čím tato díla zachránil před zničením. Hitlera tím velice ranil a podle některých informací, když se tuto informaci Adolf Hitler dozvěděl, tak mu tekly po tváři slzy. Hitlerův, až do této doby vřelý vztah ke Speerovi byl dobře znám, o čemž svědčí i vzpomínky Hitlerovy dlouholeté sekretářky Traudl Junge. “Hitlerův poměr ke Speerovi byl jiný než k ostatním spolupracovníkům. Speer zaujímal zvláštní postavení, jak vyplývalo i z Hitlerových výroků o něm: Nebyl to jen služební vztah, spíše jistý druh přátelství a duchovní spřízněnosti. Hitler hodnotil na Speerovi velmi vysoko jeho zaujetí architekturou a sdílel je s ním. Na tomto poli se oba velice sblížili.” Po ukončení druhé světové války byl Albert Speer zajat Spojenci. Byl obžalován jako válečný zločinec a souzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberském procesu. V rámci procesu jako jeden z mála vyjádřil upřímnou lítost nad zločiny nacistického vedení a uznal i svou zodpovědnost, jako vedoucí představitel nacistického Německa. Byl odsouzen k 20 letům vězení, které strávil ve Spandau, odseděl si celý trest. Po propuštění napsal i několik knih. Albert Speer zemřel 1. září roku 1981 v Londýně na krvácení do mozku. Čtenářům, se nyní dostává jedinečná šance nahlédnout do pamětí, předního nacisty, který se na vrcholu své kariéry stal druhým mužem Třetí říše.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Co je to Steam?
  Steam, pro některé lidi se jedná o absolutní součást života. Zdroj informací, softwaru, her a kontaktu s přáteli.   Steam je platforma, kterou vyvinula společnost Valve Corporation a je určena k distribuci her, softwaru a zajištění multiplayerového a komunikačního prostředí pro hráče z celého světa. Dá se říci, že Steam je něco jako Facebook pro hráče her. Oproti Facebooku, zde krom komunikace s ostatními lidmi z celého světa také nakoupit a stáhnout mnoho her a softwaru z celého spektra žánrů. Své produkty zde nabízí nejen Valve, ale také mnoho světových vydavatelů jako jsou například Sega, Rockstar Games, Warner Bros, Codemasters, Eidos, Squere Enix, LucasArts a mnoho dalších. Ke konci roku 2015 čítal seznam her přes 5000 položek a seznam softwaru přes 1300 položek. Na Steamu je ke konci roku 2015 registrováno přes 200 milionů účtů. Rekord v přihlášení nejvíce účtů najednou byl 27 milionů v jeden okamžik.   Nyní si přiblížíme samotný Steam klient a jeho funkce. Steam klient je ovládací rozhraní, z kterého máte přístup ke všem funkcím. Jde o program, který je bezplatně ke stažení na oficiálních stránkách (doporučuji stahovat výhradně z oficiálních stránek) http://store.steampowered.com/   Hlavní funkcí Steamu je možnost nákupu přes digitální distribuční systém. Kupující neobdrží však herní krabici, disk nebo klíč (díky tomu nehrozí ztráta nebo poškození), ale hra (software) je okamžitě propojen k Vašemu Steam účtu, kde je trvale k dispozici.  Pomocí klienta hru pak stáhnete a můžete začít hrát. Je tedy nutné připojení k internetu. Hry se dají koupit jednotlivě anebo jako balení několika vybraných titulů v jedno Boxu. Steam se však v poslední době stává také formou protipirátské ochrany, DRM ochrana (Digital Rights Management), hráči některých her musejí nejdříve onu hru aktivovat přes Steam a to i v případech, kdy si zakoupili krabicovou hru. Na první pohled se to může zdát zbytečné, ale má to i své velké výhody a to, že jak už hru máte propojenou se svým Steam účtem, tak tam již zůstane a nikdo Vám ji nemůže vzít zakázat nebo cokoli jiného, nemusíte ani mít poté disk v mechanice, Steam se o všechno postará. Jednu zakoupenou hru lze stáhnout přes vlastní účet do kteréhokoli počítače na světě. Podmínkou je, aby byl uživatel pod svým unikátním jménem přihlášen v jednu chvíli pouze k jednomu počítači. Další důležitá funkce Steamu je automatická aktualizace vlastněných produktů, či možnost volit kontrolu souborů a jejich následné opravení v případě, že máte pocit, že něco není v pořádku. V případě již zmíněných aktualizací, Steam sám kontroluje, zda je aktualizace softwaru či hry k dispozici a pokud tomu tak je, sám ji stáhne a nainstaluje. Pokud je k dispozici více verzí, tak Steam sám na základě vašeho hardwaru vybere tu správnou pro Váš počítač. Nemusíte se tak o nic starat, Steam vše udělá pohodlně za Vás. Steam kontroluje aktualizace vždy po zapnutí klienta, který se Vám může zapínat automaticky po spuštění PC anebo když ho spustíte, ručně (tato možnost je v nastavení klienta) Stažený obsah však klient i sám kontroluje a pokud se najde chyba, stáhne klient znova pouze poškozenou část, čímž samozřejmě ušetří i mnoho času. Samozřejmostí je i zapausování aktualizac, či její pozastavení a možnost stahovat, třeba následující den.   Steam, ale jak jsem zmínil na začátku, obsahuje i mnoho komunikačních funkcí, umožňuje tvořit skupiny přátel, komunikovat s ostatními v chatovacím okně a samozřejmě má silnou podporu pro multiplayerové hry, například Dota2, Counter Strike a další. Valve myslelo i na podvodníky, kteří se snaží ve hrách podvádět. K tomu slouží VAC, tedy Valve Anti-cheat, který společnost Valve speciálně vyvinula a nechala do steamu implementovat. “Hraní her by měla být zábava. Za účelem zajištění co nejlepšího hraní her online pro více hráčů vyvinula společnost Valve špičkový systém ochrany anti-cheat, který automaticky zjistí a trvale zablokuje hráče, kteří používají podvody, na serverech zabezpečených ochranou VAC. Pro vás jako hráče to znamená, že se nemusíte bát, že by vás obtěžovali podvodníci, kteří by měli nespravedlivou výhodu a narušovali tak vaši hru“ takto definuje systém VAC společnost Valve. Valve samozřejmě ví, že pro hráče má Steam účet velkou cenu, není divu, různé herní předměty mají na trhu cenu i několik set € a předměty, hry a různé odznaky samozřejmě mají jak cenu pro majitele tak i pro potenciální zloděje. Jsou Steam účty, které mají celkovou cenu i 20 000€ (takový účet jsem nalezl zatím pouze jeden, vlastní jej hráč, který má na svém účtu přes 200 her (hry nemusí mít nainstalované, ale zůstanou na vždy v knihovně a mohou být i online zobrazeny pro ostatní) a k těmto hrám mám i celou řadu epických a velmi vzácných in-game předmětů, proto je jeho účet tak vzácný. Na všechny tyto aspekty samozřejmě ve Valve mysleli. Služba Steam Guardchrání účet, aby se nedostal do špatných rukou. To znamená, že je potřeba mít, přístup k emailové adrese, abyste se mohli připojit k účtu z neznámého počítače či prohlížeče. Když se poprvé pokusíte přihlásit ke svému účtu služby Steam z neidentifikovaného počítače nebo prohlížeče, Steam pošle zprávu na kontaktní emailovou adresu. Tato zpráva obsahuje unikátní přístupový kód, který musí být zadán, aby byl přístup k účtu odemčen. V e-mailu je dále obsažena IP adresa a místo, kde byla lokalizována. Pokud chcete ve službě Steam obchodovat na komunitním trhu, je potřeba mít chytrý telefon propojený s Vašim Steam klientem, abyste každý obchod nebo výměnu mohli schválit skrze mobil. Velmi podobný princip funguje u vybraných internetových bankovnictví, tento způsob má opět pomoci k větší ochraně Vašeho Steam účtu. Každý uživatel má krom jiného i vlastní osobní stránku, na které jsou zobrazeny informace, jako například jak dlouho hraje uživatel kterou hru, jaké výzvy ve hře splnil a jaké dostal achievementy (odměny, které jsou spíše pro prestiž), ve kterých skupinách je členem atd.V komunitě steam je navíc velké množství diskusí, rad návodů, které se týkají spíše her a softwaru, ale můžete zde najít i prostor po vyjádření vašich pocitů a myšlenek. Pokud Vás nějaká část ze hry zaujme, tak není nic jednoduššího než si danou část vyfotit a poté nahodit na vlastní „zeď“ nebo do určité diskuse, taktéž zda potřebujete s něčím poradit. Komunita Steam je i přes svojí velkou početnost jako malá – velká rodina. Pokud si chcete koupit nějakou hru či program, pak máte na výběr z několika možností. Veškeré platby se provádí přes klienta. Využívá se k tomu velmi šifrované připojení. Platit lze prakticky pěti způsoby. Pomocí platebních karet MasterCard Visa a dalších nebo přes službu PayPal, ClickAndBuy, PaySafeCard, Bitcoiny anebo přes steam peněženku. Ta funguje tak, že si třeba skrze výše zmíněné možnost nabijete svojí peněženku například 50€ a až se Vám bude něco líbit, tak si jen jednoduše nakliknete, co si chcete koupit, bez nutnosti zadávání platební karty atd. Nebo je možnost si Steam peněženku dobít skrze kupóny. Jak to funguje přes kupón? Celkem jednoduše, je to i zároveň dobrý způsob pokud Vám mamka dává kapesné, ale nemáte ještě platební kartu. Vyberete si kupón, který si můžete objednat a zakoupit v různých kamenných obchodech specializujících se na hry, nebo také na E-Shopu. Po zakoupení kuponu Vám bude odeslán produktový kod formou SMS nebo dostanete vytištěný kupon s kódem. Kód poté zadáte ve službě Steam a částka, na kterou je kupón určen ( 5€,10€,15€,20€,25€,50€,100€) Vám bude po zadání a potvrzení hned přičtena na Vaši Steam peněženku. Prostředky na Steam peněžence lze pak zakoupit jakýkoli produkt ve službě Steam.         Steam si můžete ZDARMA stáhnout zde
Zobrazit článek >
 
Rytíři Bušidó
  Nankingský masakr nebo též znásilnění Nankingu. Tento válečný zločin byl spáchaný Japonskou císařskou armádou během druhé čínsko-japonské války.  K této strašné události došlo přibližně v průběhu sedmi týdnů po 13. procsinci 1937, kdy byl Nanking dobyt. Ve městě byli hromadně popravováni zajatí čínští vojáci, velmi krutě masakrováni civilisté a pravidelně znásilňovány tamější ženy a to v počtu tisíců během jednoho odpoledne. Rabování a žhářství se rozšířilo na tolik, že bylo chápáno jako samozřejmost. Během prvních několika týdnů zničila armáda třetinu města, které dříve bylo hlavní městem Čínské republiky. Dodnes není přesný počet obětí masakru znám, Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ odhadl počet na více než 520 000 zmasakrovaných civilistů a na 120 tisíc znásilnění.   Válka vypukla v červenci roku 1937 po incidentu na mostě Marca Pola. Proti japonské císařské amádě stále velmi početná a však špatně vyzbrojená organizovaná armáda. Japonci byli dosud k nezastavení a brzy dobyli Peking, zatímco Šanghaj padla teprve listopadu 1937 po tříměsíčních těžkých bojích. Japonci se poté obrátili na hlavní město Čínské republiky. Vrchním velitelem japonské armády u Nankingu byl princ Asaka Jasuhiko, který byl zároveň strýc císaře Hirohita. Na čínské straně byl generál Čankajšek, který se rozhodl posílit obranu města a zároveň z něj, ale nechal evakuovat vládní úřady. Obranou města pak pověřil generála Tchang Šeng-ča. V polovině listopadu posílilo 50 000 čínských vojáků obranu města, přičemž budování obrany bylo v plném proudu. Z města však hromadně utíkali civilisté a 8. prosince město letecky opustil i generál Čankajšek s manželkou. Někteří jej za to odsuzovali a obviňovali ho, že odsoudil město k porážce. Japonská císařská armáda při svém masivním postupu na Nanking ničila a vypalovala okolní vesnice, mezi kterými bylo i Su-čou, které bylo přezdívané čínské Benátky. K definitivnímu obklíčení Nankingu nastalo 7. prosince. I když měli čínské obranné jednotky početnější převahu, japonská císařská armáda město dobyla za pouhé čtyři dny. Jako hlavní příčinou bylo, že jednotky byly z různé části země a nedokázaly se mezi sebou srozumitelně domluvit, kvůli značným rozlišnostem v názvosloví. Dne 11. prosince generál Čankajšek rozhodl, že se generál Tchang musí přepravit na druhou stranu řeky Jang-ć-ťiang do města Pchu-kchou a z tohoto místa má řídit evakuaci čínských jednotek z Nankingu, která začala 12. prosince. Čínská obrana byla pod silným a neutuchajícím tlakem japonské armády. Hrozilo prolomení bran města a samotná evakuace vnesla velký chaos mezi obránce. Únik byl možný pouze ze severního přístavu. Japonci prolomili hradby města a Nanking plně ovládli. Jednotky, které ve městě zůstaly, se prakticky rozpadly a přeživší vojáci se snažili získat jakékoli civilní oblečení. Vyčerpaní Číňané se pod příslibem slušného zacházení a prakticky po opuštění svými vrchními veliteli vzdali. Místo slušného zacházení následovalo však opravdové peklo pro všechny přeživší na poražené straně. Zvěrstva a krutost japonských vojáků v čínském městě Nankingu poděsily dokonce i nacisty, kteří se v příštích několika letech měli dostat na pomyslné první místo v hromadném vyhlazování lidí. Na samotné chování japonských vojáků měl bezesporu zásadní vliv kodexu „bushido“, podle kterého byla jediným dostatečně čestným a slušným jednáním smrt. Pro rytíře bushido bylo nejhorší žít s hanbou z porážky nebo z potupení a ztracení cti. Rytíř bushido raději vždy volil smrt, než by byl zajat.  Toto jednání bylo zdokumentováno i v bojích o Iwodžimu a Okinawu, kdy japonská jednotka byla obklíčena americkými vojáky a americký velitel je vyzval, aby se vzdali. Japonští vojáci požádali svého velitele, aby jim pomohl skončit život. Následovala tradiční seppuka, japonský voják si vzal svou dýku a rozpáral si břicho, velitel poté svou katanou usekl jedním švihem hlavu vojákovi. Poté co zabil všechny členy družstva, obrátil meč proti sobě, přiložil si jej ke krku a škubl hlavou. Američtí vojáci byli po této události silně šokováni.  Japonci si nevážili vlastních životů a o to více nelidsky zacházeli se zajatci, ale i s civilisty obsazených území. Kniha popisuje japonské válečné zločiny.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Šachy, nahlédněte do hry králů.
    Šachy, přezdívané taky „ hra králů“   Šachy nebo také šach získala název z perského „šáh“, tedy panovník. Šachy jsou desková hra pro dva hráče a v dnešní době považovaná i za sportovní odvětví. Hra vznikla v 15. století v jižní Evropě a je úpravou perské hry šatrandž, následníka velmi staré indické hry čaturanga. Šachy se hrají na šachovnici, což je čtvercová deska rozdělena na 8×8 polí střídavě bílých a černých. Každý hráč má na počátku celkem 16 figurek. Figurky se skládají z krále, dámy, po dvou střelcích, koních věžích a osm pěšců. Platí pravidlo, že dáma ctí barvu. Tedy pokud hráč hraje za bílé, tak je dáme vždy uprostřed vedle krále na bílém poli. Cílem hry je mat, respektive takové napadení soupeřova krále, které nelze odvrátit žádným proti tahem. Šachy neobsahují žádný prvek náhody nebo losování, partii rozhodují pouze schopnosti, znalosti a taktické myšlení hráčů. Během mnoha staletí se utvářela rozsáhlá šachová teorie, která mý dodnes charakter vědy. Výuka hraní šachů se dodnes doporučuje jako způsob, jak zlepšit taktické myšlení, soustředivost a rozvinutí příznivých charakterových vlastností. Šachy patří mezi jednu z nejpopulárnějších her světa a hrají ji miliony lidí po celém světe. Kolikrát i u nás si můžeme povšimnout například v parku, jak hráči hrají svoji partii. Dokonce jsem jeden čas pravidelně potkával dva pány, hrající šachy v restauraci rychlého občerstvení na Novém Smíchově. Šachové zápasy a turnaje se organizují prakticky od počátku této oblíbené hry a šachový sportovní život se výrazně rozvíjí od poslední čtvrtiny 19. století. Ve druhé polovině 20. století se začaly u šachu používat i počítače. V počátcích jejich vývoje se vytvoření šachového programu považovalo za velmi dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení ba co víc pokusit se jej překonat. Zprvu nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a roku 1997 vyhrál speciální šachový počítač firmy IBM zápas proti mistru světa Garrimu Kasparovovi. Nutno však dodat, že nad tímto vítězstvím je mnoha otazníků, protože inženýři IBM byli obviněni, že během zápasu počítač upgradovali novými programy a postupy čím měnili za běhu hry jeho charakter a celkový program. Což bylo zakázané. Tedy jinými slovy, přímo během partie, kterou vedl počítač s Garrim Kasparovem dávali počítači jasně vypočítané instrukce a možnosti jak hrát, při čemž zanášeli Kasparovovy předešlé kroky a hodnotili možné mistrovi úmysly i z psychologického hlediska. Teorii, že inženýři IBM prakticky podváděli, přispěl i fat, že ihned po hře byl počítač rozmontován, důkladně promazán a přebudován do jiných strojů. Za kolébku šachů se prohlašuje několik různých zemí. V současnosti se za prapůvod šachové hry většinou považuje Indie, protože arabské, perské i turecké označení šachů je odvozeno ze sanskrtského čutaranga, což znamená čtyři součásti vojska, pěchota, jízda, sloni a válečné vozy což jsou prakticky předobrazy dnešních šachových figurek jako pěšců, střelců, jezdců a věží. Tato ilustrovaná příručka vám poskytne informace o základech šachové hry a šachové terminologie. Je sestavena přehledným a srozumitelným způsobem, aby v ní našel zalíbení i člověk, který touží hrát šachy nebo je dokonce již rád hraje a chce se zlepšit. Na zadní straně se rovněž nachází slovníček s různými šachovými názvy, které Vám jistě pomohou se ve hře lépe orientovat   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Tiger – Thomas Anderson
  Panzerkampfwagen VI Tiger, německý těžký tank vyvinutý za druhé světové války. Vyráběn byl od srpna roku 1942 do srpna roku 1944. Vyrobeno bylo celkem 1350 strojů.   Po nástupu Hitlera k moci vypovědělo Německo Versailleskou smlouvu, podle které, nesmělo vyrábět nebo vlastnit zbraně mnoha typů, mezi které patřily i tanky. Roku 1937 získala firma Henschel zakázku na zhotovení prototypu těžkého tanku DW1. Henschel však zahájil práce na vývoji mnohem většího vozidla – 65 tunového VK 6501. Své nabídky předložily i firmy Daimler-Benz, MAN a Porsche, takže se objevily prototypy tanků VK 3001, VK 3601 a VK 4501. V listopadu roku 1941 měli však němečtí inženýři možnost důkladně zkoumat ukořistěný tank T-34 v naprosto neporušeném stavu. Toto zkoumání vyvolalo u vojenských představitelů zděšení a velké obavy. Okamžitě byl přerušen projekt VK 3001/3600 a všechny dostupné prostředky byly s okamžitou platností soustředěny na vývoj těžšího a ničivějšího tanku, který by překonal sovětského obra T-34. V den Hitlerových narozenin představily firmy Henschel i Porsche hotové prototypy strojů VK 4501, které dostaly název PzKpfw VI. Tiger. Celková hmotnost PzKpfw VI. Byla téměř dvojnásobná hmotnosti T34/76A. Jeho konstrukce neměla zajistit pouze převahu, nad tímto sovětským tankem, ale šla o krok kupředu. Tank svou konstrukcí, úrovní ochrany posádky a palebnou silou překonával doposud všechna zkonstruovaná vozidla. Na druhou stranu, enormní velikost tanku, výrobní náročnost a velká hmotnost, spolu s vysokými pořizovacími náklady způsobily, že tank nemohl být na bojišti nikdy více než příležitostném hráčem. Ničivá palebná síla a mohutné pancéřování jsou dvě vlastnosti, které se tanku Tiger zcela právem připisují a které ho staví na pomyslnou první příčku. Přesto se jedná pouze o dva z celé řady dalších důležitých faktorům, které determinují účinnost tanků na bojišti.   Vůbec poprvé byl tank Tiger nasazen do boje v září roku 1942 na východní frontě v Leningradské oblasti v počtu 3 kusů, avšak bez valného efektu. Všechny tři stroje totiž zapadly a podařilo se zachránit pouze jeden, zbylé dva byly zničeny, aby se nedostaly do rukou Sovětům. V závěru roku 1942 byly odeslány první Tigery do Tuniska, aby zde čelily náporu spojencům. Počátkem roku 1943 se zapojily aktivně do bojů a měly poměrně dobré výsledky, ovšem závady na převodovkách, řízení i problém s pojezdovými koly jich vyřadilo z činnosti více, než bojové střety se spojenci. Těžký tank Tiger měl v některých ohledech velmi závažné nedostatky. Byl to obr, jeho motor a převodovka však nebyly dimenzovány pro pohon těžkého vozidla. Trpěl velmi často mechanickými poruchami, měl velkou spotřebu paliva a omezený dojezd. Byl také velice složitý na údržbu a v bojových podmínkách byla údržba prakticky nemožná. Na druhou stranu měl mohutné pancéřování a výborný kanón, což byly dva důležité faktory, které z tanku Tiger udělaly obávanou zbraň.   V této komplexně pojaté knize, ve které autor výborným způsobem vytěžuje informace, které byly ukryty dosud v archivech. V knize jsou hlášení velitelů, zápisky z osobních deníku a vzpomínky veteránů, kteří měli tu čest a dočinění s tímto tankem.  Díky tomu dává čtenáři zcela nový pohled. Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Zápisky o válce Galské
„Alea iacta est“ – Julius Caesar   Gaius Julius Caesar, věhlasný římský vojevůdce, státník a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Z jeho jména pochází slovo, respektive označení císař. Caesar sám, ale císařem nikdy nebyl. Římský císař byl až jeho prasynovec a později i adoptivní syn Augustus. Společně s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnen vytvořil první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Díky Caesarovým výbojům v Galii se mu podařilo prakticky rozšířit římskou moc hluboko na sever. Caesar také jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Po uchopení moci zahájil Caesar rozsáhlé reformy římské společnosti vlády, byl rovněž zvolen doživotním diktátorem. Tento krok však podnítil Marca Junia Bruta a řadu dalších aristokratů. Tato situace vyvrcholila v zákeřnou vraždu Julia Caesara o Idách březnových, roku 44 př. n. l., kdy ho přímo v budově senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky, jelikož byl však Caesar mezi lidmi poměrně oblíbený, tak tento akt vyvolal pouze novou řadu občanských válek. Z této občanské války vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který označil všechny spiklence za nepřátele Říma a nastolil římské císařství. V roce 42 př. n. l. byl Caesar oficiálně římským senátem prohlášen za jednoho z římských bohů. V knize Zápisky o válce Galské, Julius Caesar popisuje svá Galská tažení a bitvy z let 57 – 51 př. n. l. ale také samotné zvyky starých Keltů, Germánů a Britanů. V Zápiscích o válce Galské, Caesar také popisuje šifru, kterou využíval pro vojenskou komunikaci (dnes známá jako Caesarova šifra). Celé zápisky jsou psané ve třetí osobě a Caesar o své osobě mluví jako o „něm“, tímto aktem chtěl zdůraznit určitou objektivnost. Dílo samotné a jeho sloh jsou velmi střídmé, bez zbytečných odboček a používá i velmi malou slovní zásobu, přibližně asi 1300 různých slov. Díky své jednoduchosti a však jasné „údernosti“ se zápisky dodnes využívají jako hlavní četba při vyučování latiny. Galie bylo území současné Francie, Belgie, Porýní a Švýcarska, bylo osídleno různými a často navzájem znepřátelenými keltskými kmeny, z nichž některé s Římany spolupracovaly. Jižní část Francie byla římskou provincií jako Gallia Narbonensis či Transalpina, kde byl Caesar místodržitelem. Helvétové ze Švýcarska se dostali pod tlak Germánů a chtěli přes tuto provincii projít do keltských území.  Caesar však jejich žádost odmítl a v oblasti Ženevského jezera dal postavit hradbu. Věděl při tom, že Helvétové se ji pokusí obejít, potřeboval však určitou záminku. Když Helvétové hradbu opravdu na severu obešli, vydal se Caesar se svoji armádou za nimi a v bitvě u Bibracte  je roku 58 př. n. l. porazil.   Tato událost byla samotných začátkem Caesarova velkého dobrodružství v Galii. Vydejte se i Vy v jeho stopách a nahlédněte do mysli, jednoho z nejlepších vojevůdců antické historie.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Shogun 2 Total War. Staňte se rytířem cti!
„Nemám žádné zásady, mou zásadou je přizpůsobivost. Nemám žádné tužby, mou touhou je uchopit příležitost, příležitost a moc!“ – Iejasu Tokugawa   Hra nás zavede do doby Sengoku džidai, tedy období válčících států, konkrétně do roku 1545. Můžete si vybrat mezi mnoha tehdejšími klany (opět, zde jsou historické předlohy), každý klan má určité bonusy, jako je větší síla kavalerie, zručnější ovládání meče nebo zručnější a šikovnější ninjové. Tyto bonusy jsou odvozeny od zachovaných skutečností, kdy opravdu každý klan se vyznačoval svým vlastním specifikem, tedy věhlasností, v čem byl tento klan obávaný, například klan Takeda, byl po celém Japonsku znám pro neuvěřitelnou, až by se dalo říci mystickou sílu v jízdních oddílech, klan Date naopak byl znám svými vynikajícími šermíři a takových to bonusů a faktů je ve hře opravdu hodně. Shogun 2 Total War je strategie jaké můžeme od série Total War očekávat. Tedy vyberete si klan, vidíte na mapě různé provincie, armády, agenty a samozřejmě nechybí ani velice propracovaný a troufám si tvrdit i nejlépe propracovaný rodinný strom z celé série Total War. Shogun 2 klade důraz i na mikro management celého rodu. Díky hluboké personalizaci se věci a funkce, které by mohly být na první pohled otravné, stávají velice pohlcující a zábavné. Vaši generálové získávají vlastnosti skrze zkušenosti, které se vybojují v bitvách. Skrze strom skillů si pak vyberete, jaký skill, Vašemu generálovi přiřadíte. Je jen na Vás, zda Váš generál bude postrach bitevních polí skrze svou zručnost ovládání katany anebo zda bude brilantní stratég. Na osobnost generál má, ale však vliv i jeho žena. Pokud má ženu „semetriku“ pak je Váš generál zapšklý, agresivní, ale má zároveň sklony vyhledávat společnost v podobě gejši, která může ovlivňovat jeho taktický úsudek. Je zde i představitel Vašeho klanu, daimjó a je velice důležitý, troufám si tvrdit, že opět z celé série Total War od minulosti po současnost, je v Shogun 2 hlava vaší rodiny / klanu nejvíce důležitá a nejvíce ovlivňuje celkovou situaci. Jak každý jistě ví, tak samurajové byli krom vynikajících válečníků, také rytíři cti. Samuraj si raději vybral smrt, než aby žil potupen a v hanbě, že nedokázal splnit úkol od svého pána, byl poražen v bitvě a přežil nebo že nedokázal ovládnout svou mysl a neodolal určitým věcem. Takový samuraj vždy raději zvolil smrt a spáchal seppuku, aby si zachoval svou čest a čest své rodiny, pánu. Váš daimjó má tedy hodnotu cti. Od ní se vše v císařství odvozuje (samozřejmě nejste středem vesmíru a císařství ovlivňují i ostatní daimjó z jiných rodů). Pokud jen rabujete města, vypalujete osady a chováte se jako zvíře, tak zapomeňte, že by s Vámi někdo uzavřel smlouvu a že Vám budou Vaši generálové věrní, generálové jsou totiž také samuraji a dbají na svou čest. Můžete se, tedy rychle dostat do opravdových problémů, ne jen, že císař požádá své věrné vazaly, aby se vypořádaly se zvráceným daimjó, který ničí všechno co mu přijde pod ruku, nemá zásady čestného boje, ale také můžete ztratit důvěru svých generálů či příslušníků rodiny a to se může odrazit i na tom, že příslušník Vaší rodiny ve snaze, aby zachoval čest nebo spíše poslední zbytky cti rodu, dostane na svou stranu generála a vytáhne proti Vám, ve snaze Vás zlikvidovat a získat zpět čest a vliv klanu. Navíc má daimjó, tak jako generál vliv na morálku vojáků přímo v bitvě, pokud Vám v bitvě zahyne generál, má to špatný vliv na morálku, pokud Vám však v bitvě zahyne přímo Váš daimjó, je už prakticky rozhodnuto. Každý tah zde pokrývá jedno roční období, tudíž se svým klanem si vytvoříte opravdu hluboký vztah a taktéž, se členy své rodiny a potažmo i vojevůdci. Je to hra na dlouhou trať, nesmírně zábavnou trať, u které se opravdu nebudete nudit. I samotné tempo hry, je velice specifické, tím že je země plná loupeživých lapků, svářících se klanů, tak na slabé jedince se každý hned vrhne. Kolikrát zde platí pravidlo, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel a naopak. V Shogun 2 bojujete hned na třech frontách, klasická vojenská, diplomatická a špionážní. Agenti zde hrají důležitou roli a navíc, každý agent má určité způsoby jak splnit svůj úkol, ale navíc je celá situace doprovázena mini filmečky, které v pozdějších hrách série Total War nesmyslně nejsou. Pokud máte ninju nešiku, který se snaží proniknout do nepřátelského tábora, aby zabil tamního velitele a při tom, šlápne na spícího vojáka, nastává jasný neúspěch a jde už jen o to, zda váš nešika přežije nebo ne. A takovýchto scén je zde více. A do toho všeho je tu sám šógun, který bedlivě sleduje Vás i ostatní klany a ve chvíli, kdy si bude myslet, že by ho někdo ohrožoval, rozhodne se zakročit. Pokud tedy šógun bude mít pocit, že už mu přerůstáte přes hlavu, hra dostane nový spád a proti Vám, tak rázem stojí všechny klany, které jsou věrné standartě šóguna. Je proto dobré si samotný postup hrou dobře rozmyslet, rozhněvat šóguna v počátcích hry, kdy mu odmítnete s něčím vypomoci nebo odmítnete jeho pozvání na slavnost je opravdu pokoušení osudu, které by se mohlo přirovnat k nebezpečným hrátkám s ohněm, ze kterých budete silně popáleni. Samozřejmostí jsou i historické bitvy, které prostě k hrám Total War (krom nejnovějšího Warhammeru) patří. Můžete se tak účastnit bitvy u Sekigahary, která je považována za největší střetnutí samurajů v historii a prakticky ovlivnila celou Japonskou historii. Nebo bitva na Ečuských polích, která je opravdu velkolepá. Milovníci Japonské historie si přijdou opravdu na své. Grafické zpracování je velice povedené a i když hra nepatří k nejnovějším, tak stále zaujme a při přiblížení do bitevní vřavy se opravdu můžete kochat skvělým propracováním. Ve hře nechybí ani „let jestřába“, tedy útok katanou, který se opravdu věrně rovná reálnému provedení. Hudební doprovod je skvělý a odpovídá prostředí Japonské kultury. Dle mého názoru jde o mistrovský kousek a dost možná o nejlepší hru z celé série Total War. A i když je to už nějaký pátek co byla hra uvedena na trh, tak i nyní si ji s chutí zahraju a nechám se pohltit její úžasnou atmosférou a skvělým provedením Pokud patříte mezi milovníky a fandy Total War nebo chcete jen opravdu velice dobrou strategii, tak Vám Shogun 2 Total War nesmí chybět ve sbírce. Navíc, kolik her, je z prostředí Japonska a samurajů?   Hru zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Kravaty pro úspěšné muže.
  Jeden z nejvýraznější a v poslední době i nejdůležitější pánský doplněk. Kravata, je pro naši generaci chápána jako něco naprosto přirozeného, avšak nebylo tomu tak vždy.   Kravata zaujala západní svět v roce 1635, kdy oddíl asi šesti tisíc chorvatských vojáků vedených jejich vicekrálem přijel podpořit francouzského krále Ludvíka XIII. Když vojáci odcházeli od svých domovů, tak dostali podle tradice při loučení s jejich dívkami a ženami dárek v podobě šátku, který nosili přehozený přes ramena. Po obdržení šátku si jej však ihned uvázali kolem krku, aby je neztratili, což přinášelo smůlu a jistou smrt v boji. Tyto šátky byly vyrobeny z různého materiálu, od hrubé látky přes jemnou bavlnu až hedvábí, které nosili důstojníci. Vzhledem k tomu, že francouzská šlechta na tyto módní doplňky ráda reagovala, tak se šátky brzy staly také součástí uniformy i francouzského vojska a dokonce se dostaly i do šatníku krále Ludvíka XIV, který již v roce 1661 ustanovil funkci královského kravitiera, který pomáhal králi při jejím vázání. Francouzští důstojníci si velice potrpěli na eleganci a po celé Evropě, byli i za elegány považováni. Vzhledem k tomu, že kravaty jim muži mimo armádu velice a chtěli vypadat jako oni došlo k velkému rozšíření tohoto doplňku, který dostal název „la cravatte“. Na přelomu 18. a 19. století se dostává do popředí rozšiřující se střední třída, kterou oslovil G.B. Brummel, podle kterého, by měl každý mít tmavý oblek, bílou košili, černé boty a kravatu, která vyjadřuje osobnost a příslušnost jejího vlastníka ke společenské skupině. V 19. století se nošení kravaty stalo naprostou povinností a ukázkou příslušnosti ke společenské třídě, klubu, universitě. Ve 20. století je již kravata naplno zakotvena v šatníku každého gentlemana. Kravaty mají různé tvary, podoby, střihy a staly se nedílnou součástí kompletního obleku do společnosti. Kravata tedy nemá žádnou praktickou funkci, plní pouze funkci estetickou při společenských akcích a různých sešlostech, její používání upravuje etiketa. Nicméně kravata se stala i velmi záludnou, jelikož při různých potyčkách nebo dokonce rvačkách se stala jako velice nebezpečná pro jejího vlastníka. Při takové potyčce se velmi často stalo, že útočník, chytl muže s uvázanou kravatou a pomocí kravaty jej začal škrtit, některé případy vedly i ke smrti. Proto většina mužů, když se schyluje, k nejhoršímu kravatu ihned sundá. Dnes tu pro Vás mám však úchvatný výběr z nádherných kravat, ze kterých si vybere opravdu každý. Je to i malý tip pro dámy, pokud chcete potěšit svého partnera nějakým malým dárečkem jistě se neurazí, když mu koupíte vkusnou kravatu. Vaše drahé polovičky se už pak nebudou moci vymlouvat, že s Vámi nemohou jít na ples nebo Vaše oblíbené představení v divadle, z důvodu že nemají kravatu. Krom samotných kravat však u naleznete i krásné dárkové krabičky, které krom samotné kravaty obsahují kapesníček ve stejném designu, manžetové knoflíčky a samozřejmě kravatu ( v některých krabičkách je součástí i motýlek ve stejné barvě) . Vskutku krásný dárek a samozřejmostí je i elegantní krabička na uskladnění.       Široký výběr kravat naleznete zde
Zobrazit článek >
 
Velkoadmirál Karl Dönitz
  Byl označován za legendárního velitele ponorkového loďstva. Hlava Třetí říše, kterou si vybral sám Adolf Hitler. Karl Dönitz byl hlavním stratégem německé ponorkové války. Jeho strategie a taktika neomezené ponorkové války přivedla v roce 1942 Německo téměř k vítězství nad Velkou Británií.   Po Hitlerově sebevraždě byl i krátce prezidentem. Po Druhé světové válce se, tak jako většina vysokých důstojníků stal válečným zajatcem. V Norimberském procesu byl posléze shledán vinným a odsouzen k 10 letům vězení. Rozsudek nad Dönitzem vyvolal celou řadu emocí a byl vnímán jako velice kontroverzní. Někteří se domnívali, že by měl být oběšen, ovšem celá řada námořních důstojníků z řad Spojenců vyjádřila své silné znechucení a nesoulad s tímto rozsudek, protože podle těchto důstojníků byl Dönitz odsouzen za to, co běžně praktikovali i oni sami. Sám Chester Nimitz veřejně prohlásil, že neomezenou ponorkovou válku vedly Spojené státy americké v Tichém oceánu od prvního dne, kdy vstoupily do války. Tato informace vyvolala velké rozrušení. O Karlu Dönitzovi koluje celá řada legend mýtů, které ho ukazují jako příkladného a velitele s rytířskou ctí. Těmto mýtům a legendám si protiřečí několik faktů, zejména Dönitzův, až fanatický nacismus, absolutní věrnost Hitlerovi a velice riskantní nasazení ponorek s vysokými ztrátami. 10 let vězení si odpykal vezení ve Spandau v Západním Berlíně. Byl propuštěn po úplném odpykání trestu tedy 1. října 1956. Odešel do ústraní do malé vesničky Aumühle, která se nachází ve Šlesvicku-Holštýnsku, severní část Západního Německa. Napsal dvě knihy svých pamětí. První kniha s názvem Zehn Jahre, Zwanzig Tage (deset let a dvacet dní) popisuje jeho zážitky a napjaté situace coby velitele lodi (10 let) a prezidenta Německa (20 dní). V knize mimo jiné popisuje nacistický režim, jako produkt své doby a popírá svou odpovědnost na zločinech spáchaný Třetí říší. Ve druhé knize Mein Leben wechselvolles popisuje události ze svého života před rokem 1934. Tato kniha se poprvé vydala v roce 1968 a nové vydání vyšlo v roce 1998 s revidovaným titulem Mein Leben soldatisches. Zbytek života prožil spíše v ústraní a zcela výjimečně se sešel s americkými sběrateli německé námořní historie. Roku 1980 na štědrý den, zemřel na infarkt myokardu. Jako poslední německý důstojník v hodnosti velkoadmirál byl poctěn mnoha bývalými vojáky a zahraničními námořními důstojníky, kteří se přišli poklonit jeho památce v den pohřbu, který se konal 6. ledna 1981. Karl Dönitz byl pohřben na hřbitově Waldfriedhof Aumühle bez vojenských poct, jako obyčejný civilista. Vojáci Bundeswehr se pohřbu nesměli zúčastnit v uniformě. Tento rozkaz platil především pro Roal Navy. Nicméně celá řada německých námořních veteránů a důstojníků se vzepřela splnit tento rozkaz a přišli v uniformách. Pohřbu se takto zúčastnil i reverend Dr. John Cameron a také přes sto nositelů Rytířského železného kříže.   Tato kniha vykresluje a kriticky hodnotí osobnost a působení Karla Dönitze za druhé světové války i po ní.       Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Les Rougon-Macquart – poznejte svět Émila Zoly
Émile Zola, francouzský spisovatel 19. století, je významný představitel naturalismu. Je mu přisuzováno i prvotní tvůrcovství tohoto směru.   Naturalismus vznikl v druhé polovině 19. století. Autoři, které k tomuto myšlení směřovali, se snažili zachytit nezkreslenou realitu soudobého světa. Zobrazovali spíše pesimismus, bídu, smrt a stáří. Zachycovali svět, který jim byl blízký, ve kterém žili. Mezi autory, které do naturalismu můžeme jednoznačně řadit, patří například Guy de Maupassant, Gustave Flaubert a další literární klasici. Většinu svého života strávil Zola přímo v Paříži. Po smrti otce a neúspěšných studií získal práci v nakladatelství Hachette. Byl obklopen hlavně mladými autory, takzvanou medanskou skupinou. Zastával pokrokové názory a významně ovlivnil život ve Francii. Přispěl k liberalizaci politického života. Podílel se na Dreyfusově aféře, kdy veřejně hájil nevinu kapitána Dreyfuse. Zemřel nešťastnou náhodou. Podlehl otravě oxidem uhelnatým. Zda šlo opravdu jen o náhodu, nikdy prokázáno nebylo. Jeho dílo je velmi rozsáhlé. Nejprve tvořil kratší prózy ještě v duchu romantismu, ale velkého úspěchu se nedočkal. Od roku 1867 začíná vydávat romány. První nese název Tereza Raquinová. Tímto dílem započal éru čistého naturalismu a definitivně opouští romantismus. Les Rougon-Macquart Za největší jeho tvorbu můžeme považovat cyklus 20 románů Les Rougon-Macquart: Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství. Snažil se o vytvoření obdoby Balzacovy Lidské komedie, která pocházela z první poloviny 19. století. V tomto díle figurují postavy z nižších vrstev. Úplně prvně za hlavní postavy posazuje dělníky a dokonce i prostitutky. Díky nim autor dokonale vystihuje francouzskou společnost a celkovově dobu, které byl Zola součástí. Postavy přechází z jedné knihy do druhé, ale není nutné je číst postupně. Nejčteněji čtené jsou první tři z nich a poté dílo Zabiják a Nana. Štěstí Rougonů Štěstí Rougonů je název úplně prvního románu. V úvodu Zola vystihuje myšlenky k celému cyklu. Představuje nám prostředí jihofrancouzského městečka Plassans z roku 1851. V románu se dokonale seznámíme s celou rodinou Rougon-Macquartů, se kterou budeme žít i po dalších 19 knih. Hlavní postavou je zde Adelaide Fouque, která bude nejčastěji nazávána teta Dita. Vzala si muže, se kterým měla syna Pierra, ten však brzy zemřel. Po čase se seznámila s pytlákem a pijanem Macquartem, se kterým se rozhodla dále žít. Měli spolu dvě děti – syna Antoina a dceru Ursulu. S dospíváním potomků vycházejí na povrch nenávistné sklony, které se budou projevovat čím dál víc. Štvanice Do funkce hlavní postavy se zde dostává Aristides Rougon, který se rozhodne vzdát doposud celkem ideálního života a ze světa novinařiny se vrhne na plac financí. V tomto díle je významně zachycena přestavba Paříže. Břicho Paříže V díle je vyprávěn příběh o politickém vězni, jež uprchl z galejí a tajně se vrací do Paříže. Zakládá si novou identitu, s níž se stává inspektorem rybího trhu. Postupem času se nad ním ale vznáší více a více pochybností. Nakonec je dopaden a opět cestuje do vyhnanství.   Zabiják Zabiják je držitelem sedmého místa v románovém cyklu. Patří mezi nejlepší díla, která Zola kdy stvořil. Děj nás odnese do Paříže za pradlenou Gervaisou, která si po velkých úmluvách vezme Coupeaua, spořádaného klempíře, se kterým má dítě, dcerku Nanu. Její muž se však postupem času mění, stvá se z něj alkoholik. Nana Asi hádáte správně, že tato kniha nám ukáže život Nany, dcery manželského páru. Dívka je velmi krásná. Svým okouzlujícím dojmem dokáže svést každého muže. Dostává se tak z ulice do vysoké společnosti. Zola nám zde dokonale zobrazil hlavně kontrast mezi vrstvami společnosti. Každá kniha je velmi zajímavá. Díky spletitým dějům a napínavým situacím se k nim rádi budete vracet. Pokud jste velcí čtenáři, můžete začít číst od knihy první a zdolat všech dvacet dílů této epochy. Knihy Émila Zoly najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Ať povstane Werwolf!
  Naháněli strach, i když o nich nikdo pořádně nevěděl. Jejich teritoriem byl les. Jejich heslo „Kdo nespolupracuje, jde proti nám“ se velmi často projevovalo na všech jejich činnostech.   Werwolfové, němečtí záškodníci, kteří prováděli svoji činnost ke konci druhé světové války a bezprostředně po ní. Označení werwolf, v překladu vlkodlak je odvozeno od mystického zjevení, bytosti, která je napůl člověk a napůl vlk, šelma, která se živí lidskou krví. Již v počátcích neúspěšných tažení německé armády na východní frontě, si řada vedoucích nacistických pohlavárů a důstojníků pokládala otázku, zda v případě nepříznivého vývoje druhé světové války či dokonce v případě porážky Německa, mají vzniknout záškodnická nebo partizánská hnutí, která budou bojovat proti nepříteli. V průběhu války bylo zpracovány varianty pro případný odboj, jedna z těchto variant byla vypracována pracovníkem zpravodajského oddělení Reinhardem Genhlenem a poté Heinrichem Himmlerem. Válečné neúspěchy nacistického Německa přiměly na přelomu roku 1944 vojenské činitele, aby v této záležitosti začali urychleně s výcvikem a s organizačním a materiálovým zabezpečením pro záškodnické skupiny. Na podzim téhož roku se rozběhla akce pod krycím označením „W“. Začalo se s vybíráním vhodných dobrovolníků, kteří byli školeni pro vedení partyzánské války. Školení probíhalo v předních výcvikových centrech německých vojenských a bezpečnostních složek. Jedním z vysokých školících důstojníků, který vyvolával hrůzu i u německých důstojníků byl nechvalně proslulý důstojník SS Otto Skorzeny, který byl označován za nejnebezpečnějšího muže Evropy. Otto Skorzeny učil werwolfy záškodnické činnosti na zámku Friedenthal, který se nachází u Berlína. Absolventi se učili střílet, tiše zabíjet, šifrovat, sbírat zpravodajské informace, ničit mosty, budovy a železniční tratě. Werwolfové byli, také školeni v důmyslném systému stopařských značek, které je měly v lesním terénu dovést k jejich skrýším a zásobám.   Bojová aktivita werwolfů byla různorodá, rozdílná byla zejména ve vztahu k postupujícím spojeneckým jednotkám. Na západě se jednotky rozpadly a zbývající bojovníci byly brzy odhaleni (zejména na udání sousedů a polesných), zatímco na východě byla jejich činnost daleko výraznější, protože zde, se nemohli Němci smířit s tím, že jsou poraženi od „slovanských podlidí“. Jedinou větší akcí werwolfů na západě byla „Operace Karneval“ při které byl zavražděn první demokraticky zvolený starosta Cách, Franz Oppenhoff. V květnu roku 1945, tedy v samém závěru války, vydal velkoadmirál Dönitz rozkaz, v němž nařizuje všem werwolfům na západě složit své zbraně, z důvodu „že to poškozuje náš národ“, nicméně o konci činnosti werwolfů na východě se nezmínil. V lednu roku 1945 se v „hlavním městě“ werwolfů, které bylo v Ústí nad Labem, konala schůzka vybraných hodnostářů Sudetské župy, která se zabývala působením této organizace v českém pohraničí. Po ukončení bojů druhé světové války docházelo ke střetům s československou armádou, která obsazovala pohraničí. Menší vojenské jednotky byly napadány neočekávanou střelbou ze zálohy, která trvala vždy jen pár sekund, docházelo k teroristickým pumovým útokům a k odstřelování důstojníků československé armády. Werwolfové, také prováděli útoky proti českým civilistům, kteří byli před válkou vyhnáni a vraceli se zpět do svých zničených domovů. Werwolfové zabíjeli i německé antinacisty a to zvlášť krutým způsobem. Dokonce ještě v roce 1946 docházelo k vraždám československých policistů a Československo se tak stalo zemí, kde teroristická činnost werwolfů po skončení války byla nejvyšší. Werwolfové se tak stali opravdovým postrachem, který by se dal možná srovnat s nynějšími teroristickými útoky islámského státu. V nočních hodinách přepadávali osoby s antifašistickým smýšlením, udávali špatný směr cizím vojákům, sabotovali opravená vlaková spojení. Slitování neměli ani s lidmi, kteří dezertovali či začali spolupracovat s nepřáteli, k těmto lidem se chovali zvlášť surově a jejich smrt byla z pravidla značně bolestivá a krutá. Werwolfové však, také pomáhali německému civilnímu obyvatelstvu a to ve všech směrech. Rozdělovali se o zásoby jídla, pomáhali s přechodem přes hranice, dokonce je i doložen případ kdy skupinka werwolfů doslova eskortovala německou matku s dcerami do bezpečí, před ruskými vojáky. Německou matku s dcerami poté převedla přes hranice do relativního bezpečí, které představovala nemocnice, která byla pod kontrolou spojenců. Poté se werwolfové opět vydali do svého teritoria, kterým byl les. Werwolfové do poslední chvíle věřili tomu, že všechno je pouze součást plánu a nepřátelé budou zastavení super tajnými zbraněmi, které se mají nacházet v laboratořích pod Berlínem. Kniha se naprosto fascinujícím způsobem věnuje fenoménu Werwolfů, pokud tedy chcete vědět více o těchto záškodnících, tak neváhejte a knihu si pořiďte.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Hannibal před branami
  Z nikoho neměli Římané takový strach jako právě z tohoto kartáginského vojevůdce. Měl příležitost zmocnit se samotného srdce impéria, Říma. Muž, který dokázal nemožné, když se svou armádou překročil Alpy. Hannibal Barkas, jeho jméno vyvolávalo i dlouho po jeho smrti u Římanů strach a obavy.   Hannibal Barkas byl vynikající stratég, taktik, generál a politik. Žil v době, kdy si Řím teprve tvořil převahu nad mocnostmi, jakými byly Kartágo, Makedonie, Syrakusy a Seleukovská říše. Jeho taktické myšlení a především vítězstvím v bitvě u Kann zničil Hannibal vše, čím Řím byl a co reprezentoval. Přímého útoku na udatně bráněný Řím se však neodvážil, patrně i z důvodu že mu chyběly obléhací stroje a měl velmi chatrné zásobování. Po dobu deseti let však pokračoval ve válce v Itálii, přičemž neprohrál žádné větší střetnutí, nicméně nebyl schopen dosáhnout konečného vítězství. Římské legie se mezitím začaly vzpamatovávat z utrpěných porážek a jejich vylodění v severní Africe přimělo Hannibala k návratu do Kartága (respektive to trvalo 2 roky, než dostal od politiků příkaz stáhnut se zpět a bránit Kartágo). Zde nakonec podlehl římskému generálovi Scipionu Africanovi v bitvě u Zamy. Scipio Africanus byl synem Publia Cornelia Scipiona, kterého Hannibal před lety drtivě porazil a konzul přežil jen díky záchraně svého stejnojmenného syna, později známého jako Scipio Africanus. Mladý Scipio, který pečlivě studoval způsoby Hannibalova myšlení a velice ho zajímaly průběhy všech bitev, ve kterých Hannibal nad Římem vyhrál, později usoudil a přiznal, že nebýt Hannibala, nikdy by se nestal tak skvělým generálem. Však díky Hannibalovi mohl v pro Římany mladém věku, velet římské armádě. V bitvě u Zamy, kde Scipio velkého Hannibala porazil, využil všeho, čemu se od Hannibala naučil. Když Hannibal poslal na římské legie své válečné slony, Scipio jen vydal povel, pro předem domluvenou strategii, aby se vojáci rozestoupili a slony zlikvidovali z boku. Podobně jako Hannibal, před lety u Kann využil Scipio u Zamy i jízdu, kdy prakticky do té doby neporazitelné Hannibalovo vojsko bylo obklíčeno a masakrováno, stejně jako tehdy Hannibal úplně stejně zničil římské legie u Kann. Hannibal ve svých vzpomínkách přiznal, že Scipio se od něj dokázal jako jediný Říman naučit jeho taktice a plně ji obrátit proti němu samotnému. Není divu, že Hannibal dodnes bývá hodnocen jako jeden z největších vojenských géniů všech dob. Známý Americký historik Theodore Ayrault Dodge, Hannibala oprávněně nazval „ otcem strategie“. Římané, jeho největší a osudoví nepřátelé, přijali řadu jím používaných taktických prvků. Dokonce i slavní vojevůdci jakými byli Napoleon Bonaparte či vévoda z Wellingtonu označovali Hannibala za „geniálního stratéga“. Ve vojenských školách se dodnes učí Hannibalova taktika, kterou použil v bitvě u Kann a podrobně se rozebírá. Budoucí důstojníci musí do podrobností znát průběh celé bitvy a vlastními slovy musí být schopni vysvětlit, proč Hannibal zvolil určitá rozhodnutí, také porovnávají, jak by se Hannibalovi pokoušeli ubránit v roli Římanů. V lidských dějinách není opravdu mnoho osobností, jejíchž jména by byla zároveň synonymem pro ohromnou ctižádost, vizi a schopnosti taktického myšlení, za všech okolností. Nahlédněte do myšlení legendárního vojevůdce a „otce strategie“, který ve své době vzbuzoval strach, údiv a zároveň ukázal, že Řím není neporazitelný. Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Operace Valkýra
    Adolf Hitler, byl pro některé milovaný vůdce, pro jiné šílenec a nepřítel. Není divu, že se na Adolfa Hitlera chystal atentát, ovšem co může být pro někoho zarážející, tak odpůrci Hitlera rekrutovali sympatizanty především z řad nacistické armády. Na atentát měl navazovat státní převrat, přičemž spiklenci doufali, že se jim podaří vyjednat mír se západními spojenci. Akce samotná představuje jeden z vrcholů německého protinacistického odboje.   Atentát provedl plukovník a válečný hrdina Claus Schenk von Stauffenberg. Neúspěch atentátu, z kterého vyvázl Hitler pouze lehce zraněn, znamenal i faktický neúspěch a konec chystaného převratu. Hitlera zachránila praktiky náhoda, protože nálož byla velmi slabá a v průběhu porady navíc někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitlera před výbuchem zachránil masivní dubový stůl. Před samotným atentátem bylo mnoho situací, které značně ovlivnily a možná i uspíšily jeho provedení. Poté co se 6. června vylodily spojenecké jednotky v Normandii, se prakticky otevřela západní fronta. Vzhledem k tomu, že německé jednotky utrpěly sérii závažných porážek na východní frontě při Operaci Bagration v Bělorusku, se spiklenci rozhodli jednat a uskutečnit konečný atentát na Adolfa Hitlera. Sám Stauffenberg vypracoval plán s krycím názvem Valkýra. Plán zahrnoval i následné obsazení Berlína spiklenci a pozatýkání vůdčích členů SS a NSDAP. Do příprav bylo zainteresováno mnoho vysoce postavených osobností, jakými byl například Arthur Nebe, Ludwig Beck, Hans Speidel a mnoho vysoce postavených důstojníků. Stauffenberg chtěl ovšem krom samotného Hitlera zlikvidovat také Heinricha Himmlera a Hermana Göringa. Tento důvod však donutil 2x upustit od plánu a vyčkat na lepší příležitost. Nicméně spiklenci věděli, že nemohou dále čekat a po mnohahodinové poradě, bylo rozhodnuto, že atentát bude proveden 20. července nehledě na to zda budou přítomni Göring či Himmler. 20. července 1944 v 8 hodin odstartovalo na letišti v Rangsdorfu kurýrní letadlo se Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeften. Aktovka, kterou měli s sebou, obsahovala 2kg výbušniny. Po příjezdu do Hitlerova Vlčího doupěte se zeptal Stauffenberg, kde by si mohl vyměnit košili, že chce být před setkáním s Hitlerem v důstojném a čerstvém stavu. Major Freyend poskytl Strauffenbergovi vlastní ubikaci. Zde spiklenci aktivovali bombu. Zde došlo k prvnímu pochybení. Během sestavování bomby byli totiž Stauffenberg a Haeften vyrušeni a z důvodu nebezpečí prozrazení se ji rozhodli nedokončit. Bomba tedy oproti původnímu záměru 2 kilogramů plastické traviny byla sestavena pouze z jednoho plátu, tedy pouze 1 kilogram trhaviny. Stauffenberg poté vešel do poradní místnosti a položil aktovku asi jeden metr od Hitlera Za fingované záminky (urgentní telefonát od ženy Stauffenberga) se Stauffenberg dostal z budovy a nasedl do automobilu k Haeftenovi. Krátce poté, co ukrytá bomba kolem poledne vybuchla, dojeli k první kontrolní bráně, kde byli bez problémů puštěni. S menšími problémy projeli i druhou kontrolní branou a poté se vydali na letiště. Zde nasedli do letadla a odletěli do Rangsdorfu.   Aniž by byly potvrzené zprávy o Hitlerovi smrti nebo aniž by se sám Stauffenberg nějakým způsobem ujistil, že je Hitler mrtev, tak i přes to vydal rozkaz k provedení plánu Valkýra. I přes veškeré snahy se nepodařilo Vlčí doupě odříznout od světa. Nakonec vyšlo najevo, že Hitler přežil. Po této zprávě docházelo opět k předání moci do rukou nacistů. Generál Nenning von Tresckow spáchal dne 21. července na frontě sebevraždu. Následně bylo po potlačení převratu popraveno více než 200 osob. Po výsleších se zjistilo, že o přípravě atentátu byl částečně informováni polní maršál, přezdívaný „liška pouště“ Erwin Rommel. Ten, vzhledem k jeho předešlým zásluhám dostal na výběr ze dvou možností. Buď poprava anebo sebevražda, s tím, že bude pohřben se všemi vojenskými poctami a bude uvedeno, že zemřel na zranění ze dne 17. července 1944 a jeho rodina nebude nijak pronásledována. Erwin Rommel ve snaze uchránit svou rodinu a čest zvolil sebevraždu. Zjistěte více informací o Operaci Valkýra a nahlédněte do této knihy.       Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Hodinky pro každého
  Říká se, že čas je relativní pojem. Dle jednoho vtipu je vteřina dlouhá podle toho z jaké strany záchodových dveří se nacházíte. Dle toho se dá soudit, že čas a jeho měření je pro nás opravdu důležitý.   Každý z nás je jistě zná. Hodinky jsou malé přenosné hodiny, které nám ukazují čas, některé typy hodinek zobrazují navíc den v týdnu, měsíc a rok. Většina moderních hodinek je vybavena i zařízením na odměřování kratších časů, tedy že obsahují stopky nebo chronograf. První kapesní hodinky vznikly z důvodu potřeby přesnější časové orientace již kolem roku 1500. Připomínaly vejce, díky svému vejčitému tvaru bronzového pláště, ciferník byl rytý a měl jedinou hodinovou ručičku. Autorem těchto prvních hodinek byl Peter Henlein v Norimberku, díky tomu nesly název Norimberské vejce nebo též Norimberské vajíčko. Během 16. a 17. století se hojně rozšířily kapesní hodinky opatřené řetízkem. Ciferník pak býval krytý broušeným křišťálem, berylem nebo sklem. Od poloviny 19. století se rozeběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku, které byly spolehlivé a postupem času i stále levnější. Jak můžete vidět, hodiny urazily opravdu značnou cestu historií, abychom je mohly využívat i dnes. Za zlomový se dá pak v historii vývoji hodinek považovat rok 2014, kdy byly uvedeny hodiny Apple Watch, které kromě klasického zobrazení času umožňují i čtení emailů, psaní zpráv a mnoho dalšího. Nicméně i přes moderní technologie se tradiční výrobci luxusních hodinek nemusí o své postavení na trhu obávat, několik značek se rozhodlo vstoupit do trhu moderních technologií a nabídnout luxusní hodinky s moderními funkcemi. V dnešní době však hodinky tvoří také estetickou část, tedy staly se jakým si módním doplňkem pro muže a ženy po celém světe. Muži preferují z pravidla opravdu masivní hodinky, které více zdůrazní jejich sílu a postavení. Muži vybírají také podle různých funkcí jako je například kompas, monitor tepu nebo třeba i obyčejné stopky, které jsou v hodinkách chytře zakomponované. Ženy namísto toho sahají po elegantních tvarech a stylech, které se hodí k večerním šatům nebo jen na posezení s kamarádkami. Dalo by se říci, že hodinky pro mnoho moderních žen, mají podobný módní význam jako kabelka a tedy i z toho důvodu jich mají vícero. Vzhledem k tomu, že se nám i pomalu blíží doba Vánoc, nenapadlo Vás třeba dát jako dárek pod stromeček svému nedochvilnému partnerovi či partnerce slušivé kapesní hodinky? Většina moderních hodinek obsahuje navíc také budík. Za mě se jednoznačně jedná o praktický, ale zároveň velmi vkusný dárek, kterým dozajisté nikoho neurazíte. V našem e-shopu si můžete vybrat mezi širokou škálou hodinek od světových výrobců, kteří jsou prověřeni dlouholetými zkušenostmi. Potěšte svého partnera nebo partnerku vkusným a praktickým dárkem a odložte pro tentokrát klasické ponožky pod stromeček stranou.   Nezapomínejte, že čas je to nejdražší co v životě máme, žádná vteřina se už nikdy nebude opakovat. Hodinky od známých výrobců si můžete objednat zde
Zobrazit článek >
 
Němečtí horští myslivci
  Horští myslivci, dnes toto spojení nikomu nic neřekne, ovšem v době Druhé světové války, byli tito muži obávanými protivníky, zejména v horských a zalesněných oblastech.   Gebirgsjäger je označení pro německé a rakouské pěchotní jednotky, specializované na boj a rychlý přesun v horském terénu. Německé horské jednotky navazují na tradici Alpenkorps, které působily již za I. světové války. Jednotky nesly označení Alpské protěže. Symbol protěže byl zvolen již v roce 1907 císařem Františkem Josefem I. Tento symbol nosily jednotky na límci svých uniforem. Během 2. světové války vznikl na popud Waffen SS a Wehrmachtu velký počet horských myslivců. Bylo to zejména z důvodu, že Wehrmacht i Waffen SS potřebovali v případě nutnosti zkušené průvodce a poradce, při vojenských taženích horskými průsmyky. Jedny z prvních jednotek byly zformovány v Norsku roku 1941. Jejich divize měly lehké vybavení a přenos zásob byl zajišťován převážně mulami a osli.  Vojáci horských myslivců byli většinou vybaveni menším počtem automatických zbraní (zejména kvůli mobilitě), kulometčíci měli však naproti tomu k dispozici daleko více munice, než normální pěchotní kulometčíci. Příslušníci německých horských myslivců byli označeni tak jako dříve, symbolem Alpské protěže, který byl na čepici a rukávu. Vzhledem k tomu, že jejich výcvik se od ostatních vojenských jednotek německé armády značně lišil, někteří příslušníci Wehrmachtu a zejména pak Waffen SS, na tyto horské jednotky nahlíželi ze začátku s opovržením a jasnými pochybnostmi. Ovšem záhy byli vyvedeni z omylu. Jednotky horských myslivců byly pro svou speciálnost výjimečné a v některých situacích naprosto nepostradatelná součást armády. Mezi nejznámější a nejvýznamnější operace, kterých se účastnili horští myslivci, byly Operace Weserubung, Operace stříbrná liška, Operace platinová liška, Operace arktická liška. Účastnili se také bitvy o Kavkaz, Invaze na Krétu a Gothic Line. Ve všech těchto bitvách sehráli horští myslivci velmi významnou úlohu a byli právem označováni za specialisty. Horské jednotky se po Druhé světové válce navrátily do složek německé armády po jejím vzniku v roce 1957 a staly se její nedílnou součástí. Do roku 2001byly seskupeny v 1. Gebirgsdivision, která byla ovšem v rámci reformy německé armády rozpuštěna. Nástupcem této jednotky se stala Gebirgsjägerbrigade 23, která má velitelství v Bad Reichenhall  v Bavorsku. V této knize autor Roland Kaltenegger popisuje zásadní vliv německých horských myslivců a jejich roli v 2. světové válce. Zejména ve skalách, horských průsmycích, tundře i v ledových oblastech. Kniha je navíc doplněna o četné fotografie, dochované zápisky, mapky a taktické náčrty. Podívejte se i Vy do nitra horských myslivců, jejich výcviku, formování a operací, kterých se tito zocelení muži účastnili.     Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Zapomeňte na nudné čtení novin a zabavte se na WC originálním způsobem
  Záchod, někteří lidé v místnosti, kde je tento zázrak, tráví opravdu hodně času.   Záchod, též toaleta je zařízení určené pro vylučování lidských tělních odpadů. Slovo toaleta bylo převzato spolu s jinými francouzskými zvyky a původně označovalo kadeřnictví a péči o tělo, možná si vzpomínáte na spojení toaletní voda aj. Během 18. století v anglicky mluvících oblastech a zemích bylo označení toaleta pro dámský stolek přikrytý látkou. Později bylo slovo „toaleta“ adaptováno jako ušlechtilá náhrada za termín vodní klozet. Toalety se v historii objevily velice brzy. Již ve 25. století př. n. l. lidé z oblasti Harappa (Pákistán) měli v každém domě vodní toalety spojené kanálem, který byl zakrytý pálenými hliněnými cihlami. Toalety byly samozřejmě i ve starověkém Egyptě, Číně a Japonsku. V Římské civilizaci byly někdy toalety částí veřejných lázní, kde muži i ženy byli společně ve smíšené společnosti. Ve středověku a zejména na hradech se používaly záchody zvané prevéty, staročesky pak také zvané „výsernice“. Šlo o jednoduchou sedačku ve výklenku, která byla umístěna nejčastěji v patře a s otvorem, který pod záchodem ústil ve vně stěny hradní budovy. Za samotného vynálezce nám známé splachovací toalety se považuje Sir John Harington, který jej vynalezl v roce 1596. Nicméně v době Viktoriánské éry nastala zlepšení regulace a použití splachovacích toalet se značně rozšířilo. Nicméně před a během tohoto přechodného období (a v některých oblastech dodnes) mnoho lidí používalo externí toalety, zvlášť v rolnických a venkovských oblastech, na statcích a odlehlých místech. Roku 2011 byla založena WTO, tedy World Toilet Organization, která má za cíl politickými, technologickými a vzdělávacími cestami zlepšovat hygienické podmínky po celém světě. A od téhož roku stanovila WTO Světový den toalet, který připadá na 19. listopadu. Lidé by pak speciálně v tento den, měli svou toaletu umýt a slavnostně očistit a poté ji použít a symbolicky spláchnout další rok a otevřít prostor následujícímu roku. Jak vidíte, ale samozřejmě jak i každý ví, záchod je pro nás opravdu důležitý a chtě nechtě to prostě přijde a musíme jej použít. Někteří lidé jsou na záchodě dlouhou dobu (a teď nemyslím při střevních potížích nebo cílené blokaci onoho „posvátného“ místa před partnerem. Prostě člověk tráví na záchodě celkově dost času, někdy je tam déle, někdy krátce. Nicméně stalo se Vám, že jste se na záchodě nudili? Nebo jste nepočítali, že budete muset být v tomto prostoru o trochu déle a nemáte s sebou noviny nebo Váš mobilní přístroj? Nevadí, máme pro Vás zábavu na dlouhé záchodové sezení. Výrobce Gadget House pro nás má WC fotbal.  Originální WC fotbal jistě potěší každého fotbalového fanouška této hry. Konečně nadešel čas, si vychutnat svůj zápas v soukromí a být si jisti, že za Vámi bude dobře odvedená práce. Pokud nepatříte mezi příznivce fotbalu, tak tu pro Vás je WC golf, zapomeňte na nudné čtení novin, u kterých se spíše ještě rozčílíte.  Uvolněte se a zpestřete si svůj posed v očistné místo touto hrou, která láká každoročně desítky lidí. Úspěch, který si vychutnáte v soukromí, bude i Vaší malou trofejí. WC fotbal naleznete zde WC golf si můžete objednat zde WC hračky naleznete zde
Zobrazit článek >
 
Samopaly – Ian V. Hogg
    Znamenaly obrat ve způsobu vedení války a v samotném průběhu boje. Za svou existenci byly použity při mnoha střetech na všech možných frontách a bojujících stranách. Zachránily, ale zároveň i sebraly mnoho lidských životů. Samopaly, pro některé vynález samotného Ďábla pro jiné symbol míru a naděje. Samopaly, ruční samočinné zbraně, střílející z pravidla dávkou a užívající pistolové náboje, nejčastěji ráže 9mm.   Již v průběhu první světové války byly vzneseny požadavky na zvýšení palebné síly a samotné efektivity pěchoty. V zákopech a při výpadech malých útočných skupin se objevila potřeba lehké zbraně, která bude zaručovat potřebnou mobilitu, ale zároveň s patřičnou hustotou palby a dobrou kadencí, navíc musí být ovladatelná pouze jedním mužem. Z počátku byl tento požadavek brán jako výmysl budoucnosti a někteří říkali, že je to nemožné. Nicméně se ukázalo, že to možné je, tedy za použitá nových rychlopalných automatických zbraní. Dříve byly základním druhem automatické palné zbraně pouze kulomety. Kulomety však vyžadovaly z pravidla dva muže a nedalo se s nimi efektivně střílet za pohybu anebo pouze z ruky. Opakovací pušky měly sice možnost určité střelby v pohybu a z ruky, ale byly omezeny velkými rozměry, nízkou zásobou střeliva, ale také pomalou rychlostí střelby, která je důležitá zejména při krátkých vzdálenostech a při odrážení útoku. Samopaly v porovnání s opakovacími puškami měly vyšší rychlost střelby, ale značně zaostávaly v dostřelu, průbojnosti a určité přesnosti střelby. Z toho důvody nemohly zcela nahradit pušky a sloužily zejména jako podpora pěchoty pro boj z blízka a v uzavřených prostorech, tam odváděly vynikající práci. Samopaly proto měla být vyzbrojena pouze část pěchoty a část pěchoty opakovacími puškami, různé skupiny pak měly být kombinovány půl na půl. První prototyp samopalu byl zkonstruován Italem Abielem Ravellim a nesl název Villar-Perosa M1915. Původně byl určen pro potřeby letectva. Jednalo se o dva kulomety, které byly spony do páru a střílely pistolové náboje. Dva schránkové zásobníky byly na 25 nábojů ráže 9 mm a byly nasazovány ze shora. I když tento první samopal měl řadu nedostatků, tak se ho Italská armáda rozhodla zavést do výzbroje. V Rakousko-Uhersku byl koncem války kopírován jako Sturmpistole M 18. Mnohými historiky jsou tyto dva modely označovány za první vlaštovky v průlomu konstrukce samopalů. Roku 1918 se v Německu objevuje samopal Bergmann MP 18/I. Tento samopal byl konstrukčně velice zdařilý a prakticky oproti předešlým samopalům bezchybný, nebyl však testován v bojových podmínkách. Ke značnému rozšíření samopalů dochází v průběhu druhé světové války. Zbraně zavedené před válkou byly většinou značně výrobně složité a nákladné, a tak v průběhu války vznikaly nové, jednodušší vzory produkované v masovém měřítku. Zejména v Rudé armádě byly tvářeny speciální jednotky samopalníku, které byly vyzbrojeny pouze samopaly. Nutno dodat, že zkušení samopalníci dokázali zasáhnout cíle i na velmi dlouhé vzdálenosti, rovnající se průměrnému zásahu s automatickou puškou. Samopaly se stávají velmi oblíbeným a široce používaným typem zbraně pro svou kompaktnost, mobilitu a pro značně vysokou rychlost střelby. Rovněž mají snadnou a jednoduchou obsluhu.   Samopal ušel od svého vývoje dlouho cestu. I v dnešní době, kdy dominují spíše útočné pušky, zastává samopal své místo ve standartní výzbroji speciálních komand a policejních sborů po celém světe. Více informací najdete v knize Samopaly, kterou napsal Ian V. Hogg.       Knihu můžete zakoupit zde  
Zobrazit článek >
 
Stručná historie mého života – Stephen Hawking
Přezdívá se mu mozek světa.  Legendární britský vědec a teoretický fyzik Stephan William Hawking. Tento vědec významně přispěl zejména k různých oborům kosmologie a kvantové fyziky. B letech 1979 až 2009 zastával přední post Lukasiánského profesora matematiky na Univerzitě v Cambridgi.   Na přání svého otce měl studovat lékařství, nicméně mladý Stephan se však velmi zajímal o matematiku, fyziku a chemii. Ještě před svou maturitou podal žádost na přijetí na Oxfordskou univerzitu, ke svému velkému překvapení byl přijat a dostal studijní stipendium. Na škole bohužel pro něj nebylo možné studovat matematiku a tak se od roku 1958 věnoval fyzice ve které exceloval a byl nejnadanější ze všech studentů za dlouhodobou historii. Jeho přáním bylo studovat kosmologii na univerzitě v Cambridgi. Roku 1962 složil s výborným úspěchem zkoušku a od roku 1963 studoval v Cambridgi. Roku 1965 začal aktivně pracovat na své doktorské práci pod vedením profesora Denise Sciama, kterou o rok později úspěšně obhájil a dosáhl tak titulu Ph.D. Nejdříve se stal výzkumníkem (Research Fellow) a později stálým členem (Professorial Fellow) univerzity Gonville and Caius College v Cambridge. V roce 1973 po opuštění Astronomického institutu přešel do oddělení aplikované matematiky a teoretické fyziky. Od roku 1979 zastával post Lukasiánského profesora matematiky, kterou ve své poslední vůli založil universitního parlamentu reverend Henry Lucas, Lukasiánským profesorem byl v minulosti také známý Isaac Newton. Hawking je držitelem mnoha vědeckých ocenění a je členem mnoha významných učených společností. I přes své postižení, díky kterému je upoután na vozíku a komunikuje prostřednictvím speciálně vytvořeného komunikačního přístroje, se stále aktivně podílí na vědeckém výzkumu a kombinuje rodinný život s výzkumy v oboru teoretické fyziky a velmi náročným programem veřejných přednášek po celém světě. Roku 2010 prohlásil, že je možné cestovat časem, ale jenom dopředu. Roku 201č prohlásil, že klasicky vnímaná černá díra prakticky neexistuje. Je také zastáncem toho, že lidé by se neměli pokoušet jakýmkoli způsobem kontaktovat, či jen se snažit navázat kontakt s mimozemskými civilizacemi, protože je přesvědčen, že tyto civilizace by nás brali jako podřadné a hloupé bytosti a přirovnal to k osidlování Ameriky, kdy Conquestátoři prakticky vyhubili původní obyvatele. Reagoval, tak hlavně na vypuštění speciálně upravené sondy, která nese kód lidské dna, vzorek krve, vlasů, kůže a přesné zobrazení naší sluneční soustavy v galaxii Mléčná dráha včetně mapy, jak se nejrychleji dostat od středu galaxie k Zemi. Tento akt označil za širé šílenství a podepsání rozsudku smrti pro celé lidstvo. Díky tomu na sebe upoutal velký ohlas.   V této knize popisuje brilantní vědec svůj vlastní život. S humorem čtenáře seznamuje se svým dětstvím, studiem ale také osobním a rodinným životem a samozřejmě i s vědeckou kariérou. Kniha navíc obsahuje velmi raritní fotografie a dokládá nezlomnou sílu ducha, tohoto velkého vědce. Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Kozáci se vrátili!!!
Slavná herní série od GSC Game World je zpátky. Určitě každý z Vás co hrajete hry a máte rádi strategie, jste alespoň jednou za život slyšeli o hrách, jako jsou American Conquest anebo Cossacks, nyní je tu pokračování série Cossacks, které nese název Cossacks 3.   Dějově se ocitáme v 17. a 18. století. Hra opět nabídne rozsáhle kampaně, které lze hrát několik desítek hodin, tedy pokud hra člověka opravdu chytne. Kromě Kozáků však hráč má možnost vyzkoušet si období kdy v Anglii byla občanská válka, či například válku s Turky. Kampaně jsou opět zpracovány v rámci historických událostí. Třetí díl se snaží vyzdvihnout to nejlepší z předchozích dílů, avšak zachovává si původní principy herní série a ze starých kolejí příliš nevyjíždí, tedy kromě celkovému grafickému přepracování. Stále se tedy jedná o klasické pojetí jednoduchého systému, co nejrychleji postavte rozsáhlé město, které podporuje svými zdroji, jako jsou dřevo, kámen, železo, uhlí, jídlo, zlato a samozřejmě během toho se snažíte co nejrychleji postavit co armádu (tedy takto to funguje hlavně v multiplayeru, kde je nejdůležitější čas a rychle postavit co největší armádu a hned zaútočit na nejslabšího nepřítele). V celkovém utkání vyhrává z pravidla hráč, který za co nejkratší dobu postaví největší město a ohromnou armádu a samozřejmě hraje roli i to, kdo má více dolů a jak je má rozšířené, dělníků a samozřejmě vojáků, i když zažil jsem situace, kdy 400 vojáků padlo při střetu s pouhými 40 kyrysníky, ale k vybalancování jednotek se ještě dostanu. Co je dle mého velkým plusem tak prakticky neomezený limit jednotek. Tedy samozřejmě pokud pro svoje jednotky máte dost obydlí. Série Cossacks a American Conquest jsou asi nejvíce známé svými ohromnými bitvami, kdy se na obrazovce v jedné bitvě může řezat i několik desítek tisíc vojáků. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních strategií, kde se počet jednotek omezuje na několik desítek, maximálně stovek. Bez zdrojů, to však nepůjde. Jak jsem již zmínil, vojáci i dělníci stojí sice svoji základní cenu, ale tak jako každého dělníka nebo vojáka, je nutné jej živit a zásobovat municí. Naštěstí hra si tyto zdroje odečítá sama v rámci počtu vojáků a dalších věc na údržbu. Bohužel, zde narážíme na první problém. A to, že kolikrát se stane, že hra si prostě vezme, až příliš mnoho surovin, i když se snažíte si vše propočítat, prostě se Vám může stát, že místo řekněme 400 jídla Vám zmíní hned 700. Takovýchto situací je bohužel ve hře více například, když pošlete dělníky pracovat, třeba kácet dřevo, kopat kámen nebo na pole, často se stane, že dělníci „zamrznou“ a nedělají nic. Bohužel se může stát, že s nimi nemůžete ani pohnout, samozřejmě se Vám, ale za ně odečítají suroviny na údržbu. Ale vzhledem k tomu, že vývojáři vydávají opravné updaty jak na běžícím pásu, tak očekávám, že i brzy tento bug bude opraven. Když se koukneme na jednotky a samotné bitvy, tak zde nalezneme i formace, které lze utvořit, pouze pokud máte důstojníka, který má po svém boku bubeníka. Zároveň, je nutné k určitým formacím splňovat určitý počet vojáků. Formace nejsou čistě na oko, ale nabízejí i rozdílné bonusy k útoku a obraně (morálka, jako třeba u série Total War, zde není). U střelců je lepší použít rojnici, kdežto u kopiníků je dobré vsadit na karé. Dostávám se k jednotkám. Ve hře je poměrně dost hratelných národů, které se opírají o historickou předlohu jednotek (berte s rezervou, takové historické opření jako u již zmíněného Total War – mimo Warhammeru, zde nenajdete) a tak můžete na bitevním poli potkat janičáře, kozáky, dragouny, kyrysníky, mušketýry a mnoho dalších. Nicméně jsou jednotky, které jsou značně OP, jak se říká mezi hráči, tedy overpowered. S těmito jednotkami jste pak prakticky neporazitelní, jde jen o to, jak rychle je dokážete získat. Již jsem se zmínil, že jsem zažil situaci, kdy přes 400 janičářů vyzbrojených mušketami padlo pod útokem zhruba 40 kyrysníků. A takovýchto situací zažijete víc. Například v multiplayeru, kdy si stavíte své město a armádu a myslíte si, že Vaše tisícová armáda je neporazitelná, se Vám zcela jistě stane, že Vás napadne hráč s hrstkou pruských mušketýrů a rozpráší Vás na prach. Stává se tedy, že v multiplayeru se střetávají z pravidla pouze 4 nejsilnější národy a méně zkušení hráči, kteří si zvolí jiné, než tyto favority zpravidla prohrají, respektive se stanou terči prvních útoků. Trochu upravit, by zcela jistě i potřeboval samotný útok jednotek. Pokud máte jednotky ve formací a dáte rozkaz k útoku na nepřítele, tak celá formace se prakticky rozpadne a vojáci útočí na Vámi vybraného jednoho nepřátelského vojáka. Je tedy lepší „neútočit“ a vojáky, které máte ve formaci, nechat napadnout. Tak máte menší pravděpodobnost, že se Vám rozutečou, i když i to se bohužel stává. Další výtka je ke grafice, respektive grafické zpracování hry, je v celku příjemné a působí dobře. Bohužel se zde vyskytuje několik bugů, kdy se jednotky ničemně zaseknou a nejde s nimi hnout, nebo válečná loď propluje skrze ostrůvek, nicméně na odstranění těchto bugů se urputně pracuje a vývojáři se opravdu snaží tyto neduhy hry co nejrychleji napravit. Bohužel hra jich má opravdu hodně, včetně toho, když si dáte do výrovy jednotky, tak se Vám zcela jistě nejméně jednou za hru stane, že i když máte dostatek surovin, tak jednotka se prostě „ zasekne“ a nevytrénuje se, pak musíte vymazat celý počet Vámi navolený jednotek například z kasáren a ony jednotky si nechat znova vycvičit, naštěstí se Vám po resetování původního nastavení na výcvik vrátí i suroviny, ovšem přijdete o čas, který je cenný zvláště v multiplaerových bitvách. Hra má slušivý soundtrack, který odpovídá sérii Cossacks a doplňuje atmosféru. Zvuky jsou, také v celku dobře zpracovány. Co říci závěrem? Cossacks 3 rozhodně není pro každého a pokud jste této sérii nikdy nepřišli na chuť, tak sáhněte raději po jiném titulu. Pokud Však patříte mezi skalní fanoušky, pro které je tato hra vytvořena, tak když překousnete několik málo chybek hra Vám nabídne přesně to co od ní čekáte.   Pokud si toužíte zahrát podobnou strategii nebo přímo Cossacks 3, tak se podívejte zde
Zobrazit článek >
 
Total War : Rome 2
Nejnovější díl série Total War , Rome 2 je už nějaký ten pátek venku a tak Vám přinášíme krátké info o této vynikající strategii z období roku 272 před naším letopočtem od Creative Assembly.    S.P.Q.R. Senatus Populusque Romanus – senát a lid římský Zvolte si národ a začněte utvářet dějiny, je jen na Vás zda si zvolíte hrát za Řím a jeho legionáře, kteří jsou skvěle vycvičení a mají silnou morálku, díky které zůstávají na bojišti ve chvílích, kdy jiní by už dávno utekli a nebo za kmen Arvernů jehož bojovníci jsou zapřísáhlí odpůrci římských zákonů. Své putování můžete ovšem začít i úplně jinde, třeba jako hrdinní sparťané (každý si asi teď vzpomeneme na film 300 bitva u Thermophyl) a nebo zcela na jiném kontinentu, ano mluvím o Egyptu a jeho královně Kleopatře. Je opravdu jen na Vás kterou frakci si zvolíte. Krom toho v kampani na Vás čeká i množství vedlejších úkolů a že jich není málo… Jednou dostane za úkol podniknout výpad na sousedící kmen a vzít zajatce, podniknout průzkumnou misi nebo třeba zdokonalit ochranu hlavního města. Tak jako i v předešlých Total Warech  je i zde důležité  si své počínání dobře promyslet.  Velkou roli zde hraje diplomacie a kdo si teď řekne, že nějaká diplomacie není důležitá, bude mít jen oči pro pláč ve chvíli kdy mu vyhlásí válku několik frakcí a nebo kdy v zájmu diplomacie s Vámi někdo nebude chtít obchodovat … Když se podíváte ve hře na diplomacii uvidíte u každé frakce co ovlivňuje vztah k Vám. Jsou zde i specifické rozdílné kultury. Jak jsem již psal výše například kmen Arvernů nebude nakloněn obchodování s Římem a podobně. Pozor je si ale potřeba dát i na to zda ten na koho útočíte nemá za sebou mnoho spojenců, pak by se totiž mohlo stát , že Váš původní záměr svést malou bitvu a uzmout trochu toho území může mít za následek vyhlášení války několika frakcemi současně a pokusit se sjednat mír je z pravidla velmi obtížné..                                                       Pokud Vám jde hlavně o bitvy, ve hře můžete hrát jednorázové bitvy, kde si můžete navolit frakci a armádu za kterou budete hrát a taky proti jaké frakci ovládané počítačem. Je zde i možnost si navolit armádu podobnou jako ve zmiňovaném filmu 300: Bitva u Thermophyl , kde si vyberete 300 sparťanů a pošlete na ně několik tisíc vojáků… Nebo si můžete zahrát bitvu online.   „Vare, Vare, rede mihi legiones meas!“ – „Vare, Vare navrať mi mé legie“  Hra nabídne i různé historické bitvy například bitva v Teutoburském lese (bitva se odehrála roku 9 n.l a to mezi římským vojskem vedeným Quinctiliem Varem a seskupením germánských kmenů pod vedením náčelníkem Cherusků Arminiem – bitva měla hlubší zápletku, ale nechci Vás připravovat o zážitky z hraní). Total war : Rome 2   Herní rozhraní, to byla před vydáním hry jedna z nejdiskutovanějších otázek, bylo zde totiž mnoho možností a návrhů co a jak by mělo a nemělo vypadat a trochu oleje do ohně si přilila i hráčská komunita.  Nakonec to dle mého názoru dopadlo velice dobře. Nováčkovi, který předešlé hry ze série nehrál bude chviličku trvat než se zorientuje a zkušenější hráč jen uznala kývne hlavou a bude si libovat, že je ve svém živlu. Obrázky jednotek včetně popisků a různých dovedností jsou přehledné a srozumitelné.  Totéž co se týče spravování měst a provincií. Města jsou v této hře nově omezeny počtem slotů na budovy, což Vás nutí si pořádně rozmyslet co ve kterém městě chcete mít protože města nejsou nafukovací. Nemůžete bez rozmyšlení stavět budovy a verbovat vojáky… musíte si dopředu promyslet zda se Vám investice vyplatí. Nejlepší je města různě specializovat, tak aby jste třeba v jednom městě měli hlavní sýpku a v druhém zase se zaměřit spíše na vojenské budovy a nesmíme zapomenout ani na obranu. Velkou roli zde hraje i spokojenost občanů, když máte ve městě mnoho chudinských čtvrtí tak se Vám to značně odrazí na Vaší ekonomice. Pokud budete chtít jen brát a zvyšovat daně lidé se mohou vzbouřit a povstat proti Vám, totéž jako když  budete postupovat od vítězství k vítězství a naberete za svá tažení mnoho otroků což může to mít taky neblahý dopad (nemusím jistě zmiňovat Spartakovo povstání). Generálové a různé jednotky – zde nám opět CA (Creative Assembly) ukazují jejich smysl pro detaily a propracovanost. Generálové a armády získávají podle jejich výkonů v boji zkušenosti a tak z mladičkého neostříleného vojáka se může stát legendární válečník, který už jen svou přítomností na bojišti děsí nepřátele.  Jednotky se postupně zdokonalují a narůstá jim tak třeba útok, nebo obrana či získávají možnosti jiných formací atd. Naproti tomu generál získává  vlastnosti stále a některé jsou i nestálé. Pokud Váš generál často utíká z bitvy, tak jistě nezíská vlastnosti bojového generála, který motivuje svou armádu k boji. A pak je tu ještě vlastnost pro celou armádu s generálem a jednotkami tzv.  legenda – každá armáda (pokud hrajete za Řím tak legie) má svou legendu a je zde opět mnoho možností. Můžete mít bezvadné lučišníky a tak máte legendu nejlepších lučišníků říše, nebo naopak Vaši mistři meče projdou i peklem ?? Pak si tedy zvolte legendu na přímý útok. Možností je zde opravdu mnoho, ale co se stane, když přeci jen protivníkova armáda bude silnější než vaše legendární legie?  Tak jako ve skutečnosti u některých bojových škol, legenda přetrvává a můžete v této škole vycvičit stejně dobré jednotky, tak i ve hře Rome 2 legenda přetrvává a můžete pod taktovkou vaši legie naverbovat stejně zaměřené jednotky, které učí přeživší veteráni.   Velkou roli ve hře hraje i politika. Pokud budete mít mnoho politických nepřátel můžete dopadnout úplně stejně jako dopadl Gaius Julius Caesar kdy ho jeho političtí odpůrci ubodali a pak bude jen na Vás zda si v onen moment pronesete stejně jako Caesar „Et tu Brute?“ kdy na místo Bruta si dosadíte Vámi jiného oblíbence , který Vás zradil … Podobná situace může nastat když je Váš generál silný a má za sebou silnou armádu a zvolá sám a nebo ho tak jako se to stalo v historii jeho armáda zvolí císařem. Ano, může to dojít i do takového stádia , kdy Vy sami budete uvažovat o odstranění vašeho nejlepšího generála jen proto aby se neobrátil proti Vám a nedej bože, aby měl za sebou ještě podporu senátu. A zde se dostáváme k jednomu z klíčových prvků hry a to k agentům, hned na úvod musím říct, že mě osobně zklamalo, že zde není tak jako v předešlých dílech malá scénka, kdy se Váš agent pokouší zabít svou oběť a nebo provést určitou akci. Taková videa zde už nenajdete. Ovšem o to větší je možnost využití agentů, kteří jak jsem zmínil hrají důležitou roli. Můžete poslat špiona aby sledoval nepřátelskou armádu nebo naopak vašeho šampiona, aby vám pomohl cvičit armádu a udělal tak z nováčků alespoň průměrné chlapy se šancí na přežití první bitvy. Umělá inteligence ve hře je nyní na dobré úrovni. Záměrně říkám nyní protože těsně po vydání hry byla naprosto nemožná, hlavně co se týče boje. Mohli jste mezi svou formací nechat třeba 40m mezeru s přímým výhledem na vaše prakovníky a počítač nereagoval a raději svou jízdou zaútočil na vaše křídlo plné kopiníků. Naštěstí se toto po pár patchích změnilo a AI je již na uspokojivé úrovni a už Vás umí i pěkně vytrestat za Vaše chyby ať se to týká boje nebo Vašeho dohlížení nad městem či diplomatickými styky – jinak řečeno počítač plně reaguje na vaší hru a už není slepý a hluchý když se mu v lesích plíží vaše armáda, nebo když se snažíte mu vyvolat v senátu třeba vzpouru. Ovšem nad hraním proti nepříteli z masa a kostí to nemá, není lepší zážitek než si to rozdat po síti s Vaším kamarádem ať už na souši nebo na moři a zničit jeho armádu slony nebo potopit jeho flotilu a v zápětí od něj dostat SMSku, že už s Vámi nehraje ! Když jsem zmínil slony, tak všechny jednotky jsou vytvořeny, tak jak už to v TW bývá, dle skutečnosti a se skutečnými vlastnostmi ať se bavíme o gladiátorech, slonech nebo třeba makedonských falangách a zde je opět nutno se zamyslet z jakých jednotek svou armádu postavíte.   Velkou novinkou v celé sérii je strategická mapa, která se skrývá pod tlačítkem „ TAB“  z ptačího pohledu pak uvidíte všechny jednotky (krom těch, které nepřítel schovává) a můžete tak naplánovat vhodnou strategii a postup k útoku nebo obraně.   Graficky je hra velmi pěkně provedená. Jednotlivá města mají svou specifickou podobu a provedení a není nic hezčího, než když se kouknete na město Kartágo z pohledu vojáka který se právě připravuje na obranu města a nebo když chcete útočit na samotný Řím. Grafika je opravdu velmi povedená a když se podíváte na jednotky vidíte i obličeje vojáků a nebo jak bojový slon mrká očkem před tím než se rozeběhne proti nepříteli. Grafika si ovšem i žádá svou cenu co se týče požadavků na PC.   Na závěr bych řekl že Rome 2 je opravdu bezvadná strategie, která si najde své místo u každého milovníka dobrých strategií a pro milovníky série Total War je prostě nutností. AVE ATQUE VALE Autor článku: Bc.Petr Polák
Zobrazit článek >
 
NARUTO SHIPPUDEN: Ultimate Ninja STORM 3 Full Burst
Příznivci NARUTA zbystřete pozornost … dnes je na STEAMu k mání NARUTO SHIPPUDEN: Ultimate Ninja STORM 3 Full Burst   4. Velká válka ninjů a její dech beroucí souboje s bossy a nebo vlastním i přáteli v ultra grafické a skvělém zpracování v ONLINE/OFFLINE ninja konfrontaci! Původně vydáno v březnu roku 2013 pro XBOX 360 a PS3 se dočkala díky kritice, velkému zájmu a mnoha urgencím svého velkého přepracování pro debut na PC. V neposlední řadě je součástí hry přídavek horečně očekávané kapitoly ve které bojuje SASUKE a ITACHI proti Kabutovi v největším souboji v dějinách Naruta. Hlavní vlastnosti : -Absolutně epický  příběh : 4 Velka válka ninjů v nejlépe zpracované NARUTO hře. -Herní Excelence: Objevte NARUTO storm ultra dynamické ninja střetů z celé série, včetně velmi očekávaného Naruto bestie  ( režim), nebo Madara, Jinchuriky A ještě mnohem více ( Full Burst nový obsah) -Další kapitola:  Konečně bez Kabutovi kontroli. Itachi chce prolomit  zakázanou oživovací techniku. Bude stačit Spojenectvi se Sasukem Uchihou ? -Nový hratelný charakter : Kabuto -38 nových outfitů a znaků z Naruta Shippuden   Systémové požadavky: Minimum: OS: Windows XP, Vista, Seven, 8 Processor: 2Ghz Dual Core or AMD equivalent Memory: 2 GB RAM Graphics: 512MB video cards Pixel Shader 4.0 (Geforce 8xxx-ATI HD2xxx) DirectX: Version 9.0c Hard Drive: 8 GB available space Sound Card: DirectX sound device Doporučené : OS: Win XP, Vista, Seven, 8 Processor: 2.3Ghz Quad Core or AMD equivalent Memory: 8 GB RAM Graphics: 1024VRam DirectX10 GPU Pixel Shader 4.0 DirectX: Version 10 Hard Drive: 8 GB available space Sound Card: DirectX sound device  Autor: Bc. Petr Polák ( zdroj obrázků : Steam) Zakoupíte zde.
Zobrazit článek >
 
Mad Max
Žízeň, nekonečné duny, kraj bez zákonů a pravidel, kde platí pouze právo silnějšího. Svět, ve kterém slova jako bezpečí, radost a rodina ztratila dávno význam. V tomto nebezpečném místě je muž, který utíká před démony minulosti. Šílený Max je tady!   Max není žádné ořezávátko a proto začneme rovnou grafickým zpracováním. Mad Max vám přináší graficky nádherně propracovaný herní svět, spolu se záběrem na detaily. Když jedete horkým pískem vstříc svému osudu, můžete se kochat parádou v podobě prachu, pozorovat v dáli blížící se písečnou bouři nebo si jen užívat západ slunce nad propastí smrti. A pokud si opravdu chcete grafické efekty vychutnat plné kráse, není nic lepšího než si počkat na pořádnou bouřku. Ta je v Maxovi opravdu mistrovským dílem, nečekejte však pár blesků,hromů a kapky vody. Bouře jsou zde gigantické, plné blesků, písku a létajících vraků zničených aut. Hra se dělí na dva základní velice dobře se doplňující prvky – dobrodružství na vlastních nohách a brázdění pouště za volantem.  Do dobrodružství na vlastních nohách samozřejmě patří i pěstní souboje, které se velmi často strhnou do bitky  Max vs 5 a více. Max je však zkušený bijec a tak může krom klasických slabých a silných úderů doplněných protiútokem provádět celou řadu parádních kombinací smrtících vychytávek, za které by se nemusel stydět zápasník v ringu. Tyto smrtící sekvence se skládají z odzbrojení nepřítele a následné zabití jeho vlastní zbraní, zlomení vazu o zem nebo poměrně brutální prokopnutí kolene a mnohem více. Tyto schopnosti samozřejmě Max nemůže používat hned ze začátku a musíte mu trochu pomoci. Dostáváme se tak k RPG prvkům hry. Mýtická postava, kterou potkáte na určitých místech v rámci hry, Vám pomůže tyto schopnosti znovu získat. Pomůže Vám si vzpomenout kdo doopravdy jste a kým jste býval. Opravdu je útěk od minulosti tím správným řešením? Opravdu je to co děláte správné? A nestal se z Vás za ten čas jeden z těch, proti kterým se snažíte tak moc bojovat? Netal jste se sám svým vlastním stínem? Na tyto otázky Vám pomůže odpovědět Griffa. Spolu s ním nahlédnete, do míst Vaší mysli, před kterými se snažíte, tak moc utéct. Vylepšovat si však nebudete jen Maxe, kterému krom schopností můžete změnit délku vousů, oblečení, vybavení, ale také si můžete vylepšit Vaše auto. Tato vylepšení s sebou nesou celou řadu výhod při soubojích a dopravě po pustině, ale samozřejmě i některá omezení. Je sice pěkné, že je z Vašeho našlapaného autíčka vlastně nezničitelný tank, ale když se pustinou spíše plahočíte, protože díky pancíři je auto prostě moc těžké, má tedy i větší spotřebu vzácné nafty, tak zcela jistě máte zaděláno na problém. Naopak pokud bude mít vůz rychlý a lehký jako střela, pak sice dohoníte každého padoucha,kterého pronásledujete, ale sebemenší náraz ježka (ano,přesně jak bylo ve filmu i zde máte auto allá ježek) Vás pošle pod kytičky, tedy pod písek. Mad Max nabízí surový a však nádherně atmosféricky propracovaný herní svět, který je doplněný dynamickou hratelností, brutálními bitkami a skvěle pojatými automobilovými pasážemi.     Hru zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Thief
Square Enix odvedlo kus práce, vzali si jako vždy velký cíl a ten se jim podařilo splnit. Tak jako Sleeping dogs, Deus Ex: Human Revolution,  je Thief mistrovským dílem, na kterém je vidět velký kus poctivě práce vývojářů. Legendární stealth akce je zpátky a to se vší parádou.   Ať chceme nebo ne, Thief s sebou nese tíživé břemeno slavné stealth série. Díky tomuto břemenu se najdou lidé, kteří se chytnou pár drobnějších chyb, ze kterých si udělají klacek a sympatického Garreta budou tlouct hlava nehlava. Nikoho však nezajímá, že si to nový a zábavný Thief opravdu nezaslouží!    Příběh začíná samozřejmě tučným a cenným kamínkem, který hlavní hrdina Garret a jeho mladou a poněkud drzou následovnice zavedou na posvátný rituál. Věci však nejdou přesně podle očekávání a mladá zlodějka umírá po uvolnění záhadné energie z onoho kamínku. Garret, ač sám unikne smrti si po celý rok nic nepamatuje. Garret chce zjistit co se stalo, ale ze začátku ho vůbec nenapadne souvislost, že epidemie,která ve městě vypukla má užší souvislost s tím co se stalo. Příběh se tedy může na prvním pohled jevit, až moc přímočaře. Ovšem nenechte se zmást, ve městě na Vás čeká celá řada lupičských misí, které jsou velice rozmanité a výborně propracované. Vše je doplněno krásnou atmosférou města, množstvím dialogů postav a celá řada dokumentů, které více pomáhají objasnit situaci ve městě a jeho obyvatele. Thief si zakládá zejména na hratelnosti. A zde se Squere Enix opravdu vyznamenalo, hratelnost je na výborné úrovni, prvky a provedení stealth akce se nedá popsat, skvěle je provedeno vyháčkování zámků, které v rámci vašich zkušeností a rozvoje se dá značně zjednodušit, ale hlavně se změní ” uhel” pohledu. Nutná je i znalost prostředí ale hlavně si naplánovat i určitý postup a vybavení … nemusím říkat že šroubovák, břitva a kleště Vám nesmí chybět když se jdete kouknout co je zrovna nového ve Vaší oblíbené bance. Pokud se chcete podívat co má žena místního vysoce postaveného  úředníka ve šperkovnici, tak nesmíte zapomenout ani na ostrahu kolem úředníkova sídla. A je jen na Vás, zda zvolíte cestu ducha a nebo za Vámi budou zůstávat mrtvá těla strážců zákona. Zákona, který si mohou dovolit, je opravdu bohatí…   Hra má krásnou grafiku a skvělé prostředí, město působí syrovým dojmem a hudba od Luca St- Piera tomu dává skvělou atmosféru. Propracovanost grafiky můžeme vidět, když se zajdeme podívat na přátelskou návštěvu za konstruktérem figurín. Detailnost a propracování místností odpovídá tomu co byste u dané osoby opravdu čekali. Takže pokud máte chuť na dobrou kotletku od místního řezníka, opravdu se v jeho krámě a potažmo i domě budou nacházet věci spojené s jeho zaměstnáním a samozřejmě tomu bude odpovídat i kořist. Tak jako majitel nejlepší vinotéky, bude jistě hrdě podávat víno ve zlatých pohárech, tak hodinář bude mít dům plný hodin. Ale nemyslete si, jít se k někomu podívat jak mu běží obchod není, tak snadné jak se může zdát. Někteří lidé nejsou hloupí a mají kolem svých cenností i pasti, které můžou opravdu velice zkomplikovat situaci. Tady se vracíme k naplánování postupu a vybavení. Vše je krásně propojené a do sebe zapadající. Hra je bohužel krátká. Pokud se zaměříte jen na hlavní příběh, bez plnění vedlejších úkolů (což je velká škoda), tak Vám nabídne 8 hodin čistého času. Pokud si však chcete opravdu hru vychutnat a projít i vedlejší mise, kterou je i zmíněná mise v bance, tak si herní čas prodloužíte na plných 30 hodin (to už je lepší), ale zároveň se budete královsky bavit. Není přeci nic lepšího než se večer plížit po střechách a slyšet, jak se za pootevřeným oknem baví u večeře rodina o vykradení městské banky.  Thief je opravdu hodný nést jméno slavné herní série a zaslouží si šanci každého kdo má rád poctivou  stealth hru.     Hru si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Limbo
Černobílá 2D plošinovka. Hra, která postrádá precizní grafiku, orchestrální soundtrack a která se ovládá pouze šipkami a klávesou Ctrl.   Může taková hra vůbec existovat a ještě k tomu Vás bavit? Odpověď je ANO MŮŽE! Limbo je černobílá 2D hororová adventura, ve které budete hrát za malého chlapce, který se vydá do nebezpečného světa Limbo. Probudíte se uprostřed temného lesa, kde musíte najít svou sestru. To je základní příběh hry Limbo. Ovšem příběh v této hře je na druhém místě. Limbo je hlavně hra plná puzzlů a hádanek, které musíte zdolávat hlavně logickým myšlením, základními znalostmi fyziky a předvídavostí. Hra Vám rozhodně nedá nic zadarmo. Každý metr, o který se v Limbo posunete dál bude vykoupen množstvím úsilí, nervů a potu. Přesně tak, Limbo není pro každého, ale pro trpělivé hráče, kterým nebude vadit si danou lokaci projít i několikrát za sebou, protože umírat prostě budete. Svět Limbo je plný pastí, fyzických překážek a nepřátel.     Pokud trpíte arachnofobií tak zde si přijdete na své. Několikrát se střetnete s obřím pavoukem, který je několika násobně větší než Vy, různým hmyzem a nebo nepřátelskými obyvateli Limba, kteří na Vás připravili různé nástrahy, které musíte úspěšně zdolat. pro záchranu Vaší malé sestřičky. Hra je opravdu hezky zpracovaná a velmi pěkný důraz se zde kladl i na možnosti a ztvárnění úmrtí, která jak jsem již zmínil budou častá. Jednou Vás chytne pavouček, pak na Vás spadne strom nebo vás sežehne konstrukce pod vysokým napětím. Ale nebojte se, ve světe Limbo neumíráte jenom Vy. Postupem hrou narazíte i na dětskou šibenici u které je po okolí poházeno mnoho dětských mrtvolek, které ještě rádi využijete, abyste mohli pokračovat dál ve své záchranné misi.   Hra je poměrné krátká a projdete ji za 5 – 6 hodin herního času. I přes tuto krátkou dobu, nabízející jednorázový herní požitek, je hra velice zábavná. V Limbo se opravdu nenudíte a doslova hltáte atmosféru hry. Pomalu zdoláváte překážku za překážkou a už se nemůžete dočkat co si na vás hra připravila dál. V dnešní době se jedná opravdu o vydařený kousek, který vybočuje z moderního pojetí herního světa a tak vás vytrhne ze stereotypu.     Hru si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Deus Ex: Human Revolution
Jedna z největších výzev pro Square Enix. Původní Deus Ex znamenal revoluci v PC hrách. Hra přinesla nové prvky v podání kombinace RPG prvků, stealth akce, příběhu a otevřeného světa s rozmanitostí postupů k danému cíli. Deus Ex získal několik ocenění a byl vyhlášen hrou tisíciletí. Po méně úspěšném pokračování Deus Ex 2 zde máme Deus Ex: Human Revolution, který nás zavede do samotného počátku nové éry. Děj je zasazen do roku 2027, tedy 25 let před prvním Deus Ex. Implantáty jsou zde tedy značně mechanické a viditelné. Svět zažívá svou novou éru, éru augmentací. Vládnou zde nadnárodní korporace,které se vymkly kontrole vlád.    Hrajete za Adama Jensena, bývalého člena elitního týmu SWAT, který po určitých událostech byl nucen opustit SWAT a začít pracovat pro Sarif Industries.  Po napadení sídla této biotechnologické firmy v Detroitu je Adam vážně zraněn a části jeho těla jsou nahrazeny vyspělými mechanickými implantáty. Adam poháněn touhou přijít všemu na kloub, se podívá do nejvýznamnějších koutů světa, aby odhalil kdo stál za útokem na sídlo Sarif Industries a kde je vlastně pravda. Hru můžete projít několika způsoby, jedním z nich je, že se všude prostřílíte a budou za Vámi zůstat jen mrtvá těla. Na to samozřejmě hra bude reagovat a konverzace s některými postavami bude značně obtížná a nebo na Vás dokonce ihned vytáhnou zbraně.  Je zde možnost projít hru i nenásilně v podobě plížení, hackování bezpečnostních systému a získávání více informací o situaci. Tady začíná ten pravý potenciál Deus Ex: HR.  Tak jako v Deus Ex 1, tak i zde máte několik možností jak splnit úkol a podle toho se bude i hra chovat. Zachránil jste manžela manažerky když teroristé obsadili továrnu ? Výborně,  nejen že budete pozván na večeři k této rodině, ale jako odměnu a vděčnost za záchranu života Vám manžel manažerky zajistí slevu u svého známého, který je překupník zbraní. Nebo nezabijete padoucha, který byl nastrčen aby nevědomky udělal špinavou práci? Tento padouch hnán pomstou na lidi, kterými byl zneužit Vám poté na oplátku poskytne cenné informace, které pomalu zapadají do celkové nadvlády nad implantáty.  Těchto situací je ve hře opravdu moc a dá se říci ve většině situací je jazyk silnější a účinnější než pistole. Dialogy jsou na opravdu vysoké úrovni a musíte opravdu vnímat i tón hlasu Vašeho oponenta, abyste věděl jak na něj.   Hra má výbornou grafiku a skvělou optimalizaci, tak jak jsme u Square Enix zvyklí.  Atmosféru doplňuje i vynikající soundtrack, který Vám bude znít v uších i dlouho po tom co jste již hru dohráli. Skvěle doplňuje danou situaci, napětí, ponurost, beznaděj a celkové pocity Adama. Spolu s RPG prvky v podobě odemykání augmentací, vylepšování zbraní a úžasných dialogů a dokumentů které doplňuji svět a prozrazují i mnoho cenných rad a tipů je hra mistrovským dílem, které může hrdě nést označení DEUS EX. Pro fanoušky světa Deus Ex NUTNOST! Pro milovníky dobrých her a stealth akcí jedna z nejlepších her posledních dob.   Hru i můžete koupit zde
Zobrazit článek >
 
Kholat: Mrtvá hora
  Jedna z nejzáhadnějších výprav novodobé historie. Výprava, která se uskutečnila roku 1959 v tajemném ruském pohoří Ural.   Výprava zahynula na východním úbočí hory Cholat Sjachyln, což v překladu znamená “Hora mrtvých” nebo taky též “Mrtvá hora”. Horský průsmyk, kde k neštěstí došlo, byl pojmenován po vůdci výpravy Igoru Ďatlovovi jako Ďatlovův průsmyk.Smrt všech členů výpravy nebyla nikdy objasněna a sovětští vyšetřovatelé došli při vyšetřování k závěru, že příčinou byla spontánní síla, kterou nebyli členové výpravy schopni překonat. Bylo tomu,ale skutečně tak? Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelé  opírali pouze o deník, který si výprava vedla a seznam věcí, které si členové vzali s sebou, vznikla celá řada konspiračních teorií. Jedna z těchto teorií si zahrává s myšlenkou,která bere v potaz původ a výcvik jednotlivých členů skupiny. Měl se zde podle této teorie uskutečnit obchod s tajnými vojenskými dokumenty a následná likvidace členů skupiny byla jen součástí dobře promyšleného plánu? Ale co když je pravda někde jinde? Jsou opravdu pravdivé historky kmene Mansijů, kteří tvrdí, že Mrtvé hoře se nacházejí temné a děsivé síly. Nejděsivější výprava vašeho života zasazená do krásné zimní scenérie uralského pohoří. Odhalte děsivé tajemství Djatlovovy výpravy. Vypráví slavný Sean Bean. Hra se opírá o skutečné události a nabízí nádhernou grafiku a skvělé zpracování doplněné o skvělý soundtrack, který doplňuje atmosféru. Uralské pohoří není rozhodně místem, kam byste se chtěli dostat na prázdniny. Je pusté a odlehlé a to je i dobře znázorněno ve hře. Kdo čeká že na každém kroku bude NPC, které Vám poradí kudy dál, tak se plete. Zde jde o přežití. Během hry si často budete říkat ” Tohle je fakt divný” a během hraní Vám kolikrát bude běhat mráz po zádech a budete mít pocit, že někdo je za Vámi a dýchá na Vás mráz Uralu. Hra je s českou lokalizací, takže si ji parádně užijí opravdu všichni. Mějte jen prosím na mysli, že pokud pořídíte tuto hru Vaším ratolestem, může se stát, že se budou v noci bát. Hra je opravdu strašidelná a nebere si servítky.   Hru si můžete pořídit zde  
Zobrazit článek >
 
Let do nebezpečí
Noční dálkový let obřího letadla na trase Winnipeg – Vancouver by byl úplně obyčejným letem, kdyby se na palubě nepodávalo zkažené jídlo v podobě lososa. Přiotrávilo se několik desítek lidí. Mezi nimi byli také oba piloti. Ti upadli do bezvědomí. Celá posádka i s cestujícími se ocitá v obrovském nebezpečí. Objeví se někdo, kdo situaci zachrání? Co se stane s nemocnými lidmi? To se dozvíte, až si přečtete slavný román Arthura Haileyho Let do nebezpečí, napsaný roku 1958.   Knihu najdete zde. Dílo nejprve autor napsal jako televizní film. Jeho velkou výhodou při psaní románu bylo to, že se vyznal v letadlech a využil také perfektní znalost leteckého provozu. Arthur Hailey byl jedním z předních autorů 20. století. Můžeme ho považovat za zakladatele žánru, který nese název profesní román, tj. v každé knize autor do úplných detailů popisuje profesní prostředí, ve kterém se děj odehrává. Byl to umělec, který rád zamotával hlavy. Na začátku díla se obvykle vyskytne tolik postav, že nás ani nemusí napadnout, které z nich budou ty hlavní. Postupně nás pak s nimi blíže seznamuje a vše objasňuje. Některé jeho knihy se dočkaly filmové podoby. Haileyho díla vyšla po celém světě. Byla přeložena do více než sta jazyků. Mezi další díla patří například Konečná diagnóza nebo Anagram. Čtenář se při čtení nikdy nemůže nudit. Autor byl expert na vytváření zajímavých zápletek. Každou z jeho knih přečtete jedním dechem.     Knihy Arthura Haileyho najdete zde.
Zobrazit článek >