EIFFEL OPTIC E-SHOP VÝPRODEJ Pro ženy Pro muže

Paulus trauma od Stalingradu

Publikováno od Petr Polák

Friedrich Wilhelm Ernst Paulus (1890 – 1957)je dodnes jeden z nejznámějších, ale také zároveň bezesporu nejrozporuplnější z generálů druhé světové války. Je znám především jako velitel německé 6. armády, kterou koncem roku 1942 obklíčila sovětská vojska v dramatické bitvě o Stalingrad.

OBDOBÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

Po velmi úspěšném absolvování vojenské školy ve městě Engers byl 18. srpna 1911 Paulus povýšen na poručíka a působil jako pobočník velitele 3. praporu. Krátce po vypuknutí první světové války byla Paulusova jednotka 6. srpna 1941 převelena do města Freiburg im Breisqau a aktivně se zúčastnila bojů na západní frontě.

Paulusův pluk byl poté nasazen v bojích u Sarrebourgu, Nancy, Mét, Toul a Verdunu, kde utrpěl velmi silné ztráty. Paulus touto dobou vážně onemocněl a musel být hospitalizován v nemocnici, až do roku 1915. Po návratu z nemocnice začal sloužit jako štábní důstojník. Právě ve štábu se nejvíce projevili jeho brilantní schopnosti. Díky své korektnosti, přesnosti a svědomitému osobnímu přístupu byl zapojován do úkolů generálního štábu, kde se především podílel na taktickém plánování přesunu jednotlivých vojenských útvarů.

Během jarní ofenzívy roku 1918 působil Paulus se svou jednotkou ve Flandrech, kde byl povýšen na kapitána a vyznamenám Železným křížem II. a I. třídy.

Válka si však na Paulusovi svou daň. Na Balkáně se nakazil měňavkovou úplavicí, ze které se nikdy plně nevyléčil. Zároveň měl stále před očima jatka zákopové války, které se účastnil u Verdenu. Objevovaly se také děsivé noční můry.

OBDOBÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

V srpnu roku 1940 získal Paulus hodnost generálporučíka. V následujících měsících spolupracoval na vytvoření plánu Operace Barbarossa. V lednu 1942 po smrti polního maršála Waltera von Reichenaua byl jmenován velitelem 6. armády, která v té době již působila na východní frontě. Téhož roku byla 6. armáda nasazena při Operaci Blau. Od října roku 1942 byla 6. armáda pomyslným útočným hrotem Němců, během bitvy o Stalingrad. Hitler toto město chtěl za všech okolností získat. Obsazení Stalingradu by znamenalo pro Němce získání velice důležitého strategického průmyslového centra, ale zároveň by došlo k dosažení velkého psychologického vítězství, z důvodu, že město neslo jméno samotného Stalina.

Tento záměr však nevyšel.  Sovětská obrana byla velice silná a navíc svou úlohu pomalu začal plnit „generál zima“, s kterým sovětská armáda plně počítala. 23. listopadu roku 1942 byla Paulusova 6. armáda obklíčena během sovětské Operace Uran.

Paulus však v obklíčeném městě začal ihned plánovat průlom kotle (a podle po válečných studií, by jeho průlom na 90% vyšel, neboť byl velice precizně zpracovaný a promyšlený), Hitler však dal Paulusovi rozkaz zůstat na místě a čekat na proražení obklíčení útokem zvenčí. Manstein zahájil Operaci Zimní bouře, která měla za cíl osvobodit 6. armádu z obklíčení, spojit se s ní a postupovat dále do vnitrozemí. K 6. armádě, se ale nikdo neprobojoval.

Hitler ve své snaze získat město za každou cenu se obrátil na svého velitele Luftwaffe Hermana Göringa s dotazem, zda je možné zajistit pravidelné zásobování Stalingradu ze vzduchu. Nedostatečné kapacity německého letectva a také protiletecké zbraně sovětů však nedovolily dostatečně zásobovat 6. armádu municí, palivem ani potravinami. 22. ledna 1943, kdy 6. armáda měla těžké ztráty z důvodu prakticky nulového zásobování a silných mrazů, Paulus žádal o povolení zastavit boj. Hitler kapitulaci zakázal a 30 ledna roku 1943 povýšil Pauluse na polního maršála a cynicky dodal, že v minulosti nebyl žádný německý polní maršál zajat živý. Paulus byl Hitlerovými následovnými rozkazy silně znechucený a 31 ledna 1943 se vzdal Rusům i se zbytky své 6. armády, která svého času bývala chloubou celé Německé armády.

Paulus v čele 6. armády zdvihl ruce nad hlavu a následován svými vojáky se šel vzdát nepříteli, stal se tak prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí.

ŽIVOT V ZAJETÍ

V sovětském zajetí se po dlouhém váhaní a hodnocení situace stal kritikem nacistického režimu. Byl vystaven i tlaku, aby vstupem do protihitlerovského Svazu německých důstojníků vydal signál k rychlému ukončení války. V červenci roku 1944 podepsal apel „Zajatým německým důstojníkům a německému národu“ a také promluvil v rádiu „Svobodné Německo“, kde prohlásil: „Německo se musí zříci Hitlera a ustavit vládu, jež našemu národu dovolí žít dál a vstoupit s našimi nynějšími protivníky do mírových, ba přátelských vztahů". Během norimberského procesu se stal jeden z klíčových svědků a napomohl k odsouzení svých bývalých kolegů a nadřízených.

Torsten Diedrichs v knize předkládá kompletní životopis tohoto vysoce kvalifikovaného a schopného vojenského velitele, včetně jeho života před a po Stalingradu.

Knihu zakoupíte zde